Pálení Biblí nemá úspěch
„On jej nožem tajemníka odřízl a hodil jej do ohně, který byl v železném košíku, dokud celý svitek neshořel v ohni, který byl v železném košíku.“ — Jeremiáš 36:23.
1. Proč pálení celé Bible nebo jejích částí není ničím novým?
PÁLENÍ Svaté bible, ať již celé nebo nějaké její části, není nic nového. První takový případ, o kterém je zpráva, se stal před více než 2 600 lety. Bylo to za dnů jednoho ze tří posledních králů národa, jemuž byla původně dána Bible.
2. Jak se stalo, že se Jeremiášovo napsané proroctví stalo palivem, jež shořelo v plamenech?
2 Bylo to v zimním období v Jeruzalémě, kde král Joakim seděl blízko železného košíku, v němž hořel oheň a zahříval trůnní sál. Zpráva založená na skutečnostech nás informuje o tom, jak jedna důležitá část Svaté bible se stala potravou pro oheň v tomto železném košíku. Z této zprávy citujeme:
A stalo se ve čtvrtém roce Joakima, syna judského krále Joziáše že přišlo Jeremiášovi od Jehovy toto slovo: „Vezmi si svitek knihy a napíšeš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil proti Izraeli a proti Judovi a proti všem těm národům, od toho dne, kdy jsem k tobě mluvil, ode dnů Joziáše, až do tohoto dne. Ti z judského domu budou možná naslouchat všemu tomu neštěstí, které jim zamýšlím způsobit, aby se obrátili, každý od své špatné cesty, a abych jim skutečně mohl odpustit jejich provinění a hřích.“ — (Jer. 36:1–3)
Čteme-li 35 předcházejících kapitol Jeremiášovy knihy, pochopíme, jak nepopulární bylo toto psané poselství.
3. Proč Jeremiáš nechtěl vystupovat jako protivný člověk? Kolik času ještě lidem zbývalo, aby mohli ve věci něco dělat?
3 Dnes je zřejmé, že poselství, jež odpovídá tomu, co měl Jeremiáš napsat do ‚svitku knihy‘, je stejně nepopulární. Smyslem tohoto poselství nebylo jen popuzovat lidi, dráždit je a trápit je předpovídáním neštěstí. Křesťané, kteří jsou dnes protějškem proroka Jeremiáše, nechtějí vystupovat jako protivní lidé. Ne, ale vykonávají veřejnou službu tím, že varují všechny lidi před blížící se mezinárodní katastrofou. To by mohlo některé lidi podnítit k pokání a k nápravě, dokud je Jehova ještě příznivě nakloněn. Kdyby tak jednali, mohli by pak být uchráněni v nadcházející světové katastrofě. Kdysi v době Jeremiášově měl judský národ k dispozici ještě 18 let, než Babylóňané zničili svaté město Jeruzalém. Kolik času ještě zbývá křesťanstvu dnes, po šedesáti letech činnosti novodobé Jeremiášovy třídy, protějšku Jeruzaléma, než jeho katastrofální zničení zahájí „velké soužení“ pro celý svět? — Mat. 24:21, 22.
POSELSTVÍ ZKÁZY VEŘEJNĚ OHLAŠOVÁNO
4. Když Jeremiáš dokončil a sestavil svá proroctví od začátku do konce, jak bylo poselství předloženo Jeruzalému a proč?
4 Jeremiáš postupně nadiktoval poselství svému tajemníku, Neriášovu synu Baruchovi. Rukopis, který takto vznikl, obsahoval všechna Jehovova slova Jeremiášovi od 13. roku vlády krále Joziáše. V tom roce Jehova vzbudil mladého Jeremiáše, který se měl stát knězem, aby byl prorokem. Když byl rukopis dokončen, necítil se Jeremiáš schopen jít do Jeruzaléma, který byl jen asi 5 kilometrů vzdálen od jeho levitského domovského města Anatot, aby tam nahlas četl rukopis v chrámových nádvořích. Proto tam poslal svého tajemníka Barucha, aby to učinil. Dodal: „Jejich žádost o přízeň padne možná před Jehovu, a oni se odvrátí, každý od své špatné cesty, protože velký je hněv a zloba, které Jehova vyjádřil proti tomuto lidu.“ — Jer. 36:4–7.
