Je možná mezinárodní jednota?
NÁRODY dnes velmi touží po jednotě. Existence nukleárních zbraní ji činí tím žádoucnější. Vědci i státníci vyvíjejí skutečné úsilí o jednotu, protože se bojí, že civilizace, tak jak ji známe, zmizí ze země.
Vyvstal snad tento problém proto, že by svět nebyl dost vyspělý, aby se technikou nebo průmyslem postaral o své potřeby? Ne. S nynějšími odbornými vědomostmi ve vědecké a technické oblasti by mohlo být postaráno o výrobu i distribuci potravy, aby měl každý co jíst. Bylo by možno se postarat o byty, ošacení a všechny ostatní potřeby, zvláště kdyby všechno úsilí a prostředky vydávané nyní na válečné a vojenské účely byly použity na užitečné věci.
V čem tedy tkví problém, který činí ze světové jednoty „bludičku“, o níž se mnoho mluví, ale nikdy se neuskuteční? Není to v lidech — v jejich vzájemném postoji? Mezi národy vládne soupeření. Ještě horší však je to, že lidé jsou dokonce mezi sebou — ve svém bezprostředním okolí — rozdvojeni rasovou nenávistí, národnostními zábranami a často pouhou nelibostí k sobě navzájem. Vzájemně se dráždí. „Generační propast“ a jiní činitelé rozdvojují dokonce i rodiny.
Proto nemůže být světový mír ani všesvětová jednota, dokud lidé nezmění své smýšlení. Národy mohou uzavírat mírové smlouvy nebo vydávat zákony, a přece nebude trvalá jednota, dokud se lidé nebudou vzájemně milovat a pracovat pro nejlepší zájmy svých bližních. Vložit do myslí a srdcí pravý základ jednoty je ponejvíce věc výchovy.
Lidé nebyli schopni vytvořit tento základ, vzdor svým slibům a programům. a přesto mezinárodní jednota bude vytvořena. Stane se to za pomoci toho, který jediný má vliv na srdce lidí a může měnit smýšlení a osobnost člověka. Je to Stvořitel. Nemění však smýšlení neplánovitě. Protože ví, co lidé potřebují, postaral se o výchovný program, který je přiměje, aby se změnili. Dohlíží na tento program.
KDE JE DNES PRAVÁ JEDNOTA
Zní to přehnaně? Kdybys viděl takovou jednotu v praxi u velkého počtu lidí, věřil bys, že znají řešení problémů? Taková skupina lidí existuje. Je to mezinárodní společnost známá jako svědkové Jehovovi
Projevují tito lidé skutečně jednotu ve všech oblastech života a při své činnosti? Že je tomu tak, mohou zřetelně poznat všichni, kteří pozorovali průběh jejich velkých kongresů nebo navštívili jejich společná shromáždění v sálech království. Jak dosáhli této jednoty? Svědkové Jehovovi studují Boží slovo, Bibli, a řídí se podle ní. Není to zásluha jejich vlastní „dobroty“, protože mají nejrůznější povahy a chovali se stejně jako jiní lidé, dříve než poznali Boží pravdu a záměr. — Kol. 3:5–8.
Je to Boží záměr, aby mezi lidmi na zemi byla dokonalá jednota. Shromáždil ty, kteří naslouchali jeho Slovu a kteří mu skutečně chtějí sloužit, a dal jim svého ducha, ducha pravdy, jednoty a svobody. (Jan 16:13; Ef. 4:2, 3; 2. Kor. 3:17) Před dlouhou dobou to učinil přechodně jednomu národu, aby ukázal vzor toho, co dělá nyní a co chce s úspěchem dovršit.
