Co si vybereš: cestu života, nebo cestu smrti?
„A tomuto lidu řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti.“ ‘ “ — Jeremiáš 21:8.
1. Jaké otázky vznikají v souvislosti s tím, zda stojíme nyní před volbou mezi „cestou života a cestou smrti“?
JE to skutečně tak vážné? Je to adresováno nám všem? Stojí nyní celý svět před volbou mezi „cestou života a cestou smrti“? Je to skutečně možné? Není smrt normální? Jestliže ano, proč je na tom lidstvo dnes jinak než v dřívějších dobách? V minulých tisíciletích muži, ženy, děti i nemluvňata neunikli smrti. Nic jiného jim nezbývalo. Proč by se tedy mělo říci, že nyní si konečně můžeme zvolit mezi „cestou života“ a „cestou smrti“? Jakou máme naději, že bychom mohli uniknout dávnému nepříteli — SMRTI?
2, 3. a) Kdy podle starověké historie stál celý svět před náhlou smrtí, která měla postihnout všechny současně? b) Jak tehdy bylo možné zvolit si mezi životem a smrtí?
2 Není to poprvé, kdy celý svět lidí stojí tváří v tvář náhlé, společné smrti. Dějepisci poukazují na jednu takovou dřívější událost. Jeden pisatel říká: „Ve starých dobách byla nebesa a země, která celistvě vystupovala z vody a uprostřed vody Božím slovem; a těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou.“ — 2. Petra 3:5, 6.
3 Tento pisatel, křesťanský apoštol Petr, psal o celosvětové potopě v době Noemově. Stál tehdejší svět před volbou, zda si zvolí cestu života a cestu smrti? Jistě! Šlo o to, že člověk buď nevěřil a zůstal mimo archu, kterou stavěl Noe se svou rodinou, a pak potopu nepřežil, nebo vstoupil do archy s Noemem a s jeho rodinou, a tak unikl násilné smrti s bezbožným světem.
4, 5. a) Proč dnes všichni žijeme, ačkoli v Noemových dnech došlo k potopě? b) Proč bychom neměli dnes ztratit ze zřetele poučení, které nám poskytl Noe se svou rodinou?
4 Dříve v témž dopisu apoštol Petr napsal: „A [Bůh] neupustil od potrestání starého světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí.“ — 2. Petra 2:5.
5 Noe se svou rodinou si vybral život dříve, než vypukla potopa, a proto dnes, více než čtyři tisíce tři sta let od té doby, jsme zde my. Neměli bychom dnes ztratit ze zřetele poučení, které nám poskytl Noe se svou rodinou. Proč ne? Protože Svaté písmo předpovídá podobný konec bezbožného světa lidí, který vyrostl a dodnes naplňuje zemi.
6. Proč je nyní naléhavé, abychom si zvolili „cestu života“ a zavrhli „cestu smrti“?
6 Tento předpověděný konec se přibližuje, a proto je logické, že budeme jednou postaveni před stejnou volbu, před jakou stál Noe se svou rodinou. Ze způsobu, jak se od první světové války splňují biblická proroctví, jež označila rok 1914 jako rok, kdy má skončit 2 520 let časů pohanů, nesektářští badatelé Bible vědí, že žijeme v době „skonávání systému věcí“. (Mat. 24:3) Nyní, v roce 1980, žijeme v čase, kdy závěrečné období tohoto systému věcí již velmi pokročilo. Nyní je tedy naléhavější než kdy dříve, abychom si zvolili „cestu života“ a zavrhli „cestu smrti“. Tuto volbu nám milosrdně předkládá Dárce života, který dal život všemu, co dýchá.
7, 8. a) Za života kterého muže došlo ve starověkých dějinách k podobné situaci? b) Do jaké míry měl tento prorok podle Jehovova přání vystupovat na veřejnosti?
7 Kromě potopy v době Noemově máme v dějinách ještě jiný příklad toho, že si lidé museli zvolit, zda chtějí, aby jejich život pokračoval, nebo aby přednosti života náhle skončily. Mělo to něco společného s izraelským národem v době kněze a proroka Jeremiáše, syna Relkiášova. (Jer. 1:1–5) Jehova Bůh jej učinil „prorokem národům“. I když snad tedy nepatříme k Jeremiášovu vlastnímu lidu, skutečně se nás týká to, co tento internacionální prorok řekl a učinil.
