„Pohár“, který musí pít z Boží ruky všechny národy
1. Jaké otázky si můžeme klást o nápoji, který je podáván lidstvu k pití, vzhledem k předem oznámené budoucnosti?
SVĚTOVÉ události v naší generaci se podobají tomu, co bylo předem oznámeno. Podle toho, co říkají informovaní lidé o vývoji světových událostí, nejsou úvahy o tak zvaném „osudu národů“ nijak příjemným rozjímáním. Je to opravdu hořký nápoj, který má lidstvo vypít. Kvůli neustálým zklamáním nad zoufalými lidskými snahami zastavit světovou katastrofu cítíme potřebu zeptat se: Spolupůsobí tu nějaká vyšší inteligence, snad dokonce Bůh?
2. Co nám dnes ukazuje Žalm 75:7, 8; a Žalm 75:nadpis tak důležitého?
2 Přicházejí nám přitom na mysl významná slova jedné staré písně. Podle záhlaví písně měla být zpívána na melodii „Nezahlazuj“. („KB“) Izraelský národ, k němuž náležel skladatel písně, nebyl nadobro zničen spolu se sousedními národy, ale pod božskou prozřetelností se opět pozvedl. Je zde tedy píseň, která se dobře hodí pro naši dobu. Nás bude zajímat zejména sedmý a osmý verš, protože ty říkají: „Vždyť Bůh je soudce. Toho ponižuje a onoho povyšuje. Pohár je totiž v Jehovově ruce, a víno šumí, je plný namíchaného nápoje. A jistě z něj bude vylit jeho kal; všichni zlí země jej budou vysávat, a budou jej pít.“ — Žalm 75:7, 8; Žalm 75:nadpis.
3. Jak posuzuje Jehova národy podle nápoje, který jsou nuceny pít? Jak můžeme uniknout, abychom nepili společně s nimi?
3 „Pohár“, z něhož budou v budoucnosti pít všechny národy, obsahuje nejhořčejší nápoj, jaký kdy pily. Poučení, které si můžeme vzít ze staré i nové historie, to naznačuje. Skutečnost, že všechny národy budou nuceny pít takový trpký nápoj, nás utvrzuje v tom, že Bůh, „Král národů“, je odsoudil jako „špatné“. (Žalm 75:8; 75:9, „KB“; Jer. 10:7) Z jeho ruky budou tudíž nuceny vypít kal z „poháru“ šumivého, kořeněného vína. Ale jak je to s námi, kteří doufáme, že budoucnost bude šťastná? Jak můžeme uniknout, abychom nemuseli pít s odsouzenými národy smrtonosný nápoj z „poháru“? Měli bychom proto naslouchat jakékoli radě, kterou dá ten, jenž bude ve svém určeném čase podávat „pohár“ národům, a pak bychom měli okamžitě podle jeho rady jednat. Uděláme to?
4. Jakého území se týkala hrozivá situace za Jeremiášových dnů?
4 Dnešní světová situace se podobá té, v níž bylo v posledních letech Jeremiášova života více než 20 národů. Území, o něž šlo, bylo mostem mezi Afrikou, Asií a Evropou. Dnes tam nalézáme národy Středního východu těžící ropu. Je to stále „horké místo“ jako v Jeremiášově době.
5. Jak je pro nás datováno Jeremiášovo proroctví podle 25. kapitoly?
5 Tehdy vystoupil na světové jeviště člověk, kterého by svět asi nazval „mužem osudu“. Jeho dlouhé jméno Nabuchodonozor znamená „Nebo je ochráncem proti neštěstí [nebo ochráncem hranic]“. Tento muž osudu, syn Nabopolazara, se stal babylónským císařem v roce 625 př. n. l. V tomtéž roce bylo o něm vyřčeno zlověstné proroctví. Nedal je astrolog v oné starověké domovině hvězdopravců, ale stvořitel hvězd, Jehova, Bůh proroka Jeremiáše. Proroctví je pro nás uvedeno u Jeremiáše 25:1, 2: „Slovo, které přišlo k Jeremiášovi o celém judském lidu ve čtvrtém roce Joakima, syna Joziáše, judského krále, to jest v prvním roce Nabuchodonozora, babylónského krále, jež prorok Jeremiáš mluvil o celém judském lidu a o všech obyvatelích Jeruzaléma.“ Čtvrtý rok Joakimovy vlády spadá do roku 625 př. n. l.
