Choďte dále jako děti světla
„Kdysi jste totiž byli tmou, ale nyní jste světlem ve spojení s Pánem. Choďte dále jako děti světla.“ — Efezským 5:8.
1, 2. a) Proč bylo podle znázornění důležité, že člověk šel proti větru? b) Proč musí křesťan bojovat, aby se varoval chodit jako národy?
ČLOVĚK bojoval proti prudkému větru. Každý krok byl pro něho námahou, ale pevně kráčel vpřed. Proč se tak namáhal? Proč se neobrátil a nešel po větru? Protože v krátké vzdálenosti za jeho zády se rýsovala temná, hluboká propast. Neměl výběr, chtěl-li žít. Není divu, že se namáhal kráčet proti větru.
2 Dnes, jako zlý vítr, se „duch světa“ pod satanovým řízením snaží strhnout celé lidstvo do směru, který nenávratně vede do „propasti“ zničení, k projevům Božího hněvu. (1. Kor. 2:12; Ef. 5:6) Aby se křesťan vyhnul tomuto hněvu, musí jakoby ‚kráčet proti větru‘. Musí bojovat, má-li chodit jako ‚dítě světla‘, a ne jako ‚chodí‘ neboli se chovají národy. — Ef. 4:17; 5:8.
JE ZAPOTŘEBÍ VNITŘNÍ SÍLA
3. a) Jakým směrem musí být podle Efezským 3:16 zaměřeno naše úsilí, abychom se s úspěchem varovali chodit jako národy? b) Jak posilníme své ‚vnitřní já‘?
3 Kam musí směřovat naše úsilí, abychom zvítězili v tomto boji? Pavel odpovídá a vybízí nás, abychom byli „posilněni mocí prostřednictvím [Božího] ducha v člověku, kterým [jsme] uvnitř“. Zde je tedy místo, kde musíme pracovat, totiž na ‚vnitřním člověku‘, kterým jsme uvnitř, na ‚skrytém člověku srdce‘. Ano musí být posilněno srdce. Jak? Klíč je v následujícím verši: „Aby Kristus prostřednictvím vaší víry přebýval s láskou ve vašich srdcích.“ — Ef. 3:16, 17; 1. Petra 3:4.
4. a) Co je nutné, má-li ‚Kristus přebývat v našich srdcích‘? b) O jakých otázkách bychom měli osobně uvažovat?
4 Aby mohl ‚Kristus přebývat v našich srdcích‘, musí být z něho vyhnán duch světa. Jak by Kristův duch mohl naplňovat ‚vnitřního člověka‘, jestliže by satan, „duch, který nyní působí v synech neposlušnosti“, v nás stále působil nebo se začal navracet do našich životů? (Ef. 2:2) Zeptej se: „Mám ve svém srdci stále satanského ducha tohoto systému? Bavím se věcmi, které zrcadlí jeho naprostý nedostatek mravního smyslu?“ Můžeme snadno ukazovat druhým vnějšek, zatímco jsme ve skutečnosti uvnitř zcela rozdílní. V našich srdcích přebývá Kristus, jestliže necháme působit jeho příklad a učení na své názory a skutky. Ježíš například řekl, že jeho následovníci by se neměli dívat se smyslnou žádostí na někoho z druhého pohlaví. Posloucháme ve svých myšlenkách tato slova? Varujeme se vážně věcí, které by mohly vzbudit takové pocity? Uvažuj: Byl by Ježíš zaujat duchem takové zábavy, jíž se zaměstnáváme my? Máme jeho ducha v tom, že nejen ‚milujeme spravedlnost, ale nenávidíme bezzákonnost‘? Jestliže ano, pak jsme dovolili Kristovu duchu, aby naplnil naši vnitřní osobnost; máme „stejné smýšlení“, jako měl Kristus. — Mat. 5:27, 28; Žid. 1:9; 1. Petra 4:1.
5, 6. a) Proč je osobní studium a přemýšlení důležité k posilnění ‚vnitřního člověka‘? b) Je rozumové poznání úplnou odpovědí? Jestliže ne, co je ještě zapotřebí?
5 Osobní studium a uvažování o Bibli jsou nutné k tomu, máme-li být „zakořeněni a pevně založeni, [abychom] byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“ pravdy Božího slova, a zejména jak se to týká příkladu lásky, kterou projevoval svým životem i učením Ježíš Kristus. Co je hluboko zakořeněno, nemůže být tak snadno vytrhnuto; co je pevně založeno, nemůže být lehce odstraněno. Proto musí být naše duchovní ‚kořeny a založení‘ pevné tím, že necháme poznání o Kristu vnikat hluboko do ‚člověka, kterým jsme uvnitř‘. — Ef. 3:17, 18.
