Až bude zničeno organizované náboženství — kterou cestou se dát?
(Bude užitečné, jestliže si čtenář před studiem tohoto a následujícího článku předem přečte Jeremiáše, kapitoly 40 až 49.)
„Ať je prokletý ten, kdo vykonává poslání od Jehovy nedbale! Ať je prokletý ten, kdo zdržuje svůj meč od krve.“ — Jeremiáš 48:10.
1. Až bude zničeno organizované náboženství, jaký problém vznikne pro ty, kteří to přežijí?
„ORGANIZOVANÉ náboženství světa padlo!“ Můžeme očekávat, že ti, kteří nenávidí všechna populární náboženství, budou radostně provolávat tato slova, až bude násilně zničeno dnešní organizované náboženství. Kterou cestou se dají ti, kteří přežijí tuto téměř neuvěřitelnou událost? K čemu se potom obrátí? Tyto otázky klademe se vší vážností.
2. Jakou otázku vyvolalo Jeremiášovo prorokování a kde se ocitl sám Jeremiáš po čtyřiceti letech své prorocké činnosti?
2 Někteří lidé, kteří až dodnes lpějí na některé formě oblíbeného náboženství, se možná nedůvěřivě zeptají: ‚Dovolí stvořitel nebe a země něco takového?‘ Taková otázka vznikla asi před 2 625 lety ve spojitosti s jedním Židem z kněžského rodu, mladým prorokem Jeremiášem z města Anatot na Středním východě. Vystoupil, aby prorokoval proti náboženství, které v té době pěstoval jeho vlastní lid. Podle Jeremiáše měl být spálen jejich chrám, jediný, který byl podle náboženského zákona povolen. Z jejich chrámového města Jeruzaléma se měla stát hromada smetí. Ti, kteří pěstovali oblíbenou formu náboženství, měli být odvedeni do vyhnanství do země jejich dobyvatelů, aby tam zůstali sedmdesát let. Jeremiášovo proroctví o takových neštěstích vyvolalo silný odpor. Ke konci čtyřiceti let, v nichž Jeremiáš prorokoval o těchto událostech, ocitl se sám ve vězení v Jeruzalémě. Bylo to za vlády Sedechiáše, posledního krále z královské rodiny Davidovy.
3. Jestliže Jehova připustil takové náboženské neštěstí, zničil tím snad své vlastní uctívání, nebo co?
3 Bůh, jehož jméno bylo vzýváno nad jeruzalémským chrámem, připustil takové náboženské neštěstí. Jeruzalém ve skutečnosti dostal poselství o takové zkáze přímo od tohoto Boha, od samotného Jehovy. Jakže? Chystal se snad zničit své vlastní náboženství, při němž byl uctíván on sám jako pravý Bůh? Rozhodně ne! Jeho záměrem bylo pouze zničit poskvrněný, zdeformovaný způsob, jímž byl uctíván. Toto uctívání bylo tehdy vykonáváno v chrámu, který nesl jeho jméno, což působilo tomuto posvátnému jménu hanbu. Jehovovo slovo vyjádřené ústy Jeremiášovými vyhrálo! Prohráli ti, kteří mu odporovali. V letním měsíci ab, v pátém měsíci jejich kalendářního roku, od sedmého do desátého dne tohoto měsíce byl zbořen chrám a obklíčené, vyhladovělé město Jeruzalém bylo úplně zničeno. Předtím byl na útěku zajat král Sedechiáš, a tisíce vyhladovělých Židů, kteří to přežili, putovaly jako vězňové do únavného vyhnanství v Babylóně, který nyní vládl světu.
4. Jsou dnes pro nás takové starověké dějiny nějak důležité a mají pro nás význam?
4 Mohou nás však dnes skutečně zajímat takové starověké dějiny? Ano; mohou. Ale proč? Protože to byly prorocké události a měly proto být zaznamenány a zachovány na stránkách Svaté bible v mnoha živých jazycích až do dnešního dne. Jeden muž, který do hloubky studoval tuto starověkou historii, Žid, jehož lid byl s touto smutnou historií přímo spjat, zdůraznil důležitost takových starověkých dějin. V prvním století našeho letopočtu napsal tato slova: „Tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady a byly napsány jako výstraha pro nás, nad kterými nadešly konce systémů věcí.“ — 1. Kor. 10:11.
