Vítězové nad světem — vírou
„To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 5:4.
1, 2. a) Jaká je všeobecná zkušenost těch, kteří si chtěli podrobit svět? b) Jak se od nich liší jeden přemožitel světa? c) Proč se jeho vítězství a vítězství jeho následovníků nedá s ničím srovnat?
DĚJINY nám vyprávějí o mnohých mužích, kteří by si byli rádi podrobili svět. Ale nakonec se všichni museli sklonit v porážce. Mocný egyptský faraón, vychloubavý Nabuchodonozor z Babylóna, Alexandr Veliký, římští césarové, Napoleon, Hitler — jejich sláva byla jen krátká! Avšak je jeden přemožitel světa, jehož sláva nikdy nevybledne. Nehonosil se ozbrojenými zástupy válečníků ani velkými loďstvy. A přece bylo jeho vítězství úplné a k věčnému dobru těch, kteří jej uznávají jako krále.
2 Mnozí klopýtli o tohoto mocného dobyvatele, protože jej nepovažovali za nic více než za skromného tesařova syna. Jeho vlastní krajané jím opovrhovali. Když byl římskou mocí usmrcen, byli jeho následovníci rozptýleni. A přece je tento muž — Ježíš Kristus — nesrovnatelným přemožitelem světa. V předvečer své popravy mohl říci svým učedníkům: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ (Jan 16:33; Mar. 6:3; Iz. 53:3) Řekl dokonce, že i oni zvítězí nad světem. Ale jak? Jeden z jeho milovaných následovníků to později vyjádřil: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 5:4.
VÍTĚZSTVÍ VÍROU
3. Co je víra, která vítězí?
3 Jaké je to vítězství — vítězství vírou? Nuže, mít víru znamená být tak pevně přesvědčen o neviditelných nebo budoucích věcech, že se pro věřícího stanou skutečností. V opaku k lehkověrnosti, která spočívá na nejistém základu citu nebo pověry, je pravá křesťanská víra založena na pevném základě, na Ježíši Kristu. Jako „zlato, stříbro a drahé kamení“ je nezničitelná. (1. Kor. 3:11–14) Je přesvědčena o existenci jediného živého Boha Jehovy a o tom, že ospravedlní své postavení svrchovaného Pána vesmíru. Tato víra je zakotvena na zaslíbeních Boha, „který nemůže lhát“. Věřící se upřeně dívá na Ježíše jako na zdokonalovatele víry a hlavního Božího prostředníka pro splnění všech velkých předsevzetí ve spojení s jeho královstvím. — Tit. 1:2; Žid. 11:1, 6; 12:2.
4. Kdy a jak můžeme vítězit vírou?
4 Pokud se neotřesitelně držíme této víry, můžeme říci, že jsme zvítězili nad světem. Ne, nemusíme čekat až do Armageddonu, abychom získali toto vítězství. Své vítězné tažení nad světem zahajujeme, když se odvracíme od cest světa a na základě víry v Pána Ježíše Krista oddáváme své životy Jehovovi a přijímáme křest ve vodě. Tak vítězíme vírou. Je to však vítězství, které si musíme za všech okolností udržet, a to z ocenění pro lásku, jež je nám prokazována Jehovou a jeho Synem.
5. a) Jak můžeme být ‚naprosto vítězní‘? b) Jaké přesvědčení je důležitou částí naší víry?
5 Apoštol Pavel mluvil za všechny takové vítěze, když prohlásil: „Kdo nás oddělí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad či nahota nebo nebezpečí nebo meč?. . . — ze všech těchto věcí vycházíme naprosto vítězně skrze toho, který nás miloval.“ Pak vyjadřuje naše neotřesitelné přesvědčení, že nás nic nemůže oddělit od Jehovovy lásky k nám, která je tak význačnou součástí naší víry. Říká: „Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci přítomné ani věci budoucí ani moci ani vysokost ani hlubokost ani žádné jiné stvoření nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Řím. 8:35, 37–39.
PŘÍKLADNÝ VÍTĚZ
6. Na čem spočívalo Ježíšovo vítězství?
6 Když byl Ježíš zde na zemi, sám ukázal, jak můžeme dobýt vítězství vírou. Znal Boží slovo. Měl potěšení ze Slova a používal je obratně jako „meč ducha“. (Ef. 6:17) Když byl v pustině pokoušen satanem, třikrát odvrátil protivníka, když řekl: „Je psáno.“ Jeho vítězství spočívalo na tom, že se držel Božího slova. Stejně tomu tak musí být s námi. — Mat. 4:3–11.
7. Jak začal Ježíš své velké vítězné tažení?
7 Když Jan Křtitel skončil své dílo, začal Ježíš své velké vítězné tažení. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Mat. 4:17) Je to elektrizující poselství! Boží království se skutečně přiblížilo v osobě pomazaného Ježíše. V celé Galileji, v římské provincii Pereji a v samotném Jeruzalémě kázal Ježíš jako Mesiáš a vítěz nad světem radostné poselství. Tisíce lidí mu naslouchalo. Mnozí šli za ním jako jeho následovníci. Ale vládnoucí třída a zejména náboženští vůdcové se stali jeho krutými odpůrci.
