Sjednoceni v uctívání pod naším pastýřem a králem
„Tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle beru izraelské syny . . . , a za krále budou mít všichni jednoho krále.‘ “ — Ezechiel 37:21, 22.
1, 2. a) Co znázorňují dvě hole z Ezechiela 37:16? b) Co se stalo s těmito dvěma „holemi“?
MLUVÍME o jednotě království. A to přímo odpovídá druhé části 37. kapitoly Ezechielova proroctví. Zde ve verši 16 říká Jehova Ezechielovi, aby si vzal dvě hole. Na jednu má napsat „Pro Judu a pro izraelské syny, jeho společníky“. Na druhou napíše „Pro Josefa, hůl Efraimovu, a celý izraelský dům, jeho společníky“. Co znázorňují tyto hole?
2 Představují dvě části izraelského království, jež se rozdělilo na jižní, Judu, a severní, Efraima. Postupně se obě dostala do zajetí — severní království v roce 740 př. n. l. a jižní království v roce 607 př. n. l. Ale v roce 537 př. n. l. se vrátil ostatek ze všech dvanácti kmenů Izraele do Jeruzaléma, aby tam obnovil sjednocené uctívání Jehovy. Jak to ukazuje Ezechielovo proroctví?
3. Co musí převládat mezi Božím obnoveným lidem, jak je to znázorněno u Ezechiela 37:19?
3 Naslouchejme slovům, která řekl Jehova Ezechielovi, ve verši 19
„Mluv k nim: ‚Tak řekl Pán Jehova: „Hle, beru hůl Josefovu, která je v ruce Efraimově, a izraelské kmeny, jeho společníky, a vložím je na ni, totiž na hůl Judovu, a skutečně z nich udělám jednu hůl a stanou se jednou holí v mé ruce.“ ‘ “
Ano, mezi Jehovovým obnoveným lidem měla panovat jednota!
SJEDNOCENI V UCTÍVÁNÍ
4. Jak se splnil Ezechiel 37:21 a) v roce 537 př. n. l.? b) v nové době?
4 Boží lid již neměl být rozdělen ve dva národy a jeho věrná oddanost neměla být rozdělena mezi království na severu a království na jihu. Měli být opravdu ‚jedním národem v zemi‘. Ezechiel jim říká útěšná slova, jak mu přikázal Jehova:
„A mluv k nim: ‚Tak řekl Pán Jehova: „Hle, beru izraelské syny z národů, do nichž odešli, a seberu je z míst kolem dokola a přivedu je na jejich půdu . . . a za krále budou mít všichni jednoho krále.“ ‘ “ (Ezech. 37:21, 22)
Tato slova se splnila na sjednoceném izraelském ostatku, když se v roce 537 př. n. l. vrátil ze zajetí. A stejně prožívá i ostatek pomazaných svědků v dnešní době radost z toho, že je sjednocen ve své rajské zemi duchovního blahobytu. — Viz též Ezechiela 36:33–36.
5. Jak byl Boží lid očištěn od poskvrnění?
5 Současně byl Boží lid očištěn od všeho duchovního poskvrnění, jež bylo způsobeno satanovou říší falešného náboženství, „Velikým Babylónem“. (Zjev. 17:5; 18:2, 4) Jejich osvobození od falešných náboženských nauk a zvyků je novodobým větším splněním proroctví, které se v miniaturním měřítku splnilo na starověkém Izraeli, když byl přiveden zpět ze zajetí v doslovném Babylóně:
„A již se nebudou znečišťovat svými hnusnými modlami a svými ohavnostmi a všemi svými přestupky; a jistě je zachráním ze všech míst, kde bydlí a kde hřešili, a očistím je a stanou se mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem.“ — Ezech. 37:23.
6. a) Proč se nyní duchovní izrael těší z důvěrného vztahu ke svému Bohu? b) Jakou jednotu musíme zachovávat, i kdyby se někdo odvrátil od pravdy?