5. Před kterým náboženským neštěstím psal Pavel 1. Korintským 10:11 a proč se něco takového již nebude opakovat?
5 Tato zlověstná slova napsal křesťanský apoštol Pavel asi 15 let před tím, než bylo obnovené město Jeruzalém i se svým chrámem zničeno v roce 70 n. l. , tentokrát římskými legiemi. Po třetí se již taková věc nestane, protože korunou dnešního Jeruzaléma není žádný židovský chrám. Dnes si činí nárok na toto historické město tři velká náboženství, totiž křesťanstvo, islám a židovstvo.
6. Která část organizovaného náboženství bude zničena jako první a co potom bude znamenat, jestliže někdo přejde do jiných částí organizovaného náboženství?
6 Existují náboženství, jež jsou starší než křesťanstvo. A přece podle toho, co naznačil Jeremiáš v prvním Jeruzalémě, má křesťanstvo být první částí organizovaného náboženství, jež má být zničena. Ano, Jeruzalém prorocky znázorňoval křesťanstvo, protože to tvrdí, že pěstuje náboženství, které začalo ve druhém Jeruzalémě v roce 33 n. l. Až bude úplně zničen tento novodobý protějšek odsouzeného Jeruzaléma z Jeremiášových dnů, kterou cestou se pak dají jeho stoupenci, kteří přežijí? Přejdou snad k některému z nekřesťanských náboženství, jež přetrvají? Učiní-li to, bude to znamenat, že hledají útočiště v jiné části toho, co je odsouzeno k věčnému zničení, totiž organizovaného náboženství.
7. Kde dovolili Babylóňané Jeremiášovi a jeho tajemníkovi žít po pádu Jeruzaléma a který svátek se tehdy blížil?
7 Povšimněme si, jak to bylo znázorněno po zničení prvního Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. , v Jeremiášově době. Některým chudým Židům ze země bylo dovoleno, aby zůstali v dobyté judské zemi pod vedením Godoliáše, jehož vítězný král Nabuchodonozor ustanovil nad touto zemí jako místodržitele. To se stalo v pátém lunárním měsíci (ab) roku 607 př. n. l. Jeremiáš a jeho tajemník Báruch byli ušetřeni, zůstali naživu a velitel babylónské armády Jeremiášovi dovolil, aby podle své volby zůstal s chudými lidmi země pod místodržitelem Godoliášem. Co nyní? Blížilo se období podzimní žně v sedmém měsíci (etanim neboli tišri). Přibližoval se tedy ustanovený čas pro oslavu sedmidenního svátku sklizně neboli chýší (15. –21. tišri). Ale běda, jeruzalémský chrám, u něhož by bylo možno radostně slavit svátek, neexistoval. — 5. Mojž. 16:13–16.
8. Vrátili se tehdy židovští uprchlíci do Judeje, aby tam slavili svátek sklizně?
8 Kromě oddílu okupačního vojska opustila babylónská armáda zemi a odvlekla s sebou do zajetí mnoho Židů, kteří přežili. A tak do judské země začali z okolních zemí pronikat zpět židovští uprchlíci. Vraceli se do své vlasti, aby poslouchali svého Zákonodárce, Jehovu, a aby slavili svátek chýší neboli sklizně i bez Jeruzaléma a jeho chrámu? Zřejmě tomu tak nebylo.
9. Proč tehdy vznikla otázka, kterou cestou se dají ti, kteří se vrátili, a chudina z judské země?
9 Kterou cestou se dali navrátilci a chudí lidé ze země? Nebyli povinni opustit zemi. Jeremiáš však předpověděl, že zemi má na 70 let postihnout úplné zpustošení a že v ní nemá být ani člověk ani domácí zvíře. A přece Jeremiáš řekl obyvatelům země, aby tam zůstali v pokoji, že se nemají proč bát Babylóňanů, kteří odešli. Jejich místodržitel Godoliáš byl Žid jako oni sami, jen byl nyní poddaným babylónského krále Nabuchodonozora. A tak je Jehova, jejich Bůh, nenutil, aby odešli ze země, která jim byla dána od Boha, ačkoli inspiroval Jeremiáše, aby předpověděl, že judská země bude po 70 let úplně zpustošená.