8 Bůh, který ustanovil Jeremiáše jako svého mluvčího, chtěl, aby Jeremiáš působil na veřejnosti a aby vyvolal pozornost králů, knížat, kněží, obyvatelstva, ano i imperátora, babylónského krále Nabuchodonozora. I v dnešní době vzbuzuje Jeremiáš pozornost světa prostřednictvím svých zaznamenaných proroctví, která byla zachována, abychom se jimi všichni včas zabývali v těchto kritických dnech. — Jer. 1:18, 19; 39:11–14; srovnej Římanům 15:4.
9. Jak Jeremiášova doba odpovídá naší době od roku 1914, pokud jde o politické změny na zemi?
9 Stárnoucí generace, která je svědkem událostí na světě od roku 1914, viděla mnoho změn mezi vládci národů. Také Jeremiáš viděl politické změny. Když v roce 628 př. n. l. zemřel dobrý král Joziáš, viděl Jeremiáš, jak se na trůnu judského království vystřídali Joziášovi synové a jeho vnuk. Joziášův syn Joachaz vládl v Jeruzalémě pouze tři měsíce, potom byl odstraněn a po něm nastoupil jeho bratr Joakim. Když v roce 618 př. n. l. tento Joziášův syn předčasně zemřel, vládl jeho syn Joachin tři měsíce a potom se vzdal babylónskému králi Nabuchodonozorovi. Nabuchodonozor pak učinil novým judským králem zbývajícího Joziášova syna, totiž Sedechiáše. V jedenáctém roce špatné vlády Sedechiášovy padl Jeruzalém do rukou Babylóňanů, Sedechiáš byl odveden do Babylóna a Jeruzalém a jeho chrám zůstaly ležet v sutinách. — 2. Par. 35:23 až 36:21.
10. Proč nebylo pro Jeremiáše snadným úkolem oznamovat Jehovovo poselství? Pro koho je dnes Jeremiáš povzbuzujícím příkladem?
10 Jeremiáš viděl, jak za těchto posledních čtyř judských králů pokračoval morální a náboženský úpadek. Vidíme stejně žalostný stav mezi politickými vládci národů, které prohlašují, že jsou křesťanské? Pro Jeremiáše to nebylo lehké poslání, když měl neustále oznamovat, že Jeruzalém čeká zkáza a že království v Davidově rodu skončí. Pro dnešní Jeremiášovu třídu není snadným úkolem oznamovat Jehovova proroctví, která předpovídají katastrofální zničení křesťanstva se všemi jeho chrámovými budovami, katedrálami a bazilikami, které se nyní těší takové pozornosti turistů. Proto se Jeremiášova třída tak liší od duchovenstva křesťanstva a setkává se s tolika námitkami. Starověký Jeremiáš je však pro svůj novodobý protějšek nesmírně povzbuzujícím příkladem.
11. Co měl Jeremiáš podle Jehovova pokynu učinit a říci, aby dramaticky znázornil oznámení o záhubě?
11 Jednou, když měl Jeremiáš oznamovat záhubu, Bůh mu řekl:
„Jdi, a přineseš nějakou hliněnou láhev od hrnčíře a přivedeš některé ze starších mužů lidu a některé ze starších mužů z kněží [jako svědky]. A vyjdeš do údolí synů Hinnom, které je u vchodu do Brány střepů, a tam budeš provolávat slova, která k tobě budu mluvit. A řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo, králové judští a obyvatelé jeruzalémští! Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele:
„Hle, přivádím na toto místo neštěstí, o němž když někdo uslyší, bude mu znít v uších, protože mne zanechali, toto místo učinili k nepoznání a dělali tam obětní dým jiným bohům, která neznali oni ani jejich předkové ani judští králové; a naplnili toto místo krví nevinných. A stavěli výšiny Baalovi, aby pálili své syny v ohni jako celé zápalné oběti Baalovi, což jsem nepřikázal a o čem jsem nemluvil a co mi nevstoupilo do srdce.“ ‘ “ — Jer. 19:1–5.
