Vytvářej si dobré jméno nyní!

„Všechno, co chce činit tvá ruka, to konej celou svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrosti v šeolu, v místě, kam jdeš.“ — Kazatel 9:10.

1. Kdy si musíme vytvářet dobré jméno u Boha?

NĚKDO snad řekne: ‚A co když konec nepřijde za mého života? Po celá staletí si lidé mysleli, že konec přijde za jejich života, a nestalo se to.‘ I když se jejich očekávání neuskutečnilo, čas života byl pro mnohé z těchto lidí přece dobou, kdy si u Boha vytvářeli dobré jméno, věřili v Božího Syna, takže budou moci být vzkříšeni k věčnému životu „v posledním dnu“. (Jan 6:40; 11:24) Dlouho před dnešními „posledními dny“ mohl apoštol Pavel říci: „Od nynějška je pro mne přichystána koruna spravedlnosti.“ Ať člověk žije v kterékoli době, je to čas, kdy si může vytvořit dobré jméno, ať je konec světa blízko nebo daleko. — 2. Tim. 4:8; Žid. 11:4–38.

2. a) Můžeme si při smrti vzít s sebou něco po hmotné stránce nebo nějak jinak? b) Jaké upozornění je proto vhodné?

² „Stejně jako člověk vychází z lůna své matky nahý, tak opět odejde, jak přišel; za svou tvrdou práci nemůže si nic odnést, co by mohl vzít do ruky.“ (Kaz. 5:15) Po hmotné stránce není nic, co by mrtvý člověk mohl „vzít do ruky“. Může si však odnést jedinou věc, která má trvalou hodnotu a pro kterou tento život stojí za to — dobré jméno u Boha. Dokud každý z nás žije, máme čas vytvořit si u Boha dobré jméno. Využij tohoto času! Vyplať si jej! Vykupuj jej! „Všechno, co chce činit tvá ruka, to konej celou svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrosti v šeolu, v místě, kam jdeš.“ Obzvláště nyní, při konci tohoto systému věcí, kdy mnozí z žijících lidí nikdy nezemřou, je doba, kdy bychom měli z plných sil zapojit své ruce do křesťanské činnosti. — Kaz. 9:10.

3. Jaké přesné poznání je nezbytně nutné? Co může způsobit?

³ Chceme-li si vytvořit u Boha dobré jméno, musíme o sobě uvažovat ve dvou směrech: Co je nesprávné a co je správné. Musíme přestat činit nesprávné a začít konat správné. Pavel řekl: „Již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli.“ (Řím. 12:2) Toto pravidlo opakuje v Efezským 4:23: „Máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl.“ A tato síla je ukázána v Kolossenským 3:9, 10: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ Síla, která podněcuje tvou mysl, přetváří ji a vede tě k Boží přízni, je přesné poznání jeho Slova, Bible.

4. Proč nestačí jen přestat s nesprávným jednáním? Co ještě je nutné udělat?

⁴ Zatnout zuby a rezolutně se rozhodnout, že přestaneš dělat zakázané věci, to vždy nepomáhá. Co když se ti podaří přestat s tím jen na čas? Ještě nejsi v bezpečí. Ježíš to ukázal podobenstvím. Nějaký nečistý duch opustil člověka, svůj „dům“, a později se vrátil. Našel dům prázdný, a proto se do něj nastěhoval se sedmi jinými duchy, „a konečné poměry toho člověka budou horší než první“. (Mat. 12:43–45) Nestačilo dům vyprázdnit, aby tam nebyl zlý duch; bylo třeba jej naplnit něčím dobrým, aby zlí duchové nemohli znovu vstoupit. Nestačí jen přestat dělat to, co je nesprávné, a zanechat nějakou prázdnotu — musíme začít dělat to, co je správné. Zbav se nesprávného jednání tím, že se zaměstnáš dobrou činností. Jakub řekl: „Postavte se proti ďáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:7, 8) Nečinnost je pozváním pro satana; naplnit mysl pravdami je ochranou. — Fil. 4:8, 9.

