Boží soud proti falešným prorokům křesťanstva
1, 2. a) Jakému pokušení nás vystavuje prorokování o příštích dobrých věcech, které nemá pevný základ? b) Jaká nejzávažnější otázka musí být dnes zodpovězena a co ji staví do popředí?
MY všichni přirozeně rádi slyšíme proroctví nebo předpovědi dobrých věcí, které přijdou zakrátko, během našeho života. To nás ovšem vystavuje velkému pokušení. Rádi bychom přijali některé předpovědi jako pravdivé, protože nám vyhovují, a ne proto, že je pro ně nějaký pevný základ nebo autoritativní zdroj. To nás může svést, že učiníme skutek, který by nám mohl ublížit, a to zejména jde-li o naši věčnou budoucnost. Tak je tomu právě DNES! Proč právě dnes?
2 To proto, že dnes stojí před celým lidstvem nejzávažnější otázka, která musí být zodpovězena, a sice otázka: Kdo bude vládnout světu? To, co staví tuto převládající spornou otázku do popředí, není nekonečný spor mezi svobodným podnikáním kapitalistických národů a socialistickými, komunistickými národy. Způsobilo to spíše prohlášení, které učinili Jehovovi křesťanští svědkové o Božím království pod Kristem. Tomuto království náleží moc, protože časy pohanů skončily v roce 1914.
3. a) V jaké otázce jsou lidé nuceni zaujmout stanovisko? b) Proč by měly pohanské národy postoupit svou svrchovanost Jehovovi?
3 Lidé, kteří slyšeli na celém světě asi ve 190 jazycích poselství o království, byli prostě přinuceni, aby k tomu zaujali stanovisko. Jsou dnes pro, nebo proti Jehovovu právoplatnému panství pod Kristem? Země, na níž žijeme, je majetkem svého stvořitele, nikoli majetkem nás tvorů. Podle počítání času ve stvořitelově knize, Bibli, čas ke světovládě, který Bůh poskytl pozemským národům včetně národů křesťanstva, uplynul časně na podzim roku 1914. Jak Bůh označil konec „časů pohanů“? Tím, že se ujal své „velké moci“, aby vládl jako Král a dosadil svého nebeského Syna Ježíše Krista jako nebeského spoluvládce nad zemí. (Zjev. 11:15–18) Proto dnes vládne jeho Syn. (Ezech. 21:25–27) Nyní tedy přišel čas, aby pohanské národy postoupily svou svrchovanost Jehovovi.
4, 5. a) Jaké nebezpečí hrozilo na Středním východě v roce 614 př. n. l.? b) Co se stalo se svatým náčiním z jeruzalémského chrámu? Za jakých okolností se pouze mohlo splnit Chananiášovo proroctví o tomto náčiní?
4 V roce 614 př. n. l. nastal v judském království podobný stav. Tehdejšímu světu hrozilo vážné nebezpečí! Z které strany? Z té, kterou Bůh označil jako „všechny rodiny ze severu“, jinými slovy od babylónské světové moci, která vtrhla do oblasti Středního východu ze severu. (Jer. 1:13–15; 25:9, 26) Střední východ byl již pod vládou babylónského krále Nabuchodonozora od roku 620 př. n. l. , kdy jeruzalémský Joakim se stal vazalským králem Babylóna. Jeho bratr Sedechiáš se stal posledním vazalským králem svatého města, když jej Nabuchodonozor dosadil na trůn po jeho přísaze věrnosti. Když Nabuchodonozor opustil Jeruzalém a vrátil se domů, odvedl do vyhnanství sesazeného krále Joachina a židovské šlechtice. Odnesl také svaté náčiní z Jehovova chrámu a dal je do svatyň falešných babylónských bohů. Jak dlouho mělo toto svaté náčiní a jiné cennosti z vyloupeného Jeruzaléma zůstat v Babylóně? O této otázce se vášnivě diskutovalo ve čtvrtém roce Sedechiášovy vlády.
5 Falešný prorok Chananiáš, syn Azurův, se domníval, že mluví v Jehovově jménu, a určil „dva plné roky“. To se mohlo stát jen za těch okolností, že by Babylón byl poražen a Egypt se stal znovu světovou mocí. Chananiáš svou předpovědí proti Babylónu podporoval ty, kteří osnovali mezinárodní vzpouru proti babylónskému Nabuchodonozorovi. Avšak to bylo proti Jehovovu rozhodnutí a radě, jak již prohlásil sám Jeremiáš.
