Vykonávat Jehovovu práci Jehovovým způsobem

„A tak my, kolik je mezi námi zralých, mějme toto smýšlení; a . . . do jaké míry jsme udělali pokrok, rozhodně choďme dále řádně týmž způsobem.“ — Filipenským 3:15, 16.

1, 2. Jaká dvojí činnost je požadována od oddaných křesťanů v dnešní době? Které biblické texty to ukazují?

Co je Jehovovým dílem pro ty, kteří se oddali činění jeho vůle a tomu, že půjdou ve šlépějích jeho Syna, Ježíše Krista? Je to dvojí dílo, které Ježíš Kristus předpověděl a přikázal.

² Prorokoval: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Účast na kázání tohoto dobrého poselství o království je tedy jistě důležitou částí dnešního Jehovova díla. Ježíš dále přikázal svým učedníkům v rané době: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Křesťané musí nejen kázat, ale také učit lidi to, co byli sami učeni. Měli by pomáhat jiným dělat věci, které sám Ježíš přikázal svým původním apoštolům a učedníkům.

3. Co ukazují biblické texty o způsobu, jak má být vykonáváno Boží dílo?

³ Jak se má vykonávat dílo Jehovy Boha? Má toto dílo konat každý křesťan tak, jak má chuť je dělat nebo jak si myslí, že by mělo být vykonáváno? Rozhodně ne. Boží slovo naopak přikazuje, jak bychom je měli konat. Tato zásada byla znázorněna již za dnů Mojžíšových, protože v 5. Mojžíšově 12:8 čteme: „Nesmíte to dělat, jak to všechno děláme dnes zde, každý tak, jak je to správné v jeho vlastních očích.“ Naopak, máme to dělat tak, jak je přikázáno v 5. Mojžíšově 6:18: „A budeš dělat to, co je správné v Jehovových očích, aby se ti dobře dařilo.“ Apoštol Pavel ukazuje, že tyto zásady platí také na křesťanský sbor: „Nyní vás napomínám, bratři, . . . abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebyly rozkoly, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Kor. 1:10) A ve Filipenským 3:15, 16 Pavel ukazuje, že smýšlet, mluvit a pracovat harmonicky je charakteristickým rysem zralých křesťanů. Tato jednota v záměru a v činnosti je nezbytně nutná, chceme-li konat dílo Jehovy Boha jeho způsobem.

BOŽÍMU DÍLU VYHRADIT PRVNÍ MÍSTO

4. a) Jaké místo by mělo zaujímat Boží dílo v našem životě? b) Které věci mají právem nárok na to, co máme?

⁴ Co tedy patří k věcem, které máme dělat, abychom konali Jehovovo dílo Jehovovým způsobem? Předně mu musíme vyhradit první místo ve svém životě. Ježíš nabádal: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost.“ (Mat. 6:33) Máme jen určité množství času, určité množství tělesné i myšlenkové síly neboli energie a určité množství statků světa. Je tolik věcí, které právem vyžadují náš čas. Například: otec se musí starat o svou rodinu, nejen duchovně, ale také hmotně, a musí pro ně také organizovat v určitém rozsahu rekreaci. To vše se od něho očekává. — Srovnej 1. Timoteovi 5:8.

5. a) Jak může křesťan vyhradit Jehovovu dílu první místo vzhledem ke světské práci? b) Jakou odměnu získal jeden otec za to, že tak jednal?

⁵ Ale i vzhledem k takovým povinnostem jsou oblasti, v nichž křesťané mohou být schopni učinit volbu. Chceme-li vyhradit Božímu království první místo ve svém životě, můžeme například přijmout takové zaměstnání, při kterém nám zůstane co nejvíce času, v němž se můžeme účastnit díla kázání a činění učedníků a můžeme se starat o duchovní zájmy svých rodin. Jeden otec, který pracoval jako laboratorní technik, zanechal tuto práci a stal se samostatným tak, že vykonával všechny druhy pomocných prací, aby mohl věnovat více času duchovním zájmům svých čtyř synů a dcery. S jakým výsledkem? Z dětí také vyrostli znamenití křesťanští pracovníci.

6. Jakou volbu musíme učinit, pokud jde o náš volný čas?

⁶ Pak jde o čas našeho odpočinku. Všichni potřebujeme určitou rekreaci, ale kolik? Dostává se v našem životě na první místo? Usilujeme intenzívně o svůj oblíbený způsob rekreace do té míry, že tím trpí naše duchovní zájmy? Nebo se na prvním místě staráme o své duchovní potřeby a potom, pokud je čas, se věnujeme nějaké rekreaci? Často je to věc volby, protože obvykle nemůžeme dělat to A ono, ale to NEBO ono. Považujeme Boží dílo, při němž můžeme žít a rozšiřovat „dobré poselství“, za hlavní obsah svého života, tak říkajíc za smetanu, a ostatní věci za něco jako sbírané mléko? Nebo svůj nejlepší čas, energii a prostředky, jakoby smetanu, věnujeme bezmyšlenkovitě zábavám, a Božímu dílu věnujeme sbírané mléko? Může na nás platit obvinění, že jsme „milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha“? — 2. Tim. 3:4.