8. Co ukazuje, že Ježíš se nikdy nedal otřást ve svém vítězství?
8 Ježíš se však nedal otřást ve své ryzosti, protože věděl, že musí být vítězem až do konce. Když mu nakonec hrozila smrt na mučednickém kůlu a římský místodržitel se jej ptal na království, mohl odpovědět: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37) Vydával věrně svědectví o pravdě království. Až do konce nepřestal oznamovat jméno svého Otce a posvěcoval toto drahocenné jméno přes všechnu potupu, kterou satan na ně mohl uvrhnout. Proto Ježíš mohl jako vítěz nad světem při svém posledním vydechnutí říci: „Je [totiž Boží dílo, které měl na zemi vykonat] dovršeno!“ — Jan 19:30; 17:6, 20.
VÍRA, KTERÁ PŘENÁŠÍ HORY
9. Jaký druh víry mohli mít Ježíšovi učedníci a co v tom ohledu zažili?
9 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám proto říkám, budete-li mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přenes se odtud tam‘, a ona se přenese a nic pro vás nebude nemožné.“ (Mat. 17:20) Zažili něco takového jeho učedníci? Ano! A zejména od letnic roku 33 n. l. Tehdy, padesátý den po Ježíšově vzkříšení k duchovnímu životu, se stal zázrak mezi 120 učedníky, kteří byli shromážděni v jednom domě v Jeruzalémě. Byl na ně vylit Jehovův duch a ten jim dal schopnost, aby mluvili různými jazyky o „Božích nádherných věcech“. — Sk. 2:1–11.
10, 11. a) Jak se začali Ježíšovi učedníci podílet na jeho vítězství? b) Proč měli nade vším vítězící víru?
10 Duch také zmocnil Petra, aby z Božího slova vysvětlil, co to vše znamená. Ježíš byl za své vítězství odměněn tím, že byl povýšen na Boží pravici v nebi. Nyní bylo předností učedníků mít podíl na jeho vítězství. Začali tím, že mezinárodnímu zástupu lidí, který se shromáždil, vydali důkladné svědectví a vyzvali je, aby činili pokání, dali se pokřtít a přijali velkolepá zaslíbení království, na něž mají podle Božího slova vyhlídku. „Toho dne bylo připojeno asi tři tisíce duší.“ Ti byli dále posilováni ve víře denním poučováním, které se konalo na rozsáhlém chrámovém prostranství i v soukromých domech. — Sk. 2:14–47.
11 Radovali se náboženští vůdcové z tohoto projevu víry? Naopak! Uvěznili Petra a Jana a žádali, aby přestali kázat a učit v Ježíšově jménu. Naplněni vírou odpověděli apoštolové: „Rozhodněte sami, zda je před Bohem spravedlivé poslouchat vás více než Boha. My však nemůžeme přestat mluvit o věcech, které jsme viděli a slyšeli.“ Nedovolili, aby cokoli stálo v cestě jejich vítězné víře. Když byli propuštěni, pokračovali dále s velkou silou v kazatelském díle! — Sk. 4:18–21, 33.
12. a) Jaká andělská pomoc podporovala vítězství učedníků? b) Na čem záleželo, budou-li mít i nadále svatého ducha?
12 Naplněni žárlivostí, velekněz a jeho stoupenci nyní uvrhli všechny apoštoly do vězení. To vyžadovalo Boží zásah. Během noci je Jehovův anděl opět vyvedl a řekl jim: „Mluvte dále lidu všechna slova o tomto životě.“ Když se rozednilo, byli opět v chrámu a učili! Znovu byli zatčeni a přivedeni do sálu sanhedrinu, kde jim velekněz řekl: „Výslovně jsem vám přikázal, abyste dále neučili na základě tohoto jména, a přece, hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ Nato apoštolové odvážně odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi. . . My jsme svědky těchto věcí a stejně i svatý duch, jehož Bůh dal těm, kteří je poslouchají jako vládce.“ (Sk. 5:17–32) Mohli mít svatého ducha jen tehdy, když dále horlivě svědčili o Jehovově svrchovanosti.
13. Jak zvítězila vítězná víra v rané křesťanské době?
13 Náboženští vůdcové chtěli apoštoly odstranit, ale Dárce svatého ducha řídil vývoj událostí jinak. Vážený učitel Zákona Gamaliel se přihlásil o slovo a řekl: „Nevměšujte se mezi ty lidi, ale nechte je na pokoji (neboť je-li tento plán a toto dílo od lidí, bude zmařeno; ale je-li od Boha, nebudete jej moci zmařit), jinak by snad o vás mohlo být shledáno, že ve skutečnosti bojujete proti Bohu.“ Proto pouze apoštoly zmrskali, řekli jim, aby přestali kázat a propustili je. Zvítězila vítězná víra? Jistě, protože ve zprávě potom čteme: „A dále každý den bez přestání učili v chrámu i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ — Sk. 5:33–42.