5. Který čas se zdál vhodný k tomu, aby rukopis Jeremiášova proroctví byl čten v jeruzalémském chrámu?
5 Jak by se komukoli z nás líbilo, kdyby měl takovým způsobem veřejně předčítat na veřejném místě, kudy procházejí lidé? Baruch musel projevit odvahu. Ale se silou svého Boha to učinil. Musíme však pamatovat na to, že Baruch potřeboval čas, aby zapsal všechno, co mu Jeremiáš diktoval. (Jer. 36:17, 18) Rukopis obsahoval Jehovova tvrdá poselství proti všem národům, včetně Izraele a Judy, a proto by k hlasitému předčítání takového rukopisu byla vhodná nějaká veřejná událost. Například den národního půstu. Tehdy budou zástupy postících se lidí v jeruzalémském chrámu. Je nutné vyčkat na takovou příležitost!
6. Jak se během roku, kdy Jeremiáš dokončil svůj rukopis, stalo zřejmým, kdo bude použit k vyplnění Jeremiášova proroctví o rozvrácení Jeruzaléma?
6 A tak Baruch veřejně nepředčítal dokončený rukopis ve čtvrtém roce krále Joakima. Tehdy babylónský král Nabuchodonozor porazil vojenské síly egyptského faraóna Nécha a dostal se do postavení nového vladaře panujícího nad světem. Tento Nabuchodonozor byl onen pohanský vladař, o němž Jeremiáš předpověděl, že porazí Judu a Jeruzalém, a země pak měla být 70 let zpustošena a neměl v ní být ani člověk, ani domácí zvíře. — Jer. 36:6; 25:1–11.
7. Ve kterém roce a při které příležitosti četl Baruch Jeremiášovo proroctví v jeruzalémském chrámu?
7 Nyní přichází pátý rok judského krále Joakima. To je zároveň druhý rok, kdy je Nabuchodonozor vládcem světa. Potvrzuje to zpráva u Jeremiáše 36:9, 10. Říká:
A stalo se v pátém roce [624–623 př. n. l.] Joakima, syna judského krále Joziáše, v devátém měsíci [kislev, neboli listopad–prosinec], že všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přišel do Jeruzaléma z judských měst, vyhlásil před Jehovou půst. A Baruch začal hlasitě z knihy předčítat do uší všeho lidu Jeremiášova slova v Jehovově domě, v jídelně Gemariáše, syna opisovače Safana, na horním nádvoří u vchodu do nové brány Jehovova domu.
8. Ve kterém ročním období vykonal Baruch příkazy, které mu dal Jeremiáš?
8 Vláda judských králů se počítala od jarního měsíce abibu neboli nisanu. Devátý měsíc jejich lunárního roku, který se nazýval kislev, spadal do zimního období. Zahrnoval období, kterému říkáme prosinec (jeho latinské jméno znamenalo 10. měsíc). V makabejské době se 25. kisleva držel „svátek zasvěcení“ jeruzalémského chrámu a říká se, že to byl „čas zimy“. (Jan 10:22) Ačkoli v měsíci kislevu bylo zimní počasí, chystal se Jeremiášův tajemník Baruch vykonat příkazy, které dostal od Jeremiáše.
9. Jaký pocit měla judská knížata, když jim byl čten rukopis, a co řekli Baruchovi, aby udělal společně s Jeremiášem?
9 Jeremiášova slova, která Baruch nahlas četl lidu v chrámu, se týkala celého národa. Proto judská knížata povolala Barucha, aby jim přečetl toto prorocké poselství. (Jer. 36:11–15) Vzpomeneme-li si, co bylo v předcházejících kapitolách Jeremiášova proroctví řečeno o odsouzeném judském království, pochopíme, proč se knížata zděsila, když slyšela, co jim Baruch četl. Smýšleli vlastenecky, a proto cítili jako svou povinnost, že o tom musí říci králi Joakimovi. Vzali od Barucha knihu s rukopisem, ale protože byli přátelsky nakloněni autoru knihy i písaři, řekli Baruchovi, aby se spolu s Jeremiášem skryl. To bylo dobře. — Jer. 36:16–20.
