Království a „svaté místo“

„Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec. Proto až spatříte ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, která stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ti, kteří jsou v Judeji, ať utíkají k horám.“ — MATOUŠ 24:14–16.

1. Oč se dnes zajímají horliví zvěstovatelé Božího zřízeného království?

PATŘÍŠ k lidem, kteří se horlivě podílejí na kázání „tohoto dobrého poselství o království“? Jestliže ano, pak dychtivě očekáváš, že „přijde konec“. V této souvislosti máš také hluboký zájem o tom, abys rozeznal, co je dnes míněno označením „ohavnost působící zpustošení“ a co znamená to, že „stojí na svatém místě“. Budeš chtít vědět, jaké dnešní uplatnění mají slova proroka Daniela o těchto věcech a jak dnes můžeš být mezi těmi, kteří budou zachráněni, protože ‚utečou k horám‘. — Mat. 24:3–16.

2. a) Uveď některé biblické texty, které nám pomáhají zjistit, kdo jsou „svatí“ z Danielova proroctví. b) Která jiná skupina se objevila v nedávné době? Jaký společný zájem mají obě tyto skupiny?

² Danielovo proroctví říká mnoho o „svatých“, kteří zdědí království. (Dan. 7:27) Ti tvoří malou skupinu křesťanů, kteří se ‚narodili znovu‘, duchovních izraelitů, kteří zachovali věrnost, když byli vystaveni satanovým útokům, a tak dokázali, že jsou hodni místa v nebeském království. (Jan 3:3; Luk. 12:32) V posledních letech se ke zbývajícím z těchto pomazaných Božích svědků připojil „velký zástup. . . ze všech národů“, lidé, kteří doufají, že budou žít věčně na rajské zemi. Patříš k jedné z těchto skupin? Jestliže ano, pak máš nyní výsadu, že můžeš přinášet Bohu „svatou službu“ v pozemské svatyni jeho duchovního chrámu. Je to svatá služba vykonávaná na „svatém místě“, které odpovídá svatyni Jehovova chrámu ve starověkém Jeruzalémě. — Zjev. 7:4, 9, 15; Řím. 12:1, 2.

3, 4. a) Kterým třem ‚Jeruzalémům‘ nyní věnujeme pozornost? b) Jak popisuje Boží slovo každý z těchto ‚Jeruzalémů‘?

³ Židé, kteří zabili dokonce Božího Syna, se dopustili odpadlictví, a proto Bůh zavrhl pozemský Jeruzalém a opustil jej. (Mat. 23:37, 38) V Boží přízni je však nadále daleko vznešenější Jeruzalém. Galaťanům 4:26 jej označuje jako „Jeruzalém nahoře“. Je to Jehovova „žena“, jeho vlastní nebeská organizace podobná manželce. Právě tento Jeruzalém ze sebe vydal Božího duchovního Syna, Ježíše Krista, který v roce 33 n. l. dal „svou [lidskou] duši jako výkupné“ za lidstvo. — Mat. 20:28.

⁴ Když byl Ježíš vzkříšen v duchu, byl vyvýšen na pravici svého nebeského Otce. V ustanoveném čase, v roce 1914, jej Jehova dosadil ve svém království, které text v Židům 12:22 také spojuje se jménem Jeruzalém a označuje jej jako „nebeský Jeruzalém“. Toto království má v určeném čase zničit satanův zkažený systém a obnovit na naší zemi ráj. — Mat. 6:9, 10.

ZPUSTOŠENÍ „SVATÉHO MÍSTA“

5. a) Co řekl Ježíš o pozemském Jeruzalému? b) K jaké otázce a k jakému proroctví to vedlo?

⁵ Můžeme si nyní otevřít Bibli ve 23. kapitole Matoušově. Tam si ve verši 38 povšimneš Ježíšova výroku, že jeruzalémský „dům je. . . zanechán“. Potom Ježíš říká svým překvapeným učedníkům slova u Matouše 24, ve verši 2 o pozemském jeruzalémském chrámu: „Vpravdě vám říkám: Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ To podněcuje čtyři z učedníků, aby Ježíšovi dali otázku zaznamenanou ve verši 3: „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ježíš pak pronáší své známé proroctví, které je zaznamenáno dále až do konce 25. kapitoly Matoušovy.

6, 7. a) Co nyní hrozilo ve splnění proroctví? b) Jak bylo tehdy vidět, že „ohavnost“ „stojí na svatém místě“?