6. Jak se podle Jeremiáše 28:8, 9 lišilo Chananiášovo proroctví od proroctví proroků, kteří žili před Jeremiášem?
6 Zatímco Chananiáš pěstoval v judské zemi falešné naděje, Jeremiáš uzavřel svou odpověď před všemi kněžími a lidem v chrámě slovy: „Pokud jde o proroky, kteří byli odedávna přede mnou a před tebou, i ti prorokovali o mnohých zemích a velkých královstvích, o válkách a neštěstí a moru. Pokud jde o proroka, který prorokuje o míru, když se prorokovo slovo splní, prorok, kterého Jehova opravdu poslal, se stane známým.“ — Jer. 28:1–9.
7. Co předpověděl Ježíš Kristus pro naši dobu od roku 1914 a jaká dnes vzniká otázka o těch, kdo mluví pravdu?
7 Jehovův největší prorok, Ježíš Kristus, předpověděl válku, hlad, mor, zemětřesení a jiná neštěstí pro naši dobu od roku 1914. Všechno to má vyvrcholit ve „velkém soužení“, jemuž nebylo podobné v celých lidských dějinách. (Mat. 24:4–22) Svědkové Jehovovi dnes poukazují na to, jak se Ježíšovo proroctví postupně od roku 1914 splňuje. Ježíš nepředpověděl pro bezprostřední budoucnost, pro tuto generaci, žádný světový mír. Koho tedy Jehova poslal a kdo mluví v jeho jménu, duchovenstvo křesťanstva, které prorokuje opak, nebo dnešní Jeremiášova třída? Budoucnost ukáže, kdo mluvil pravdu.
8. Jaký dramatický čin provedl Chananiáš po Jeremiášově odpovědi a jaké časové proroctví pak učinil?
8 Falešný prorok Chananiáš musel mít důvěru v úspěch mezinárodní vzpoury proti Jehovovu „služebníku“, protože nyní provedl dramatický čin:
„Nato vzal prorok Chananiáš tyč jha s krku proroka Jeremiáše a zlomil ji. A Chananiáš řekl dále před očima všeho lidu: ‚Tak řekl Jehova: „Právě tak během dvou dalších plných let zlomím jho babylónského krále Nabuchodonozora na šíji všech národů.“ ‘ “ — Jer. 28:10, 11.
9. Co měl podle slov Jehovových říci Jeremiáš o tyčích jha a proč?
9 Mělo se však toto proroctví ukázat jako pravdivé, protože bylo proneseno v Jehovově jménu? Ne! Jehova nemohl učinit to, co prorokoval Chananiáš, a současně splnit opačné proroctví Jeremiášovo. Proto byla mezinárodní vzpoura proti Jehovovu označenému „služebníku“ předem odsouzena k nezdaru. „Jdi,“ řekl Jehova později Jeremiášovi, „a řekneš Chananiášovi: ‚Tak řekl Jehova: „Dřevěné tyče jha jsi zlomil a místo nich budeš muset udělat tyče jha ze železa.“ Tak totiž řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Jho ze železa vložím na šíji všech těchto národů, aby sloužily babylónskému králi Nabuchodonozorovi; a musí mu sloužit. I divoká polní zvířata mu dám.“ ‘ “ (Jer. 28:12–14) Žádné mezinárodní spiknutí podněcované Chananiášem nemohlo mít tedy úspěch. Kromě toho, že Jehova dá Nabuchodonozorovi „i divoká polní zvířata“, předá mu i země mezinárodních spiklenců.
NÁBOŽENSKÝ STRŮJCE SPIKNUTÍ DOSTÁVÁ SVOU ODMĚNU
10. K čemu je pověřena Jeremiášova třída, pokud jde o duchovenstvo, které jako Chananiáš podporuje mezinárodní vzpouru proti Jehovovi?
10 Dnešní proroci mezi duchovenstvem křesťanstva se otevřeně zastávají mezinárodního spiknutí proti Jehovovu království pod Kristem. Svědkové Jehovovi nemají pověření, aby nad někým z nich vyslovili rozsudek smrti. Mohou však blíže poznat Jehovovy inspirované výroky a uplatnit je proti náboženským falešným prorokům, kteří byli jako třída předstíněni Chananiášem. Přečteme si zde nyní o Jeremiášově prorockém jednání:
„A prorok Jeremiáš dále řekl proroku Chananiášovi: ‚Prosím, Chananiáši, naslouchej! Jehova tě neposlal; ty sám jsi způsobil, že tento lid důvěřuje falši. Proto tak řekl Jehova: „Hle, posílám tě pryč s povrchu půdy. Ty sám letos zemřeš, protože jsi mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ — Jer. 28:15, 16.
