Sjednoceně přinášet ovoce
„Neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:8.
1. Jak ukazuje Bible, že Jehova přisuzuje ovocným stromům velkou cenu?
„JEHOVA Bůh dal vyrůst z půdy země každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu.“ (1. Mojž. 2:9) Nově vypěstované ovocné stromy v Izraeli měly po tři roky růst, aniž majitel nějakým způsobem užíval jejich výnosu. Veškeré plody, které se urodily ve čtvrtém roce, se měly stát „svatou věcí oslavného jásání pro Jehovu“. Pátý rok mohl majitel užívat úrody podle své libosti, když dal první ovoce Jehovovi. (3. Mojž. 19:23–25; 5. Mojž. 26:1–10; Neh. 10:35–37) V případě války měly ovocné stromy pod mojžíšským Zákonem zvláštní ochranu. — 5. Mojž. 20:19, 20.
NEPLODNÉ STROMY PODŤATY
2, 3. Co prohlásil Ježíš v podobenství o neplodném fíkovníku?
2 V předcházejícím článku jsme viděli, že mnoho přirozených větví symbolického olivovníku (Římanům, kapitola 11) bylo vylomeno a nahrazeno větvemi z planého olivovníku. Odťaté větve v tomto podobenství znázorňují Židy, kteří neprojevovali víru a odmítli uznat kmen olivovníku neboli prvotní Semeno, Mesiáše, Ježíše. V jiném podobenství přirovnal Ježíš židovský národ k celému stromu — ne k olivovníku, ale k fíkovníku.
3 Na podzim roku 32 n. l. Ježíš prohlásil: „Nějaký muž měl fíkovník zasazený na své vinici a přišel na něm hledat ovoce, ale žádné nenalezl. Řekl vinaři: ‚Již tři roky přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenacházím. Poraž ho! Proč by měl opravdu nechávat půdu bez užitku?‘ Odpověděl mu a řekl: ‚Pane, nech ho ještě tento rok, dokud ho neokopu a nepohnojím a přinese-li pak v budoucnosti ovoce pěkné a dobré; ale jestliže ne, porazíš ho.‘ “ — Luk. 13:6–9.
4. Jak dokázal Ježíš, že je věrným „vinařem“?
4 V době, kdy Ježíš mluvil o fíkovníku, strávil on sám jako „vinař“ již tři roky tím, že se snažil vypěstovat mezi Židy víru. Ačkoli však měl židovský národ pod abrahámskou smlouvou a pod smlouvou Zákona mnoho výhod, přijal z něj Mesiáše jen malý zbytek. (Řím. 9:4, 5, 27) Ve čtvrtém roce své kazatelské služby vynakládal Ježíš mezi Židy ještě větší úsilí, symbolicky okopával a hnojil židovský „fíkovník“, když horlivě kázal a učil v Judeji, Pereji a nakonec v Jeruzalémě a v okolí. — Lukáš, kapitoly 10–19.
5. Jak a proč byl židovský „fíkovník“ podťat a kdy byl „vhozen do ohně“?
5 Ale v polovině tohoto čtvrtého roku, čtyři dny před svou smrtí, zaplakal Ježíš nad Jeruzalémem a řekl hlavnímu městu židovského národa, že jeho dům byl zanechán. (Mat. 23:37–39) Jehova, majitel židovského „fíkovníku“, jej v tomto čtvrtém období intenzívní péče ještě jednou prohlédl. Jako národ jej našel neplodným a přikázal, že má být podťat podle zásady, kterou vyjádřil Ježíš u Matouše 7:19. Tak bylo Boží království odňato židovskému národu a bylo dáno národu, který přinášel jeho ovoce, duchovnímu izraeli. (Mat. 21:43) K tomuto přesunu došlo o letnicích téhož roku, roku 33 n. l. O třicet sedm let později, v roce 70 n. l., byl poražený „fíkovník“ „vhozen do ohně“, když byl zničen Jeruzalém i židovský národ. — Mat. 3:9, 10; Luk. 19:41–44.
