Bůh otevřel cestu k zotavení

„Náhle by ti vypučelo zotavení.“ — Izaiáš 58:8.

Před studiem následujících tří článků by se měl čtenář nejdříve seznámit s látkou, na níž jsou tyto články založeny, totiž s proroctvím u Izaiáše, v kapitolách 58 a 59.

1. Proč lidstvo potřebuje zotavení, pokud jde o všeobecný zdravotní stav?

POTŘEBUJE celé lidstvo zotavení uzdravení? Lidé, kteří stále sbírají informace zblízka i zdaleka pomocí všech moderních prostředků, sotva budou pochybovat a odpovědí Ano! Otázka je, kdo z nás, lidí, může způsobit zotavení, kterého je tak nutně třeba? Lidumilně smýšlející osoby se o to s nadějí stále snaží, ale všechno jejich upřímné úsilí nemůže zabránit zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lidstva jak v ohledu sociálním, tak i mravním, hospodářském a rodinném. Nářek churavějícího lidstva stále sílí.

2, 3. a) Kdo má více důvodů než samotné lidstvo ke stížnostem nad tím, jak daleko lidé odpadli? b) Jak je padlý stav lidstva popsán v Římanům 3:9–18?

² Máme-li my, obyčejní tvorové, mnoho příležitosti ke stížnostem, oč více důvodů ke stížnostem by našel nadlidský stvořitel vesmíru! Jistě neuvedl do špatného světla svou tvůrčí schopnost a nepostavil své lidské stvoření na počátku do tak tísnivé situace, v jaké jsme dnes. Otevřeně prohlašuje, že to všechno začalo, když vznikl hřích. Před devatenácti stoletími ukázal, jak daleko lidstvo odpadlo od původní dokonalosti. Jednoho z pisatelů biblických knih inspiroval k zapsání tohoto vysvětlení:

³ „Co tedy? Jsme v lepším postavení? Vůbec ne! Výše jsme totiž vznesli obvinění, že všichni, jak Židé, tak i Řekové, jsou pod hříchem, jak je napsáno: ‚Není žádný spravedlivý člověk, ani jediný; není žádný, kdo má pochopení, žádný, kdo hledá Boha. Všichni lidé se odklonili, všichni společně se stali bezcennými; není žádný, kdo prokazuje laskavost, ani jediný.‘ ‚Jejich hrdlo je otevřený hrob, svého jazyka užívají k podvádění.‘ ‚Zmijí jed je za jejich rty.‘ ‚A jejich ústa jsou plná proklínání a hořké řeči.‘ ‚Jejich nohy spěchají k prolévání krve.‘ ‚Zkáza a bída jsou na jejich cestách, a nepoznali cestu pokoje.‘ ‚Před jejich očima není bázeň před Bohem.‘ “ — Řím. 3:9–18.

4. a) Odkud citoval Pavel v těchto slovech? b) Jaký stav věcí zjišťujeme dnes, o devatenáct století později?

⁴ Ve výše uvedeném úseku svého dopisu, který psal křesťanskému sboru ve starověkém Římě, citoval apoštol Pavel z Hebrejských písem, jež byla všechna napsána pod inspirací o více než 350 let dříve, než on sám psal svůj dopis kolem roku 56 n. l. Pavel například cituje z Izaiáše 59:7–20. To ukazuje, že již tehdy v jeho době byla situace dosti zlá, nejen vzhledem k lidstvu všeobecně, ale obzvláště situace těch, kteří tvrdili, že jsou lidem Jehovy Boha, totiž Židů neboli Izraelitů. Nyní již uplynulo více než devatenáct set let od doby, kdy Pavel napsal tato slova křesťanskému sboru v Římě, hlavním městě říše. Co bychom tedy měli očekávat vzhledem k morálním a náboženským poměrům na světě včetně té jeho části, která se nazývá křesťanstvo? Výroky, které čteme v mnoha otevřeně se vyjadřujících novinách a časopisech, nám v tomto směru ukazují otřesnou, hroznou situaci.

