Zachovávat křesťanskou neutralitu, zatímco se blíží Boží válka

„Pokud jde o proroka, který prorokuje o míru, když se prorokovo slovo splní, prorok, kterého Jehova opravdu poslal, se stane známým.“ — Jeremiáš 28:9.

1. Jak se slova o okultismu u Jeremiáše 27:9 hodí na dnešní světovou situaci?

„A VY, lidé, nenaslouchejte svým prorokům a svým věštcům a svým vykladačům snů a těm, kteří mezi vámi pěstují magii, a svým kouzelníkům, kteří vám říkají: ‚Vy nebudete sloužit babylónskému králi.‘ “ Tato dávná slova ze dnů Babylónské říše se dobře hodí na dnešní světovou situaci. Proč? Protože svět stále oplývá vykladači snů, mágy, věštci a kouzelníky. (Jer. 27:9) Hlavní světová města, jako Washington, D. C., jsou pověstná svými spiritisty, a ti jsou horlivě dotazováni rozpačitými politiky. Protože takoví hadači, jasnovidci, média duchů, vykladači snů a proroci budoucích událostí dávají pokyny a rady vládním úředníkům, mohou mít tito okultisté značný vliv na světovou politiku, i když do politiky přímo nezasahují.

2. Zasahuje Bible do politiky, když předpovídá směr světového vývoje, a jakou odpověď dává 1. Jana 2:15–17 na tuto otázku?

² Existuje prastará kniha, která odrazuje své čtenáře od všech forem okultismu, ale přitom obsahuje mnoho předpovědí o světovém vývoji v našem 20. století. Má mnoho co říci k politickým záležitostem naší doby. Ale zasahuje proto tato kniha nějak do politiky našich dnů? Povzbuzuje tato kniha čtenáře, aby se účastnili politiky a tak rušivě zasahovali do činnosti politických vládců? Politikům, kteří chtějí obvinit Svatou bibli, že je takovou knihou, odpovídáme: Ne. V jedné z posledních biblických knih píše křesťanský apoštol Jan:

„Nemilujte svět ani věci ve světě. Když někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ 1. Jana 2:15–17.

Poslední kniha Bible psaná týmž apoštolem Janem, popisuje, jak tento svět a jeho politika zaniknou.

3. Jaký postoj k politice vyžadují náboženští vůdcové na křesťanech a na koho poukazují jako na biblický příklad?

³ Jsou však náboženští vůdcové, jako popové, patriarchové a arcibiskupové, kteří uvádějí důvody proti křesťanské neutralitě a říkají, že je závaznou povinností každého, i křesťana, aby se aktivně účastnil politických záležitostí tohoto světa. Aby podpořili své stanovisko, poukazují na biblické příklady starověkých hebrejských proroků, například na Jeremiáše, syna kněze Helkiáše, žijícího v sedmém století př. n. l. Opravdu, slova u Jeremiáše 27:9 citovaná na začátku tohoto článku byla částí vzkazu, který Jehova pronesl k Jeremiášovi a jenž měl být Jeremiášem předán diplomatickým představitelům království Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu. (Jer. 27:1–4) Jelikož „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu se rychle blíží, uvažujme o tom, jak Bůh použil Jeremiáše ve staré době. Dovoluje Jeremiášův příklad dnešním věrným křesťanům, aby porušovali křesťanskou neutralitu a míchali se do světské politiky jakéhokoli druhu? Uvidíme.