11. a) Jak dlouho žil Chananiáš? b) Čím podobným se provinilo duchovenstvo křesťanstva a nač musí poukazovat Jeremiášova třída?
11 Chananiáš, zastánce přímé vzpoury mezinárodních spiklenců proti Jehovovi, žil ještě asi dva měsíce. „A tak prorok Chananiáš zemřel v sedmém měsíci toho roku [614 př. n. l.].“ (Jer. 28:17, 1) Co se stane s dnešními falešnými proroky křesťanstva ve světle tohoto prorockého dramatu staré doby? Podporují politické vládce v jejich odmítání vložit své šíje pod jho Jehovova královského služebníka, který je mnohem větší, než byl starověký Nabuchodonozor. Jeremiášova třída v tom nemůže spolupracovat s duchovenstvem. Musí dále poukazovat na neštěstí, do něhož duchovenstvo vede lidi.
12. Jaké poselství od Jehovy měl Jeremiáš o falešných prorocích Achabovi a Sedechiášovi pro Židy, kteří již byli v babylónském zajetí?
12 V oněch dávných dnech politického neklidu na Středním východě měli Židé, kteří již byli odvedeni do Babylóna, mezi sebou falešné proroky. Těmto pseudoprorokům, kteří v židovských vyhnancích v Nabuchodonozorově zemi pěstovali falešné naděje, poslal Bůh skrze Jeremiáše toto poselství:
„A vy, slyšte Jehovovo slovo, vy všichni vyhnanci, které jsem poslal pryč z Jeruzaléma do Babylóna. Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kolaiášovu, a o Sedechiášovi, synu Maaseiášovu, kteří vám v mém jménu prorokují faleš: ‚Vydávám je do ruky babylónského krále Nabuchodonozora, a ten je srazí před vašima očima. A od nich bude jistě odvozeno zlořečení, jež bude říkat část celé skupiny vyhnanců z Judeje, kteří jsou v Babylóně: „Ať tě Jehova učiní jako Sedechiáše a Achaba, které babylónský král pražil v ohni!“, protože se dopouštěli nesmyslností v Izraeli, stále se dopouštěli cizoložství s manželkami svých druhů a stále mluvili falešně v mém jménu slovo, které jsem jim nepřikázal. „A já jsem ten, který ví, a já jsem svědek,“ je Jehovův výrok.‘ “ — Jer. 29:20–23.
Jehovův „služebník“ Nabuchodonozor měl nepochybně dobrý politický důvod, aby pražil Sedechiáše a Achaba v ohni, protože — v opaku k Jehovově radě — jednali proti zájmům císařského Babylóna.
13. Měli židovští vyhnanci očekávat brzké vysvobození z Babylóna? V čem je poučil Jeremiášův dopis?
13 Výše citovaná slova byla částí dopisu, který Jeremiáš poslal z Jeruzaléma vypovězeným starším, kněžím, prorokům a lidu v dalekém Babylóně, a jako své posly využil Elasa, syna Safanova, a Cemariáše, syna Helkiášova, které král Sedechiáš poslal z Jeruzaléma jako dva vyslance ke králi Nabuchodonozorovi do Babylóna. (Jer. 29:1–3) V tomto Jeremiášově dopisu řekl Jehova vyhnancům, aby neočekávali brzké vysvobození z Babylóna, ale aby se tam usadili, vstupovali do manželství a měli děti. Místo osnování vzpoury měli hledat „pokoj města, do něhož jsem vás [já, Jehova] přiměl jít do vyhnanství, a modlete se za ně k Jehovovi, protože v jeho pokoji bude i váš pokoj. . . Tak totiž řekl Jehova: ‚Ve shodě s vyplněním sedmdesáti let na Babylóně obrátím k vám svou pozornost a potvrdím své dobré slovo k vám tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘ “ — Jer. 29:4–10.
14. Jak povzbuzuje Jeremiášova třída podobně jako starověký prorok pokřtěné křesťany, ať žijí kdekoli?
14 Přesně podle Jeremiášova příkladu povzbuzuje dnešní Jeremiášova třída všechny oddané, pokřtěné Jehovovy svědky, aby poslouchali zákony a byli pokojnými občany zemí, v nichž — myšleno duchovně — jsou „cizinci a dočasní usedlíci“. (1. Petra 2:11–15) Svou relativní podřízeností „vyšším mocem“ zachovávají také pokoj s Bohem. — Řím. 13:1–4.