VEDENÍ JE NUTNÉ

5. Proč je pro mnohé lidi obtížné číst Bibli? Jak se tento problém vyřešil pro jednoho muže před devatenácti stoletími?

⁵ Dnes panuje v náboženském a filozofickém světě směs vzájemně si odporujících názorů na to, co je správné a co nesprávné. Někteří se při svém hledání snaží číst Bibli, ale shledávají, že je to obtížné. Nejsou první, kdo docházejí k takovému závěru. Před devatenácti stoletími jeden etiopský muž jel na svém voze a četl si z Izaiášovy knihy. „[Evangelista] Filip běžel vedle a slyšel ho číst nahlas proroka Izaiáše a řekl mu: ‚Skutečně rozumíš tomu, co čteš?‘ Řekl: ‚Opravdu, jak bych jen mohl, ledaže by mne někdo vedl?‘ “ Filip vstoupil do vozu a jel s ním a poskytl mu vodítko. — Sk. 8:26–35; 21:8.

6. Kde můžeme najít novodobé ‚Filipy‘, a kde ne?

⁶ Kde jsou dnešní ‚Filipové‘, kteří by byli způsobilí vést jiné, aby mohli z Bible zjistit, který způsob jednání jim přinese dobré jméno u Boha? Nejsou v oficiálních, respektovaných, ortodoxních náboženstvích křesťanstva, jak by to snad někdo očekával. Filip nebyl váženým znalcem Písma ani to nebyl farizeus, ale byl to jeden z pohrdaných, pomlouvaných, pronásledovaných křesťanů. Z dějin získáváme poučení, že oficiální, uznávané náboženské systémy se často stávají obětí lidských filozofií a proviňují se tím, že nečestným způsobem zacházejí s Božími slovy.

7. a) Jakým způsobem poskvrňoval starověký Izrael Boží slovo? b) Do jaké míry některé moderní církve a členové církví křesťanstva napodobují Izrael? Které biblické texty přitom porušují?

⁷ Izraelský národ měl Jehovův zákon, ale poskvrňoval své uctívání tím, že k němu přidával zkažené modlářství Baalova uctívání sexu, jež pěstoval v hájích a na vyvýšených místech. O této směsici se zmiňuje 2. Paralipomenon 33:17: „Lidé. . . stále obětovali na výšinách, jenže Jehovovi, svému Bohu.“ Právě ohledně této směsice pravého a falešného pronesl Eliáš Izraeli výzvu: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma odlišnými názory? Jestliže Jehova je pravý Bůh, jděte a následujte jej; jestliže je to však Baal, jděte a následujte jej.“ (1. Král. 18:21) Mnohé dnešní církve a členové církví jsou tolerantní k pornografii, k nedovoleným sexuálním filmům, předmanželskému sexuálnímu životu, k cizoložství a homosexualitě — až do té míry, že omlouvají a pěstují tyto věci, které Bůh zakazuje. — Řím. 1:26, 27, 32; 1. Kor. 6:9, 10; Zjev. 21:8.

8. Když se judský národ vrátil z babylónského zajetí, jak poskvrňoval a znevažoval Boží slovo?

⁸ Za takové nemorální jednání se obyvatelé Judy dostali do babylónského zajetí. Když se vrátili, opět cizoložili vůči Božímu slovu tentokrát ne modlářským sexuálním uctíváním, ale tím, že k němu přidávali lidské tradice a filozofie. Ježíš za to odsoudil jejich náboženský systém, znalce Písma i farizey: „Proč také vy přestupujete Boží přikázání pro svou tradici? Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izaiáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je to marné, že mě ustavičně uctívají, neboť jako nauky učí lidské příkazy.‘ “ — Mat. 15:3, 7–9.