„POKUD ZŮSTANEŠ V JEHO LASKAVOSTI“
6. Jak je podobenstvím o neplodném fíkovníku a naroubovaném olivovníku zdůrazňována Boží laskavost i přísnost?
6 Podobenství o neplodném fíkovníku ukazuje, že Jehovova trpělivost má své meze. Stejně i Pavlovo podobenství o olivovníku na jedné straně vyzdvihuje Jehovovu laskavost, ale ukazuje také jeho přísnost. Jehova ve své laskavosti poslal Jana Křtitele k židovským „přirozeným ratolestem“, aby jim řekl, že mají ‚vydávat ovoce, které odpovídá pokání,‘ a věřit v Ježíše. (Mat. 3:8; Sk. 19:4) Protože neměli víru, byli ‚vylomeni‘. Tento úbytek v počtu židovských „přirozených ratolestí“ znamenal „bohatství pro lidi z národů“, protože na strom abrahámské smlouvy byly naroubovány ‚ratolesti planého olivovníku‘, aby se staly součástí duchovního semene Abrahamova. — Řím. 11:12, 17, 20, 21.
7. Jaké varování připojil Pavel?
7 Pavel však dodává výstrahu. Obrací se k nežidovským pomazaným křesťanům se slovy: „Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené ratolesti, neušetří ani tebe. Pohleď proto na Boží laskavost a přísnost. Vůči těm [Židům], kteří padli, je přísnost, ale vůči tobě [pohanům] je Boží laskavost, pokud zůstaneš v jeho laskavosti; jinak budeš odťat i ty.“ (Řím. 11:21, 22) Aby křesťané z pohanů, kteří byli naroubováni na strom abrahámské smlouvy, zůstali v Boží laskavosti, museli projevovat pevnou víru v prvotní Abrahámovo Semeno. ‚Stáli vírou‘ a měli tuto víru dokazovat křesťanským ovocem, měli ‚předkládat svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu‘. — Řím. 11:20; 12:1.
8. Jaké praktické poučení vyvodil Pavel ze svého podobenství o olivovníku?
8 Z podivuhodného způsobu, jímž Jehova umožnil, aby strom abrahámské smlouvy vytvořil plný počet 144 000 židovských a pohanských „ratolestí“, vyvodil Pavel ještě jiné praktické poučení. Oběma druhům „ratolestí“ dále říká: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale aby myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil. Vždyť jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou úlohu, tak i my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem.“ (Řím. 12:3–5) Židovští i nežidovští křesťané byli přijati do duchovního semene Abrahámova „Boží laskavostí“. Pavel jim připomíná: „Nejsi to ty, kdo nese kořen [Jehovu], ale kořen nese tebe.“ (Řím. 11:18) Aby nebyli „odťati“, museli zůstat v Boží laskavosti tím, že zachovají svou jednotu jako „jedno tělo ve spojení s Kristem“. — Řím. 11:22.
9. Jaké poučení je zde obsaženo pro „jiné ovce“? Nač proto musí dávat pozor?
9 Je v této výstraze pomazaným křesťanům nějaké poučení pro dnešní křesťany, kteří nejsou duchovními izraelity? Rozhodně ano. Ačkoli nepatří k duchovnímu semeni, které vytváří abrahámská smlouva, a proto nejsou „z tohoto ovčince“, přece tyto „jiné ovce“ rozhodně patří k „národům země“, jež si mohou žehnat prostřednictvím semene. (Jan 10:16a; 1. Mojž. 22:18) Vyplývá z toho, že musí mít víru jako Abrahám, který má také pozemské vyhlídky na život, a že musí chodit „spořádaně ve stopách té víry“. (Řím. 4:11, 12, 16) Musí dokazovat, že jsou poddáni znamenitému Pastýři, Kristu, prvotnímu Semeni Abrahámovu. Musí také spolupracovat s ostatkem druhotného Abrahámova semene a stát se s ním „jedním stádem“ pod „jedním pastýřem“. (Jan 10:14, 16b) Jestliže pomazaní křesťané, kteří nezůstanou v Boží laskavosti, jsou v nebezpečí, že budou „odťati“ od stromu abrahámské smlouvy, neměly by být i „jiné ovce“ velmi opatrné, aby neučinily nic, co by je mohlo připravit o Jehovovu dobrou vůli? — Řím. 11:22.