6. Jaké pozadí vytvořilo Jeremiášovo proroctví 25:8–14 pro vidění košů s fíky?
6 Toto proroctví ve skutečnosti předcházelo o osm let Jeremiášovo vidění košů s fíky před jeruzalémským chrámem. (Jer. 24:1–3) Jaké pozadí vytvořilo toto dřívější proroctví onomu vidění a co říkalo?
„A proto tak řekl Jehova vojsk: ‚ „Protože jste neposlouchali má slova, posílám a přivedu všechny rodiny ze severu,“ je Jehovův výrok, „dokonce posílám k Nabuchodonozorovi, babylónskému králi, svému služebníku, a přivedu je proti této zemi a proti jejím obyvatelům a proti všem těmto okolním národům; a zasvětím je zničení a učiním je předmětem úžasu, něčím, nad čím se hvízdne, a místy zpustošenými na neurčitý čas. A vyhladím z jejich středu zvuk jásání a zvuk radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, zvuk ručního mlýna a světlo lampy. A celá tato země se musí stát pustinou, předmětem údivu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ ‘
‚A stane se, až se vyplní sedmdesát let, že budu volat k účtování babylónského krále a ten národ,‘ je Jehovův výrok, ‚pro jejich provinění, i kaldejskou zemi, a učiním ji opuštěným úhorem na neurčitý čas. A přivedu na tu zemi všechna slova, která jsem proti ní mluvil, ano vše, co je psáno v této knize, co Jeremiáš prorokoval proti všem národům. Vždyť i oni, mnohé národy a velcí králové, je vykořisťovali jako služebníky; a já jim odplatím podle jejich činů a podle díla jejich rukou.‘ “ — Jer. 25:8–14.
‚NABUCHODONOZOR, BABYLÓNSKÝ KRÁL, MŮJ SLUŽEBNÍK‘
7. Čí jméno si zaslouží, aby bylo dnes obávané jako jméno Nabuchodonozora? Kdy se jej budou národy bát?
7 Je dnes jméno nějakého muže tak obávané všemi národy, jako bylo od 23. roku Jeremiášova prorokování mezinárodně obávané jméno Nabuchodonozorovo? (Jer. 25:3) Ne! Žádný muž 20. století se nezapíše do novodobých dějin tak, jako se zapsal starověký král Nabuchodonozor. V Římanům 13:1, 6, říká apoštol Pavel, že křesťané poslušní zákonů platí daně „vyšším mocem“, jež jsou „Božími veřejnými služebníky [řecky: leitourgoi], kteří neustále slouží právě tomuto účelu“. Žádný dnešní politik však nemůže být prorocky nazýván Jehovou Bohem ‚můj služebník‘. (Jer. 25:9; 27:6) Jediná osoba, která se může nazývat „služebníkem“ ve splnění tohoto Jeremiášova proroctví, je Jehovův největší služebník v celém vesmíru. Je to jeho nyní vysoce vyvýšený Syn, Ježíš Kristus, jemuž dal jméno vyšší než má jakýkoli jiný tvor v nebesích a na Zemi. (Iz. 42:1; Fil. 2:5–11) Ačkoli se jej dnes světští vládci nebojí tak jako Nabuchodonozora, budou se bát v přicházející „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. — Zjev. 16:13–16.
8. Proč Jehova nazval Nabuchodonozora ‚svým služebníkem‘? Co ve spojení s ním je předobrazem, který nás dnes zajímá?
8 Proč nazýval Jehova krále Nabuchodonozora ‚svým služebníkem‘? Protože jej použil k potrestání judského lidu, který odmítal naslouchat jeho prorokům. Potrestání babylónským králem se také vztahovalo na sousední země, které nenávistně vykořisťovaly Jehovův lid z opovržení k Bohu. To ovšem neznamená, že Nabuchodonozor byl předobrazem Ježíše Krista, který uctíval Jehovu jako jediného Boha. Předobrazem je spíše vykonání rozsudku, které Nabuchodonozor provedl pro Jehovu na obviněných národech. Předstiňuje vítězství nad světem, které Ježíš Kristus jako Jehovův hlavní vykonavatel rozsudku vybojuje během „velkého soužení“, kdy všechny nepřátelské národy budou pod nohama Jehovova hlavního služebníka proměněny v prach. Tyto národy (včetně národů křesťanstva) jsou proto novodobým protiobrazem starověkých národů, které padly pod babylónskou světovou velmocí. Měli bychom se tedy dnes o tuto věc vážně zajímat.
