„Král národů“ — naše jediná pomoc

„Kdo by se tě nebál, ó Králi národů, vždyť vůči tobě je to vhodné; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich způsoby kralování se ti v žádném ohledu nikdo nepodobá.“ — Jeremiáš 10:7.

1. Od koho vychází na celém světě volání o pomoc a proč?

„POMOC! POMOC!“ Z každého koutu zeměkoule je slyšet toto volání. Vychází od lidí, kteří vidí cestu, jíž se svět ubírá, a nešťastné následky, v nichž v krátké době skončí. Vyhlídka je děsí a působí jim velký smutek. Jsou náchylní říci, stejně jako prorok Jeremiáš nedlouho před zničením Jeruzaléma, které předpověděl: „Ach, kdyby má hlava byla vodami a mé oči pramenem slz! Pak bych mohl dnem i nocí oplakávat ty z dcery mého lidu [Izraele], kteří byli pobiti.“ — Jer. 9:1.

2. Pro jakou vyhlídku by mohl dnes chápající člověk plakat?

² Proč by dnes neměl soucitný člověk plakat? Protože nyní hrozí lidstvu to, co bylo již před dávnou dobou předstíněno národním neštěstím, o němž měl Jeremiáš říci: „Učte své dcery nářku, a každá žena [ať učí] svou družku žalozpěvu. Vždyť našimi okny [až do našich domovů] vstoupila smrt; vešla do našich obytných věží, aby odřízla dítě z ulice, mladé muže z veřejných náměstí. . . ‚Mrtvá těla lidí také padnou jako mrva na povrch pole [rozhozená jako hnojivo] a jako řada čerstvě posečeného obilí za žencem, a nebude nikdo, kdo by je sebral.‘ “ — Jer. 9:20–22.

3. Co nebo koho lidé žádají o vedení vzhledem k všeobecně předpovídanému světovému zmatku?

³ Kdo nevidí celosvětové těžkosti, které jsou před námi, nejhorší v celých lidských dějinách? Nepotřebujeme mít prorockou předpověď starověkého Jeremiáše, abychom je viděli. Jak tedy může někdo z nás přežít to, co dnes předpovídají i neinspirovaní pozorovatelé světového trendu? Pro hrozivou vyhlídku jsou i nenáboženští lidé nedobrovolně hnáni k tomu, aby se obraceli na nějakého vyššího a nadlidského činitele, aby zakročil a zachránil lidský rod. Političtí vládci i z křesťanstva — se úzkostlivě radí s médii duchů a jasnovidci. Nejistí při konání jakéhokoli důležitého kroku, vyhledávají astrology, aby se ptali na své horoskopy a zlá nebeská znamení. Jiní se obracejí ke svým bohům, jejichž sochy jsou vytvořeny ze dřeva, pokryty stříbrem a zlatem a oblečeny do nádherných ručně nebo strojně vyráběných rouch. Jsou takové všeobecné zvyky něčím, k čemu máme vzhlížet o pomoc nyní, kdy světová situace je stále hrozivější a dává tušit světovou katastrofu v blízké budoucnosti? Ne! — Jer. 10:1–5.

4. Proč nyní není nějaká slepá, neinteligentní „laskavá prozřetelnost“ naší jedinou pomocí a kde leží pravá pomoc?

⁴ V čem tkví opravdová pomoc? Co nebo kdo nám jedině může pomoci? Není to nějaká slepá, neinteligentní „laskavá prozřetelnost“. Musí to být skutečná osoba, která vidí nebezpečí naší situace stejně jasně jako naši moudří, předvídaví politikové, ano lépe než tito velmi inteligentní mužové. Vždyť přece neinteligence nemůže dost dobře pomoci inteligentním lidem, jako jsme my. Naší jedinou pomocí je ten, kdo byl dostatečně inteligentní, aby vytvořil celý vesmír včetně nás. S přehledem ovládá jakoukoli situaci. Prorok jej nazývá „Králem národů“.