⁶ Tehdy v roce 33 n. l. se Ježíšovi učedníci zajímali o konec židovského systému, jenž se soustřeďoval kolem pozemského Jeruzaléma a jeho chrámu, náboženského systému, který se dopustil odpadnutí. Ale přes své odpadlictví byl Jeruzalém dále známý jako „svaté město“, i po Ježíšově smrti. (Mat. 27:53) Ježíšovo proroctví se splňovalo a v Jeruzalémě a v Judeji i v jiných okolních národech se zvětšovaly těžkosti. Pak v roce 66 n. l. zaútočily římské legie pod vedením generála Galla proti Jeruzalému. Jak Ježíš předpověděl (podle slov u Lukáše 21:20), Jeruzalém byl ‚obklopen utábořenými vojsky‘. Historik Josephus popisuje, jak tato vojska dokonce vstoupila do města se svými modlářskými standartami a začala podkopávat chrámovou zeď.

⁷ Tato římská vojska jistě stála na „svatém místě“. Byla připravena zpustošit „Jehovovo město“, město, které bylo po staletí spojeno s uctíváním Jehovy. (Žalm 101:8) To bylo opravdu ‚ohavné‘ jak ze stanoviska odpadlých Židů, tak i ze stanoviska židovských křesťanů! Ale pouze křesťané poznali, že to je situace, o které Ježíš pronesl proroctví. Ohroženo bylo nejen „svaté město“ a jeho chrám k uctívání, ale také křesťané, kteří byli v něm a kteří byli věrní Jehovovi a jeho slovu pravdy. Jak budou moci přežít?

8. Jak Jehova potom řídil události a k čemu to vedlo?

⁸ Jehova zázračně řídil události. Římské vojsko náhle odešlo a křesťané měli otevřenou cestu, aby uposlechli Ježíšova proroctví. A skutečně uposlechli, ‚utekli k horám‘ galádským. V roce 70 n. l. se pak „ohavnost“ vrátila. Během pouhých čtyř měsíců zpustošilo římské vojsko pod vedením generála Tita Jeruzalém a z toho, co bývalo „svatým místem“, zůstala jen hromada sutin. Při této zničující katastrofě zahynulo více než milión Židů a pouze málo jich přežilo. (Dan. 9:26) Ale Židé, kteří přijali křesťanství, byli v bezpečí. Jak to? Protože uposlechli prorockého slova pravdy, které pronesl veliký učitel, Ježíš Kristus. — Mar. 13:1, 2, 14.

DNEŠNÍ OBDOBA

9. Proč by nás dnes měly zajímat tyto události z prvního století?

⁹ Tyto události z prvního století mají pro nás dnes závažný význam. Proč? Protože mají v našem dvacátém století překvapující obdobu. Právě v naší době dochází k závěrečnému, celosvětovému splnění Ježíšova velkého proroctví. Tentokrát však nejde jen o město Jeruzalém a o judskou zemi, ale o celou obydlenou zem s desítkami tisíc měst, se stovkami národnostních a kmenových skupin a se 4,4 miliardami lidí — jde o celý světový systém věcí.

10. a) Které časové období skončilo v roce 1914 a jak? b) Proč je nyní na zemi „běda“, jaká nemá obdoby?

¹⁰ I světští historikové si povšimli, že v roce 1914 došlo ke změně, která znamenala novou epochu. Ano, v tom roce skončily „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24–28) Jehova již přestal dovolovat pohanským mocnostem, aby vládly podle své libosti. Splnilo se tedy proroctví, jež se vztahovalo na Pána Ježíše: „Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna [z „nebeského Jeruzaléma“, mesiášského království], neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ (Žalm 110:2) Na trůn dosazený král poslušně svrhl satana a hordy jeho démonů z nebe do blízkosti Země. Proto je na „krátké časové období“ „běda zemi“. (Zjev. 12:7–12) Nyní, od roku 1914, se po celé zemi splňuje Ježíšovo velké proroctví zaznamenané ve 24. a 25. kapitole Matoušově.

11. Co pozoruješ ty sám ve splnění Ježíšova velkého proroctví?

¹¹ Nejsme dnes všichni očitými svědky ‚znamení. . . závěru systému věcí‘? Nepozorujeme sami závažné války, nedostatek potravin, morové nákazy, zemětřesení a jiné „děsivé úkazy“, které Ježíš předpověděl? Neprožíváme pronásledování křesťanů a nepodílíme se na kázání „tohoto dobrého poselství o království. . . po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“? Mnozí z nás opravdu mohou odpovědět kladně. (Mat. 24:3–14; Luk. 21:10–12) Ale co znamenají Ježíšova slova u Matouše 24:15, 16 o „ohavnosti působící zpustošení“?