12. Když Jeremiáš rozbil na kusy láhev, co řekl o Tofet v údolí Hinnom?
12 Co mělo být tím „neštěstím“, které mělo znít v uších toho, kdo o něm uslyšel? „Místo“, které bylo zasvěceno falešným bohům, mělo být poskvrněno, neboť tam mělo dojít k „zabíjení“ modlářů. (Jer. 19:6) Když to Jeremiáš oznámil, potom před očima laických starších i kněžských starších rozbil tu láhev o zem a řekl:
„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Rozbiji tento lid a toto město, stejně jako někdo rozbije hrnčířskou nádobu, takže již není možno ji opravit; a budou pohřbívat v Tofet, až tam již nebude místo k pohřbívání.‘ “ — Jer. 19:10, 11.
13. Co potom Jeremiáš oznamoval na nádvoří jeruzalémského chrámu?
13 Po tomto dramatickém činu před očima starších bylo správné, aby podobné poselství bylo ohlášeno lidu v Jeruzalémě. A tak Jeremiáš nechal střepy rozbité láhve u Brány střepů a šel na sever městem na chrámové nádvoří. Tam, kde jej všichni posluchači mohli slyšet, řekl:
„Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Hle, na toto město a na všechna jeho města [v předměstí] přivádím celé neštěstí, o němž jsem proti němu mluvil, protože zatvrdili své šíje, aby neposlouchali má slova.‘ “ — Jer. 19:14, 15.
NÁBOŽENSKÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ A JEHO OBRAT
14. Jak jednal Paschur vůči Jeremiášovi a proč?
14 Starší, kteří viděli, jak Jeremiáš rozbil láhev v údolí Hinnom a kteří slyšeli jeho slova o záhubě, se necítili oprávněni k tomu, aby něco proti němu podnikli. Ale vedoucí zplnomocněnec v chrámě, totiž Paschur, syn kněze Immera, měl pocit, že má právo jednat. Prorokoval faleš, a Jeremiáš ji nepotvrdil. Paschur Jeremiáše rozhořčeně uhodil do tváře a dal jej do veřejné klády, která byla u chrámové Brány Benjamínovy v severní zdi. Mnozí, kteří to pozorovali, si snad pomysleli: Jaký to projev vlastenectví! Paschur byl totiž pro Egypt a spoléhal se na to, že egyptská vojenská pomoc může zabránit katastrofě, která měla postihnout judské království prostřednictvím Babylóňanů, jak o tom Jehova mluvil skrze Jeremiáše. Jehova však Paschurovo vlastenectví neschválil. Paschur bojoval proti Bohu!
15. Jak Jehova změnil Paschurovo jméno a jaký to mělo prorocký význam?
15 Příští den, když Paschur Jeremiáše propustil, měl Jehova pro Paschura poselství. Jeho jméno je spojením dvou hebrejských slov Pash a Hur. Spojení těchto slov se chápe jako „co zůstalo všude kolem“. A tak Jehova inspiroval Jeremiáše k tomu, aby využil významu Paschurova jména a aby jeho jméno změnil:
„Jehova nazval tvé jméno nikoli Paschur, ale Zděšení všude kolem [hebrejsky: Magormissabib]. Tak totiž řekl Jehova: ‚Hle, činím tě ke zděšení tobě samému a všem tvým milovníkům [neboli přátelům] a jistě padnou mečem svých nepřátel, zatímco tvé oči budou přihlížet; a celého Judu dám do ruky babylónského krále a skutečně je odvede do vyhnanství do Babylóna a porazí je mečem. A všechny nahromaděné věci tohoto města a všechny jeho výrobky a všechny jeho drahocenné věci a všechny poklady judských králů dám do ruky jejich nepřátel. A jistě je vyplení a vezmou je a odnesou do Babylóna. A ty, Paschure, a všichni obyvatelé tvého domu, vy půjdete do zajetí; a přijdeš do Babylóna a tam zemřeš a tam budeš pohřben se všemi, kteří tě milují, protože jsi jim prorokoval ve falši.‘ “ — Jer. 20:3–6.
16. Jak Paschur vedl jiné? Co tomu odpovídá dnes?
16 Z těchto Jehovových slov je zřejmé, že Paschur si vybral „cestu smrti“. Svým falešným prorokováním vedl také stejnou cestou své náboženské přátele neboli milovníky. Stejně i v dnešním křesťanstvu jsou milióny lidí, kteří chodí do kostela, vedeny touto „cestou smrti“. Není to však vina Jeremiášovy třídy.