9. Jaké jiné časové období začalo počátkem „sedmdesáti let“ úplného zpustošení judské země a jak nebylo toto časové období nikdy přerušeno?
9 Babylónský vojenský „parní válec“ zpustošil judské království na 70 let. (Jer. 25:11, 12; 29:10; Dan. 9:1, 2; 2. Par. 36:17–21) Úplné zpustošení judské země a Jeruzaléma na sedm desetiletí začalo na podzim v měsíci tišri roku 607 př. n. l. S touto tragickou událostí je spojen ještě tragičtější rok 1914 n. l. Proč? Protože na podzim toho roku skončilo 2 520 let „sedmi časů“ pohanských národů, které začaly zpustošením Judeje v roce 607 př. n. l. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 23, 25, 32; 4:13, 20, 22, 29, „KB“) Tyto „ustanovené časy [pohanských] národů“ neboli časy pohanů byly časovým obdobím, v němž svrchovaný Pán Jehova dovolil pohanským národům, aby vykonávaly světovládu na zemi bez zásahu jeho mesiášského království. Po tom, co Nabuchodonozor zničil v roce 607 př. n. l. Jeruzalém, nebylo předobrazné Boží království na zemi již nikdy obnoveno v pozemském Jeruzalémě v rukou Davidovy královské rodiny, aby nepřerušilo úplné ovládnutí země pohanskými světovými mocnostmi.
10. I když Cýrus vyvrátil Nabuchodonozorovu dynastii v roce 539 př. n. l. , jak Juda a ostatní národy sloužily babylónskému králi 70 let?
10 Perský dobyvatel Babylóna, Cýrus Veliký, neobnovil království Davidovy rodiny v Jeruzalémě. Je pravda, že porazil pohanský Babylón v roce 539 př. n. l. neboli dva roky před tím, než uběhlo „sedmdesát let“ zpustošení judské země. Prohlásil se „babylónským králem“ a zpočátku nezměnil politiku babylónské dynastie krále Nabuchodonozora. A tak národy ujařmené Nabuchodonozorem dále sloužily „babylónskému králi“, dokud neskončilo 70 let. Teprve v 70. roce zpustošení Judeje osvobodil Cýrus Veliký vyhnané Židy z područí babylónského krále a dovolil jim, aby se vrátili domů a budovali svou zpustošenou zem a národní hlavní město i jeho chrám. (Ezdráš 1:1 až 3:2) Tak Jehova povolal k účtování Babylóňany „pro jejich provinění“, kterého se dopustili vůči Bohu Izraele. — Jer. 25:12.
PODÁVÁNÍ „POHÁRU“ CELÉMU SVĚTU
11. Pro jaký vývoj v nebesích se od roku 1914 n. l. změnily věci zde na zemi?
11 Jelikož tedy časy pohanů v roce 1914 skončily, víme, že musí být velmi blízko Jehovův den účtování s pohanskými národy „pro jejich provinění“. Nikdy nebyl svět takový jako od roku 1914. Světští historikové to nedovedou vysvětlit. Důvodem však je, že okolo 4.–5. října 1914 neboli 2 520 let od zpustošení Judeje a Jeruzaléma po babylónském vítězství skončily časy nepřetržité pohanské světovlády. Jehova Bůh nezřídil v pozemském Jeruzalémě „Jehovův trůn“ pro pozemského dědice krále Davida, aby tak obnovil předobrazné pozemské Boží království. (1. Par. 29:23) Jelikož „království světa“ se nyní stalo královstvím Pána Boha, způsobil místo toho Jehova zrození svého království ze své nebeské organizace a posadil svého Syna Ježíše Krista, Davidova dědice, po své pravici na nebeský trůn. (Zjev. 11:15; 12:1–5) Od té doby vládne potomek krále Davida spolu s Jehovou Bohem nad světem mezi svými nepřáteli, než je rozšlape.