ROVNOVÁHA A ROZDĚLENÍ ČASU

7, 8. a) Chceme-li konat Jehovovo dílo Jehovovým způsobem, jak máme sdělovat „dobré poselství“ jiným? b) Co to znamená, pokud jde o rozdělení času?

⁷ Ježíš řekl, že nedělá nic sám od sebe. Přesně se řídil pokyny svého Otce. (Jan 14:10) A tak učiníme dobře, budeme-li bedlivě studovat jeho příklad a kázat „dobré poselství“ tak, jak to činil on. Pak budeme konat Jehovovo dílo Jehovovým způsobem. Ježíš nečekal na lidi, kteří k němu přijdou, ani se při kázání „dobrého poselství“ neomezoval na lidi, s nimiž se již znal. Chodil „od města k městu a od vesnice k vesnici a kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království“. (Luk. 8:1) Jeho učedníci napodobovali jeho příklad a sami se přibližovali k jiným lidem s „dobrým poselstvím“; vydávali svědectví skupinám na tržištích a na jiných místech, kde se lidé shromažďovali. (Sk. 16:13–15; 17:17–21) Dnes se svědkové Jehovovi řídí stejnou zásadou. Projevují iniciativu, když sdělují „dobré poselství“ jiným, ať již svým známým nebo cizím lidem. Když jdou za svými každodenními záležitostmi, dostávají se do styku s příbuznými a sousedy, s lidmi v zaměstnání a ve škole; snaží se užít těchto styků a sdělit přitom vhodným způsobem biblickou pravdu. Kdybychom se však omezili pouze na tuto činnost, nemohl by „dobré poselství“ slyšet každý. Některé lidi bychom nikdy nepotkali, kdybychom nepřišli osobně do jejich domovů. Svědkové Jehovovi mají takový druh lásky, který zahrnuje lidi všeho druhu, a proto vynakládají úsilí, aby poselství o království mohli říci každému. Dáváš svou osobní účastí na této činnosti najevo, že máš jako křesťan takový vyrovnaný rozhled? — Mat. 5:46–48; 1. Tim. 2:3, 4.

⁸ S rovnováhou je úzce spjato rozdělení času. Skutečně je ‚ustanovený čas . . . pro každou záležitost pod nebem‘. (Kaz. 3:1–8) Řídíme-li se touto zásadou, když jsme na křesťanském shromáždění a některý křesťanský služebník má proslov, pak to není čas ke dřímání, šeptání nebo k tomu, abychom si četli něco, co nesouvisí s probíraným námětem. Večery, kdy je shromáždění, nejsou také časem, kdy bychom měli konat dodatečné návštěvy nebo se věnovat nějaké jiné křesťanské činnosti, kterou můžeme stejně dobře vykonat jindy. Starší zřejmě musí být obzvláště opatrní v této věci, kdy jde o rozdělení času. Často mohou být v pokušení starat se o sborové záležitosti přímo během shromáždění. Ale při poněkud lepším plánování je možno se o tyto věci postarat jindy.

KONAT BOŽÍ DÍLO POKOJNĚ A RADOSTNĚ

9, 10. a) Proč bychom měli konat Jehovovo dílo pokojně? b) Proč je to někdy obtížné?

⁹ Ježíš radil svým apoštolům: „Zachovávejte mezi sebou pokoj.“ (Mar. 9:50) Což konečně Jehova není „Bůh pokoje“, a není jeho syn „Kníže pokoje“? (Fil. 4:9; Iz. 9:6) A neřekl Ježíš, že jsou šťastní pokojní, to znamená činitelé pokoje? (Mat. 5:9, „Meziřádkový překlad Království“) To znamená, že bychom se měli starat o to, abychom mezi sebou zachovávali pokoj, a měli bychom se o to velmi snažit.