„JESTLIŽE NEZŮSTANOU“ BEZ VÍRY
10. Co se mohlo stát, jestliže nějaký Žid nezůstal bez víry, a co to pro něj znamenalo?
10 Podobenství o olivovníku obsahuje ještě další všeobecné poučení, které může platit na pomazané křesťany i na „jiné ovce“. Nacházíme je v Římanům 11:23, kde je řečeno: „Také oni [Židé bez víry], jestliže nezůstanou ve svém nedostatku víry, budou naroubováni; Bůh je totiž schopen opět je naroubovat.“ Zde vidíme další hledisko Boží laskavosti. Když psal Pavel tento dopis (kolem roku 56 n. l.), byl židovský národ jako takový již dávno podťat jako neplodný „fíkovník“. Nebo, abychom se vrátili k podobenství o olivovníku, většina „přirozených ratolestí“ již byla „odťata“ pro nedostatek víry v Ježíše, Mesiáše. Kdyby však některý jednotlivý Žid nezůstal ve svém nedostatku víry, byl Jehova Bůh ochoten jej naroubovat zpět na symbolický olivovník a učinit jej členem duchovního semene Abrahámova. Jestliže Jehova přijal takového kajícného Žida zpět, znamenalo to pro takového člověka „život z mrtvých“. — Řím. 11:14, 15.
11. Co se stalo některým z „jiných ovcí“, ale co by měli dělat?
11 V dnešní době se někteří z „jiných ovcí“ stali samolibými a z nedostatku víry přestali sloužit Jehovovi. Odřízli se od aktivního společenství s jeho lidem. Někteří z nich se dostali do úzkých a ‚přistihla‘ je varování obsažená v Božím slově. Měli by mít pocit, že jsou nenávratně ztraceni? Boží slovo říká: „Budete-li odtud [mimo „zemi“ Božího lidu] skutečně hledat Jehovu, svého Boha, pak jej jistě najdeš, protože po něm budeš pátrat celým svým srdcem a celou svou duší. Až budeš v úzkých a na konci těch dnů tě přistihnou všechna tato slova [výstrahy], pak se budeš muset vrátit k Jehovovi, svému Bohu, a naslouchat jeho hlasu. Jehova, tvůj Bůh, je totiž Bůh milosrdný.“ — 5. Mojž. 4:29–31.
12. a) Jak projevil ‚věrný otrok‘ starost o takové „jiné ovce“, jež zabloudily? b) Jaké příklady můžeš vyprávět, z nichž je patrné, že se někteří vděčně vrátili do stáda?
12 Jako sjednocená skupina ratolestí přinášejících ovoce na stromu abrahámské smlouvy je si „věrný a rozvážný otrok“, totiž zbývající z Kristových pomazaných bratrů na zemi, velmi dobře vědom toho, jak je nezbytně nutné, aby se někteří z „jiných ovcí“ probudili ze své samolibosti a opět se stali křesťany, kteří přinášejí ovoce. (Mat. 24:45–47) Proto činí „otrok“ opatření, aby vycházely články, jako ‚Vraťte se k pastýři svých duší‘, jenž vyšel ve „Strážné věži“ z 1. května 1982 (angl.). Od ledna 1982 vycházel v „Naší službě království“ (angl.) seriál článků se stejným námětem. Přineslo toto pevné vedení ze strany Pánova „otroka“ plodné výsledky? Vrátili se někteří k Jehovovi, svému Bohu? Mnozí se vrátili. Povšimni si typických příkladů nahoře.
‚NEUSTÁLE PŘINÁŠEJTE MNOHO OVOCE‘
13. Co by nyní měli dělat všichni, kteří se stali samolibými? Kterými slovy to Ježíš ukázal?.
13 Ano, všichni ti pomazaní křesťané nebo jejich druhové z „jiných ovcí“, kteří se stali samolibými a neplodnými, by si měli povšimnout výstrahy, reagovat na Jehovovu laskavost a přijmout pomoc, aby se opět stali plodnými křesťany. V jednom podobenství, jež se v několika ohledech liší od podobenství o olivovníku i o planém fíkovníku, přirovnal Ježíš sám sebe k vinnému kmeni a své pomazané učedníky k ratolestem vinné révy. Řekl: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel. Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která ovoce nese, aby nesla více ovoce . . . Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:1–8.