12. Jak podávala Jeremiášova třída „pohár“ národům?
12 Pohanským národům tedy nezbývá, než aby pily „pohár“ z Boží ruky. Zejména od roku 1919 obracela Jeremiášova třída pozornost národů k tomuto „poháru“. Tím, že to předem národům oznamovala, obrazně jim podávala Jehovův pohár. To bylo prorocky znázorněno u Jeremiáše v 25. kapitole. Prorok tam říká:
„Tak mi totiž řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Vezmi z mé ruky tento pohár vína zloby, a všechny národy, k nimž tě posílám, přiměješ, aby jej pily. A budou pít a budou vrávorat sem a tam a jednat jako pomatení, pro meč, který mezi ně posílám.‘
A vzal jsem pohár z Jehovovy ruky, abych všechny národy, k nimž mne Jehova poslal, přiměl z něho pít; totiž Jeruzalém a judská města a jejich krále a jejich knížata, abych z nich [z měst] učinil zpustošená místa, předmět úžasu, něco, nad čím se hvízdne, a zlořečení, jako dnešního dne.“ — Jer. 25:15–18.
13. Co byl „meč“, který měl Jehova poslat mezi všechny národy?
13 Co byl meč, který měl Jehova poslat mezi všechny národy vyjmenované u Jeremiáše 25:18–26? Byla to vítězná válka, kterou směl vést s jeho připuštěním Nabuchodonozor, jeho „služebník“, proti všem těm národům.
14. Nač udeřil „meč“ nejprve a jakých králů se to týkalo? Jak?
14 Symbolický „meč“ udeřil nejprve na Jehovovo předobrazné království v judské zemi. (Jer. 25:29) Jeruzalémští „králové“, kteří pocítili úder „meče“, byli: 1. Joakim, syn Joziáše, 2. Joachin (Jekoniáš), syn Joakima, a 3. Sedechiáš, syn Joziáše a strýc Joachina. První úder vedený na krále Joakima v roce 620 př. n. l. , čtyři roky po Jeremiášově proroctví o „meči“ a „poháru“, učinil z něho vazalského krále pod Nabuchodonozorem. Druhý úder mečem dopadl v roce 617 př. n. l. a zbavil mladého Joachina království nad Jeruzalémem a učinil jej vyhnancem v Babylóně. Třetí a konečný úder zničil Jeruzalém a jeho chrám v roce 607 př. n. l. a měl za následek, že věrolomný král Sedechiáš byl odveden do Babylóna, aby tam zemřel jako slepý, bezdětný zajatec. Uprostřed lunárního měsíce tišri roku 607 př. n. l. byly Jeruzalém a judská města opuštěny.
15. Kdo také měl pít „pohár“ z Jehovovy ruky a kdo jej měl pít naposled?
15 Jeruzalém neměl být sám, kdo pil hořký nápoj od Boha. U Jeremiáše 25:19–26 jmenuje prorok více než 20 králů nebo království, kterým podává Jehovův „pohár vína zloby“. Začíná egyptským faraónem a jeho služebníky, pokračuje seznamem národních vládců a končí slovy: „Král pak Sesák píti bude po nich.“ („KB“) Badatelé považují „Sesáka“ za kryptické (skryté) jméno pro Bábel (Babylón). Jeho odsouzený král, totiž Nabonidus se svým spoluvládcem a synem Balsazarem, byl posledním z Nabuchodonozorovy dynastie. Tento Balsazar musel vypít Jehovův „pohár“ v roce 539 př. n. l. , když byl zabit při pádu Babylóna do rukou Cýra Perského. Tím, že Jeremiáš použil kryptogram „Sesák“, vyvaroval se v té době přímé zmínky o Babylónu.
16. Jak snad někteří odmítali z „poháru“ pít, ale co měl Jeremiáš říci?
16 Některá z uvedených království snad vzdorovala útočnému Nabuchodonozorovi, aby nemohlo být vykonáno Jehovovo rozhodnutí. Avšak prorok Jeremiáš jim měl pro poučení říci: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Budete zcela jistě pít. Vždyť hle, na město [Jeruzalém], nad nimž je vzýváno mé jméno, začínám přivádět neštěstí, a vy sami byste měli vyváznout bez trestu?‘ “ Jehova odpovídá na vlastní otázku a říká: „ ‚Nevyváznete bez trestu, protože povolávám proti všem obyvatelům země meč [babylónské vítězné vojsko],‘ je výrok Jehovy vojsk.“ — Jer. 25:28, 29.
