-
Neustále usiluj o duchovní cíleStrážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. února
-
-
18. Jaké máme již nyní odměny, jestliže rozvíjíme zbožnou oddanost?
18 Takové úsilí přináší mnoho odměn. Apoštol Pavel řekl o zbožné oddanosti, že „má zaslíbení života nynějšího“. (1. Tim. 4:8) Dobře shrnul, jaké uspokojení můžeme mít již dnes, i přes těžkosti: „Víme, co je zármutek, a přece naše radost je nepomíjitelná. . . Přinášíme mnoha jiným pravé bohatství. Jsme bez peněz, a přece ve skutečnosti máme všechno, co stojí za to mít.“ — 2. Kor. 6:10; „Phillips“.
19. Proč bychom měli všichni dávat pozor na to, jak běžíme ve svém úsilí o věčný život?
19 Pak brzy dosáhneme svého konečného cíle — ‚života, který má přijít‘. Pavel očekával svou nebeskou odměnu, a proto mohl říci: „Myslím si. . . , že utrpení v přítomném období nejsou ničím ve srovnáním se slávou, která v nás má být zjevena.“ (Řím. 8:18) Ano, všechno, co vynakládáme v závodu, nebude ničím ve srovnání s požehnáním, které přinese cena, odměna věčného života, ať již v nebi nebo na zemi. Měj proto stále zrak upřený k duchovním cílům. Běž, abys zvítězil. Běž, jako kdyby na tom závisel tvůj život — protože na tom opravdu závisí. — Žalm 37:3, 4, 11, 29.
-
-
Svobodný stav — Jeho výhody a příležitostiStrážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. února
-
-
Svobodný stav — Jeho výhody a příležitosti
1. Jaký názor mají mnozí lidé na svobodný stav a proč?
JEDNÉ jednadvacetileté učitelky se zeptala starší přítelkyně: „Ty se nechceš vdát?“ Tato mladá učitelka, která si vážila výhod svého svobodného stavu, odpověděla: „Myslím, že jsem o tom nikdy vážně nepřemýšlela.“ Přítelkyně byla touto odpovědí překvapena. Řekla: „Počkej, až budeš starší, budeš litovat, že jsi o tom nepřemýšlela. Každý by měl vstoupit do manželství.“ Když vidíš, kolik Božích služebníků je v manželství, můžeš pochopit, proč si mnozí myslí, stejně jako tato dobře smýšlející přítelkyně, že svobodný stav je nežádoucí situace, v níž není život člověka úplný.
2. Proč by se o náš námět měli zajímat svobodní křesťané i ti, kteří žijí v manželství?
2 Někdo je snad svobodný proto, že je příliš mladý nebo že z jiných důvodů nemůže přijmout odpovědnosti manželství. Jiní ztratili manželského druha rozvodem nebo smrtí. Ve Spojených státech je běžné, že jednu ze tří domácností vede osoba, která není v manželství. V pouhých deseti letech vzrostl počet lidí, kteří žijí sami, o 64 procent. A tak je pravděpodobné, že je v tomto stavu někdo tobě blízký, pokud ty sám nejsi svobodný. Jak můžeš ty jako křesťan žijící v manželství mít lepší „pochopení“ pro svobodné, kteří tvoří důležitou součást Boží domácnosti? Jestliže jsi ovšem svobodný, pak dobře víš, jak je obtížné být svobodný a přitom šťastný v takové společnosti, v níž se manželství považuje za předpis. Jak se máš dívat na svůj svobodný stav? — 1. Petra 3:8.
3. a) Jak se lidé dívali na svobodný stav v Ježíšově době? b) Jak se díval Ježíš na svobodný stav „pro království“?
3 Ježíš Kristus ukázal, že svobodný stav „pro království“ je darem od Boha. To bylo docela nové pojetí, protože Židé v jeho době považovali manželství za „všeobecnou povinnost“ a svobodný stav za potupu. „Kdo nemá manželku, není řádný muž“ — to byl jeden z výroků židovských rabínů. Ježíš však povzbudil své učedníky, aby ‚učinili místo‘ pro dar svobodného stavu a aby se necítili povinni vstoupit do manželství. — Mat. 19:10–12.
4. Jaká byla životní dráha mnoha křesťanů a jak smýšleli o své situaci?
4 A tak manželství i svobodný stav jsou dary od Boha. Stejně jako v raných křesťanských dobách, tak i dnes mnozí usilují o život ve svobodném stavu, „pro království“.a Mnozí z nich nelitují své životní situace, ale naopak cítí totéž, co jedna křesťanská žena, které je 41 let a nikdy nebyla vdaná. Nedávno řekla: „Za nic bych nedala ta léta, která jsem strávila jako svobodná.“ Proč mají mnozí takový pocit?