CELOSVĚTOVÉ SPLNĚNÍ

12. Jak se bude „velké soužení“ lišit od zničení Jeruzaléma?

¹² Splnění tohoto proroctví, k němuž došlo v prvním století, nám poskytuje vzor toho, co máme očekávat v dnešní době. Některé podrobnosti však neprobíhají přesně paralelně. Například ve verších 21 a 22 Ježíš říká: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ Vrcholné „velké soužení“ se neomezí jen na Jeruzalém nebo nějaké jiné město. Bude to největší kalamita, jaká kdy postihla naši zem, a bude mít celosvětový rozsah. — Jer. 25:30–33; Mat. 24:30.

13. Které „tělo“ bude zachráněno ve „velkém soužení“, na rozdíl od „těla“, které přežilo zničení Jeruzaléma?

¹³ Také „tělo“, které přežije, nebude těch nemnoho odpadlých Židů, kteří se měli dostat do otroctví, jako při zničení pozemského Jeruzaléma. Bude to naopak „tělo“ „vyvolených“, těch, kteří na zemi zastupují „nebeský Jeruzalém“, spolu s „tělem“ jejich druhů, „velkého zástupu“ ze všech národů, o nichž Zjevení 7:14 říká: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ Jak tedy máme rozumět slovům u Matouše 24:15, 16 v jejich novodobém splnění?

„AŤ ČTENÁŘ POUŽIJE ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST“

14, 15. Uveď některé z věcí, které má ‚čtenář rozlišovat‘, když zkoumá 7. a 8. kapitolu Danielovu.

¹⁴ Ježíš se zde zmiňuje o „proroku Danielovi“ a dodává: „Ať čtenář použije rozlišovací schopnost.“ Bylo to ‚v prvním roce Balsazara, krále babylónského‘, kdy Daniel dostal vidění o Prastarém na dny, Jehovovi Bohu, a o tom, že bude soudit světské národy prostřednictvím Mesiášova království. To se mělo stát, až ‚přijde určitý čas, aby svatí převzali vlastnictví samotného království‘. — Dan. 7:1, 9–14, 21, 22, 27.

¹⁵ Ve třetím roce Balsazarova kralování měl Daniel další vidění. U Daniela 8:3–9 používá prorok obrazného jazyka, jímž popisuje sled ‚divokých zvířat‘ a mocných ‚rohů‘, které rostou na hlavách těchto ‚zvířat‘. Daniel 8:20–25 nám pomáhá zjistit, že to jsou světové velmoci minulých 2 500 let, počínaje Médopersií, přes Řecko, Řím a nakonec — jako ‚malý roh, který se stále zvětšuje, dokud jeho moc není velká‘ — Britská říše, s níž byla později spojena republika americká. Tak byla vytvořena dvojitá světová velmoc.

16. a) Který „určitý čas“ přišel a co dále zažili „svatí“? b) Proč byla pro Boží lid důležitá anglická vydání „Strážné věže“ z června 1938?

¹⁶ V roce 1918 n. l. „přišel určitý čas“, kdy měli „svatí“ přijmout království. Od roku 1919 byli ti „svatí“, kteří ještě zůstali na zemi, zorganizováni, aby ve velikém celosvětovém rozsahu oznamovali Mesiášovo zřízené království. (Mat. 24:14) Brzy se po celém světě stali známými jako „svědkové Jehovovi“ a začal se k nim připojovat „velký zástup“ těch, kteří s nimi chtěli společně pracovat. (Iz. 43:10, 12; Zjev. 7:9) Ale ve třicátých letech se začala stahovat temná mračna pronásledování. Jehova posílil svůj lid, aby mohl této hrozbě čelit, a reorganizoval je teokratickým způsobem. V anglických vydáních „Strážné věže“ z 1. a 15. června 1938 byla obrácena pozornost na studijní články o „Organizaci“, jež poskytla Božímu lidu teokratickou strukturu, která měla sloužit jako základ pro jejich činnost během druhé světové války. — Iz. 60:17.

17. Vzhledem ke komu se nyní splnilo proroctví u Daniela 8:10, 11?

¹⁷ Během 2. světové války se začala splňovat slova z Daniela 8:10, 11. ‚Malý roh‘ jednal ve vzdoru proti Jehovovi Bohu, „knížeti vojska“. A jaké to je ‚vojsko‘? Je to snad vojsko skládající se ze stoupenců rozmanitých náboženských sekt křesťanstva? Ne. Ti nejsou „předmětem nenávisti“, protože se sami činí částí satanova světa. (Mat. 24:9; Jan 15:18–20) Daniel zde poukazuje na daleko menší vojsko, jež lze srovnat s Gedeonovou bojovou silou, která byla velice malá ve srovnání s hordami Madianitů. (Soudců 7:8, 12) Je to na zemi ostatek „vojska“ 144 000 „svatých“, kteří budou panovat s Beránkem, Kristem Ježíšem, na hoře Siónu „nebeského Jeruzaléma“. — Zjev. 14:1–5.