RÁNA OD ÚKLADNÉHO VRAHA
10. Proč byla „chudina země“ v tehdejší Judeji v žalostné náboženské situaci?
10 ‚Chudina země‘, která zůstala na území Judeje, se nacházela v žalostném náboženském stavu. (Jer. 40:7, „Ekumenický překlad“) V Jeruzalémě nebyl žádný chrám, k němuž obrácen by se kdo mohl modlit k Jehovovi. S výjimkou Jeremiáše zde nebyl žádný kněz, žádný levita. Žádný oltář, na němž by mohli přinášet své oběti. Ba nebyla tam ani „truhla smlouvy“ zastíněná dvěma sochami andělů, směrem k níž by velekněz mohl v den smíření, 10. tišri, vykropit krev obětí. Zmizela na místo, o němž dodnes žádný člověk neví. — Oz. 3:4.
11. Proč ammonitský král Baalis považoval Izmaela, syna Netaniášova, za dobrý nástroj k odstranění židovského místodržitele Godoliáše?
11 Nyní přichází na scénu podlý člověk! Objevil se v osobě Izmaela, syna Netaniášova. Ammonitský král Baalis, k němuž Izmael uprchl před Babylóňany, zřejmě považoval Izmaela za dobrého k tomu, aby jej najal k zavraždění Godoliáše, jehož král Nabuchodonozor ustanovil, aby byl místodržitelem nad judskou provincií. Proč? Protože Izmael byl „z královských potomků“. Izmael měl tedy prostřednictvím svého děda Elisama královské příbuzné a patřil k ‚předním královým mužům‘. (Jer. 40:1) Tento úředník sesazeného krále Sedechiáše byl možná rozhněván proto, že Godoliáš byl dosazen jako místodržitel, ačkoli nebyl „z královských potomků“. A tak ammonitský král Baalis, který se radoval ze zničení Jeruzaléma, si učinil z Izmaela nástroj, jehož prostřednictvím chtěl odstranit Godoliáše. — Žalm 83:7, 8; 83:8, 9, „KB“; Jer. 40:14.
12. Jak sehrál Izmael svou špinavou úlohu a proč přece nakonec musel utéci?
12 Přes varování od Jochanana, syna Kereachova, Godoliáš pozval Izmaela a jeho deset druhů k jídlu v novém vládním městě Masfě, několik kilometrů severně od zřícenin Jeruzaléma. Ačkoli tam bylo několik babylónských vojáků, Izmael se svou skupinou překvapil všechny, kteří se účastnili tohoto jídla, i osoby v okolí, a hanebně je všechny povraždil. (Jer. 41:2, 3) Izmaelovi a jeho zrádné skupině padli za oběť ještě další lidé. To se stalo v sedmém lunárním měsíci, tišri, v měsíci, který se obvykle vyznačoval sedmidenní slavností chýší. Lidé v Masfě byli nyní nakloněni jít jako zajatci za tímto mužem, který uchvátil moc. Když se však objevil Jochanan, syn Kareachův, a postavil se Izmaelovi na odpor, uprchl Izmael s osmi svými muži do země Ammon, kterou si babylónský král Nabuchodonozor ještě nepodrobil. — Jer. 41:10–15; 49:1–5.