5. Jak prorok popisuje u Jeremiáše 10:6–8 naši jedinou pomoc?

⁵ Ptáme se, kdo to je? Nedá se s nikým jiným srovnat, protože Jeremiáš říká: „V žádném ohledu není nikdo jako ty, Jehovo. Ty jsi velký a tvé jméno je velké — v moci. Kdo by se tě nebál, ó Králi národů, vždyť vůči tobě je to vhodné [bát se tě]; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich způsoby kralování se ti v žádném ohledu nikdo nepodobá. A v téže době [národy a jejich kralování] se prokazují jako nerozumné a hloupé. Strom [dřevěná socha postříbřená a pozlacená a oděná rouchem jako bůh] je pouhé napomenutí marností.“ — Jer. 10:6–8.

6. Které byly první dva národy, o nichž je zmínka po potopě za Noemových dnů, a co naznačuje Bible, zda byl Jehova jejich Králem?

⁶ V jakém ohledu byl Jehova Bůh „Králem národů“ za Jeremiášových dnů? Uznávaly jej nežidovské neboli pohanské národy jako svého krále? Vytvořil jejich království neboli kralování, jejich královské hodnosti? Určil jim jejich formu vlády a zákony nebo vstoupil snad s nimi do smlouvy a způsobil, aby vůči němu vybudovaly nějaký závazný vztah? První národy, o nichž se Bible zmiňuje po potopě Noemových dnů, byly Babylón a Asýrie. Máme tomu rozumět tak, že Jehova byl jejich králem? Jak tomu mohlo být? 1. Mojžíšova 10:8–12 nám říká:

„A Kuš [Noemův vnuk] se stal otcem Nimroda. Ten byl první, kdo nastoupil cestu, aby se stal mocným na zemi. Projevil se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi. Proto se říká: ‚Jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.‘ A počátkem jeho království se stal Bábel a Erech a Achad a Chalné v zemi Sinear. Z té země vytáhl do Asýrie a pustil se do stavění Ninive a Rohobet a Chála a Rezenu mezi Ninive a Chále: to je to velké město.“ — Viz 1. Mojž. 2:14; 1. Par. 1:10.

7. Které starověké události naznačují, zda byl v Jeremiášově době Jehova Králem novobabylónské říše?

⁷ Když se stavitelé Babylónu [Bábelu] zabývali stavěním „babylónské věže“ neboli zikkuratu k náboženskému uctívání, co jim zabránilo, aby dokončili svou práci? Byl to zásah Jehovy. On řekl: „Zmaťme tam jejich jazyky, aby jeden nemohl naslouchat [s porozuměním] jazyku druhého.“ K čemu to vedlo? Vznikly národy, které mluvily různými jazyky, protože čteme: „Tak je Jehova odtud [z Bábelu] rozptýlil po celém povrchu země a postupně přestali stavět město. Proto bylo nazváno jeho jméno Bábel [Zmatek], protože zde Jehova zmátl jazyky celé země.“ (1. Mojž. 11:7–9) Jehova tedy zřejmě nebyl králem první babylónské říše, stejně jako nebyl králem novobabylónské říše za Jeremiášových dnů. Bohem této babylónské říše byl Bél neboli Marduk, kterého uctíval císař Nabuchodonozor. (Jer. 50:1, 2) Jehova nebyl babylónským bohem.

8, 9. a) Koho uctívaly jiné pohanské národy jako své nadlidské vládce? b) Jak naznačil satan Ježíšovi, že je — jak ho Ježíš nazval — „panovníkem světa“?

⁸ Jiné pohanské národy měly své národní bohy, které považovaly za své vládce a znázorňovaly je modlářskými sochami. Například Amonité uctívali falešného Boha, kterého nazývali Moloch, to znamená „Vládnoucí“ nebo „Král“. (3. Mojž. 18:21; 20:2–5; 1. Král. 11:7; Sk. 7:43) Tyto národy ve skutečnosti uctívaly démony neboli ďábly. (1. Kor. 10:20) Nad všemi těmito neviditelnými démony stojí satan ďábel. Ve 2. Korintským 4:4 je nazván „bohem tohoto systému věcí“.