POKRAČUJÍCÍ VÍTĚZSTVÍ VÍRY
14. Jak bylo přes pronásledování splňováno Ježíšovo proroctví ve Skutcích 1:8?
14 Tomuto důkladnému svědectví nikdo nemohl zabránit. Muselo být vydáno v tom rozsahu, jak sám Ježíš prorokoval — „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) Pronásledování sloužilo pouze k rozšiřování svědectví, protože „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“. (Sk. 8:1, 4) Brzy se pronásledovatel Saul stal apoštolem Pavlem a první pohané dostali dar svatého ducha. Dobré poselství se rozšířilo jako požár do dalších nových území. Když Pavel a jeho druzi se dostali až do Evropy, odpůrci tam vykřikli: „Tito muži, kteří převrátili obydlenou zemi, jsou zde také.“ (Sk. 17:6) Tak bylo dobré poselství po třicetiletém vydávání svědectví „kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. — Kol. 1:23.
15. Jakou pomoc a povzbuzení dostali ti, kteří začali kolísat ve své víře?
15 Když se však blížil konec židovského systému věcí, přece se zdá, že někteří z těchto křesťanů začali být unaveni. Polevili ve své duchovní bdělosti a začali kolísat ve své vítězné víře. Nezůstali však bez pomoci. Věrní starší v křesťanském sboru jim dávali potřebné povzbuzení. Jeden z nich, apoštol Pavel, je stále vyzýval, aby vytrvali ve víře. Povzbuzoval je, aby učinili svou křesťanskou naději „jako kotvu pro duši, jistou a pevnou“. (Žid. 6:19) Prohlašoval: „My pak nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Žid. 10:39) Museli za každou cenu dokončit křesťanské vítězství. Ti, kteří se pevně drželi víry, přežili, když židovský „systém věcí“ v roce 70 n. l. zanikl.
DALŠÍ ZKOUŠKY VÍRY
16. a) Jak dlouho vytrval apoštol Jan ve svém vítězství vírou? b) Před čím varoval?
16 Na věrné křesťany však čekaly další zkoušky víry. Říká to Jan, který sloužil více než 68 let jako apoštol Ježíše Krista. Ve dvou ze svých dopisů varuje Jan před „antikristem“, který se objeví v „poslední hodině“, a označuje ho jako ‚toho, kdo popírá Otce a Syna‘. Pak Jan spojuje „antikrista“ s ‚mnoha falešnými proroky, kteří vyšli do světa‘. (1. Jana 2:18, 22; 4:1–3) Tento antikrist nepochybně popíral naléhavost „dobrého poselství“ a snažil se obrátit křesťany k hmotařským, zábavychtivým způsobům světa.
17. Jak a proč musí křesťané vytrvat ve svém vítězství?
17 Křesťané, kteří se drželi své ryzosti, „zvítězili nad tím zlým“, ale nyní, v pozdní hodině, byla jejich víra ohrožena ještě z jiné strany. Apoštol to napsal zcela otevřeně: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Když někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:13, 15–17) Jistě nikdy nebylo Boží vůlí, aby se křesťané zaplétali do nemravných, hmotařských způsobů satanova světa. Musí vytrvat ve svém vítězství vírou.
18. Jak dokončíme vítězství vírou?
18 Ve stejném dopisu popisuje Jan pouto, které spojuje všechny křesťany na celém světě v nedělitelnou jednotu: „Kdokoli vyznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn, s tím zůstává Bůh ve spojení a on ve spojení s Bohem. A sami jsme poznali lásku, kterou má Bůh v našem případě, a uvěřili jí. Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním.“ (1. Jana 4:15, 16) Jaká je to přednost být spojen se svrchovaným Pánem celého vesmíru skrze jeho Syna Ježíše Krista, jehož krev „nás očišťuje od každého hříchu“! (1. Jana 1:7) Naše vítězná víra spočívá tedy v tom, že stále milujeme Boha a Krista a spolupracujeme s nimi v celosvětovém žňovém díle, které se nyní rychle blíží ke konci. — 1. Kor. 3:9.
19. Co označuje vítěze nad světem?
19 Jan píše dále: „Vždyť v tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) V té souvislosti řekl Ježíš svým následovníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ (Jan 13:34) Stalo se to skutečně poznávacím znamením křesťanů v Janově době a je to nádherné poznávací znamení i v našich dnech. Nikdy v lidských dějinách nebyl na zemi lid, jako jsou křesťanští svědkové Jehovovi — spojeni poutem lásky, která překračuje všechny hranice jazyků, kmenů a ras.
20. Jak můžeme při skonávání světa dokázat, že i my jsme vítězi nad světem?
20 Pro skonávání tohoto systému věcí platí příkaz obsažený v Ježíšově proroctví, že „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Toto velkolepé svědectví, které nyní v celosvětovém rozsahu dosahuje svého vrcholu, označuje ty, kteří zvítězili nad světem. O všech Božích služebnících, kteří zachovávají ryzost, napsal apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra. Kdo je to, jenž vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn?“ Víru v Ježíše jako Božího Syna můžeme až dodnes dokazovat tím, že posloucháme Ježíšovo přikázání, které dal svým následovníkům po vzkříšení: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (1. Jana 5:4, 5; Mat. 28:19) Projevuješ se tak rovněž jako vítěz nad světem?