13. K jakému poselství inspiroval Jehova Jeremiáše na žádost Jochanana a jeho následovníků? Jak na to reagovali?
13 Jochanan a jeho lidé měli pocit, že za to, co se stalo prozatímní vládě dosazené Babylóňany, mají se proč bát této nové světové velmoci, Babylónské říše, které Jehova Bůh používá jako vykonavatele svého rozsudku na Středním východě. Jakou cestou se nyní dají? Jochanan a jeho náčelníci formálně přišli k Jeremiášovi, který kdysi přesně prorokoval zkázu Jeruzaléma. Slíbili, že se budou řídit Jehovovým poselstvím skrze Jeremiáše, ať se jim bude líbit nebo ne. Deset dnů po tom, kdy se radili s Jeremiášem, přišlo skrze Jeremiáše Jehovovo poselství. Neměli se podvolovat strachu, ale měli zůstat v zemi, poddáni Babylónu. Kdyby se však bez víry odebrali na jih do Egypta, byli by tam přemoženi vítězným mečem babylónského krále a postihl by je hlad a mor. Až na malý zbytek by zahynuli v odsouzené egyptské zemi. Až bude přemožena babylónská říše, oni by se nevrátili v pokoji do judské provincie. Uposlechli Jochanan a jeho přívrženci toto božské poselství? Ne. Označili je jako klam. Jeremiáše nazvali lhářem. — Jer. 42:1 až 43:3.
14. Kteří lidé nedodrželi své slovo a proč v roce 607 př. n. l. nebyl slaven svátek sklizně?
14 Kdo však byl lhářem? Nebyl jím každý z nich, jestliže předtím přísahali, že se budou řídit poselstvím, které jim sdělí Jeremiáš, i kdyby se jim nelíbilo? Už byli na cestě na jih do Egypta, a nyní se rozhodli pokračovat, dokud se nedostanou do této země kolem Nilu. Nechtěli se podřídit nadvládě třetí světové velmoci, nadvládě Babylóna. Egypt byl kdysi jejich spojencem proti rozpínavé babylónské světové velmoci. A tak nyní, když se judská země dostala pod babylónskou nadvládu, rozhodli se, že v zemi nezůstane nikdo, kdo by se podřídil Babylónu. Neměli tam zůstat ani ti, kteří se zastávali podřízenosti vůči Babylónu, totiž Jeremiáš a jeho tajemník Báruch. Odvlekli tyto Jehovovy služebníky s sebou. Tito lidé, kteří se vzbouřili proti Jehovově vůli, neměli v úmyslu načasovat události takovým způsobem, ale právě v době, kdy judská země měla s radostí oslavovat svátek sklizně neboli chýší, 15. –21. tišri roku 607 př. n. l., opustili zemi, a ta zůstala podle Jehovovy předpovědi opuštěna, bez obyvatel a domácích zvířat. — Jer. 43:4–7.
15. Jakou souvislost s děním v naší době mají tyto události z Jeremiášových dnů? Mají pro nás nějaký význam?
15 Vůli všemohoucího Boha nelze nikdy úspěšně zabránit. Jeho prorocké slovo také nikdy nemůže být nepřesné. Jakmile neposlušní Židé vyšli z judské země, začalo předpověděných 70 let, v nichž měla být země zpustošená, bez izraelských obyvatel a domácích zvířat. Tehdy začalo probíhat také 2 520 let, symbolických „sedm časů“, o nichž dal Jehova sen králi Nabuchodonozorovi a přiměl Daniela, aby k němu poskytl vysvětlení. (Dan. 4:13–27; Luk. 21:24) Nebylo tedy náhodou, že v lunárním měsíci tišri roku 1914 n. l. , kdy skončilo těchto „sedm časů“, vypukla v pokojném světě první světová válka. Události Jeremiášových dnů jsou tedy skutečně těsně spjaty s naší dobou. Význam oněch událostí je pro nás dnes nanejvýše důležitý.
16. Proč se ukázalo, že útěk nevěřících Židů do Egypta nebyl tou pravou cestou? Když pozorujeme jednání těchto Židů, po čem máme vyhlížet?