9. Jak výstižně srovnává Pavel podvádějící obchodníky s vínem s nevěrnými náboženskými představiteli?

⁹ Pavel odsuzoval znečišťování Božího slova lidskými filozofiemi, když řekl: „Zřekli jsme se postranních věcí, za které je nutno se stydět, a nechodíme v úskočnosti ani nefalšujeme slovo Boží.“ V tehdejší době podváděli obchodníci s vínem a přidávali ke svému vínu laciné alkoholické nápoje, nebo dokonce vodu, aby ho bylo více a aby získali více peněz. Podobně někteří náboženští představitelé přidávali k Božímu slovu lidské tradice a filozofie, aby bylo světským lidem přijatelnější. Ale Pavel tak nejednal! Prohlásil: „Nejsme podomními obchodníky se slovem Božím, jako mnozí lidé, ale v upřímnosti, ano jako od Boha poslaní, před Božíma očima, mluvíme ve společenství s Kristem.“ — 2. Kor. 4:2; 2:17.

10. Jakou výstrahu dal apoštol Pavel? Jak se ukázalo, že to nebylo zbytečné upozornění?

¹⁰ Pavel varoval, že v křesťanství dojde k odpadnutí, a ve čtvrtém století n. l. je skutečně hrubě poskvrnil římský císař Konstantin. (Sk. 20:29, 30) Tak došlo ke spojení křesťanství s démonskými naukami, jež pocházely z Egypta a z Babylóna — s naukou o trojici, o nesmrtelné duši, o pekelném ohni, očistci, o modlitbách za mrtvé, o používání růžence a jiné. Tyto nauky nejsou v Bibli, ale byly zařazeny do vyznání víry takzvaných křesťanských církví. Zůstávají tam dodnes. Dnešní moderní církve křesťanstva kromě toho znečišťují Boží slovo ještě dále: připojily k tomu vyšší kritiku, která se snaží podkopat věrohodnost Bible, a nevědeckou teorii o evoluci, která popírá, že Bůh je stvořitelem nebe a země i života!

11. Jaké odlišné vlastnosti a názory dnešních ‚Filipů‘ ukazují, že jsou bezpeční průvodci?

¹¹ Kdo tedy jsou novodobí ‚Filipové‘, kteří poskytují spolehlivé vedení? Ti, kteří věří, že Bible je Boží inspirované slovo, kteří ji přijímají jako lampu pro své nohy a světlo pro svou stezku, kteří k ní nic nepřidávají a nic z ní neodnímají, kteří si přejí, aby se prokázala pravdivost Boží a pravdivost jeho Slova, i když se tím stává ‚každý člověk lhářem‘; a kteří se činně podílejí na veřejném ‚kázání tohoto dobrého poselství o království po celé zemi na svědectví‘. (2. Tim. 3:16; Žalm 119:105; 5. Mojž. 4:2; Řím. 3:4; Mat. 24:14) Používají jako své autority Bible a povzbuzují své posluchače, aby ji zkoumali a aby za autoritu nepovažovali jejich vlastní slovo, ale jedině Slovo Boží. (Sk. 17:11) Chceš-li si vytvořit u Boha jméno, měl by ses snažit, abys byl takovým věrným průvodcem, ‚vždy připraveným k obhajobě před každým, kdo od tebe žádá důvod pro naději, která je v tobě, ale čiň to s mírností a hlubokou úctou‘. Nebo, jak to řekl Pavel: „Abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ — 1. Petra 3:15; Kol. 4:6.