PRVNÍ ZAZNAMENANÝ PŘÍPAD, KDY BYLA SPÁLENA BIBLE
10. Co učinil král Joakim, když mu Jehudi četl knihu, a k čemu to vedlo?
10 Knížata vstoupila do zimního domu krále Joakima, aby tam přednesla zprávu. Chtěl mít svitek Jeremiášova proroctví ve svých rukou. Proto poslal dvorního úředníka jménem Jehudi, aby přinesl knihu zpět z chrámu, kde zůstala. Co se stalo, když Jehudi rozvinul svitek a hlasitě četl sloupec za sloupcem? „Pak se stalo, že jakmile Jehudi přečetl tři nebo čtyři stránkové sloupce, on [král Joakim] je nožem tajemníka odřízl a hodil je do ohně, který byl v železném košíku, dokud celý svitek neshořel v ohni, který byl v železném košíku. A nezděsili se; král a všichni jeho služebníci, kteří naslouchali všem těmto slovům, si ani neroztrhli některou část svého oděvu.“ — Jer. 36:21–24.
11. V jakém směru se Joakim choval jinak než jeho otec Joziáš při čtení 5. knihy Mojžíšovy, a poslouchal Joakim 5. Mojžíšovu 17:18–20?
11 Jaká to byla neúcta k inspirovanému napsanému Božímu slovu! Jak se tento čin krále Joakima lišil od chování jeho otce Joziáše! Když byl při čištění znečištěného chrámu objeven svitek Páté knihy Mojžíšovy, kterou napsal prorok Mojžíš, přikázal Joziáš sekretářovi, aby mu ji přečetl. Joziáš si to vzal k srdci a roztrhl část svého roucha. Potom v čele svého lidu uzavřel zvláštní smlouvu s Jehovou, že jej budou poslouchat a že budou provádět jeho čisté uctívání. (2. Par. 34:14–33) Navíc právě tento zákoník přikazoval každému budoucímu izraelskému králi, aby vyhotovil přesný opis zákona, aby jej pravidelně četl a zachovával. (5. Mojž. 17:18–20) Jaké jsou náznaky, že by král Joakim učinil takovou zbožnou věc? Žádné! Jeho příklad byl špatný!
12. Které dva případy jsou zde uvedeny, aby bylo ukázáno, zda dnes někdo jedná podobně jako král Joakim?
12 Existují nějací moderní Joakimové? Ano, pokud jde o pálení výtisků posvátných Písem. Jsou přímo v říši křesťanstva! Vzpomeň si, jak v roce 1961 v Ejutla, v mexickém Oaxaca, římsko–katolický kněz podnítil dav, aby vnikl do jednoho domu, kde se pravidelně konala vzdělávací shromáždění, prohledali tento dům, zmocnili se všech Biblí, které našli, a spálili je na veřejném náměstí. Místní noviny o tom psaly, že to učinili jako „skutek víry“. Také v únoru 1962 bylo v Portugalsku vydáno sdělení zakazující rozšiřování literatury svědků Jehovových poštou. Ačkoli portugalská vláda nevydala žádnou oficiální zprávu o zákazu svědků Jehovových, bylo zabaveno a spáleno velké množství jejich náboženské literatury a také Biblí.
13, 14. a) Co se v tomto směru stalo před dvěma lety v Argentině? b) Jakou otázku vyvolala tato událost a proč chce ve skutečnosti náboženské duchovenstvo znemožňovat svědkům Jehovovým křesťanskou činnost?