¹⁰ Proč je někdy obtížné spolupracovat pokojně? Bezpochyby jeden důvod tkví v tom, že každý z nás má jinou osobnost. Neměli bychom být proto ochotni brát ohled na různý způsob myšlení a jednání a mít pochopení, místo abychom kritizovali? Jiný důvod, proč je někdy obtížné zachovávat pokoj, tkví v tom, že si upřímně přejeme, aby se Boží dílo vykonávalo tím nejlepším možným způsobem, a přirozeně máme za to, že náš způsob je ten nejlepší. Někdy to tak snad je. Ale často se něco dá dělat více než jen jedním přijatelným způsobem. Je-li to tak, pak je daleko důležitější, abychom práci společně konali v pokoji, než aby se něco konalo tím absolutně nejúčinnějším způsobem.

11. K čemu by měl být starší ochoten v zájmu pokoje?

¹¹ Když se scházejí starší, aby společně uvažovali o sborových záležitostech, je obzvláště nutné, aby si uvědomovali, jak je důležité zachovávat pokoj. Nejde-li o nějakou rozhodující zásadu, ale spíše o věc vkusu nebo o poněkud větší nebo menší výdaj, pak je v zájmu pokoje moudré ustoupit tomu, kdo má v té věci silně vyhraněné cítění. Kdybychom trvali na tom, aby se věc konala naším způsobem, mohli bychom vyvolat u někoho nepříjemné pocity, a dokonce by naši bratři mohli cítit odcizení. Stálo by pak vítězství za to? Rozhodně ne! Vykonávat Jehovovo dílo jeho způsobem tedy také znamená, že se musíme snažit konat je pokojně a připomínat si slova Žalmu 133:1: „Hle, jak je dobré a jak je příjemné, přebývají-li bratři spolu v jednotě!“

12. Proč je velice důležitý požadavek, abychom Jehovovo dílo konali s radostí?

¹² Ještě další důležité hledisko vzhledem k vykonávání Jehovova díla je to, že je máme konat radostně. Jestliže je manželka jako hospodyně nešťastná, má to nepříznivý účinek na jejího manžela, a stejně by to nepříznivě působilo u Boha, kdybychom mu sloužili bez radosti. Apoštol Pavel nanejvýše vhodně přikazuje: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou říkám: Radujte se!“ (Fil. 4:4) A kolik jen dnes mají křesťané důvodů k radosti! Skutečně, ‚pravda je osvobodila‘ (Jan 8:32); dostává se jim odpuštění hříchů (Sk. 13:38); vidí, jak stále roste poznání pravdy (Dan. 12:4); mají vynikající vzájemné společenství (Řím. 1:11, 12); prožívají větší štěstí, které pochází z dávání (Sk. 20:35); užívají požehnání duchovního ráje (2. Kor. 12:4); a vědí, že zachováváním ryzosti mohou dokonce obšťastnit i srdce svého velkého Boha, Jehovy. — Přísl. 27:11.

VYKONÁVAT BOŽÍ DÍLO S ČISTÝMA RUKAMA

13. V kterém určitém ohledu starověký Izrael často selhával? Co jim proto Jehova přikázal?

¹³ Jedno hledisko při vykonávání Jehovova díla jeho způsobem je, že má být konáno s čistýma rukama, to znamená se ctností. V této věci projevili někteří nedostatky. Ať máme v Jehovově díle sebevíce práce, jestliže nežijeme podle biblických morálních zásad, je to všechno marné. Jehova Bůh to ukázal ve spojitosti se svým starověkým izraelským lidem. Řekl jim, že různé druhy jejich formálního uctívání shledal jako odporné, a potom prohlásil: „Umyjte se; očistěte se; odstraňte špatnost svého jednání od mých očí; přestaňte činit špatnost.“ — Iz. 1:13–16.

14. Jak Pavel ukazuje sám na sobě, jak se máme chovat, a to v souladu s kterým starověkým příkazem?

¹⁴ Jehova Bůh je svatý, čistý a spravedlivý, a přikazuje, aby jeho služebníci byli také svatí a čistí. „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:16) Všichni jsme nedokonalí, a proto se všichni musíme skutečně snažit, abychom zůstali svatí a čistí. Někdy snad cítíme totéž, co cítil apoštol Pavel, když napsal, že věci, které chtěl dělat, nedělal, ale dělal takové věci, které nechtěl. (Řím. 7:19) Ale nikdy nepřestal bojovat proti vrozené slabosti. Napsal: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) Židé, kteří se vrátili ze starověkého Babylóna, dostali příkaz: „Zůstaňte čistí, vy, kteří nosíte Jehovovo náčiní.“ Tento příkaz se snad v prvé řadě vztahoval na náboženskou čistotu, ale tato zásada platí i na čistotu mravní. — Iz. 52:11.