4. Co řekl Jehova prostřednictvím Jeremiáše v prvním roce Joakimovy vlády o svém úmyslu s chrámem a Jeruzalémem?

⁴ Začneme se svojí úvahou v roce 628 př. n. l. neboli 21 let před zničením Jeruzaléma Babylóňany. Byl to první rok vlády Joakima, po němž vládli v Jeruzalémě ještě dva králové. Ve čtvrtém roce Jeremiáš prorokoval o králi Nabuchodonozorovi babylónském a o Jehovově „poháru“, který měl být podán více než 20 králům a královstvím, včetně Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu. (Jer. 25:1–3) Prorok uvádí datum a říká:

„Na počátku královského panování Joakima, syna judského krále Joziáše, přišlo toto slovo od Jehovy: ‚Tak řekl Jehova: „Stůj na nádvoří Jehovova domu, a o všech judských městech, která vcházejí, aby se poklonila v Jehovově domě, budeš mluvit všechna slova, o nichž ti přikáži, abys jim je řekl. Nevynechej ani slovo! Snad budou naslouchat a navrátí se, každý od své špatné cesty, a já budu muset pociťovat lítost pro neštěstí, které zamýšlím na nich vykonat pro špatnost jejich jednání. A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Nebudete-li mi naslouchat a chodit v mém zákoně, který jsem vám předložil, a naslouchat slovům mých služebníků proroků, které k vám posílám, ano, časně vstávám a posílám je, jimž jste nenaslouchali, já zase učiním tento dům podobným domu v Sílo a toto město učiním zlořečením pro všechny národy země.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 26:1–6.

5. Proč Jeremiáš nesměšoval při předávání svého poselství kněžství s politikou?

⁵ Jeremiáš byl kněz, a přesto se nesnažil uposlechnutím tohoto božského příkazu směšovat kněžství s politikou. Předával pouze varování od Jehovy pro dobro národa. Přenechal to vládcům a lidu, zda budou dbát na toto božské varování. Jehova měl právo a povinnost varovat judské království, protože jeho lid byl v národní smlouvě s ním jako se svým Bohem. V Zákoně, který dal skrze Mojžíše, varoval národ před tím, co by se stalo, kdyby porušili tuto smlouvu mezi Bohem a člověkem. Proto se Boží prorok Jeremiáš nepokoušel spojovat kněžství s politikou, ale pouze předával lidu varování od Boha, s nímž tento lid měl smlouvu. Jestliže budou i nadále porušovat tuto smlouvu, jejich chrám v Jeruzalémě ztratí Jehovovu truhlu smlouvy, jako ji ztratil svatostánek v Sílo.

6. K čemu nemá od Jehovy pověření Jeremiášova třída, aby se mohla plést do politiky křesťanstva? Na která Ježíšova slova dbá tato třída?

⁶ Jeremiáš zde nedal příklad novodobým duchovním křesťanstva, aby se míchali do politiky. Dnes si je Jeremiášova třída vědoma toho, že nemá právo se plést do politiky jakéhokoli národa nebo bloku národů, dokonce ani do politiky národů křesťanstva. Ví, že přes své dokazování není křesťanstvo ve smlouvě s Jehovou. Může sice tvrdit, že je v nové smlouvě, která byla zprostředkována větším Mojžíšem, Ježíšem Kristem, ale skutečnosti je viní ze lži. Však členové Jeremiášovy třídy velmi dobře vědí, že nemají od Jehovy Boha oprávnění něco předpisovat národům křesťanstva nebo mít aktivní účast na jejich politice. Jejich věrné oznamování Jehovova varování křesťanstvu stejně jako nekřesťanským národům není žádnou účastí na světské politice. Nemilují „svět ani věci ve světě“, ale drží se věrně Ježíšových slov: „Nejsou částí světa.“ (Jan 17:14, 16; 1. Jana 2:15) V přísné neutralitě se zdržují politických záležitostí všeho druhu.

NÁBOŽENSKÁ REAKCE

7. Co řekl Jeremiáš podle Jeremiáše 26:12–15, když končil svou obhajobu před jeruzalémským soudem?

⁷ Ostatní kněží a tak zvaní „proroci“ vlekli Jeremiáše před soudní sbor knížat a před lid u chrámového vchodu. Obvinili jej z buřičských řečí. „Tento muž si zaslouží rozsudek smrti,“ řekli, „protože prorokoval o tomto městě tak, jak jste na vlastní uši slyšeli“. (Jer. 26:7–11) Když končil svou obhajobu, řekl Jeremiáš jeruzalémskému soudnímu dvoru: „Jen byste rozhodně měli vědět, že usmrtíte-li mne, přivedete nevinnou krev na sebe a na toto město a na jeho obyvatele, neboť Jehova mne k vám skutečně poslal v pravdě, abych k vašim uším mluvil všechna tato slova.“ — Jer. 26:12–15.