17. Jak ukazují národy, že odmítají pít „pohár“, ale jaký to má úspěch?
17 Od roku 1919 n. l. odmítají národy pít z rukou Jeremiášovy třídy symbolický „pohár“ Jehovova poselství o božském hněvu. Postupují proti Jehovovým svědkům, proti Jeremiášově třídě i proti „velkému zástupu“ jejích spolupracovníků. Zakazují jejich činnost i volné rozšiřování tištěného biblického poselství. Ale vše nadarmo! Poslušní svědkové, poháněni Jehovovým duchem, konají svá shromáždění a kážou království v podzemí. Tak poslouchají Boha spíše než lidi, kteří odporují Bohu. (Sk. 4:19; 5:29) V nepříliš daleké budoucnosti se takoví političtí odpůrci poučí, že zapuzením svědků Jehovových do podzemí nikdy světské vládce neuchrání od toho, aby nepili „pohár“ z vlastní Boží ruky ve „válce velikého Boha, Všemohoucího“ na místě symbolicky nazvaném Armageddon. — Zjev. 16:13–16.
18. Pro koho bude ten den „veliký“ a co tedy Jeremiášova třída odmítá učinit?
18 Ten den bude pro Jehovu „veliký“. Bude to pro něho radostná příležitost, protože tehdy bude bojovat za svou univerzální svrchovanost. Jako velitele pošle do bitvy svého Syna Ježíše Krista, který přemohl svět, aby získal vítězství, jež daleko převyšuje všechna vítězství dobytá starověkým babylónským králem Nabuchodonozorem. (Zjev. 19:11–21) To bude pro Jehovu důvod, aby jásal více, než jásají ti, kteří ve vinném lisu radostně šlapou víno, jež potěší srdce Boha i člověka. (Zjev. 19:11–15; Soud. 9:12, 13) Jeremiášova třída je jista Jehovovým vítězstvím v Armageddonu. Odmítá mlčet o nadcházejícím ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, i když vládcové světských národů nemají radost z tak hořkého nápoje.
19. Co odvážně hlásá Jeremiášova třída z toho, co jí Jehova říká?
19 Dnešní Jeremiášova třída odvážně poslouchá příkaz, který byl dán prorokovi v prvním roce vlády císaře Nabuchodonozora nad Babylónem: „A ty [Jeremiáši], ty jim budeš prorokovat všechna tato slova a řekneš jim: ‚Z výše bude sám Jehova burácet a ze svého svatého obydlí vydá svůj hlas. Zcela jistě bude burácet nad místem svého přebývání. Jako je křik těch, kteří šlapou vinný lis, tak zahlaholí proti všem obyvatelům země.‘ “ — Jer. 25:30.
NÁPOJ, KTERÝ PŮSOBÍ, ŽE NÁRODY JEDNAJÍ ‚JAKO POMATENÉ‘
20. Měla by být Jeremiášova třída považována za ‚sýčka‘, protože hlásá to, co bude pro národy znamenat Jehovovo vítězství?
20 Jehovův vítězný křik bude znít v nebesích i na zemi. Jeremiášova třída a její druhové na to stále poukazují, ačkoli vítězství Jehovy znamená neštěstí pro všechny národy. Měla by být proto Jeremiášova třída považována za pouhého ‚sýčka‘? Ne! Jinak by tak musel být nazván i Jehova, který jim dává své poselství. V milosrdném varování říká: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Hle, neštěstí přichází z národu na národ a velká bouře se zvedne od nejvzdálenějších částí země. A ti, které Jehova pobije, budou jistě v ten den od jednoho konce země až ke druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.‘ “ — Jer. 25:32, 33.