5, 6. a) Vezmeme-li v úvahu původ jména „křesťanstvo“, jak by se měly chovat národy, které tvoří jeho říši? b) Když čteme Izaiášova proroctví adresovaná Izraeli, jaké jejich větší uplatnění bychom měli mít na mysli?

⁵ Křesťanstvo by podle svého jména mělo napodobovat Krista Ježíše a mělo by žít podle jeho učení. Národy, které tvoří křesťanstvo, by měly vědět, jak to mají dělat. V takzvaných křesťanských národech existuje Bible a zejména výtisky „Nového zákona“ ve všech jazycích známých v jeho sféře. Většina obyvatel v těchto zemích umí číst toto inspirované Písmo, takže se mohou dovědět, co mají dělat, aby byli křesťany. Křesťanstvo se ztotožňuje s Kristem a tvrdí, že je jeho sborem. Jestliže se pak neřídí Kristovým příkladem, je to důkazem jeho pokrytectví. Jeho sociální, mravní a náboženský stav se podobá stavu bývalého „vyvoleného lidu“ Jehovy Boha za dnů proroka Izaiáše, 800 let před tím, než se křesťanství objevilo na pozemské scéně.

⁶ Ubohý stav křesťanstva opravdu odpovídá stavu Izraele v Izaiášově době, protože křesťanstvo tvrdí, že nahradilo Izrael jako Boží vyvolený lid. Čteme-li tedy určité kapitoly z Izaiášova proroctví, můžeme pamatovat na jeho širší uplatnění na křesťanstvo. Díval se Izaiášův Bůh na Izrael v prorokově době jako na pokrytecký národ, který potřeboval duchovní zotavení? Ať Jehova Bůh vyjádří, co shledal.

BŮH NACHÁZÍ NÁBOŽENSKÉ POKRYTECTVÍ

7. Která Jehovova zjištění měl prorok oznamovat jeho vyvolenému lidu podle Izaiáše 58:1?

⁷ Izaiáš dostává od Boha příkaz: „Zavolej z plného hrdla, nezdržuj se. Pozvedni hlas jako roh a řekni mému lidu o jejich vzpouře, a domu Jákobovu o jejich hříších.“ — Iz. 58:1.

8. Jak hlasitě měl Izaiáš oznamovat Jehovova zjištění? Proč měl cítit, že toto proroctví je naléhavé?

⁸ Podle tohoto příkazu zjistil Jehova Bůh, že Izrael se provinil „vzpourou“ neboli vzpurností, a jinými blíže neurčenými „hříchy“. Použil Izaiáše jako svého mluvčího, aby oznámil jeho zjištění, a tomuto proroku bylo řečeno, aby Boží obvinění rozhlásil hlasitě jako „rohem“ nebo trubkou. Když bylo Izaiášovi řečeno: „Nezdržuj se“, cítil možná Izaiáš totéž jako dřívější prorok Amos, který řekl: „Lev zařval! Kdo se nebude bát? Svrchovaný Pán Jehova sám promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ — Amos 3:8.

9. V jakém rozsahu by mělo být Jehovovo tvrdé poselství rozhlašováno dnes? K čemu by to mělo pomoci těm, kteří to slyší?

⁹ Bohu oddaný, pokřtěný lid svrchovaného Pána Jehovy by dnes měl mít v té věci stejné smýšlení. Měli by se cítit podněcováni, aby se ujali božského poselství pro dnešní dobu a rozhlašovali je široko daleko. Ať jako svědkové Jehovovi všude říkají, že po celém světě se projevuje vzpurnost proti svrchovanému Pánu vesmíru, který vyžaduje, aby jeho lid byl věrný a oddaný a aby se vystříhal světských hříchů. To vysvětluje, proč je toto tvrdé poselství rozhlašováno po celé zemi. Lidem, kteří je slyší, může tak být pomoženo dojít zotavení.

10, 11. Když Izraelité svými půsty a sebesužováním budili zdání, že mají zalíbení v Jehovovi, co jiného zároveň nezřízeně páchali?