8. Jak jednalo duchovenstvo křesťanstva podobně vůči Jeremiášově třídě jako jeruzalémští „vlastenci“?

⁸ Jakého ducha nacionalismu projevili ti, kteří vyhledávali Jeremiášovu krev! Svými vlasteneckými projevy chtěli — jak tomu bylo v pozdější době i u jiných soudců — strhnout celý soud na svoji stranu. Jehovova žádost, aby se polepšili, byla přehlédnuta. Nevšímali si své viny před ním a chlácholili své svědomí. Podobné byly soudní procesy týkající se pomazané Jeremiášovy třídy v nové době. Náboženští vůdci křesťanstva podporovali stejnou žádost o drastický zákrok. Ujali se vedení v halasném křiku za odsouzení Jeremiášovy třídy k smrti, aby byli osvobozeni od výčitek vlastního špatného svědomí.

9. Ustoupili knížecí soudcové v Jeremiášově případě náboženskému tlaku? Jak se chtěli vyvarovat neštěstí?

⁹ Mezi knížaty, kteří se postavili za osvobození Jeremiáše od rozsudku smrti, byl Achikam, syn Safanův. Knížata neustoupila náboženskému tlaku. Poznala, že Jeremiáš je opravdu Jehovovým mluvčím. Nechtěla, aby je Jehova obtížil nevinnou krví svého věrného služebníka, a proto rozhodla v Jeremiášův prospěch: Nevinen! Jeho obhajoba na ně zapůsobila, že si připomněli historické příklady. Byli například skoro o 100 let blíže k tomu, co prorokoval Micheáš proti Juddeji a Jeruzalému. Král Ezechiáš se tehdy neprovinil vinou krve, protože neodsoudil Micheáše k smrti pro domnělé buřičské protistátní řeči. „Tak připravujeme svým duším velké neštěstí,“ řekli starší, když prosazovali uvážlivé jednání v Jeremiášově případu. — Jer. 26:16–19, 24; Mich. 3:9–12.

10. Jak se liší chování krále Joakima vůči proroku Uriášovi od chování krále Ezechiáše?

¹⁰ Jak rozdílný od krále Ezechiáše, který si vzal k srdci Jehovovo varování skrze Micheáše, byl jeho prapravnuk Joakim sedící první rok na trůně v Jeruzalémě! Potřísnil se krví již v prvém roce své vlády, když odsoudil k smrti Uriáše, syna Semaiášova. Aby unikl hněvu krále Joakima, uprchl prorok Uriáš do Egypta. Aniž se však dohodl s Egyptem o vydání Uriáše, poslal mstivý král své muže, aby se zmocnili Uriáše a násilím ho přivlékli zpět do judské země, kde zemřel jako mučedník. (Jer. 26:20–23) A tak o něco později, v tomtéž nástupním roce nového krále, měl Jeremiáš dodatečný důvod, aby prorokoval na Jehovův příkaz. V této souvislosti je vhodné si povšimnout, že to byl faraón Necho, kdo učinil Joakima králem nad Judejí. (2. Král. 23:34, 35) Faraón Necho tak spolupracoval s Joakimem na zločinu

11. Jaké neštěstí si Joakim sám přivodil?

¹¹ Joakim si přivodil neštěstí sám. V osmém roce jeho vlády dobyl král Nabuchodonozor Jeruzalém a učinil Joakima vazalským králem Babylóna, nové světové velmoci. O tři roky později Joakim zřejmě předčasně zemřel. Jeho mrtvola byla hozena za jeruzalémské hradby, a tak měl „pohřeb osla“, jak prorokoval Jeremiáš. (Jer. 22:18, 19; 2. Par. 36:5–8; 2. Král. 24:1–6) Jak hrozné!