15. Co udělal Semaiáš, falešný prorok v Babylóně? Jakou stížnost podal „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu?
15 Dříve než byl Jeremiášův dopis napsán a odeslán, falešný prorok v babylónském vyhnanství, Semaiáš Nechelamitský, poslal dopisy Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, „vrchnímu dozorci“ jeruzalémského chrámu. A tak se v Jeremiášově dopisu do babylónského vyhnanství Jehova o tom zmiňuje a dále říká:
„A Semaiášovi Nechelamitskému řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Protože jsi ve svém jménu poslal dopisy všemu lidu, který je v Jeruzalémě, a knězi Sofoniášovi, synu Maaseiášovu, a všem kněžím a řekl jsi: ‚Jehova sám tě učinil knězem místo kněze Joiady, aby ses stal vrchním dozorcem Jehovova domu vzhledem ke kterémukoli muži, jenž zešílel a chová se jako prorok, a ty jej dáš do klády a na pranýř; proč jsi potom přísně napomenul Jeremiáše Anatotského, který se chová jako váš prorok? Proto poslal k nám do Babylóna a řekl: „Je to na dlouho! Stavte domy a obývejte je, pěstujte zahrady a jezte jejich plody — “ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:24–28; srovnej Jer. 29:4–6.
16. Co učinil „vrchní dozorce“ chrámu s dopisem od Semaiáše? Jak byl pak Jeremiáš inspirován, aby prorokoval o Semaiášovi?
16 Když však kněz Sofoniáš obdržel Semaiášův dopis, nedal jako „vrchní dozorce“ chrámu Jeremiáše do klády a na pranýř. Především přečetl dopis Jeremiášovi. (Jer. 29:29) A co se stalo dál?
„Pak přišlo Jeremiášovi Jehovovo slovo: ‚Pošli ke všem vyhnancům a řekni: „Tak řekl Jehova o Semaiášovi Nechelamitském: ‚Protože Semaiáš vám prorokoval, ale já jsem jej neposlal, a on se snažil přimět vás, abyste důvěřovali falši, proto řekl Jehova: „Obracím svou pozornost k Semaiášovi Nechelamitskému a k jeho potomkům. Nebude mít nikoho, kdo by bydlel uprostřed tohoto lidu; a nebude se dívat na to dobré, co činím pro svůj lid,“ je Jehovův výrok, „protože mluvil přímou vzpouru proti Jehovovi.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 29:30–32.
17. Proč byla vzpoura proti Babylónu, podněcovaná Semaiášem, také vzpourou proti Jehovovi?
17 Tím, co Semaiáš prorokoval a napsal, rozněcoval vzpouru jeruzalémského krále Sedechiáše podporovaného egyptským faraónem, který byl neústupným protivníkem babylónské světové říše. Ale taková vzpoura by byla něco více než jen vzpourou proti Babylónu. Byla by to vzpoura i proti Jehovovi, který tehdy použil babylónského krále jako svého „služebníka“. Tak byl Jehova nebeským Pánem babylónského krále. Proto by vzpoura proti Babylónu byla v prvé řadě vzpourou proti Jehovovi.
ČEKAT NA JEHOVU A ZACHOVÁVAT KŘESŤANSKOU NEUTRALITU
18. Jak se Semaiáš snažil předejít Jehovu a s jakými následky pro sebe a své potomky?
18 Semaiáš v Babylóně nechtěl čekat na Jehovu, až by osvobodil židovské zajatce, k nimž patřil. Nevěřil dřívějšímu proroctví Izaiáše 44:28 až 45:4 o Kórešovi neboli Cýrovi Perském, který měl dobýt Babylón a umožnit návrat židovským vyhnancům do jejich domova. Semaiáš chtěl předejít Jehovu. Uvažoval, jak dobýt záchranu pro sebe a ostatní vyhnance svým vlastním způsobem. Dával přednost tomu, aby vazalskému judskému království bylo babylónským králem nasazeno na šíji „jho ze železa“. (Jer. 28:13, 14) Vzbouřenec Semaiáš neměl proto žádnou vyhlídku na osvobození. Jeho potomci měli být odříznuti a neměli se podílet na obnově Izraele!