¹⁰ Tím, co měl Izaiáš tak hlasitě oznamovat „domu Jákobovu“, odhalil pokrytectví tohoto „domu“:

¹¹ „Ale den po dni jsem to byl já, koho stále hledali, a projevovali potěšení z poznání mých cest jako národ, který prosazoval samotnou spravedlnost a který neopustil skutečné právo svého Boha, když mě stále prosili o spravedlivé soudy a přibližovali se k Bohu, v němž měli potěšení [říkajíce]: ‚Proč jsme se tedy postili, a ty jsi to neviděl, a skličovali jsme svou duši, a ty sis toho nevšímal?‘ Skutečně jste nacházeli potěšení právě ve dnu, kdy jste se postili, kdy jste stále honili do práce všechny své těžce pracující lidi. Ano, postívali jste se pro hádku a zápas a pro údery pěstí špatnosti.

12. Měl den půstu přijatelný Jehovovi být dobou k okázalé zbožnosti a sebeskličování?

¹² Nepostili jste se dál jako v den, kdy má být váš hlas slyšet ve výšinách? Měl by půst, který volím já, být jako tento, jako den, kdy pozemský člověk skličuje svou duši? Kdy sklání hlavu jako rákos a kdy by si měl jako pohovku rozprostřít jen pytlovinu a popel? O tom snad říkáte, že to je půst a den přijatelný Jehovovi?“ — Iz. 58:2–5.

13. Co řekl Ježíš bez pokrytectví ve svém Kázání na hoře o tom, jak se má Boží lid postit?

¹³ Je pravda, že Ježíš Kristus se postil čtyřicet dnů, když byl pomazán Jehovovým duchem, ale to lidé nepozorovali, bylo to v judské pustině. A tak mohl později ve svém Kázání na hoře říci bez pokrytectví: „Když se postíte, přestaňte se tvářit smutně jako pokrytci, protože ti znetvořují svůj obličej, aby lidem dávali najevo, že se postí. Vpravdě vám říkám, mají svou plnou odměnu. Ale ty, když se postíš, namaž si hlavu olejem a umyj si obličej, abys dal najevo, nikoli lidem, ale svému Otci, že se postíš; potom ti tvůj Otec, který se dívá skrytě, odplatí.“ — Mat. 6:16–18.

14. a) Jakým uspořádáním jsou náboženské půsty v křesťanstvu a proč? b) Co nemohly ve starém Izraeli zakrýt formální půsty a sebeskličování?

¹⁴ Kristovým učedníkům nebyly uloženy žádné postní dny; půst je dobrovolný, nepovinný. Křesťanstvo má své povinné půsty, ale to je pouze lidské uspořádání. Kdyby byly ve dnech proroka Izaiáše půsty „domu Jákobova“, k němuž se sami rozhodli, založeny na správné myšlence a pohnutce, nedalo by se proti nim nic namítat. Ale vzpomeňme si, co se dělo v „domě Jákobově“ v téže době, kdy se postili, nebo předtím nebo potom: hádali se, zápasili, hlasitě na sebe křičeli, bili druhé „pěstí špatnosti“. Formální půst a sebesužování nemohlo nikdy tuto špatnost zakrýt před pronikavýma očima Jehovy Boha. Nemůžeme se divit, že se zdálo, jako by jejich půst neviděl nebo si jej nevšímal.

15. a) V Izraeli byla sice vně projevována zbožnost a zdrženlivost, ale jak naproti tomu zacházeli s těžce pracující třídou? b) Kdo dnes jedná podobně a proč je to nesprávné?

¹⁵ Když Židé, kterým záleželo na vnějším vzezření, chtěli navenek projevovat zbožnost, skláněli hlavy jako vrcholek rákosu nebo si pod sebe rozprostírali pytlovinu a popel jako v hlubokém truchlení. Ale takové projevy nebyly upřímnou známkou pravého pokání z hříchů a vzpoury neboli vzpurnosti proti Bohu a pokání za jejich nepořádnost a nepravidelnosti. Jestliže byl jejich půst pravý, jestliže se při něm zdržovali věcí, které byly jinak správné, proč současně bezcitně honili své „těžce pracující lidi“, své vlastní bratry, do práce, a tak je utlačovali a sužovali? Bylo skutečně pokrytecké, jestliže se zaměstnavatelé v postních dnech něčeho zdržovali, a přitom jednali jako otrokáři s těmi, kteří pro ně těžce pracovali. Tím nezískali Boží přízeň ani schválení, a neposkytlo jim to ani žádnou radost. Stejně je tomu dnes s křesťanstvem, které zachovává posty. Tvrdí totiž, že uctívá téhož Boha, který inspiroval Izaiáše, aby veřejně poukázal na vzpouru a hříchy Božího vyvoleného lidu.