12. Jak byla dnešní Jeremiášova třída — stejně jako Jeremiáš — osvobozena od smrti z rukou náboženských činitelů?

¹² Jako Jeremiáš, syn Helkiášův, i Jeremiášova třída 20. století byla ušetřena smrti. Ne ve všech případech a ne ve všech zemích ustoupily soudní dvory zlomyslné žádosti mocných náboženských činitelů křesťanstva. Byli soudcové, kteří uznali náboženská práva a svobodu Jeremiášovy třídy, jež zde na zemi představuje organizaci Jehovy Boha, jeho manželku. Co se tedy stalo, podobalo se tomu, co je vylíčeno ve Zjevení 12:15, 16. Lidové, demokratické části „země“ přišly na pomoc představitelům Boží „ženy“ a zabránily úsilí náboženských stoupenců satana ďábla, aby pohltili Jeremiášovu třídu a definitivně ji zničili.

13. Co dále oznamuje Jeremiášova třída a v čem nedělá kompromisy?

¹³ Členové Jeremiášovy třídy dále oznamují všechno, co jim Bůh přikazuje prohlašovat proti novodobému protiobrazu Judeje a Jeruzaléma, i proti všem ostatním politickým částem tohoto systému věcí. I když jsou někde zatlačeni do „podzemí“, nečiní nic pro to, aby zvrátili ustanovené vlády a urychlili tak to, co oznamují. Odolávají všemu tlaku, aby činili kompromisy s tou nebo onou politickou stranou. Odmítají zříci se své křesťanské neutrality.

14. Komu náleží boj, jak poznává Jeremiášova třída? Jakým místem k životu bude země po boji?

¹⁴ Nesmiřitelně lpějí na tom, aby nebyli „částí světa“. Dobře vědí, že Jehova Bůh, Všemohoucí, není závislý na žádné podpoře. Boj je jeho! Není to jejich boj! Stojí pevně v křesťanské ryzosti a důvěřují, že „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“ se přiblížila, poněvadž neviditelné démonské síly shromažďují svou okultní mocí pozemské vládce ke světové situaci, která se symbolicky nazývá Armageddon. (Zjev. 16:13–16) Jeremiášova třída se raduje, že její neochvějná křesťanská neutralita podporuje Jehovovu universální svrchovanost. Jakým velkolepým místem bude naše Země pro Jeremiášovu třídu a její křesťanské neutrální druhy, až se stanou svědky triumfu Jehovovy svrchovanosti v Armageddonu!

SPIKNUTÍ PROTI JEHOVOVU KRÁLI

15. Proč je přítomnost dobou největšího mezinárodního spiknutí v celých lidských dějinách? Co to bude podle Zjevení 14:12 znamenat pro bohabojné křesťany?

¹⁵ Přítomnost je opravdu pro křesťany biblického druhu dobou, aby byli zkoušeni ve své neutralitě a ryzosti. Je to doba největšího mezinárodního spiknutí v celých lidských dějinách, protože je to doba Spojených národů, které dnes mají 151 členů. Proč se mohou Spojené národy nazvat mezinárodním spiknutím? Protože je to lidmi vytvořená organizace, aby pokud možno nejdéle mařila a zadržovala právoplatné panství Jehovova království skrze jeho Krista. Co zvítězí, Jehovovo mesiášské království nebo Spojené národy? Jde o bezpečnost a mír pro všechny lidi. Zjevení 14:12 předpovídá, jakou zkouškou bude období, kdy budou Spojené národy vystupovat jako záruka světové bezpečnosti. „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Srovnej Iz. 8:12, 13.

16. Jaké mezinárodní spiknutí vzniklo před 19 staletími a nač předem poukazuje částečné splnění Žalmu 2:1–4?

¹⁶ Před devatenácti staletími vzniklo mezinárodní spiknutí neboli společné úsilí proti samému Kristu, a Bůh je připustil, takže Ježíš zemřel jako mučedník. (Sk. 3:13; 4:27; 13:28, 29; 1. Tim. 6:13) To bylo předpověděno v Žalmu 2:1–4. Tento žalm i jeho částečné splnění před 19 stoletími poukazovaly na mezinárodní spiknutí proti Jehovovi a jeho Kristu v dnešní době, kdy jim náleží plné právo na „království světa“. — Zjev. 11:15–18.