21. Proč mohl Jehova právem převzít odpovědnost za ty, kteří byli pobiti, když Nabuchodonozor zvětšoval svou říši?
21 Takovými slovy předpověděl Jehova Nabuchodonozorův vítězný pochod proti národům, které měly být pohlceny babylónskou říší. Proto nechal Nabuchodonozora táhnout od národu k národu a lámat jejich odpor popravčím mečem, který mu dal sám do ruky. Tak převzal Jehova odpovědnost za toto pobíjení babylónskými vítězi. On sám nazval tyto oběti babylónské agrese ‚pobitými Jehovou‘. On to byl, kdo dal národům pít z „poháru“ nápoj, který působí, že jednají ‚jako pomatené‘. Ať to již lidé připisují Jehovovi Bohu nebo ne, existuje hojnost světských dějinných důkazů, že král Nabuchodonozor rozšířil babylónskou říši na větší území, než bylo území všech dřívějších světových velmocí. Jehova s tím musel mít něco společného, protože již v prvním roce Nabuchodonozorovy vlády předpověděl takové rozšíření babylónské říše. — Jer. 25:1, 2; 32:1, 2; 2. Král. 25:8; Jer. 52:12; Dan. 2:37, 38; 4:20–25; 4:17–22, „KB“.
22. Proč nechceme být mezi těmi, kteří budou Jehovou pobiti v nastávajícím „velkém soužení“?
22 A co bude s těmi, které „Jehova pobije“ v blížícím se „velkém soužení“, jež vyvrcholí ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu? Chceme být mezi nimi? Ne, protože takové pobití by pro nás znamenalo trvalý zánik.
23. Jak bylo v předobraze ukázáno, která část tohoto systému věcí padne ve „velkém soužení“ nejprve, a proč právě ona?
23 Až vypukne „velké soužení“, budou stát všechny odsouzené národy proti Bohu Jeremiášovy třídy. V bitevním šiku budou i národy křesťanstva, protože stojí mezi odpůrci a pronásledovateli Jehovových svědků. Křesťanstvo bude první částí tohoto systému věcí, která padne, protože je novodobým protiobrazem odpadlého judského království a Jeruzaléma. Jako předobraz toho bylo judské království první, které pilo z „poháru“ „vína zloby“. Jehova řekl, že to bude „město, nad nímž je vzýváno [jeho] jméno“, na které začne přivádět národní neštěstí. (Jer. 25:29) Nekřesťanské křesťanstvo je náboženskou skupinou, která nese před Bohem a Kristem největší odpovědnost, a tak od něho začne jako řetězová reakce světové neštěstí. Bude to symbolická „bouře“, kterou nebudou moci rozehnat žádné postřiky mraků z letadel.
24. Co naznačuje, že bouře přijde „od nejvzdálenějších částí země“, a kolik bude obětí?
24 Tato symbolická „bouře“ přijde „od nejvzdálenějších částí země“, protože vznikne mimo sféru odsouzených národů. (Jer. 6:22) V novodobém splnění to znamená, že se přižene z neviditelného nebeského zdroje, takže to bude opravdu ‚Boží skutek‘. Proletí kolem celé zeměkoule, stejně jako potopa za Noemových dnů zaplavila celou zemi, a nepochybně nakupí své oběti od jednoho konce země ke druhému. Jak by mohla přežijící Jeremiášova třída s „velkým zástupem“ jejích druhů všechny pohřbít? Jehova bude muset použít své síly, aby oběti odklidil. — Zjev. 19:11–21.
25. Jaký druh ‚nářku‘ je vzhledem k Jeremiášovi 25:34–38 lepší?
25 Ve „dni pomsty našeho Boha“ bude lépe patřit mezi ty, které posměvači nazývají ‚sýčky‘, než mezi ty, kteří budou naříkat pro „velké soužení“. (Iz. 61:2; Zjev. 7:14, 15; Mat. 24:21–30) „Kvělte, pastýři, a křičte,“ říká Jehova skrze Jeremiáše. „A válejte se, vy vznešení ze stáda, protože byly naplněny vaše dny, abyste byli pobiti a rozptýleni, a padnete jako žádoucí nádoba! A místo, kam uprchnout, pastýřům zaniklo, a prostředek k úniku vznešeným ze stáda. Naslouchejte! Výkřik pastýřů a naříkání vznešených ze stáda, protože Jehova pustoší jejich pastvinu. A pro Jehovův planoucí hněv jsou pokojná místa pobytu ponechána bez života. Opustil svou skrýši jako mladý lev s hřívou, protože jejich země se stala předmětem úžasu pro krutý meč a pro jeho planoucí hněv.“ — Jer. 25:34–38.