16. Na jaké úlevy ze strany Izraelitů by se Bůh díval příznivěji než na zachovávání formálních půstů?

¹⁶ Jaký druh půstu je přijatelný Izaiášovu Bohu, Bohu, jehož křesťanstvo okázale uctívá? Čeho se mají lidé zdržovat? Chceme-li to zjistit, můžeme si přečíst Jehovova slova, jak je zaznamenal Izaiáš. K dobru těch, kteří cítí, že potřebují duchovní zotavení, nebo kteří chtějí zlepšit svůj vztah k Bohu Svaté bible, říká: „Není snad půst, který volím já, takový: abyste uvolnili pouta špatnosti, rozvázali řemeny jha a zbité poslali pryč svobodné a abyste roztrhli každé jho vedví? Neznamená to, abyste rozdělovali svůj chléb hladovému a abyste vzali do svého domu sklíčené lidi bez domova? Že pokud bys snad viděl někoho nahého, přikryješ ho a nebudeš se skrývat před svým vlastním tělem?“ — Iz. 58:6, 7.

17. Jaká situace v Izraeli je naznačena slovy u Izaiáše 58:6, 7? Zotavení od čeho bylo tedy nutné?

¹⁷ Tato Jehovova popisná slova nepřímo ukazují, že Izraelité byli uváděni do pout zlým způsobem, neprávem. Jiní byli nuceni nést jho, jako by byli tažnými zvířaty. Ještě další byli deptáni nákladem práce, kterou byli zatěžováni. Nešťastní Izraelité mohli zůstat hladoví a bez dobrého přístřeší. Ti, kteří měli prostředky, aby někomu poskytli úlevu, se tvářili, jako by o ubohém stavu svých spoluizraelitů nevěděli. Ano, svědomitě sice plnili formální národní půst, ale neměli dost bratrské lásky, aby své vlastní tělo a krev zbavili nespravedlností a útlaku. Pouhé dodržování půstu neodstranilo takové bezcitné způsoby a neodpovídalo to ani Božímu přikázání: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18) Pokud tito Izraelité něco potřebovali, bylo to zotavení z jejich duchovního neduhu, který znamenal, že jejich vztah k Bohu zcela jistě odumře!

18. Proč lze bez nadsázky říci, že kdyby se nepodnikly žádné kroky proti náboženskému onemocnění Izraele, znamenalo by to, že by odumřel jejich vztah k Jehovovi?

¹⁸ To není žádné zveličování, protože v následujícím století po pronesení Izaiášova proroctví ztratil izraelský národ svou vlast a od roku 607 do roku 537 př. n. l. zmizel z dohledu v Babylónii. (Ezech. 37:1–11) Ačkoli je Jehova ve své nezasloužené laskavosti opět uvedl do jejich vlasti, tento národ ztratil o 569 let později, v roce 33 n. l. svůj smluvní vztah k Jehovovi Bohu. V roce 70 n. l. , zničili Římané pod vedením generála Tita vzpurný Jeruzalém a židovský lid byl rozptýlen po celém světě a stal se terčem pohany. To vše je výstrahou smrtelně nemocnému křesťanstvu.