17. Jak projev pronesený v Cedar Point, Ohio, v roce 1919 překonal čin Jeremiášův, když Jeremiáš rozbil láhev v údolí Hinnom?
17 Jeremiáš dramaticky znázornil Jehovovo proroctví, když v údolí Hinnom rozbil hliněnou láhev. Daleko větším veřejným projevem upozorňuje Jeremiášova třída křesťanstvo na jeho nadcházející záhubu. Uvažujme například o sjezdu v Cedar Point, Ohio v září roku 1919. Tam před 10 000 posluchači prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž pronesl řeč, v níž zdůraznil, že požehnání, jež duchovenstvo dává Společnosti národů, se prokáže jako neplodné. Tato mezinárodní organizace pro světový mír a bezpečnost nebude mít úspěch. A skutečně zklamala křesťanstvo v roce 1939, kdy německý diktátor Adolf Hitler uvrhl křesťanstvo do druhé světové války.
18. Jaký jiný projev učinila Jeremiášova třída v roce 1933?
18 Jiným příkladem je rok 1933. Tento rok byl prohlášen za Svatý rok, protože to bylo výročí Ježíšovy obětní smrti před 1 900 lety. Když papež oznamoval tuto oslavu, sliboval dobré věci ohledně míru a rozkvětu obzvláště pro křesťanstvo, ačkoli se v Německé republice stal diktátorem Hitler. Jeremiášova třída však odvážně odporovala těmto papežským slibům. V neděli 23. dubna měl prezident Společnosti Strážná věž hodinovou přednášku na téma „Jak Svatý rok zapůsobí na mír a bezpečí“; tato přednáška byla vysílána newyorskou rozhlasovou stanicí WBBR a přenosem prostřednictvím dalších rozhlasových stanic. Toto zvučné poselství bylo publikováno v celosvětovém měřítku, protože vyšlo ve čtrnáctideníku „Zlatý věk“, ve vydání z 10. května 1933. Duchovenstvo křesťanstva ihned hlasitě protestovalo, uchýlilo se k politickému tlaku a začalo pronásledovat Jeremiášovu třídu. To však nezachránilo světový mír a blahobyt, což se nestalo ani v dalších Svatých rocích, v roce 1950 a 1975. Křesťanstvo stále ještě stojí tváří v tvář zničení v nadcházejícím „velkém soužení“.
19. Paschurovi bylo změněno jméno a bylo mu také oznámeno poselství záhuby; jaký protějšek toho můžeme dnes vidět na duchovenstvu křesťanstva?
19 Tak rána do tváře, kterou chrámový vedoucí zplnomocněnec Paschur uštědřil Jeremiášovi, má v našem 20. století novodobý protějšek. Stejně jako to dělal starověký vlastenecký náboženský vůdce, pranýřovalo duchovenstvo křesťanstva Jeremiášovu třídu. Proč? Aby na ni uvedlo veřejnou hanbu a aby překazilo oznamování Jehovova předsevzetí proti pokryteckému údajnému křesťanství, ano proti veškerému falešnému náboženství a jeho politickým ochráncům a stoupencům. Takové jednání nepřineslo nic dobrého ani starověkému Paschurovi, ani duchovenstvu křesťanstva. Jehova změnil Paschurovo jméno na Magormissabib, což znamená „Zděšení všude kolem“. Toto „zděšení“ mělo nastat ve spojitosti s hrozným zničením v roce 607 př. n. l. I Paschur byl odsouzen k tomu, aby zemřel jako zajatec v Babylóně. Pokud jde o dnešní Paschurovy napodobitele, tato třída duchovenstva byla odhalena a odsouzena k věčnému zničení.