6 Jehovův obnovený lid odložil ohavné modlářství, jež je v náboženstvích křesťanstva i pohanstva. Již nezbožňují tvory ani nepěstují zvyky náboženství světa, jako je zachovávání „svátků“, jež zneuctívají Boha. Své uctívání nedělí mezi tři bohy v jednom, takzvané božstvo jakési tajemné trojice, ale jsou sjednoceni jako jeden lid, který uctívá jednoho Boha, Jehovu. Jednohlasně chválí svrchovaného Pána vesmíru a to je spojuje v jednotu, jakou nepoznal žádný jiný lid na zemi! (Iz. 52:8) I kdyby se v někom, kdo byl s námi dříve spojen, vyvinulo zlé svědomí, takže by se odchýlil od souboru pravdy, kterou opatřil Jehova, my zůstáváme sjednoceni s Boží organizací v její práci a drahocenném důvěrném vztahu k našemu Bohu. — Přísl. 3:32; Žid. 10:22, 23.
UZNÁVAT KRÁLE
7. Jaká jiná sjednocující síla, kromě pravého uctívání, je slíbena Božímu lidu?
7 Když byl starověký Izrael opět uveden do své „země“, stalo se pravé uctívání sjednocující silou. Ale království nebylo obnoveno. Proč tedy říká Jehova v 37. kapitole Ezechielově, ve verších 22 a 24, že nad sebou budou mít „krále“? Verše 24 a 25 znějí:
„A můj služebník David bude nad nimi králem a nakonec budou všichni mít jednoho pastýře; a budou chodit v mých soudcovských rozhodnutích a budou dodržovat má ustanovení a jistě je budou vykonávat. Budou skutečně bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi, v níž bydleli vaši předkové, a skutečně v ní budou bydlet, oni i jejich synové a synové jejich synů na neurčitý čas, a můj služebník David bude jejich náčelníkem na neurčitý čas.“
8. a) Proč musí tato slova platit duchovnímu izraeli? b) Jak můžeme přesně určit dobu splnění?
8 Tato část proroctví se na tělesném Izraeli nikdy nesplnila a již nikdy se nesplní. Proto musí mít uplatnění na izrael duchovní. Ale kdy? Nuže, kdy přišel král, který má „zákonné právo“, aby opět seděl na Davidově trůnu? Stalo se to na konci „ustanovených časů národů“ v nové době, v roce 1914. Když uplynuly časy pohanů, „království světa se stalo královstvím našeho Pána“ Jehovy, který „bude vládnout jako král po celou věčnost“, a také „jeho Krista“, toho, kterého znázorňoval David. — Ezech. 21:26, 27; Luk. 21:24; Zjev. 11:15.
9. Které dvě věci slouží dnes jako sjednocující skutečnosti?
9 My, svědkové Jehovovi, jsme tedy dnes sjednoceni nejen pravým uctíváním — a takové uctívání je opravdu důležité —, ale jsme sjednoceni i tím, že jsme shromážděni pod naším „náčelníkem“, králem! Skutečností je pro nás jak naše uctívání, tak i království. A obojí slouží k tomu, že nás sjednocuje v celosvětové bratrství.
10. a) Jak se díváme na našeho pastýře a krále? b) Jak vykonáváme Jehovova „soudcovská rozhodnutí“?
10 Jak jen milujeme svého krále! Pro nás všechny je „jedním pastýřem“ — laskavým pastýřem, který nás vede k vodám věčného života. Zná jménem každého z nás, se zájmem nás volá a vede nás na sladké duchovní pastviny. Ale jako ovce v jednom stádu musíme zůstat sjednocení a musíme ‚chodit v Jehovových soudcovských rozhodnutích‘. Musíme zůstat odděleni od tří složek satanovy organizace: jeho zkažené politiky, jeho chamtivého obchodního ducha a jeho pohanského náboženství. V jednotě, jež se podobá jednotě Ježíše a jeho prvních učedníků, dáváme najevo, že ‚nejsme částí světa‘. A k tomu též patří, že se musíme vystříhat světské nemravnosti. (Jan 17:14, 16, 20, 21; 18:36) Nesmí být mezi námi rozdělení, protože zachováváme Jehovova ustanovení a ‚jistě je vykonáváme‘.