JAK BŮH VYTVOŘÍ JEDNOTU
Jehova dal příklad vytvoření jednoty, když spojil dva národy, které byly po čtyři století krutými soupeři. Jakožto potomci dvanácti synů jednoho muže byly tyto dva národy původně národem jedním; došlo to však tak daleko, že se nenáviděly a bojovaly proti sobě. Hodilo se na ně biblické přísloví: „Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobytné, a svárové jsou jako závora u hradu.“ (Přísl. 18:19. KB) Deset kmenů se vzbouřilo a odpadlo za vlády krále Roboáma, Šalomounova syna, a utvořilo severní království, které bylo někdy označováno jménem vedoucího kmene jako „Efraim“ (syn Josefův, vnuk Jákobův). Jižní dvoukmenné království bylo nazýváno „Juda“. Když byl Efraim odveden Asyřany do zajetí a Juda přišel do vyhnanství do Babylóna, bylo všech dvanáct kmenů rozptýleno. Zdálo se, že jak v duchovním, tak v zeměpisném ohledu byla pro ně jednota nemožná.
Avšak u Boha není nic nemožné. (Mat. 19:26) Když ještě byli ve vyhnanství v Babylóně, Jehova vzbudil svého proroka Ezechiele. Aby jim pomohl a aby vytvořil prorocký vzor jednoty pro naše dny, Bůh řekl Ezechielovi:
„A ty, synu člověka, vezmi si hůl a napiš na ni: ‚Pro Judu a pro izraelské syny, jeho společníky.‘ A vezmi jinou hůl a napiš na ni: ‚Pro Josefa, hůl Efraimovu, a celý izraelský dům, jeho společníky.‘ A způsob, ať se k sobě přiblíží v jednu hůl pro tebe a skutečně se v tvé ruce stanou jen jednou holí.“ — Ezech. 37:15–17.
Je lhostejné, držel-li Ezechiel obě hole pouze v ruce, nebo zda se nadpřirozeným způsobem spojily; toto Ezechielovo jednání, jímž byla znázorněna jednota, jistě ihned vzbudilo pozornost u Židů. Jehova s tím počítal a proto řekl:
„A až ti synové tvého lidu začnou říkat: ‚Neřekneš nám, co to pro tebe znamená?‘? mluv k nim: ‚Tak řekl Pán Jehova: „Hle, beru hůl Josefovu, která je v ruce Efraimově, a izraelské kmeny, jeho společníky, a vložím je na ni, totiž na hůl Jehovu, a skutečně z nich udělám jednu hůl a stanou se jednou holí v mé ruce.“‘ A hole, na které píšeš, budou v tvé ruce před jejich očima.“ — Ezech. 37:18–20.
‚JEDEN KRÁL‘, KTERÝ PŘINÁŠÍ JEDNOTU
Co tím Jehova zamýšlel? Něco, co muselo být opravdu způsobeno zázrakem a co pro ně mělo být velmi užitečné — totiž spojit je opět v jeden národ. Současně tím Bůh položil základ pro naši důvěru, že bude vytvořena věčně trvající jednota v naší době, kdy má být plně proveden jeho záměr. Vysvětlil:
„Hle, beru izraelské syny z národů, do nichž odešli, a seberu je z míst kolem dokola a přivedu je na jejich půdu. A skutečně z nich učiním jeden národ v zemi, na izraelských horách, a za krále budou mít všichni jednoho krále. A nebudou to již na dále dva národy, ani již nebudou rozděleni do dvou království.“ — Ezech. 37:21, 22.
Tato podivuhodná jednota by nebyla pouze „mírová koexistence“, kdy by se vzájemně snášely národy rozdělené v náboženském a politickém ohledu. Byla by opravdová, přicházející ze srdce, protože Jehova dále říká:
„A již se nebudou znečisťovat svými hnusnými modlami a svými ohavnostmi a všemi svými přestupky: a jistě je zachráním ze všech míst, kde bydlí a kde hřešili, a očistím je a stanou se mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem.“ — Ezech. 37:23.
Bůh přivodil opět jednotu, když přivedl zpět tyto zajaté národy do Jeruzaléma, aby obnovili pravé uctívání. Členové všech kmenů přišli ze všech národů. O staletí později, když se narodil Ježíš, nacházíme zástupce dvanácti kmenů v Palestině. (Skut. 26:7) Avšak skutečná trvalá jednota pod ‚jedním králem‘ měla teprve přijít.