20. Jak bylo v roce 1951 duchovenstvo křesťanstva odhaleno jako třída odsouzená k záhubě?
20 Již od prvního století bylo pro křesťany záhadou, kdo je ten, jehož apoštol Pavel označil jako „syna zatracení“ nebo „syna zkázy“. Ale toto „tajemství nepravosti“ neboli „tajemství této bezzákonnosti“ mělo být v Jehovově pravém čase odhaleno. (2. Tess. 2:3, 7, „KB“; „NS“) A tak v roce 1951 uveřejnila Jeremiášova třída knihu „Co učinilo náboženství pro lidstvo?“ (angl.). V tom roce byla kniha uveřejněna na mezinárodním sjezdu svědků Jehovových v Anglii, v Londýně. Dvacátá pátá kapitola měla námět „Rudé náboženství a ‚člověk bezzákonnosti‘ “. Na stranách 320 a 321 čteme o „odpadnutí“:
Křesťanští vůdci začali tedy odpadávat od pravého křesťanství a začali tvořit třídu neboli systém ‚člověka bezzákonnosti‘ krátce po smrti dvanácti apoštolů. Apoštolové již nestáli v cestě, a člověk bezzákonnosti, skládající se z mnoha částí, vystoupil otevřeně a šel svou bezzákonnou cestou sebevyvyšování. Jako odpadlé duchovenstvo se ujal moci nad náboženskými zájmy těch, kteří se hlásili ke křesťanství. Slovo duchovenstva mělo větší moc než psané Slovo Boží. Duchovenstvo postavilo tradice a lidské příkazy nad Boží zákony, a tím je anulovalo. Přisvojili si tituly jako „důstojný“, „biskup“, „arcibiskup“, „božský“, a dokonce pro papeže titul „Boží zástupce“, vyvýšili se ve svých chrámech, katedrálách a kostelech, aby jim tam byla vzdávána úcta, a tak se zmocnili úcty a posvátné bázně, jež právem patřily Jehovovi Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu. Tvrdili, že jsou syny Božími, ale před svými farníky a stády se sami učinili bohy neboli duchovně mocnými.
21. Až zahyne „syn zkázy“ křesťanstva, co zahyne s ním? Do jaké situace se dostanou údajní křesťané?
21 Výše uvedená kniha odvážně odhalila, že odpadlá třída „člověka bezzákonnosti“ podlehne předpověděnému zničení v nadcházejícím velkém soužení společně s ostatními falešnými babylónskými náboženstvími. Až bude odstraněn „člověk bezzákonnosti“ křesťanstva, „syn zkázy“, bude odstraněno i samo křesťanstvo. Až k tomu dojde, budou ti, kteří tvrdí, že jsou křesťané, v náboženském směru otřeseni, bude „zděšení všude kolem“, a totéž bude platit pro všechny ostatní, kteří se hlásí k nebiblickým náboženstvím. — 2. Tess. 2:8–12; viz též knihu „ ‚Veliký Babylón padl!‘ — Boží království panuje!“, vydanou v roce 1963, kapitola 26, jež podává komentář k 17. kapitole Zjevení.
UTÉCI NA STRANU BOŽÍCH VÝKONNÝCH SIL
22. Jak můžeme uniknout zničení, jež postihne „syna zkázy“ křesťanstva, jak to bylo znázorněno v Jeremiášově době?
22 Cesta křesťanstva je „cesta smrti“. Přestaňme po ní chodit. Ještě je čas uniknout vykonání rozsudku, který postihne jeho „syna zkázy“. Podívejme se, jakým znázorněním toho je Jeremiáš. Ačkoli byl uvězněn na Nádvoří stráží krále Sedechiáše, když lidé všude kolem padali za oběť hladu, moru a válečným událostem, přežil zkázu Jeruzaléma a nešel do Babylóna do zajetí. Ti, kteří se báli Jehovy a jednali přátelsky s Jeremiášem, přežili s ním. Dnes máme také příležitost přežít.
23. Proč tehdy nebyl žádný důvod, proč by Jeremiáš sdělil králi Sedechiášovi nějaké příznivé poselství od Jehovy?
23 V roce 609 př. n. l. postupovali babylónští útočníci k Jeruzalému. (Jer. 21:13) Král Sedechiáš si uvědomoval, co se blíží, a proto poslal k Jeremiášovi dva muže, kteří se měli dotázat, zda snad není nějaké příznivé poselství od Jehovy. Proč by však měl král Sedechiáš očekávat, že Jeremiášovým prostřednictvím uslyší nějaké příznivé slovo? V Jeruzalémě a v celém judském království převládalo to, nač Jehova upozorňoval: lidé porušovali Boží smlouvu s Izraelem, uctívali jiné bohy, vynášeli nespravedlivé soudní rozsudky, podvodníci olupovali bezbranné, vdovy a sirotci byli využíváni, dělníci nedostávali mzdu, na kterou měli právo, byla prolévána nevinná krev a pronášena falešná proroctví. (Jer. 21:12; 22:3, 13–16; 23:14, 16) Jeremiáš se nutně musel vzmužit a odvážně ohlašovat Jehovovo nezměněné poselství, že na ty, kteří porušují Boží smlouvu, přijde neštěstí. — Jer. 21:1–7; 1:7, 8, 17.