14. a) V jakých dvou směrech musí všichni křesťané ‚neustále přinášet mnoho ovoce‘? b) Jaký jiný požadavek pro pomazané křesťany je patrný z podobenství o „pravé révě“?
14 „Jiné ovce“ nejsou ratolestmi na „olivovníku“ abrahámské smlouvy ani na „pravé révě“, Kristu Ježíši, ale musí dokazovat, že jsou Kristovými učedníky. Jako všechny pomazané křesťanské „ratolesti“ musí také oni ‚neustále přinášet mnoho ovoce‘. Činí to tím, že vytvářejí vlastnosti nové osobnosti, vlastnosti podobné Kristovým, k nimž patří „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23; Mat. 28:19, 20; Kol. 3:5–14) Aby však byli skutečně plodní, projevují aktivně tyto vlastnosti svou účastí na kázání „tohoto dobrého poselství“. (Mat. 24:14) Stejně jako pomazané „ratolesti“ „pravé révy“ musí zůstat ve spojení s Kristem, tak musí i „jiné ovce“ zůstat v těsném spojení s „věrným a rozvážným otrokem“, Kristovými pomazanými „bratry“. Jedině tak mohou doufat, že zdědí ‚království připravené pro ně od založení světa‘. — Mat. 25:31–40.
„NÁRODY ZEMĚ“ SI JIŽ ŽEHNAJÍ
15. Jaký další význam nabývají slova v Římanům 11:12, když abrahámská smlouva již přestává vytvářet slíbené „semeno“?
15 Olivovník abrahámské smlouvy, se svou svatou „tučností kořene“ (Jehovou) a se svým pevným kmenem (Kristem) končí s vytvářením plného počtu židovských a pohanských „ratolestí“ a bohatá požehnání již tryskají „lidem z národů“, kteří nejsou duchovními izraelity. Pavel to předvídal a napsal: „Jestliže pak jejich [přirozených Židů] chybný krok znamená bohatství pro svět a jejich úbytek znamená bohatství pro lidi z národů, oč mnohem více to bude znamenat jejich [židovských pomazaných křesťanů] plný počet!“ — Řím. 11:12.
16. a) Jak znamenal „chybný krok“ ze strany Židů „bohatství pro lidi z národů“? b) V jaké fázi je nyní dílo roubování?
16 Již jsme viděli, že „chybný krok“ židovského národa jako celku znamená velké duchovní bohatství pro pohany. Ale to, že se ratolesti planého olivovníku staly členy duchovního semene Abrahámova, nevyloučilo ze symbolického olivovníku přirozené ratolesti — věrné židovské křesťany — kteří buď byli na stromu ponecháni, nebo byli ‚opět naroubováni‘ po roce 36 n. l. A tak počet těchto 144 000 ratolestí zahrnuje „plný počet Židů“ a „plný počet“ Nežidů. (Řím. 11:12, 25) Skutečnosti ukazují, že toto roubování probíhalo až do poloviny třicátých let dvacátého století. Dnes, v této pokročilé době, máme důvody k víře, že již byl naroubován „plný počet“ jak židovských, tak i pohanských ratolestí. Všechny ratolesti naroubované od roku 1935 by logicky byly náhradou za židovské nebo nežidovské ratolesti odťaté proto, že byly neplodné.
17. V jakém směru znamená dovršení počtu členů semene další bohatství pro „lidi z národů“?
17 Pavel nyní říká, že dosažení plného počtu členů Abrahámova semene „znamená bohatství pro lidi z národů“. Oč více to platí proto, že takové duchovní bohatství a požehnání se dotýká nejen několika desítek tisíc nežidovskýoh pomazaných křesťanů (ve splnění první části Římanům 11:12), ale doslova miliónů „lidí z národů“, kteří nejsou symbolickým olivovníkem.
18. Co lze říci o slibu abrahámské smlouvy a která její část se již určitě začala splňovat?
18 To nás přivádí zpět k abrahámské smlouvě. Prvotní Semeno, Kristus Ježíš, je nyní dosazen na trůn v nebesích. Shromáždil členy druhotného semene do rodiny abrahámské smlouvy. Je připraven ‚ujmout se brány svých nepřátel‘ tím, že zničí světovou říši falešného náboženství, Veliký Babylón, a zbytek satanovy viditelné organizace. (1. Mojž. 22:17, 18) Nepřekvapuje tedy, že se již začíná splňovat závěrečná část abrahámského slibu: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“
19. a) Jak si začínají žehnat lidé ze ‚všech národů země‘? b) Jakou mají naději?