⁹ Satan ďábel, jenž si činí nárok na kralování nad všemi světskými národy, se snažil pokoušet Ježíše Krista, když řekl: „Chci ti dát všechnu tuto moc a jejich slávu [všech království obydlené země], neboť mně byla předána a komukoli si přeji, tomu ji dám. Učiníš-li tedy přede mnou akt uctívání, bude to vše tvé.“ (Luk. 4:5–7) Avšak Ježíš odmítl stát se lidským králem pod Božím největším odpůrcem. Proto krátce před svou smrtí mluvil o satanu ďáblovi jako o „panovníku světa“. (Jan 12:31; 14:30; 16:11) Poslední kniha Bible, psaná sedm století po Jeremiášovi, říká, že „celá země“ uctívá satana ďábla a jeho viditelnou politickou organizaci znázorněnou sedmihlavým zvířetem. — Zjev. 13:3, 4.

10. a) Na jakém základě byl Jehova Králem pouze izraelského národa, dokud ten nezavrhl Mesiáše? b) Ačkoli „království světa“ se stalo v roce 1914 královstvím Jehovy a jeho Krista, co odmítají národy dělat?

¹⁰ Za starodávna uznávali Izraelité Jehovu Boha za svého Pána a Krále. V souladu s tím řekl inspirovaný žalmista: „Své slovo říká Jákobovi, své předpisy a soudcovská rozhodnutí Izraeli. Neučinil tak žádnému jinému národu, a jeho soudcovská rozhodnutí, ta oni neznali. Chvalte Jah, lidé [neboli: Hallelujah]!“ (Žalm 147:5, 19, 20; 145:1, 12, 13) Proto světské pohanské národy nebyly královstvími Jehovy Boha. Teokratická vláda, kterou dosadil nad starým Izraelem za proroka Mojžíše, byla jediným Božím pozemským královstvím až do doby, kdy izraelský národ zavrhl Božího Syna, Ježíše Krista, jako Mesiáše od Boha. (2. Mojž. 15:18–21; 5. Mojž. 33:2–5; 1. Par. 29:11, 12, 23; Mat. 21:43) Teprve od konce časů pohanů v roce 1914 n. l. „království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista“, a přece světské národy stále odmítají mít Jehovu za Krále. — Zjev. 11:15–18.

V JAKÉM SMYSLU JE „KRÁL NÁRODŮ“?

11. Proč oslavoval Jeremiáš Jehovu jako „Krále národů“?

¹¹ Proč mohl Jeremiáš oslovovat Jehovu jako „Krále národů“? Protože mezi všemi, kteří byli králi národů a kteří tudíž panovali, On byl zcela jedinečným Králem. Vládl jako Král králů, nadřazený Král, který panoval nad ostatními králi. Mojžíš řekl v roce 1473 př. n. l. Izraeli: „Jehova, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký a mocný a vzbuzující bázeň.“ (5. Mojž. 10:17) Později řekl inspirovaný žalmista Jehovovu lidu: „Děkujte Bohu bohů: protože jeho milující laskavost je na neurčitý čas; děkujte Pánu pánů: . . . tomu, který sráží velké krále: . . . a který usmrtil vznešené krále: . . . i Seona, krále amorejského: . . . a Oga, krále Bázan: . . . a který dal jejich zemi jako dědictví: . . . jako dědictví svému služebníku Izraelovi.“ (Žalm 136:2, 3, 17–22) Takovým způsobem ovládal „všechny národy“, i když měly svá vlastní démonská a lidská království. — Jer. 9:25, 26.