17. Proti komu vystupuje přítomná světová organizace, jak rozpoznávají svědkové Jehovovi? Jakého stanoviska, které zaujali v roce 1919, se drží dodnes?

¹⁷ Praví křesťané rozpoznávají nynější mezinárodní spiknutí jako činnost proti Jehovovi a jeho Kristu. Budou dále vytrvávat ve své neutralitě podobné Kristově a pevně se držet stanoviska, které zaujali v roce 1919 v Cedar Point na sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible: totiž zastávat se Jehovova království pod Kristem proti Společnosti národů pro světový mír a bezpečnost, která byla nahražena Spojenými národy. Jejich stanovisko je takové, jaké by dnes zaujal sám prorok Jeremiáš, neboť dal inspirované varování o podobném spiknutí proti vládě Jehovova královského „služebníka“.

18. Co měl Jeremiáš v prvním roce Joakimovy vlády udělat a komu to měl poslat současně s poselstvím?

¹⁸ Jeremiášovo proroctví z 27. kapitoly je tedy pro nás velmi časové. Prorocký záznam říká:

„Na počátku království Joakima, syna judského krále Joziáše (v roce 628 př. n. l.), přišlo Jeremiášovi toto slovo od Jehovy: ‚Tak mi Jehova řekl: „Udělej si pásy a tyče jha a dej si je na krk. A pošleš je králi edomskému a králi moabskému a králi synů Ammon a králi týrskému a králi sidonskému rukou poslů, kteří přicházejí do Jeruzaléma k judskému králi Sedechiášovi. A dáš jim příkaz pro jejich pány a řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele; to máte říci svým pánům.‘ “ ‘ “ — Jer. 27:1–4.

19. Kdy dostal Jeremiáš Jehovovo poselství podle běžného hebrejského textu a při které příležitosti podle něj jednal?

¹⁹ Povšimněme si, že zde jsou jmenováni dva králové jako vladaři nad Judejí a Jeruzalémem; napřed Joakim a pak jeho bratr Sedechiáš, který vládl po Joakimovi a jeho synu Joachinovi. Je-li v Jeremiášovi 27:1 jméno Joakim správné, pak dostal Jeremiáš toto proroctví v roce 628 př. n. l. a nechal si je 11 let pro sebe, než podle něho jednal. Avšak tři hebrejské rukopisy a syrská a arabská verze Jeremiáše 27:1 říká „Sedechiáš“ místo „Joakim“, a proto mnohé moderní překlady Bible uvádějí toto znění.a V každém případě jednal Jeremiáš v poslušnosti Jehovova příkazu až za vlády krále Sedechiáše, při příležitosti, kdy vyslanci pěti sousedních zemí, Edomu, Moábu, Ammonu, Týru a Sidonu, přišli do Jeruzaléma, aby jednali s králem Sedechiášem. V té době byl Nabuchodonozor císařem Babylóna již nejméně osm let, odvedl již krále Joachina do Babylóna a dosadil na trůn v Jeruzalémě jeho strýce Sedechiáše. Ten ovšem jako vazalský král byl vázán věrností Babylónu.

20. Jakou akci představoval příchod pěti vyslanců a proč jim bylo řečeno, aby nenaslouchali slovům okultistů?

²⁰ Příchod vyslanců z pěti sousedních zemí byla společně sjednaná akce. Představovala společný postup. Podle toho, co měl Jeremiáš říci těmto vyslancům, je zřejmé, že šlo o spiknutí, jež mělo rozdmýchat společnou vzpouru proti císaři Nabuchodonozorovi. Věštci a okultisté vzpouře přáli. Proto měl Jeremiáš vyslancům říci: „A vy, lidé, nenaslouchejte svým prorokům a svým věštcům a svým vykladačům snů a těm, kteří mezi vámi pěstují magii, a svým kouzelníkům, kteří vám říkají: ‚Vy nebudete sloužit babylónskému králi.‘ Prorokují vám totiž faleš, aby vás odvedli daleko od vaší půdy; a já vás budu muset rozehnat a vy budete muset zahynout.“ — Jer. 27:9, 10.