19 Ano, „velký zástup . . . ze všech národů“, včetně nemalého počtu přirozených Židů, si již žehná. S plnou vírou ve většího Abraháma, Jehovu Boha, se připojili k ostatku duchovního izraele a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“ s vyhlídkou na věčný život na zemi. (Zjev. 7:4, 9–17) Kéž na sebe stále prostřednictvím semene uvádějí požehnání, až do nového systému věcí.
Rozumíš?
• Co znázorňoval neplodný fíkovník, kdy byl podťat a kdy spálen?
• Jedině jak mohli židovští a pohanští křesťané zabránit tomu, aby nebyli odťati od „olivovníku“, a jaké z toho můžeme vyvodit poučení?
• Proč může být pro každého, kdo se dostal na scestí, zdrojem útěchy skutečnost, že Židé, kteří činili pokání, mohli být naroubováni zpět?
• V jakých směrech musí všichni křesťané dále přinášet ovoce?
• Jak si již žehnají mnozí ‚lidé z národů‘?
[Rámeček na straně 15]
‚Vrátili se k pastýři a dozorci svých duší‘ — 1. Petra 2:25
Jedna žena v Normandii, ve Francii, píše: „Po deseti letech nečinnosti a po několika planých pokusech vrátit se zpět ke sboru [svědků Jehovových] jsem stále váhala s rozhodnutím. Když jsem opustila sbor, chovala jsem se v rozporu s Biblí, a bála jsem se Jehovovy kázně a káravých pohledů starších a všech ve sboru. Když jsem byla na dovolené u rodičů mého manžela, dostal se mi do ruky výtisk „Strážné věže“ a přečetla jsem si tam článek, který pojednával o případu nečinného bratra, jehož situace byla stejná jako moje. Když jsem četla, jak laskavý k němu byl Jehova, jak mu starší poskytli laskavou pomoc a jak jej členové sboru uvítali zpět, získala jsem sílu, abych se vrátila k Jehovově organizaci.“
Suzanne, svědkyně v jednom sboru v severovýchodní Francii, píše: „Upřímně děkuji Jehovovi, jeho Synu Ježíši Kristu a ‚věrnému a rozvážnému otroku‘ za pomoc, kterou poskytují nečinným. Sama jsem byla nečinná, když mě navštívili starší a nabídli mi, že mi umožní biblické studium. Přijala jsem jejich nabídku a nyní jsem velmi šťastná, protože opět chodím na shromáždění a pravidelně se účastním kazatelského díla. Jsem nyní schopná projevovat sesterskou lásku jiným, kteří potřebují povzbuzení.“
Yolande, jiná francouzská svědkyně, nebyla na shromáždění celá léta a přestala se modlit, protože měla pocit viny, že zanedbává Jehovův stůl. Když dostala pomoc, aby se vrátila k plodné křesťanské činnosti, napsala: „Vyjadřuji hlubokou vděčnost Jehovovi za to, že mi pomohl a dal mi novou příležitost. Celým svým srdcem povzbuzuji všechny, kteří z nějakých důvodů polevili, aby se vrátili k Jehovovi.“
[Nákres na straně 13]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Pavlovo podobenství o olivovníku ukazuje, jak abrahámská smlouva vytváří celé duchovní „semeno“
ABRAHÁMSKÁ SMLOUVA
PRVOTNÍ SEMENO DRUHOTNÉ SEMENO
KRISTUS (Galaťanům 3:16) (Galaťanům 3:27–29)
„Plný počet“ „Plný počet“ ratolestí
„přirozených ratolestí“ ‚plané olivy‘
(židovský ostatek a Židé, (nežidovští pomazaní
kteří později činili pokání — křesťané —
Římanům 11:5, 12, 21, 23) Římanům 11:25)
„Celý Izrael“, 144 000
duchovních izraelitů
144 001 členů duchovního „semene“
Abrahámova k požehnání pro
„všechny národy země“