24. Jak máme v Jeremiášovi znamenitý příklad, pokud jde o oznamování Jehovova poselství křesťanstvu v dnešní době?
24 Jaký znamenitý příklad dal Jeremiáš dnešním svědkům Jehovovým! V celém křesťanstvu je dnes špatná situace, jak ve směru náboženském, tak i v mravním, sociálním a právním, bez naděje na zlepšení. Stejně jako v případě Jeremiášově mluví Jehova i dnes přímo a pronáší svá soudní rozhodnutí proti křesťanstvu. Pověřil svou Jeremiášovu třídu, aby novodobému protějšku starověkého Jeruzaléma a Judy oznamovala podobné přímé poselství o neštěstí. Jeremiášova třída musí přímočaře a rozhodně trvat na tom, co jim Bůh přikazuje ve svém Slově.
25. K čemu nyní postupují všechny světské národy? Jak bylo v knize „Osvobození!“ v roce 1926 vysvětleno, co se stane?
25 Všechny národy, včetně národů křesťanstva, postupují k Armageddonu. Toto jméno neoznačuje pouhou konečnou bitvu mezi kapitalisty a dělnictvem, která by vedla k naprosté celosvětové anarchii. Není to válka člověka proti člověku, ale je to něco daleko vážnějšího a katastrofálnějšího. Tato skutečnost se začala objasňovat v roce 1926. V knize „Osvobození!“, která byla uveřejněna na hlavním sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible v Londýně, v Anglii, v květnu 1926, bylo řečeno:
Svatí se neúčastní skutečného boje. Je to boj všemohoucího Boha; a tento boj vede jeho milovaný Syn, kněz, jehož předobrazem byl Melchisedech. Již dávno Jehovův prorok napsal o této době: „Pán [Jehova] po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.“ (Žalm 110:5, 6) Bojuje také za záchranu lidu, aby byl vysvobozen od utlačovatele; a bojuje za Boží pomazané, aby byli ospravedlněni za to, že věrně svědčili pro Jehovovo jméno. . .
Tak bude satanova říše smetena se země a upadne do zapomenutí. Jehovovo jméno bude ospravedlněno. Ale všechna lidská slova, jimiž bychom se pokoušeli popsat tento veliký a hrozný den Páně, jsou nevýstižná. — Str. 280, první vydání, angl.
Ať se nikdo neklame a nemyslí si, že armageddonská bitva je pouze boj mezi lidmi nebo že to je jen nějaké znázornění. Písmo jasně ukazuje, že to je skutečnost. Je to bitva všemohoucího Boha, v níž očistí zem od zlého systému, jehož používal satan, aby po celá staletí zaslepoval lid. — Strany 282, 283; viz též stranu 261, odstavec 2, angl.
26. Co podobně jako Jeremiáš nesmí dnešní Jeremiášova třída dělat, jen aby se zalíbila světským vládcům?
26 Tato „armageddonská bitva“ ukončí „velké soužení“, v němž bude smetena světová říše falešného náboženství včetně křesťanstva. (Zjev. 16:13–16; 17:1–18, „AV“) Jeremiášova třída nemůže snižovat význam této skutečnosti jen proto, aby se zalíbila politickým vládcům křesťanstva, kteří se podobají Sedechiášovi, nebo dokonce vládcům celého světa. Musí mluvit otevřeně, stejně jako mluvil s králem Sedechiášem otevřeně Jeremiáš, který poslušně plnil svůj úkol od Jehovy.
27. Před jakými výkonnými silami budou lidé stát ve válce v Armageddonu?
27 Ve „válce velikého dne“ v Armageddonu musí vládci tohoto systému věcí počítat se všemohoucím Bohem, a ne s pouhými lidmi, jako jsou oni sami. Lidé, kteří vlastenecky podporují politické činitele tohoto systému věcí, stojí tváří v tvář silám, které vykonají rozsudek pod Jehovovým velením. V Jeremiášově době byly těmito výkonnými silami babylónské armády pod velením císaře Nabuchodonozora. V nadcházející válce armageddonské to budou Jehovovi svatí andělé pod vedením jeho Syna Ježíše Krista. — Zjev. 16:12; 19:11–21.