15. Z jakého dalšího důvodu musíme dávat pozor na své chování?

¹⁵ Je nanejvýš vhodné, abychom zůstali čistí, nejen proto, že neseme čisté poselství, ale také proto, abychom nepřivedli jiné ke klopýtání. Ježíš varoval, že je to nesmírně vážná věc, přivést ke klopýtání někoho z jeho maličkých. (Luk. 17:1, 2) Pavel byl v tomto ohledu opatrný, jak je to patrné z jeho slov: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby naší službě nebyly vytýkány chyby; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci, vytrvalostí v mnohém, . . . čistotou, . . . láskou bez pokrytectví.“ Vykonávat Jehovovo dílo Jehovovým způsobem skutečně znamená, že musíme být opatrní, abychom je vykonávali čistýma rukama, abychom nezpůsobili hanbu Jehovovi a jeho sboru a abychom nepřivedli jiné ke klopýtání. — 2. Kor. 6:3–10.

KONAT JEHOVOVO DÍLO NESOBECKY

16. O co se David modlil, aby pro něj Bůh udělal, a co to znamená?

¹⁶ A především by nám vykonávání Jehovova díla nebylo absolutně nic platné, kdybychom je nekonali z lásky, nesobecky, z čistého srdce. Král David si uvědomoval, jak je to nutné, a proto se modlil: „Poučuj mne, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Kdybychom sloužili s rozděleným srdcem, znamenalo by to, že jsme připustili, aby zde působilo sobectví. Znamenalo by to, že máme nějakou skrytou pohnutku. Proto je nám dán příkaz, abychom milovali Jehovu Boha svým celým srdcem, duší, myslí a silou. — Mar. 12:29–31.

17. Proč není snadné dávat pozor na své pohnutky?

¹⁷ To není tak snadné. Izraelité v tomto ohledu stále selhávali. Proč? Protože nedokonalá lidská srdce jsou velice zrádná a podvodná, jak to čteme u Jeremiáše 17:9. A jak Jeremiáš ukazuje dále, jedině Jehova Bůh může srdci plně rozumět. Proto nám studium jeho Slova pomůže, abychom rozeznali své sobecké sklony nebo plány a abychom proti nim úspěšně bojovali. Ano, stále tu jsou padlé sklony našeho srdce, které by mohly pokazit nebo zničit naše dobré činy. Sobecké nebo skryté pohnutky působily potíže náboženským vůdcům v Ježíšově době, a ti proto tak odporovali Ježíši. Totéž platí pro dnešní duchovenstvo křesťanstva. Okázale slouží Bohu, ale ve skutečnosti se starají hlavně o vlastní zájmy. — Mat. 23:13–33.

18. Jak apoštol Pavel dokázal, že je nutné sloužit Jehovovi Bohu nesobecky?

¹⁸ Jak jasně apoštol Pavel zdůrazňuje důležitost správné pohnutky: „Jestliže mluvím jazyky lidskými i andělskými, ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mědi nebo znějícím činelem. A jestliže mám dar prorokování a jsem seznámen se všemi svatými tajnými věcmi a se vším poznáním a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory, ale nemám-li lásku, nejsem nic. A jestliže dám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, a jestliže vydám své tělo, abych se mohl honosit, ale nemám lásku, vůbec nic mi to neprospívá!“ — 1. Kor. 13:1–3.

19. Jakou další radu nám dávají biblické texty ohledně druhu lásky, kterou máme projevovat?

¹⁹ Proto nám tedy Pavel dává nanejvýše vhodnou radu: „Ať se všechny záležitosti dějí v lásce.“ (1. Kor. 16:14) Zůstává však Pavel jen při tom? Ne, uvědomuje si totiž, jak zrádná jsou naše padlá srdce, a proto říká: „Vaše láska ať je bez pokrytectví.“ (Řím. 12:9) Jak je to snadné dávat najevo lásku, která ve skutečnosti nepochází ze srdce naplněného správnými pohnutkami! Proto Pavel zdůraznil, že se doporučuje jako jeden z Božích služebníků „láskou bez pokrytectví“. (2. Kor. 6:6) Ano, naše láska musí být „nepokrytecká bratrská láska“. — 1. Tim. 1:5; 1. Petra 1:22.

20. Abychom vše shrnuli, co máme dělat, chceme-li konat Jehovovo dílo Jehovovým způsobem? Co to bude pro nás znamenat?

²⁰ Máme-li konat Jehovovo dílo Jehovovým způsobem, jak širokou oblast to zahrnuje! Vyhradit tomu první místo ve svém životě, konat to moudře, pokojně, radostně, s čistýma rukama a čistým srdcem — to od nás vyžaduje Jehova Bůh. Jednáme-li tak, můžeme mít již nyní mnoho radosti. A můžeme dosáhnout jeho schválení a nekonečného života v novém systému věcí, který je tak blízko.