ROZŠÍŘENÉ MOŽNOSTI
5. Jak mohou křesťané, kteří nejsou v manželství, využít příležitostí, které jim poskytuje jejich situace?
5 Příklady křesťanů, kteří žili v manželství, jako byli Ježíšovi apoštolové, a také Akvila a Priscilla, ukazují, že manželské dvojice mohou cenným způsobem přispívat k Boží službě. (Sk. 18:26–28; 1. Kor. 9:5) A přece apoštol Pavel ukázal, že svobodný člověk má rozšířené pole služby. Napsal: „Neženatý muž [nebo nevdaná žena] je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. Ale ženatý muž [nebo vdaná žena] je úzkostlivý o světské věci, jak by získal schválení své manželky [nebo manžela], a je rozdělený.“ (1. Kor. 7:32–34) Svobodný člověk není „rozdělený“ následkem manželských odpovědností, které přinášejí „soužení v. . . těle“, a proto může být „úzkostlivý“ neboli dychtivý pro duchovní věci. Povšimni si, do jaké míry takové posvěcené skutky naplňovaly život těch, kteří jsou uvedeni v rámečku. Možnost věnovat se „bez rozptylování“ Boží službě, která především zahrnuje kazatelskou práci, je velkým pokladem. Lidé, kteří nejsou v manželství, mají obvykle více času ke studiu a přemýšlení. To může zlepšit „ducha“ neboli vnitřní pohnutky a může to přivést člověka blíže k Jehovovi, protože se takový člověk soustřeďuje na to, aby byl ‚svatý na těle i na duchu‘. Mnozí, kteří nemají manželské druhy, se naučí silně se spoléhat na Boha a hledat jeho vedení a radu. Křesťané, kteří nejsou v manželství, mohou často přijmout služební přednosti, které manželské dvojice přijmout nemohou. Není proto divu, že přednost zůstat svobodným křesťanem je „dar“! — Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 7:28, 35.
6, 7. a) Má-li někdo dar svobodného stavu, znamená to, že jej již nepřitahují osoby opačného pohlaví a že nikdy nevstoupí do manželství? b) Co je míněno tím, že někdo ‚učiní rozhodnutí ve svém srdci‘? c) Jakou otázku si možná kladou někteří svobodní?
6 Ti, kteří ‚činí místo pro ten dar‘ nemusí být lidé s nějakým zvláštním „darem“ ve svém citovém založení, takže by se již necítili přitahováni osobami opačného pohlaví. Neučinili žádný slib celibátu, jako kdyby nikdy neměli v úmyslu vstoupit do manželství, ale „rozhodli se“, neboli usoudili ve svém srdci, že dobře využijí svého svobodného stavu.b (1. Kor. 7:37) Takoví lidé zvážili ve svém srdci výhody svobodného stavu. Na základě tohoto ‚důkazu‘ začalo jejich srdce ‚posuzovat‘ svobodný stav jako „dar“ a oni pro něj ‚činí místo‘. — 1. Kor. 7:38.
7 Co však, máš-li silnou touhu vstoupit do manželství? Cožpak Pavel neřekl, že je lépe vstoupit do manželství než vzplanout vášní? — 1. Kor. 7:9.
PROČ VZNIKÁ TAKOVÁ SILNÁ TOUHA?
8. a) Proč snad mají někteří svobodní mladí lidé silnou touhu po manželství? b) Proč je výhodné odložit manželství, dokud nepomine ‚rozkvět mládí‘?
8 Je jen přirozené, že člověk chce vstoupit do manželství. Bůh nás stvořil s tímto přáním. (1. Mojž. 2:18) Vzniká však tato silná touha proto, že člověk prožívá „rozkvět mládí“, kdy pociťuje první projevy sexuálního pudu? Pavel doporučil, aby manželství bylo odloženo, až toto období „pomine“. Mladým lidem se může zdát, že nemohou tak dlouho čekat. V prvním století si někteří také mysleli, že prostě musí vstoupit do manželství. Ale zatímco tito ‚hledali manželku‘, druzí, kteří byli v manželství, ‚hledali uvolnění‘ ze své situace. Manželství sice může sloužit jako ochrana před nemravností, ale přece neřeší všechny problémy. Jeden pětatřicetiletý svobodný křesťan řekl: „Když jako starší vidím, jak je lidský život ničen špatným manželstvím, vede to ke střízlivosti. Nejsem proti manželství, ale mám pocit, že není třeba spěchat.“ Průzkumy ukazují, že pro americké ženy, které se vdaly před svým osmnáctým rokem, je třikrát větší pravděpodobnost, že se rozvedou, než u žen, které se vdaly teprve po svém čtyřiadvacátém roce. Rozvodovost u manželů do dvaceti let je ve Spojených státech třikrát vyšší než u ostatního obyvatelstva. Svobodní lidé mohou moudře využít svých mladých let tím, že si vytvářejí krásný vztah k Jehovovi a získávají také vlastnosti a praktické znalosti, které jsou potřebné k tomu, aby se člověk stal dobrým manželským druhem. — 1. Kor. 7:27, 36.
9. a) Co učinili někteří, protože toužili po společnosti? K čemu to často vedlo? b) Kterou otázku si v tomto směru musí zodpovědět svobodní?
9 Mnozí křesťané dosáhli staršího věku, aniž vstoupili do manželství. Časem někteří z nich tak toužili po společnosti, že ukvapeně
-