12. Jak Jehova znázornil a vysvětlil Jeremiášovi, že je „Králem národů“?

¹² Proto mohl Jehova říci Jeremiášovi: „Hle, pověřil jsem tě dnešního dne, abys byl nad národy a nad královstvími.“ (Jer. 1:10) Jeremiáš jej právem nazval „Králem národů“, protože Jehova mu to znázornil. Přikázal mu, aby šel do hrnčířova domu. Když hrnčíř udělal nádobu, která se mu nepovedla, a modeloval pak hlínu v nádobu, která se mu líbila, Jehova řekl:

„Což nejsem schopen učinit vám stejně jako tento hrnčíř, izraelský dome?. . . — Hle! Jako hlína v ruce hrnčířově jste vy v mé ruce, izraelský dome. Kdykoli snad mluvím proti nějakému národu a proti nějakému království, abych je vykořenil a zničil, a tento národ se skutečně odvrátí od své špatnosti, proti níž jsem mluvil, pocítím také lítost nad neštěstím, které jsem zamýšlel nad ním vykonat. Ale kdykoli snad mluvím o nějakém národu a o nějakém království, že je vystavím a že je osadím, a ono skutečně činí to, co je zlé v mých očích tím, že neposlouchá můj hlas, pocítím také lítost nad dobrem, o kterém jsem si řekl, že učiním pro jeho dobro.“ — Jer. 18:1–10; viz také Jer. 1:10.

13. Jak Jehova, velký Hrnčíř, jednal podle stejného pravidla se starým Egyptem i Izraelem?

¹³ Staletí před tímto výrokem Jehova prokazoval přízeň egyptské zemi, když Josef, Jákobův syn, byl ustanoven jako správce potravin. Ale za nějaký čas po Josefově smrti, když egyptští faraonové začali utiskovat Josefův lid, potomky Jákoba (čili Izraele), a dokonce se snažili je vyhladit, Jehova zasáhl. Seslal na egyptskou zemi pohromy, zničil faraona a jeho vojenské zástupy a osvobodil Izraelity, svůj vyvolený lid. (Žalm 136:10–16; Řím. 9:17, 18, 21–24) Když se judské království vzepřelo proti Bohu a proti smlouvě a setrvávalo na svých špatných cestách, Jehova, velký Hrnčíř, se podle téhož pravidla jednání rozhodl vyvrátit toto království Izraelitů. (Jer. 18:11–17) Odbojníci dokonce spláceli Jehovovu proroku Jeremiášovi zlým za dobré, které se snažil jim dělat. Dokonce si usmysleli Jeremiáše zabít. (Jer. 18:18–20, 23) Proto bylo nakonec pro Jeremiáše vhodné, že byl nad buřiči vykonán Jehovův rozsudek. — Jer. 18:21, 22.

14. Proč bychom si dnes jako jednotlivci měli vzít k srdci tyto historické příklady jednání velkého Hrnčíře?

¹⁴ Tyto historické příklady by si dnes měly vzít k srdci všechny národy, a to zejména národy křesťanstva. A měli bychom to udělat alespoň my, obyčejní lidé, jako jednotlivci. Jehova, velký Hrnčíř, je stále nejvyšší a chce ukázat všemu lidstvu, že je stále „Králem národů“. Dnes jsou více než kdykoli předtím pravdivá Jeremiášova slova:

„Ale [v opaku k falešným bohům popsaným dříve] Jehova je vpravdě Bůh. Je živý Bůh a Král na neurčitý čas. Země se bude třást pro jeho rozhorlení a žádné národy neobstojí před jeho odsouzením. Tak jim [národům] řeknete: ‚Bozi, kteří neučinili samotná nebesa ani zemi, ti zmizí ze země a zpod těchto nebes.‘a On to je, který svou mocí učinil Zemi, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zem a který svým porozuměním roztáhl nebesa.“ — Jer. 10:10–12.

15. Proč má Jehova skutečný důvod k nelibosti vůči národům a jak ji vyjádří?

¹⁵ Má Jehova Bůh, stvořitel, skutečný důvod, aby dnes cítil nelibost? Nuže, pomysleme jen na rozšířenou neúctu k jeho zákonům, na pohrdání jeho jménem, na zločiny, lásku k zábavám, která vytlačuje lásku k Bohu, na nemravnost, náboženské pokrytectví a pronásledování těch, kteří dnes tvoří Jeremiášovu třídu, a na odmítání národů podřídit se Jehovovu království pod Kristem. Pro všechno to má Jehova Bůh, velký Hrnčíř, pádný důvod být rozhorlený. A brzy to vyjádří, stejně jako to učinil v Jeremiášově době zničením Jeruzaléma a judského království.