11. Jak se liší náš způsob života od života příslušníků světských náboženství?
11 Jak odlišný je tento způsob života od života příslušníků náboženství světa. Ti obvykle připouštějí všechno. Připouštějí nezdravě povolnou společnost s její mravní špínou. V různých částech světa mívají často různé normy. V bohatých zemích se například drží víceméně uspořádání, že má jeden manžel jednu manželku; na druhé polokouli připouštějí, aby jejich členy byli lidé, kteří jsou zvyklí mít a stále mají mnoho manželek. (Srovnej Matouše 19:4–6; 1. Timoteovi 3:2, 12.) Ale my, kteří jsme sjednoceni pod Kristem, pastýřem a králem, se řídíme biblickými ustanoveními a zásadami všude na světě. A když jdou národy do války, odmítneme zabíjet své bratry z jiného národa, protože v Izaiášových slovech je o nás řečeno: „Ani se již nebudou učit válce.“ — Iz. 2:3, 4.
12. Jak prokazujeme, že jsme jednotní „jako stádo v ohradě“?
12 Tato jednota ostatku duchovních izraelitů je také nádherně předpověděna v biblickém textu u Micheáše 2:12, kde Jehova říká: „V jednotě je postavím jako stádo v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet množstvím lidí.“ Právě to pozorujeme při sjezdech Jehovova lidu: Tisíce pozorně a tiše naslouchají, dychtivě vnímají každé slovo, vždyť jsou na pastvě pod pastýřem Jehovou a jeho pastýřským králem. Orientálci, lidé černé pleti, běloši — pomazaný ostatek i „jiné ovce“ — všichni jsme v jednotě v tomto stádu. Naše kongresy, sjezdy, naše sborová shromáždění poskytují nevyvratitelné svědectví, že jednota království je dnes celosvětovou skutečností!
13. Jak toto stádo ‚hlučí množstvím lidí‘?
13 Co však znamenají Micheášova slova: „Budou hlučet množstvím lidí“? Co pozorujeme před shromážděními a sjezdy a po nich? Ano, je to hluk radostného společenství, když si v srdečných rozhovorech sdělujeme radost z našeho křesťanského společenství a mluvíme o službě našemu Bohu. A celosvětové shromáždění se stává „hlučným“ také z toho hlediska, že stále roste; stále se tvoří nové sbory a harmonická píseň ke chvále Jehovy se stává po celé zemi stále hlasitější. — Žalm 96:1–3.
14. Ukaž, jak si svět všímá naší jednoty.
14 Tato šťastná jednota podobná jednotě stáda v ohradě neuniká pozornosti světa. Když se měl například konat v roce 1983 oblastní sjezd svědků Jehovových „Jednota království“, poslala policie v Taegu v Koreji první den do sjezdového sálu třicet důstojníků, ale když viděla pořádek a způsob, jak svědkové řídí venku dopravu, poslala po zbývající tři dny jen dva důstojníky. Ředitel sálu v Taejon poznamenal: „Zdá se, že vy máte inspiraci z nebe — je to podivuhodné.“ Je to přehnané prohlášení, ale vyjadřuje jeho údiv. V Rangúnu v Barmě prohlásil jeden člen výboru Gándhího sálu: „Kdyby se tak celý svět skládal ze společnosti, jako je vaše, pak by nebyly ve světě vůbec žádné problémy.“
JEHOVOVA „SMLOUVA POKOJE“
15. Jaký žádoucí pokoj je popsán u Ezechiela 37:26?
15 Těm, které náš pastýř a král, Kristus Ježíš, vede na pastvu, patří pravý pokoj. Je to pokoj, který vyplývá z jednoty, a tato jednota je opravdu mezi Jehovovými svědky po celé zemi dnes skutečností království. Jehova to nádherně popisuje ve svých slovech Ezechielovi v kapitole 37, ve verši 26:
„A uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to smlouva s nimi, jež potrvá na neurčitý čas. Rozmístím je a rozmnožím a svou svatyni postavím uprostřed nich na neurčitý čas“!