JACÍ BYCHOM MĚLI BÝT

12. Co je ještě důležitější, než abys jen studoval Boží slovo a kázal je jiným?

¹² Chceme-li si vytvořit u Boha dobré jméno, nestačí, abychom studovali a naučili se odpovídat. Musíme v první řadě uplatňovat toto poznání sami na sebe. Chceme-li z něho mít osobně užitek, musíme je brát osobně. Jako ten člověk, který byl ve starověku v domě truchlení, musíme si to i my „vzít k srdci“. (Kaz. 7:2, „Ekumenický překlad“) „Ty však, který učíš jiného, sám sebe neučíš? Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, ty kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, ty cizoložíš?“ I apoštol Pavel prohlásil: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych po tom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (Řím. 2:21, 22; 1. Kor. 9:27) Je něco důležitějšího, než co děláme. Totiž: Co jsme? Jaký je ten „skrytý člověk srdce“? „Jakými lidmi byste měli být?“ — 1. Petra 3:4; 2. Petra 3:11.

13. Jak usměrnil Jehova Samuelovo smýšlení ohledně posuzování lidí?

¹³ O tom, co jsme, nerozhoduje naše vzezření. Prorok Samuel byl poslán k Izaiovi, aby pomazal jednoho z jeho synů za krále Izraele. Na Samuela velmi zapůsobil statný prvorozený syn, ale Jehova řekl Samuelovi: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho postavy, protože já jsem jej zavrhl. Neboť způsob, jak vidí člověk, není způsob, jak vidí Bůh, protože pouhý člověk vidí to, co se jeví očím, ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ — 1. Sam. 16:7.

14. Jaké máme další důkazy, že vnější vzezření může být klamné? Co je rozhodující?

¹⁴ Vnější vzezření je klamné. Ježíš řekl, že znalci Písma a farizeové se zevně jevili jako spravedliví, ale uvnitř byli zkažení. (Mat. 23:3, 27, 28) Židé v Pavlově době si mysleli, že vnější znamení obřízky je zachrání, ale Pavel řekl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ale ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale ten je Žid, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce.“ (Řím. 2:28, 29) A Pavel vypočítal velké věci, které by snad mohl vykonat, a potom dodal: „Ale lásku [kdy]bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Všechno, co děláme, abychom si u Boha vytvořili dobré jméno, by mělo vycházet z lásky v srdci. „Já, Jehova zkoumám srdce.“ — 1. Kor. 13:1–3; „Ekumenický překlad“; Jer. 17:10.

15. Jakými lidmi bychom měli být?

¹⁵ Jakými lidmi bychom tedy měli být? Apoštol Pavel nám důrazně vyjmenovává věci, které jsou přikázány a věci zakázané:

„Vaše láska ať je bez pokrytectví. Mějte odpor k tomu, co je zlé, lněte k tomu, co je dobré. V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Předcházejte se navzájem v projevování úcty. Neloudejte se v tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu. Radujte se v naději. Vytrvávejte v soužení. Stále se modlete. Se svatými se dělte podle jejich potřeb. Jděte cestou pohostinnosti. Nadále žehnejte těm, kteří vás pronásledují. Žehnejte a nezlořečte. Radujte se s těmi, kteří se radují, plačte s plačícími. Smýšlejte o druhých stejně jako o sobě. Nemyslete na povýšené věci, ale přidržujte se skromných. Nestaňte se rozumnými ve svých vlastních očích. Nikomu neoplácejte zlé zlým. Starejte se o to, co je správné v očích všech lidí. Je-li to možné, pokud to záleží na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, ale poskytněte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má, já odplatím, říká Jehova.‘ Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ — Řím. 12:9–19, 21.

16. Čeho bychom se měli vyvarovat? Co bychom měli hledat?

¹⁶ Takovými lidmi bychom měli být! Bylo by hrozné, kdyby Bůh neposkytl milosrdenství tam, kde my ve své slabosti selháváme. Zde je velký zdroj pomoci: pěstuj společenství s lidmi, kteří mají stejné cíle. „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým, ale kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí.“ „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ Vyvaruj se cizoložné světové říše falešného náboženství, která poskvrňuje Boží slovo. „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších.“ Její svědomí je otupené, takže necítí vinu, ačkoli se její hříchy nakupily až k nebi. Je tomu stejně jako s doslovnou nevěstkou: „Taková je cesta cizoložné ženy: najedla se, otřela si ústa a řekla: ‚Nedopustila jsem se ničeho nesprávného.‘ “ Proto je důležité získat sílu tím, že pěstujeme společenství s lidmi, kteří se snaží vytvořit si u Boha dobré jméno, a ‚nevzdáváme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku‘. — Přísl. 13:20; 1. Kor. 15:33; Zjev. 18:4; Přísl. 30:20; Žid. 10:25.