16. Proč špatné národy „neobstojí“ před Jehovovým odsouzením?

¹⁶ Ve svém psaném Slově, Bibli, odsoudil Jehova všechnu špatnost. Brzy zničí vše, čeho se zřekl. „Žádné národy neobstojí před jeho odsouzením.“ Jejich „bohové“, věci, které zbožňovali a uctívali, se ukáží jako bezmocní a pominou. A jejich ctitelé pominou s nimi.

17. Od koho vystupuje volání o pomoc k našemu jedinému pomocníku a proč?

¹⁷ Logicky vzato je naší jedinou pomocí živý a pravý Bůh, „Král národů“. Žádosti o pomoc k němu vystupují odevšad; od těch, kteří jako Jeremiáš pláčí nad bezbožností, i od těch, „kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“ zejména v pokryteckém křesťanstvu. (Ezech. 9:4) Jejich srdce jsou zlomená, protože „zhroucení“ — podobné tomu, které popsal Jeremiáš — hrozí všem národům; jejich vládcové totiž nehledali Jehovu jako jedinou naši pomoc. (Jer. 10:19–22) Jejich Organizace spojených národů zklame jako nástroj světového míru a bezpečnosti. Všechny lidské plány na určování běhu dějin a odvrácení zkázy z rukou velkého Hrnčíře budou marné.

18, 19. Jak se snaží političtí vládci řídit své oficiální kroky a jak se ukáže, že jim nepřísluší to činit?

¹⁸ Po prozkoumání varovných příkladů z dějin musíme souhlasit s Jeremiášem, který řekl: „Vím dobře, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Člověku, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ — Jer. 10:23.

¹⁹ Protože člověk může chodit, snad si myslí, že může chodit jakýmkoli způsobem a vždy dosáhne svého cíle. Snad si myslí, že Jehova Bůh s tím nemá co dělat. Tak se i političtí vládci snaží řídit národní záležitosti a nedbají přitom na poučení z biblických dějin. Posmívají se novodobé Jeremiášově třídě, protože předpovídá světové neštěstí v průběhu „velkého soužení“. (Mat. 24:3, 21, 22) Nevšímají si biblického proroctví a myslí si, že mohou určovat výsledek všech věcí a řídit své kroky k trvalému míru a blahobytu. A přece, i když kráčejí politicky, hospodářsky a nábožensky, jak si přejí, Jehova jako „Král národů“ způsobí, že klopýtnou do předpověděného zničení za nevyhnutelného „velkého soužení“.

20. Jak se modlíme jako Jeremiáš k Jehovovi, aby nás napravoval, a proč?

²⁰ Nápravu od Boha potřebujeme všichni. Proto se chceme modlit jako Jeremiáš s přáním, abychom nebyli zničeni s lidstvem: „Napravuj mne, Jehovo, ale se soudem [to jest, jak to potřebuji]; ne ve svém hněvu [během velkého soužení], abys mne nezničil. Vylij svůj hněv na národy, které na tebe nedbaly [nebo, které tě nepoznaly], a na rodiny, které nevzývaly ani tvé jméno. Vždyť [národy Babylóna a jeho spojenců] pohltily Jákoba. Ano, pohltily jej a dále jej vyhlazují; a zpustošily místo jeho přebývání.“ — Jer. 10:24, 25; Žalm 79:6, 7.

21. Komu můžeme ponechat provedení spravedlivého soudu na těch, kteří se nás snaží vyhubit pro náš způsob jednání?

²¹ Tato modlitba je určena „Králi národů“. Jemu můžeme přenechat provedení jeho spravedlivého soudu nad těmi, kteří na něho nedbají a mstivě se snaží vyhubit všechny, kteří uznávají jeho univerzální svrchovanost a věrně se jí zastávají. Pozvedáme své volání o pomoc k němu, který je naším jediným pomocníkem.

„Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení jako tísnivé bolesti na těhotnou; a rozhodně neuniknou.“ — 1. Tessal. 5:3.

[Poznámka pod čarou]