19. Jakou cestou jde novodobý protiobraz Semaiášův od roku 1914?
19 My dnes učiníme dobře, budeme-li dbát na radu v Jeremiášově dopisu, jak je podána u Jeremiáše 29:8, 9. Tak nebudeme napodobovat příklad novodobého protiobrazu Semaiáše Nechelamitského, starověkého podněcovatele vzpoury proti Jehovovu uspořádání. Duchovenstvo křesťanstva, které nenaslouchalo Jeremiášově třídě po skončení „časů pohanů“ v roce 1914, se nyní prokazuje jako „špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst“. Mělo obrátit svou pozornost k jednotlivým rysům „znamení“, které bylo předpověděno Ježíšem Kristem a splňuje se od roku 1914: k „meči“ válek v celosvětovém měřítku, k ničícímu „hladu“ a nekontrolovatelným „morům“ a k ‚rozptýlení‘ bezmocného lidu, dokonce i v křesťanstvu, které tvrdí, že je křesťanské. (Jer. 29:16–19; Mat. 24:4–20) Duchovenstvo stále ukazuje, že nevěří biblicky vysvětlenému významu „znamení“; nenabádá proto národy, aby se obrátily od své národní svrchovanosti k Jehovovu vládnoucímu královskému služebníku Ježíši Kristu, který se od roku 1914 podílí se svým nebeským Otcem na „království světa“, jenž je mnohem velkolepější, než byla Nabuchodonozorova babylónská říše. Duchovenstvo schvaluje lidmi vytvořené plány a místo Božího panství podporuje Spojené národy.
20. Jaký zasloužený trest je vykonáván na povstalcích proti vládě? Jak tedy dosáhneme trvalé záchrany?
20 Dnes je u světských národů vzpoura proti zákonné vládě trestána smrtí povstalců. Stejně tak si nekřesťanská vzpoura proti Jehovovi a jeho královskému služebníku zasluhuje zničení tak zvaných „křesťanských“ náboženských vůdců, kteří „mluví přímou vzpouru proti Jehovovi“. (Jer. 29:32) Jejich zničení bylo předstíněno zničením falešného proroka Semaiáše a jeho potomků, kteří nikdy neviděli „dobré“, které Jehova zamýšlel učinit pro pokorné členy svého lidu ve vyhnanství. Nemáme tedy pověření, abychom pracovali na vlastním okamžitém osvobození lidskými prostředky. Dosažení trvalé záchrany spočívá v trpělivém a důvěřivém čekání na Jehovu, aby nás osvobodil „služebníkem“ větším, než byl Kóreš neboli Cýrus Perský, totiž Ježíšem Kristem.
21. Jaké jednání pokorných vyhnanců bychom měli dnes napodobovat? Jak to předpověděl Jehova u Jeremiáše 29:12–14?
21 Naše snaha předejít Jehovu nikdy nepřinese osvobození, po kterém tak vroucně toužíme. Místo abychom se k Jehovovi obrátili zády a nevšímali si jej, činíme dobře, když napodobujeme ty, kteří viděli záchranu u Jehovy a byli v ustanoveném čase přivedeni zpět do svého domova. Jejich jednání, které je hodné napodobení, předpověděl Jehova: „A jistě mě budete volat a přijdete a budete se ke mně modlit, a já vám budu naslouchat. A skutečně mne budete vyhledávat a najdete mne, protože mne budete hledat celým srdcem. A já se vám dám nalézt.“ — Jer. 29:12–14.
22. Jaká naděje by nás měla dnes přimět k jednání vzhledem k tomu, že „Jehovův rok dobré vůle“ končí?
22 Již brzy skončí „Jehovův rok dobré vůle“. (Iz. 61:2) Je v našem zájmu, abychom na sebe vztahovali jeho slova: „ ‚Já sám totiž dobře znám myšlenky, které mám vzhledem k vám,‘ je Jehovův výrok, ‚myšlenky o pokoji, a ne o neštěstí, abych vám dal budoucnost a naději.‘ “ (Jer. 29:11) „Budoucnost“, kterou Jehova pro nás zamýšlí, je ta nejkrásnější. Jestliže se nyní podřídíme jeho universální svrchovanosti, bude to věčný život v pokoji, blahobytu a štěstí umožněný jeho královským služebníkem Ježíšem Kristem. To je ta naděje, kterou Jehova před nás staví. Jednejme v souladu s ní, a to s hlubokou vděčností.