ZAUJÍMAT „SVATÉ MÍSTO“

18. a) Kde je podle Písma „svaté místo“? b) Co se tam děje podle Daniela 8:12?

¹⁸ Dnes tito zbývající zaujímají „svaté místo“ a zastupují na zemi „nebeský Jeruzalém“ a jeho chrámové uspořádání. Daniel to popisuje (ve verši 11) jako ‚pevně založené místo [Jehovovy] svatyně‘ zde na jeho „podnoži“, Zemi. (Iz. 66:1) Říká: „Byla od něho [Jehovy] vzata stálá oběť a pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo. A samo vojsko bylo ponenáhlu přenecháno svému osudu, zároveň se stálou obětí, kvůli přestoupení; a stále házel pravdu na zem, jednal a měl úspěch.“ (Dan. 8:11, 12) Jak se to splnilo?

19. a) Co zde rozumíme pod pojmem ‚přestoupení malého rohu‘? b) Jak „stále házel pravdu na zem“?

¹⁹ Jakou zkušenost měli věrní badatelé Bible — svědkové Jehovovi — během druhé světové války? Prožívali prudké pronásledování! To dospělo až k „přestoupení“, ke snaze zpustošit Boží třídu „svatyně“ a tak Jehovovi odejmout ‚stálou oběť ‘ každodenního veřejného uctívání. Začalo to v nacistických a fašistických zemích. Ale zakrátko byla ‚pravda házena na zem‘ v celé rozsáhlé sféře ‚malého rohu‘, jehož ‚moc zmohutněla‘. „Vojsko“ zvěstovatelů království a jejich dílo, při němž je kázána pravda o království, bylo zakázáno téměř v celém Britském společenství národů. Když tyto národy vyhlásily všeobecnou brannou povinnost, odmítly udělit svědkům Jehovovým výjimku, kterou by měli mít jako Boží služebníci; neprojevily úctu k jejich teokratickému jmenování za Boží služebníky. Jehovovi věrní služebníci ve Spojených státech se stali terčem násilných davových akcí a jiných urážek.

20. a) O čem nás ujišťuje Daniel 8:14? b) Jak ‚svaté místo vyvstalo vítězné‘? c) K čemu došlo v Jehovově organizaci koncem druhé světové války?

²⁰ Ale podle Daniela 8:13, 14 mělo být po období ‚dvou tisíc tří set dnů‘ (šesti let, čtyř měsíců a 20 dnů) „svaté místo“ opět uvedeno do „svého správného stavu“ neboli mělo „vyvstat vítězné“ („Nová anglická bible“). Svědkové Jehovovi byli skutečně prudce pronásledováni, protože trvali na tom, že budou „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Ale v závěrečných měsících druhé světové války znovu potvrdili své rozhodnutí vyvyšovat Jehovovo panství a lpět na něm v rámci své organizace. Proto bylo v roce 1944 započato s novým uspořádáním díla svědků Jehovových a s výstavbou jejich vedení. Námět „Strážné věže“ z 15. října 1944 (angl.) zněl: „Organizováni k závěrečnému dílu“. Tento článek a jiné články z téže doby, jež byly zaměřeny na službu, ukázaly, že „svaté místo“ bylo opět z Jehovova stanoviska ve svém ‚správném stavu‘.a

21. Jak až do tohoto okamžiku království vítězilo?

²¹ Zlomyslná snaha nepřítele zpustošit a zničit „svaté místo“ úplně selhala. Zbývající „svatí“ na zemi spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ vyšli vítězně. Království Nejvyššího, Jehovy, a jeho Krista zvítězilo. Co mělo nyní následovat podle Jehovova prorockého slova dále? To nyní uvidíme.

[Poznámka pod čarou]

Jak chápeš výrazy —

Daniel 7:22: „Přišel určitý čas“?

Daniel 7:27: „Svatí“, „království“?

Daniel 8:9: „Jiný roh, malý“?

Daniel 8:10: „Nebeské vojsko“?

Daniel 8:11: „Kníže vojska“?

Daniel 8:12: „Házel pravdu na zem“?

Daniel 8:14 („Nová anglická bible“): „Svaté místo vyvstane vítězné“?