Pokoj s Bohem! Pokoj, který může být věčný, díky milující oběti, kterou přinesl náš pastýř a král, když byl zde na zemi!
16. Co vedlo k tomu, že se rozmnožil počet „ovcí“?
16 Nyní, kdy duchovní izrael vzrostl do plného počtu 144 000, připojuje se k němu velký zástup „jiných ovcí“ ve svaté službě v Jehovově svatyni. Přibývání „ovcí“ je bez konce — jsou jich již milióny. Tito zvěstovatelé království chodí dům od domu, v jednotě po celém světě. Toto veřejné uctívání je pro nás skutečné a má smysl, označuje nás jako jediný lid na celé zemi, který má zájem na vyvyšování Jehovova jména a oznamování jeho království pokoje. Jak šťastní jsme, že se můžeme podílet na jeho smlouvě pokoje!
17. a) Jaké povzbuzení poskytuje Jehova u Ezechiela 37:27, 28? b) Jak víme, že Jehovův dohled a jeho péče se neomezuje jen na duchovní izrael?
17 U Ezechiela 37, ve verších 27 a 28 čteme závěrečná slova, jimiž Jehova povzbuzuje své sjednocené stádo:
„A skutečně bude nad nimi můj svatostánek a jistě se stanu jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A národy budou muset poznat, že já, Jehova, posvěcuji Izrael, až má svatyně bude uprostřed nich na neurčitý čas.“
Jsme šťastní, že se Jehovova ochrana rozprostírá nad jeho lidem jako stan. A tento milující dohled a péče se neomezuje jen na duchovní izrael, neboť o „velkém zástupu“ čteme, že „ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan“. Již na ně neuhodí žádný žár Jehovovy nelibosti. — Zjev. 7:9–17.
18. a) Jak Jehova ‚posvěcuje Izrael‘? b) Jak se stalo, že má i „velký zástup“ spravedlivé postavení před Bohem?
18 Jsme také šťastní, že Jehova přebývá uprostřed duchovního izraele a že si uprostřed něho ustavil svou svatyni „na neurčitý čas“. Jako je svaté toto středisko jeho uctívání, tak musí být svatí i ti, kteří sem přicházejí uctívat, musí být posvěcení a odděleni pro službu svému Bohu. O pomazaných křesťanech je řečeno, že byli „čistě umyti, . . . posvěceni, . . . prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha“. (1. Kor. 6:11) A jak ukazuje výše uvedený biblický text ve Zjevení 7:9–17, „velký zástup“ těch, kteří mají pozemskou naději, také ‚vypral svá roucha a vybílil je v Beránkově krvi‘, aby mohl prokazovat Bohu „dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. K jak ohromnému svědectví vede tato sjednocená služba po celé zeměkouli!
19. a) Jak budou muset národy uznat slova z Ezechiela 38:23? b) Co musíme být rozhodnuti činit až do té doby?
19 Postupujeme kupředu v jednotě království, ale naší největší radostí bude dožít se dne Jehovova ospravedlnění. Tak bude posvěceno Boží slavné jméno — bude zbaveno všech hanebných potup, jež na ně byly nakupeny. Národy budou muset být svědky osvobození lidu, který nese Jehovovo jméno. Ale důležitější je to, co prohlašuje sám náš svrchovaný Pán: „Budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezech. 38:23) Přidržujme se pevně naší jednoty království, jež je nyní skutečností, a to až do doby, kdy bude Jehovovo slavné jméno opravdu posvěceno v celém vesmíru!
Jak se splnila slova u Ezechiela 37:15–28 vzhledem k tomu, že:
• Jehovův lid byl učiněn „jednou holí“?
• byl ustanoven ‚jeden král a pastýř‘?
• Bůh uzavřel se svým lidem „smlouvu pokoje“?
• Boží stánek je „nad nimi“?