Kdy však měl přijít čas pro dosažení mezinárodní jednoty? V malém začala, když byl Ježíš pomazán svatým duchem za krále. (Skut. 10:38) Modlil se k Bohu za ty, kteří přišli nejprve z dvanácti izraelských kmenů a později z pohanských národů a měli se stát jeho duchovními bratry: „Prosím nejen za tyto, ale též za ty, kteří ve mně uvěří skrze jejich slovo: aby všichni byli jedno, jako jsi ty, Otče, v jednotě se mnou a já v jednotě s tebou, aby i oni byli v jednotě s námi.“ — Jan 17:20, 21.
Žijeme nyní v době, kdy je jednota velmi žádoucí, a to nejen pro ‚duchovní izrael‘. (Gal. 6:16) Aby mohl tento svět přežít, musel by dosáhnout pravé jednoty; to však je nemožné. Ani rozdělené sekty náboženství křesťanstva, ani politikové, ani vědci neznají řešení. Kristovi následovníci je však mají, ne z vlastní moudrosti, ale z Božího slova. Již skoro šedesát let káží svědkové Jehovovi, že Kristus, ‚jeden král‘, se ujal královské moci. Veřejně prohlašují, že je nutné, aby všichni přišli sloužit a získávat přízeň „jednoho krále, kterého Bůh ustanovil, jak napsal žalmista: „A tak, králové, pěstujte pochopení; dejte se napravit, soudcové země. Služte Jehovovi s bázní. . . Líbejte Syna, aby se snad nerozhněval a abyste nezahynuli na cestě.“ — Žalm 2:10–12.
Všichni lidé mají příležitost dosáhnout jednoty pod ‚jedním králem‘, jestliže po tom touží. Od roku 1936 n. l. překonal „velký zástup“ lidí rasové, národnostní, kmenové a jazykové přehrady. Doufají, že přežijí zničení rozpolceného světa. Protože mají jednotu, která je nutná pro mezinárodně spojené lidstvo, podávají tak příklad i důkaz, že je možný sjednocený lidský rod. Ano, je to více než možné. Je to jisté, protože Bůh to má v úmyslu.
Již nyní je mezi těmi, kteří slouží Jehovovi, duchovní „ráj“, „zahrada Eden“, i když doslovný ráj, dokonalé zdraví a zkrášlená země teprve musí nastat. Ježíš Kristus je „znamenitý pastýř“, který je všechny svede do ‚jednoho stáda‘. (Jan 10:11, 16) Vládne jako větší David, dědic věčné smlouvy o království, Jehova ukázal ve svých slovech k Ezechielovi, jak dojde k takovému pokoji:
„A můj služebník David bude nad nimi králem a nakonec budou mít všichni jednoho pastýře; a budou chodit v mých soudcovských rozhodnutích a budou dodržovat má ustanovení a jistě je budou vykonávat. Budou skutečně bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi, v níž bydleli vaši předkové, a skutečně v ní budou bydlet, oni a jejich synové a synové jejich synů na neurčitý čas a můj služebník David bude jejich náčelníkem na neurčitý čas.“ — Ezech. 37:24, 25.
Jehova dal jako „smlouvu“ nebo slavnostně zaslíbenou záruku krále Ježíše Krista, který během svého pozemského pobytu projevil skutečný zájem o lidstvo a obětoval dokonce svůj život. (Iz. 42:6) To zaručuje pokoj těm, kdo jej poslouchají. Jednotu se stvořitelem, kterou přinese panství tohoto Krále, popisuje Bůh slovy:
„A uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to smlouva s nimi, jež potrvá na neurčitý čas. A rozmístím je a rozmnožím a svou svatyni postavím uprostřed nich na neurčitý čas. A skutečně bude nad nimi můj svatostánek a jistě se stanu jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A národy budou muset poznat, že já, Jehova, posvěcuji Izrael, až má svatyně bude uprostřed nich na neurčitý čas.“ — Ezech. 37:26–28.
Jehovovo čisté, křesťanské uctívání, znázorněné jeho svatyní, je mezi těmi, kteří se drží jeho psaného Slova, Bible. Jeho svatostánek božské ochrany a rodinného příbuzenství je nad nimi. Snaží se změnit svou osobnost tím, že přinášejí ovoce Božího ducha: lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) To je sjednocuje. Všichni lidé mají dnes možnost připojit se k nim a těšit se na věčný život v jednotě s Bohem a se svými bližními.