21. Do čeho tehdy démoni zavlékli tyto národy?

²¹ Tak jako dnes démoni vedou politické vládce k Armageddonu, k „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, tak tehdy stejní démoni pudili politické vládce zemí, z nichž přišli vyslanci, aby zosnovali společnou vzpouru proti Jehovovu „služebníku“ Nabuchodonozorovi. (Zjev. 16:13–16) Je logické, že tyto národy nic nenamítaly, když se judský král Sedechiáš v sedmém roce své vlády vzbouřil.

22. Proč se Jeremiáš nemíchal do politiky, když předal vyslancům poselství od Jehovy? Jak Jehova zdůraznil svou svrchovanost?

²² Když Jeremiáš předal poselství od Jehovy vyslancům spolku pěti národů, nemíchal se tím do politiky, protože jeho Bůh Jehova byl „Králem národů“ a prokazoval vlastně pěti národům laskavost, když jim poskytl varování celonárodní důležitosti. Jehova zdůraznil svou universální svrchovanost a přikázal Jeremiášovi, aby jim řekl:

„Já sám jsem učinil svou velkou mocí a vztaženou paží zemi, lidstvo a zvířata, která jsou na povrchu země; a dal jsem to tomu, kdo byl k tomu v mých očích vhodný. A nyní jsem sám dal všechny tyto země do ruky Nabuchodonozora, babylónského krále, svého služebníka; dokonce jsem mu dal i divoká polní zvířata, aby mu sloužila. A všechny národy budou sloužit jemu a jeho synu [Evilmerodachovi] a jeho vnuku [Balsazarovi], dokud nepřijde čas také pro jeho vlastní zemi, a mnohé národy a velcí králové jej budou vykořisťovat jako služebníka.“ — Jer. 27:5–7; 2. Král. 25:27; Dan. 5:1, 11, 18, 22.

23. Jak dlouho měla trvat poroba pod Babylónem a co se mělo stát národu, který by odporoval Jehovovu rozhodnutí?

²³ A tak z Jehovova rozhodnutí měly národy pohlcené babylónskou říší snášet jho poroby dlouhou dobu — ve skutečnosti 70 let. Poroba byla symbolizována pásy s tyčemi jha, o nichž Jehova řekl Jeremiášovi, aby je udělal a dal je cizím vyslancům, kteří navštívili krále Sedechiáše. Vzpoura těchto národů nemohla změnit Boží rozhodnutí.

„ ‚A stane se, že národ a království, které mu nebudou sloužit, totiž babylónskému králi Nabuchodonozorovi. . . mečem a hladem a morem obrátím svou pozornost k tomu národu,‘ je Jehovův výrok, ‚dokud s nimi neskoncuji jeho rukou.‘ “ — Jer. 27:8.

24. Proč musí Jehovův královský služebník, Ježíš Kristus, nyní vládnout mezi svými nepřáteli?

²⁴ Dnes, v době Jeremiášovy třídy, stejně jako tehdy ve dnech krále Sedechiáše, by bylo lépe dbát rady svrchovaného Pána vesmíru než poslouchat démony. (Jer. 27:9–11) Jistě si nepřejeme, abychom byli zapleteni do mezinárodního spiknutí proti Jehovovu služebníku, králi Ježíši Kristu. Političtí vládci, zejména z křesťanstva, byli seznámeni s množstvím prohlášení pomazané Jeremiášovy třídy, ale dávají přednost zůstat ve Spojených národech. (Jer. 27:12–15; Zjev. 17:12, 13) Pevně lpějí na své národní svrchovanosti a odmítají vložit své šíje pod královské jho Jehovova služebníka. Neberou vážně konec časů pohanů v roce 1914 a nepoznávají, že jsou zapleteni v celosvětovém spiknutí namířeném proti univerzálnímu panství Jehovova královského služebníka. Ale stejně jako Jehovův „služebník“ Nabuchodonozor dovolil Sedechiášovi, aby byl judským králem, tak je tomu nyní i s politickými vládci, včetně vládců křesťanstva. Bylo jim dovoleno, aby dále od roku 1914 řídili své politické záležitosti. Z toho důvodu musí dnes Jehovův královský služebník vládnout uprostřed svých nepřátel, kteří se proti němu spikli.

