„Ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou.“ (Fil. 4:6, 7) Stále pros — nejprve o věci, které souvisejí s Bohem: o jeho jméno, království a vůli. Potom pros o věci, jež souvisejí s tvými osobními potřebami a s potřebami lidí v tvém okolí. Čiň to v souladu se slovy, která řekl Ježíš ve vzorové modlitbě. Přizpůsob se Božímu požadavku ohledně modlitby, a kéž Jehova příznivě vyslyší tvé modlitby.

Dobrý úmysl nestačí

LÉKAŘI to skutečně mysleli dobře. Vždyť jejich pacient byl nejvýznamnější občan jejich nově zrozené země. Lékaři svědomitě provedli tehdejší léčebnou proceduru — pouštění žilou. Ale místo aby pomohli, ve skutečnosti urychlili smrt svého významného amerického pacienta, George Washingtona.

Lékaři v tehdejší době se stejně pohotově uchylovali k pouštění žilou, jako dnes mnozí nařizují krevní transfúzi, která nezřídka ve skutečnosti pacientům ublíží. Potvrzuje to pravdivost úsloví: ‚Dobrý úmysl nestačí‘.

Obraťme se však od světské historie k historii biblické. Apoštol Matouš ve zprávě svého evangelia zaznamenal případ, který přináší totéž poučení.

Ježíš Kristus se kdysi zeptal svých apoštolů, za koho jej považují. Petr odvážně prohlásil: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Ježíš Petra pochválil za tento výrok. Ale když Kristus řekl svým učedníkům, že bude muset mnoho trpět a že bude v Jeruzalémě usmrcen, bylo to tak neočekávané, že Petr vzal Ježíše stranou a domlouval mu: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš mu odpověděl: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mat. 16:13–23) Petr zřejmě neměl dost poznání ani porozumění. Dobře to myslel, ale to nestačilo.

JE NEZBYTNĚ NUTNÉ POROZUMĚNÍ A VYROVNANOST

Nestačí jen dobře něco myslet. Musíme také mít poznání, osvícení a porozumění. Apoštol Pavel proto řekl svým milovaným spolukřesťanům ve Filipech: „Za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojnila přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitějších věcech, a tak [abyste] byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání.“ — Fil. 1:9–11.

Ano, chceme-li skutečně působit dobro jiným, a zvlášť těm, které milujeme, nestačí, abychom to jen dobře mysleli, ale naše cítění musí být v rovnováze s moudrostí a dobrým úsudkem. To zejména potřebují otcové a matky.

Rodiče se často v jednání se svými dětmi dávají vést jen cítěním a laskavostí, a nemyslí dostatečně na to, jak to zapůsobí na jejich