TEĎ JE TVŮJ ČAS!

17, 18. Nač bychom se nyní měli soustředit? Proč to nemáme odkládat?

¹⁷ Konec satanova zlého systému věcí se přibližuje, a proto se soustřeďme na to, ‚jakými bychom měli být lidmi‘, na to, abychom přeměnili svou mysl, svlékli starou osobnost a oblékli novou a abychom si vytvořili u Boha dobré jméno, aby tak ‚den naší smrti byl lepší než den našeho narození‘. (Kaz. 7:1) Nebo v případě těch, kteří doufají, že zdědí pozemský ráj, aby den smrti vůbec nikdy nenadešel!

¹⁸ Snad si však myslíš, že konec již měl přijít. Domníváš se, že Pán se ve svém příchodu opozdil? Začínáš být nedbalý v životně důležitém díle oznamování Božího království, nebo se dokonce odkláníš a začínáš se chovat nesprávně? Bez ohledu na to, kdy přijde konec, právě teď je čas, abys dělal to, co je třeba dělat, aby sis vytvořil dobré jméno. Kdokoli z nás tu zítra nemusí být. Jsme jako květ, který vadne, jako mlha, která mizí, jako stín, který pomíjí. (Job 14:1, 2; Jak. 4:14) Kazatel 9:12 varuje: „Člověk také nezná svůj čas. Jako ryby, které jsou chytány do neblahé sítě, a jako ptáci, kteří jsou chytáni do pasti, tak jsou sami lidští synové chytáni do léčky v nešťastné době, když na ně náhle přijde.“

19, 20. a) Co se ještě vyžaduje kromě toho, že máme nyní žít mravně čistým životem? b) Proč je naléhavé, abychom jednali právě nyní?

¹⁹ Musíme dělat více než ten mladý muž, který přišel k Ježíši a ptal se jej, jak může získat věčný život. Zřejmě žil morálně čistým životem, ale to nestačilo. Ježíš mu k tomu řekl: „Pojď a buď mým následovníkem.“ Ježíš je vzorem. (Mat. 19:16–22; 1. Petra 2:21) Nejenže ve svém osobním životě uplatňoval Boží předpisy o chování, ale také oznamoval jiným „dobré poselství o království“. Prohlásil: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 4:17; 9:35) Když zástupy chtěly, aby s nimi zůstal dále, a snažily se jej zdržet, řekl: „Musím oznamovat dobré poselství o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ Když viděl zástupy lidí, kteří byli duchovně „sedření a byli zmítáni sem a tam“, ‚pojala ho lítost k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je vyučovat mnoho věcí.‘ (Luk. 4:43; Mat. 9:36; Mar. 6:34) Vyslal své apoštoly kázat a dal jim pokyn: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ — Mat. 10:7, 8.

²⁰ Nyní žijeme v kritických posledních dnech tohoto satanského systému. „Zbývající čas je zkrácen.“ Je naléhavé, abychom oznamovali „dobré poselství“. (1. Kor. 7:29; 9:16) Nyní je předpověděný čas, kdy má být ‚toto dobré poselství o království kázáno po celé obydlené zemi na svědectví, než přijde konec‘. (Mat. 24:14) Ať Jehovův čas ke skončení tohoto zlého systému přijde kdykoli, nikdy nezapomeň: NYNÍ, dokud žiješ, NYNÍ, než tě může postihnout nepředvídaná smrt, NYNÍ je čas, aby ses účastnil kázání „dobrého poselství“ a vytvářel si u Boha dobré jméno!