13 V roce 1976 byli zakázáni svědkové Jehovovi v Argentině. Asi před dvěma lety bylo v jejich ústředí v Buenos Aires zabaveno velké množství jejich literatury včetně 250 výtisků „Překladu nového světa Svatých písem“ ve španělštině. To všechno bylo prodáno výrobcům papíru, bylo to dáno do stoupy a rozvařeno na papírovinu. Svědkům Jehovovým, kteří byli zajištěni, když přecházeli z Uruguaye do Argentiny, byly také zabaveny a spáleny jejich Bible. Před našimi čtenáři by mohly defilovat další případy pálení Biblí, ale to všechno vyvolává určitou otázku.
14 Proč se zdá, že Bible je v rukou svědků Jehovových nebezpečným nástrojem, takže i v zemích, které si říkají křesťanské, může být Bible tak neprávem konfiskována a ničena? Děje se to proto, že nacionalisté se na svědky Jehovovy dívají tak, jako se král Joakim díval na Jeremiáše a Barucha — jako by byli pro stát podvratným politickým nebezpečím, jako by stáli v cestě obranným opatřením národa? Náboženští vůdci křesťanstva by si přáli, aby tomu politické a jiné státní složky věřily! Ale skutečný důvod, proč vládní úředníci a náboženští duchovní chtějí zabránit svědkům Jehovovým v křesťanské činnosti, je: Svědkové Jehovovi slouží témuž Bohu, jemuž sloužil Jeremiáš a Baruch, a z Hebrejských písem získávají podobné poselství, jaké měl prorok Jeremiáš. Potom jako Jeremiáš poslouchají Jehovův příkaz vyjádřený v těchto inspirovaných Písmech a ohlašují jeho poselství proti nynějšímu zlému systému věcí, včetně křesťanstva a všech světských složek, s nimiž křesťanstvo zachovává intimní styk, aby získalo jejich aktivní podporu. Proto tedy: Pryč se svědky Jehovovými, kteří křesťanstvo odhalují!
15, 16. a) Na jakých příkladech ze sedmého století př. n. l. můžeme ukázat, zda se všichni podřízení úředníci ztotožňují s pronásledováním svědků Jehovových? b) Co učinil Jehova pro své služebníky?
15 Stejně jako v minulosti existuje i nyní malý počet nižších vládních úředníků, kteří v tomto hanebném pronásledování svědků Jehovových nepostupují shodně se svými nadřízenými. Ze smyslu pro právo a z úcty k Bohu, jehož svědky jsou tito pronásledovaní křesťané, protestují — ale marně. Je tomu stejně tak jako v onom vynikajícím případě v sedmém století př. n. l. „Elnatan, Delaiáš a Gemariáš dokonce naléhavě prosili krále, aby svitek nepálil, ale on jim nenaslouchal. Nato přikázal král Jerachmeelovi, synu královu, Seraiášovi, synu Azrielovu, a Selemiášovi, synu Abdeelovu, aby se zmocnili tajemníka Barucha a proroka Jeremiáše. Ale Jehova je ukrýval.“ — Jer. 36:25, 26.
16 Král Joakim neposlal svého královského dědice Joachina, ale svého „syna“ Jerachmeela spolu s dvěma jinými úředníky, aby pronásledovali Jeremiáše a jeho tajemníka. Král měl zřejmě špatný úmysl. Ale Jehova nepřipustil, aby se zjistilo, kde se ukryli, ať již to bylo v Jeruzalémě nebo v blízkém Anatot nebo někde jinde. Hned na začátku své prorocké dráhy dostal Jeremiáš od Jehovy ujištění: „ ‚Jistě budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť „jsem s tebou,“ je Jehovův výrok, „abych tě osvobodil.“ ‘ “ — Jer. 1:19.
17, 18. a) Jak dalece podle dřívějšího proroctví Izaiáše (40:8) měl mít Joakim úspěch v tom, že spálil Bibli? b) Co měl Jeremiáš podle příkazu napsat na jiný svitek proti Joakimovi?