25. a) Ke komu se Jeremiášova třída musí obracet s poselstvím, když vládcové odmítají na ně dbát? b) Jestliže proroci brzkého osvobození byli posláni Jehovou, oč měli naléhavě žádat ohledně náčiní, které ještě zůstalo v Jeruzalémě?

²⁵ Protože političtí vládci ukazují, že nechtějí vložit své šije pod „jho“ Jehovova služebníka, Božího Syna dosazeného na trůn v nebesích, co má tudíž dělat Jeremiášova třída? Obrátit se k lidem, k jednotlivcům. Jeremiášova třída musí lidem odhalit podporovatele spiknutí.

„Tak řekl Jehova: ‚Nenaslouchejte slovům svých proroků, kteří vám prorokují a říkají: „Hle, náčiní Jehovova domu bude nyní brzy přineseno zpět z Babylóna!“ Vždyť vám prorokují faleš. Nenaslouchejte jim. Služte babylónskému králi a zůstaňte naživu. Proč by se toto město mělo stát zpustošeným místem? Jsou-li to však proroci a mají-li skutečně Jehovovo slovo, prosím, ať naléhavě žádají Jehovu vojsk, aby náčiní, které zůstalo v Jehovově domě a v domě judského krále a v Jeruzalémě, nepřišlo do Babylóna.‘ “ — Jer. 27:16–18.

26. Místo aby náčiní bylo brzy vráceno, co se mělo stát podle Jehovova výroku se zbývajícím náčiním?

²⁶ V Jeruzalémě stále ještě stál chrám se svými sloupy. V nádvoří byla stále ještě velká nádrž nazývaná „moře“ a vozíky pro menší pohyblivé nádržky a mnoho jiného náčiní pro potřebu kněží a Levitů. Co se mělo stát s tím vším chrámovým příslušenstvím?

„Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, o náčiní, které zůstává v Jehovově domě a v domě judského krále a v Jeruzalémě: ‚ „Do Babylona bude odneseno a tam zůstane až do dne, kdy k němu obrátím svou pozornost,“ je Jehovův výrok. „A já je vynesu a navrátím je opět na toto místo.“ ‘ “ — Jer. 27:19–22.

27. a) Co znamenal Jehovův výrok, pokud jde o mezinárodní spiknutí? b) Jaká cesta vede k tomu, abychom se v novém pořádku mohli podílet na plodech vítězství Jehovova vojevůdce?

²⁷ Co znamenal tento Jehovův výrok? Že mezinárodní spiknutí proti panství Jehovova „služebníka“ selže. Náboženští proroci a okultisté, kteří předpovídali události, se museli prokázat jako falešní a jako svůdcové důvěřivých lidí, které vedou do zkázy. V zájmu své bezpečnosti uděláme dobře, jestliže jim nebudeme naslouchat. Musíme důvěřovat ne ve Spojené národy nebo nějakou jinou mezinárodní organizaci, ale v Jehovovo království pod jeho královským služebníkem Ježíšem Kristem. Dále tedy chceme zachovávat křesťanskou neutralitu vůči politickým záležitostem a sporům tohoto světa a vložit své šíje pod jho toho, jehož Jehova určil a kterého se zastává jako velitele v nastávající „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. To povede k tomu, že se budeme podílet na ovoci jeho slavného vítězství v Jehovově spravedlivém světě.

[Poznámka pod čarou]