TI, KTEŘÍ SE DALI CESTOU ZOTAVENÍ

19. Byl Izaiáš sám nemocen duchovním onemocněním svých spoluizraelitů? Co naznačují jeho slova citovaná v knize Židům?

¹⁹ Ať si nikdo nepředstavuje, že prorok Izaiáš byl duchovně nemocný náboženským pokrytectvím, které postihlo jeho národ. Tento muž, kterého Jehova Bůh používal k odhalování takového pokrytectví, potřeboval mít k Jehovovi zdravý vztah. Izaiáš naznačil, že on sám a jeho rodina se těší duchovnímu zdraví, když řekl: „Hle! Já a děti, které mi Jehova dal, jsme jako znamení a zázraky v Izraeli od Jehovy vojsk, který přebývá na hoře Siónu.“ (Iz. 8:18) Křesťanský apoštol Pavel cituje tato slova ve svém dopise Židům a uplatňuje je na Ježíše Krista a jeho pomazané, duchem zplozené učedníky: „Říká: ‚Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; budu tě chválit písní uprostřed sboru.‘ A opět: ‚Budu v něj důvěřovat.‘ A opět: ‚Podívej se, já a malé děti, které mi dal Jehova.‘ “ — Žid. 2:12, 13.

20. Kdo byly první „děti“, které dal Jehova většímu Izaiášovi, Ježíši Kristu?

²⁰ „Malé děti“ Jehovy Boha, které dal Ježíši Kristu o letnicích roku 33 n. l., byli muži a ženy, kteří patřili k židovské organizaci, jež měla jako své hlavní sídlo Jeruzalém. Předtím, než byli o letnicích pomazáni Božím duchem, byli tedy spojeni s oním duchovně nemocným systémem věcí, v němž byli ti, které Ježíš Kristus označil jako „ztracené ovce izraelského domu“. (Mat. 10:6; 15:24) Od letnic však již nepatřili k náboženské organizaci, které měl prorok Izaiáš oznámit Jehovova kritická slova. Pod vedením Ježíše Krista se dali na cestu zotavení, kterou Jehova slíbil u Izaiáše 58:8. Opustili organizaci, mezi jejímiž členy byli samospravedliví Izraelité, kteří při modlitbách v chrámu chlubivě říkali: „Postím se dvakrát týdně.“ — Luk. 18:11, 12.

21. Jaké dobrodiní bylo prorocky slíbeno Kristovým učedníkům u Izaiáše 58:8 za to, že se odloučili od moderního protějšku nevěrného Izraele?

²¹ Podobně i Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi v dnešní době vyšli většinou ze sekt a denominací křesťanstva, novodobého protějšku izraelského národa z doby Izaiášovy a Kristovy. Odměnou za to, že vyšli z duchovně nemocného, zatemněného křesťanstva, splnil se na nich prorocký slib z Izaiáše 58:8, který říká: „V tom případě by se tvé světlo rozbřesklo právě tak jako úsvit; a náhle by ti vypučelo zotavení. A tvá spravedlnost by jistě šla před tebou; zezadu by tě chránila samotná Jehovova sláva.“

22. Kdy se začalo na učednících, kteří se oddělili, projevovat slíbené „zotavení“?

²² V poválečném roce 1919 n. l. se toto proroctví začalo ihned splňovat pro křesťanské svědky Jehovovy, kteří se tehdy zcela oddělili od křesťanstva, jež bylo spoutáno svými náboženskými vyznáními a tradicemi a ovládáno duchovenstvem. Těmto lidem, kteří byli osvobozeni, se začala objasňovat biblická pravda a biblická proroctví, jako když se rozbřeskne „úsvit“. Rychle postupovalo jejich „zotavení“ k dobrému duchovnímu zdraví ve vztahu k Jehovovi Bohu prostřednictvím Krista. Byli očištěni, podobně jako Izaiáš v chrámě, aby sloužili jako Jehovovi svědkové. — Iz. 6:1–10; 43:10–12.

23. Jaký druh ochrany před sebou i za sebou měli i během druhé světové války?

²³ Nikoli pokřivenost křesťanstva, ale „spravedlnost“ šla před nimi a vedla je po cestách, které jsou správné v Jehovových očích. K jejich ochraně je Jehova až dodnes za nimi jako ‚ochrana zezadu‘. Proto mají dále jeho schválení a byli uchráněni před vyhlazením, kterým jim hrozili jejich nepřátelé za druhé světové války v letech 1939–1945. — Mat. 24:9–14.