17 Sto let před Jeremiášem napsal prorok Izaiáš: „Pokud jde o slovo našeho Boha, to bude trvat po neurčitý čas.“ (Iz. 40:8; 1. Petra 1:25) Když tedy král Joakim spálil rukopis Jeremiášova svitku, muselo se jeho jednání minout svého cíle, protože se o to postaral Bůh. Přál si, abychom dnes, o dvě a půl tisíciletí později, měli celé Jeremiášovo proroctví. Jak to bylo možné? Vypráví nám o tom Jeremiáš v době, kdy Jehova ukrýval jej i Barucha.
18 „A když král spálil svitek se slovy, která Baruch napsal z Jeremiášových úst, přicházelo k Jeremiášovi dále Jehovovo slovo: ‚Vezmi si opět svitek, jiný svitek, a napiš na něj všechna první slova, která byla na prvním svitku, který judský král Joakim spálil. A budeš mluvit proti judskému králi Joakimovi: „Tak řekl Jehova: ‚Ty sám jsi spálil tento svitek a řekl jsi: „Proč jsi na něj psal: ‚Babylónský král zcela jistě přijde a opravdu zničí tuto zemi a způsobí, že v ní nebude člověk ani zvíře‘?“ Proto tak řekl Jehova proti judskému králi Joakimovi: „Nebude mít žádného, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho vlastní mrtvé tělo se stane něčím, co bude vyhozeno do denního horka a do nočního mrazu. A já chci volat jej a jeho potomky a jeho služebníky k odpovědnosti za jejich provinění a chci na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže přivést všechno neštěstí, které jsem proti nim vyjádřil, a oni nenaslouchali.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 36:27–31.
19. Práce jakého druhu čekala Jeremiáše a Barucha, když chtěli uposlechnout Boží příkaz, a jak rozsáhlý byl náhradní rukopis?
19 Poslouchat Boží příkazy znamenalo pro proroka a jeho tajemníka podzemní práci. Poslouchal však Jeremiáš? „A Jeremiáš vzal jiný svitek a potom jej dal tajemníku Baruchovi, synu Neriášovu, který na něj začal psát z Jeremiášových úst všechna slova knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni; a mnohá další slova podobná oněm byla k nim přidána.“ — Jer. 36:32.
20. Jaký měl Joakim po své smrti pohřeb, a měl jeho syn Joachin nějaké syny, kteří by dosedli na jeruzalémský trůn?
20 Stalo se, že Joakim utrpěl potupnou smrt a nebyl pohřben v hrobkách jeruzalémských králů, jako by nebyl pohřben osel. (Jer. 22:18, 19) Jeho syn Joachin (neboli Koniáš) panoval v Jeruzalémě pouze tři měsíce a 10 dnů, pak se vzdal Babylóňanům a byl odveden do Babylóna, odkud se nevrátil. (Jer. 22:24–30; 37:1) Když bylo město Jeruzalém obnoveno, až do jeho zničení Římany v roce 70 n. l. nedosedl na královský trůn v Jeruzalémě žádný potomek Joachina, syna judského krále Joakima. Jeremiášova prorocká slova napsaná, když byl v podzemí, se s naprostou jistotou splnila!
21. Co dnes činí svědkové Jehovovi, když jsou zahnáni do podzemí, a jaké účinky má pálení Biblí v dnešní době?
21 V dnešní době byli svědkové Jehovovi v mnoha zemích zahnáni do podzemí. Co činí, když jsou jim jejich Bible zabaveny a páleny? Prostě si pořídí sami další Bible nebo získají a používají jiné biblické překlady. Je-li to nutné, i v podzemí stále ohlašují poselství záhuby proti světu, který vzdoruje Bohu, poselství podobné tomu, které ohlašoval Jeremiáš. Pálení Biblí, jímž mají být umlčeni dnešní svědkové Jehovovi, nemá úspěch. Nedají se tím zastrašit a nepřestávají rozšiřovat biblickou literaturu; také tím není možné zabránit naprostému splnění Jehovova slova v nadcházející ohnivé době. Tehdy se prostě ukáže, že odpůrci si zaslouží věčnou záhubu.