26. Kdo jsou v tomto proroctví „pastýři“ a „vznešení ze stáda“?
26 Nepřipomíná nám snad toto proroctví duchovní, kteří se nazývají pastoři neboli duchovní pastýři, a jejich církevní sbory, které se nazývají „stáda“? Asi ano, ale Jehova se zde neobrací na náboženské vůdce národů. V Hebrejských písmech se o vládcích mluví jako o pastýřích a o jejich lidu neboli poddaných jako o stádu. Proto ‚vznešenými ze stáda‘ jsou knížata nebo královsky poctění z národního stáda. Musí tomu tak být i u Jeremiáše 25:34–38, neboť kde je v celé této kapitole nějaká zmínka o kněžích a Levitech? Ti, kterým má Jeremiáš přikázáno podat Jehovův „pohár“, jsou popsáni jako „králové“, „knížata“ a „království“. (Jer. 25:18–26) Blížící se „neštěstí“ a „bouře“ zasáhne nejen duchovenstvo a jiné náboženské vůdce, ale nakonec také politické vládní činitele tohoto systému věcí.
27. Kdo má pít z „poháru“ nakonec?
27 A tak bude pít nakonec z „poháru“ i „král Sesák“. Proroctví u Jeremiáše 51:41 o tom mluví, jako by se to již stalo: „Ó jak byl Sesák zajat a jak je uchvácena Chvála celé země! Jak se stal Babylón pouhým předmětem úžasu mezi národy!“ — Jer. 25:26; 27:7.
28. O koho mají „pastýři“ a „vznešení“ největší zájem? Jak je zpustošena jejich pastvina?
28 Pro sobecké důvody budou tito političtí „pastýři“ a „vznešení“ „naříkat“, ano, budou se válet na zemi. Až je svrchovaný Pán Jehova povolá k účtování během „velkého soužení“, poznají, že pro ně přišel den, aby byli poraženi a rozprášeni. Kdyby existovala nějaká cesta úniku nebo místo záchrany, kam by se mohli uchýlit, nebyli by nuceni „naříkat“. Nestarají se ani tolik o to, co se stane s národním „stádem“, jako spíše o to, že přijdou sami o život. Zaniknou jejich dobře placená místa a vysoké postavení! Jejich „pastvina“, systém věcí, jehož prostřednictvím vykořisťovali svá národní stáda, je zpustošena, zničena. Na dřívějších „pokojných místech pobytu“, kde mohli výnosně žít, již není život. Ticho smrti se sneslo nad ohradami jejich „stád“.
29. Jak bude potom Jehova podobný mladému lvu s hřívou a s jakým výsledkem bude mávat „mečem“?
29 Aby Jehova způsobil takový celosvětový „předmět úžasu“, musí jeho hněv velmi mocně planout. Potom ovšem nemůže být jako lev z údolí, kterého donutí vyjít z jeho doupěte pouze záplavy vod řeky Jordánu. „Jehova vojsk“ musí pak být jako smělý lev, který opouští svou „skrýši“, aby útočil, vzdor pasákům ovcí na pastvinách. Prostřednictvím svého služebníka, Syna Ježíše Krista, mává „mečem“ ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“. (Jer. 25:30, 38) Světští pastýři a vznešení lidé se nikdy nevzpamatují ze smrtelných ran jeho „krutého meče“!
30. Co bychom měli nyní dělat vzhledem k tomu, co slyšíme ušima víry?
30 Naslouchej! Slyšíš ušima víry, jak se Jehovovo proroctví stává stále hlasitějším? Chodbami plnými zvuků tohoto „času konce“ slyšíme z předpovězené budoucnosti přicházející nářek všech národních „pastýřů“ i bolestivé výkřiky „vznešených“ ze stáda lidstva podobného ovcím. Co máme udělat, když to slyšíme? Jelikož je cesta úniku stále otevřená a existuje jedno místo záchrany, kam je možné utéci, jednejme! Najděme svůj přístav bezpečí a záchrany v Jehovově království pod jeho ustanoveným pastýřem Ježíšem Kristem! — Ezech. 34:23, 24; Jer. 23:5, 6.
(Tato série článků o Jeremiášově proroctví bude pokračovat ve „Strážné věži“ 1. října 1980.)