28, 29. Co bychom si měli zvolit my, prostí lidé, abychom dbali Jehovových slov u Jeremiáše 21:8–10?
28 Vládci křesťanstva napodobují jeruzalémského krále Sedechiáše a nechtějí se změnit a hledat smíření s Bohem. Co bychom tedy měli dělat my, prostí lidé, jestliže hrozí světová zkáza? (Jer. 21:11, 12; 22:3–5) Měli bychom jednat jako jednotlivci. Měli bychom se osobně rozhodnout pro „cestu života“. Každý z nás má dávat pozor na slova, která řekl Bůh prostřednictvím Jeremiášovým:
29 „A tomuto lidu řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti. Ten, kdo zůstane sedět v tomto městě, zemře mečem a hladem a morem; ale ten, kdo vyjde a skutečně odpadne k Chaldejcům, kteří vás obléhají, zůstane naživu a jistě bude mít svou duši za kořist.“ ‘ ‚ „Obrátil jsem totiž svůj obličej proti tomuto městu k neštěstí, a ne k dobru,“ je Jehovův výrok. „Bude dáno do ruky babylónského krále, a on je jistě spálí ohněm.“ ‘ “ — Jer. 21:8–10.
30. Proč tehdejší Žid, který ‚odpadl k Chaldejcům‘, nejednal nevlastenecky nebo zrádně?
30 Jestliže nějaký Žid ‚odpadl k Chaldejcům‘, kteří obléhali judské království, nebylo to nevlastenecké nebo zrádné jednání. Byl to projev poslušnosti Jehovovi Bohu, neviditelnému nebeskému králi Izraele. Byla to „cesta života“, zatímco „cesta smrti“ bylo neposlušné jednání, které si zvolili židovští vlastenci.
31. Kdo byl v podobné situaci v prvním století n. l.?
31 V podobné situaci byli v prvním století našeho letopočtu Židé, kteří se stali křesťany. Ježíš Kristus předpověděl, že obnovené město Jeruzalém bude zničeno římskými vojsky, o nichž mluvil jako o „ohavnosti působící zpustošení“. — Mat. 24:15.
32. Jaké pokyny dal Ježíš svým oddaným následovníkům?
32 Ježíš dal proto svým oddaným následovníkům pokyn: „Potom přijde konec. Proto až spatříte ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, která stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnosti), potom ti, kteří jsou v Judsku, ať začnou utíkat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. . . neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:14–22.
33. K čemu to vedlo, jestliže někdo dbal nebo nedbal Ježíšova pokynu v období mezi rokem 66 a 70 n. l.?
33 Věřící Židé, kteří se stali křesťany, uposlechli tento pokyn svého Mistra. Když římské legie ustoupily po svém neúspěšném útoku na Jeruzalém a jeho chrám v roce 66 n. l. , ohrožení křesťané opustili celou judskou provincii. Nebyli to zběhové, kteří by zradili židovskou věc. Poslouchali svého vůdce, Ježíše Krista, a proto cesta, kterou si vybrali, byla „cesta života“. Vlastenečtí Židé si vybrali „cestu smrti“ a 1 100 000 jich zahynulo, když římské legie pod vedením generála Tita zničily Jeruzalém v roce 70 n. l.
34. Kam bez otálení uprchnou ti, kteří milují život v novém pořádku?
34 Máme-li před očima takové historické příklady, co budeme dělat my dnes? Žijeme v době, kterou Kristovi učedníci označili jako „skonávání systému věcí“. „Tato generace“ stojí tváří v tvář bezpříkladnému „velkému soužení“, jež přijde na svět a jež bylo předstíněno zničením Jeruzaléma. Nyní je nutno zvolit si „cestu života“ nebo „cestu smrti“. Jeremiášova třída si zvolila „cestu života“. Tato třída poukazuje jiným na to, aby učinili totéž. Všichni, kteří milují věčný život ve spravedlivém novém pořádku, využijí bez váhání tuto Bohem danou příležitost a zvolí si „cestu života“. Uprchnou na stranu Jehovových výkonných sil. — Mat. 24:3, 34.