16 Když se v roce 607 př. n. l. zhroutilo náboženství, jež v Jeruzalémě organizovali Židé, kteří vzdorovali Zákonu, uprchli někteří Židé do Egypta. Vyvarovali se tam toho, co měli v ošklivosti? Vybrali si tu nejlepší, správnou cestu? Sotva, jestliže na ně byla tak úděsná podívaná. Je z ní patrné, co se stane lidu, který pěstuje náboženství, ale nechce poslouchat Jehovovo slovo. Jeremiáš byl sice přinucen žít v Egyptě, ale nepřestal tam prorokovat. Jehovův duch stále podněcoval Jeremiáše, aby prorokoval dokonce i nevěřícím židovským uprchlíkům a proti zemi, kterou si vybrali jako bydliště. Jeho inspirované spisy přetrvaly až do dnešní kritické doby. Slouží jako výstraha novodobému protějšku těchto vzpurných Židů z Jeremiášovy doby. Co můžeme ve světle tohoto poučení očekávat v nadcházejících dnech?
17. Jaké jednání nemůžeme očekávat od těch, kteří jako očití svědkové přežijí zničení křesťanstva, a proč ne?
17 Máme očekávat zničení nejvlivnější složky organizovaného náboženství, totiž křesťanstva s celým jeho nesčetným množstvím náboženských sekt a denominací. To se stane v Jehovově nezměnitelném čase. Proto vzniká otázka: Až se to skutečně stane, jakým směrem se dají všichni, kteří budou svědky této úžasné události? V roce 607 př. n. l. Izmael a Jochanan a jejich následovníci odmítli řídit se Jehovovou radou, a podle tohoto předobrazu tedy nemůžeme očekávat, že by se nespočetný velký zástup takových očitých svědků obrátil k pravému křesťanství, jež pěstuje novodobá třída Jeremiášova a jejich věrní druhové. K pravému křesťanství patří uctívání Jeremiášova Boha, Jehovy, nebeského Otce Ježíše Krista. Ten mluvil o uctívání Jehovy, když ženě u studny v Samařsku řekl: „Přichází. . . hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu. Bůh je Duch a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:23, 24.
18. Když byl Ježíš Kristus na zemi, pro koho byl svědkem, a kteří lidé musí být nyní svědky jako on?
18 Ani křesťan nemůže nechat bez povšimnutí uctívání Jehovy jako Boha. Ve Zjevení 1:5 se Boží Syn nazval ‚Ježíš Kristus‘, ‚věrný svědek‘. Když byl jako člověk na zemi, byl Židem, Izraelitou, jehož národu byla napsána slova u Izaiáše 43:10: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil.‘ “ Ježíš ukázal, že byl věrným a pravým svědkem Jehovy Boha. Jeho praví učedníci musí dnes být stejnými svědky, totiž Jehovovými.
19. Až se zhroutí křesťanstvo, budou snad očití svědkové, kteří to přežijí, přecházet ke svědkům Jehovovým? Jakou naději poskytují přežijícím jiné náboženské systémy?
19 Nemůžeme poukázat na žádný biblický text, který by naznačoval, že po pádu novodobého protiobrazu starověkého Jeruzaléma v nadcházejícím „velkém soužení“ se nespočet bývalých stoupenců křesťanstva obrátí a spojí s pronásledovanými křesťany, kteří jsou známí jako svědkové Jehovovi. Mnozí lidé budou možná naříkat nad tím, že při ohnivém zničení hmotařského křesťanstva ztratí různé výhody. 18. kapitola Zjevení líčí obchodníky, kteří podobně naříkají nad požárem Velikého Babylóna. Ztratili spolu s ním obchody, jimiž se obohacovali. Je možné, že někteří nábožensky smýšlející lidé přejdou k nějakým nekřesťanským náboženstvím, jež snad nakrátko přežijí křesťanstvo. Takoví lidé prostě přejdou do jiného náboženského systému, který je odsouzen, protože všechny patří k Velikému Babylónu, ke světové říši falešného náboženství. Všechny jeho části čeká zničení!
20. Jak můžeme vědět, jakou cestou se dají ti, kteří přežijí zničení Velikého Babylóna?
20 Kam nebo kterou cestou pak půjdou ti, kteří přežijí zničení Velikého Babylóna? Co naznačují inspirované prorocké biblické texty? Půjdou nebo mohou jít po boku těch, které znázornil Jeremiáš a jeho tajemník Báruch? Odpověď nám poskytují prorocké události, jež nastaly v závěrečných dnech těchto Jehovových ctitelů.