6 Nikdy si však nemysli, že Kristus přebývá v tvém srdci, jestliže pouze pečlivě shromažďuješ množství biblických informací. Apoštol Pavel znal velmi dobře nebezpečí víry založené pouze na rozumovém poznání, a proto pokračuje: „A poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli ve všem naplněni veškerou hojností, kterou dává Bůh.“ Je zapotřebí více než ‚učení hlavou‘. Je pravda, že čím víc se s někým přátelíš, tím víc rozumíš jeho myšlení. Přesto však můžeš doopravdy ocenit jeho pocity teprve tehdy, když jej začneš napodobovat v jeho jednání s druhými lidmi nebo když začneš napodobovat jeho životní cestu. Stejně tak se nedá porozumět Kristově lásce pouhým čtením knih, ale když se člověk stane podobným Kristu; pak při soucitném jednání může poznat to, co „převyšuje poznání“. — Ef. 3:19.
7. Protože Kristus byl dokonalý, je to příliš mnoho, očekává-li se od nás, že se mu budeme podobat? Jaký je biblický důvod pro tvou odpověď?
7 Jaký je to vznešený cíl! Jak vysoký příklad je zapotřebí napodobit! Snad to opravdu zní jako ohromný úkol, ale s Boží pomocí může být vykonán i přes naše nedokonalé schopnosti, protože Pavel říká, že Bůh může „učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme, nebo nač pomyslíme“. Otázka tedy zní: Konáme my vše, co máme? — Ef. 3:20; srovnej též 1. Petra 2:21 a 1. Kor. 11:1.
‚ODLOŽIT STAROU OSOBNOST S JEJÍMI KLAMNÝMI ŽÁDOSTMI‘
8. a) Jaké žádosti mohou podle Pavla sídlit ve „staré osobnosti“? b) Jak někteří ospravedlňují výběr nedůstojných zábav a je taková úvaha biblicky zdravá?
8 K tomu nás vybízí apoštol Pavel v Efezským 4:22. Nezáplatovat starou osobnost, ale ‚odložit ji‘, zbavit se jí. (Kol. 3:9) Proč? Protože její ‚klamné žádosti‘, které sídlí v našem „zrádném“ srdci, mohou ‚ničit‘ nebo působit k tomu, že stará osobnost je stále horší. (Jer. 17:9) Někteří křesťané — aby ospravedlnili, že se zastávají nedůstojných zábav — uvažují: „Nezraňuje to mé svědomí, tak co je na tom špatného?“ Je však možné, že jejich svědomí je necitlivé a že je žádosti jejich srdce klamou? Pouhý fakt, že nás netrápí svědomí, sám o sobě nepřesvědčuje, že je naše jednání dobré. „Nejsem si totiž vědom ničeho proti sobě. To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale je to Jehova, kdo mne zkoumá.“ (1. Kor. 4:4) Svědomí mnohých lidí v raném křesťanském sboru se stalo tak necitlivé, že trpěli ve svém středu nemravnost, a dokonce se jí vychloubali. Jaké to svedené svědomí! — 1. Kor. 5:1, 2, 6; Tit. 1:15; 1. Tim. 4:2.
9. Jaká znepokojující zpráva ukazuje, jak se svědomí může postupně změnit.
9 Je snadné dopustit, aby naše svědomí se postupně pošpinilo ‚klamnými žádostmi‘. Z odbočky svědků Jehovových v jedné evropské zemi přichází znepokojující zpráva:
„Je jisté, že před 10 lety by se naši bratři nebyli dívali na většinu filmů, které se nyní hrají, avšak jejich smysl pro slušnost se změnil. Není pochybností, že sklony tohoto světa v určité míře některé naše bratry ovlivnily.“
10. a) Jak se v prvním století postupně zavedlo přijímání gladiátorských her? b) Jak se z toho můžeme poučit?
10 Satan postupně usiluje, aby se přijímala jeho zkažená měřítka. Když byly v Palestině zavedeny gladiátorské hry, byly zpočátku přijímány s „hrůzou“ lidmi, kteří „nebyli zvyklí takovému pohledu“, jak říká Livius, historik prvního století, a dodává:
„Pak při častém opakování, když bylo někdy zápasícím dovoleno, aby se vzájemně pouze poranili. . . , pohled se stal všedním a dokonce zábavným a vzbudil v mnoha mladých mužích radost z použití zbraně.“
Krok za krokem jejich hrůza pomíjela. Během času již nebyli zděšeni, ale stali se radostnými účastníky. Satanovy metody se zřídkakdy mění; proto buď bdělý, aby se tvůj křesťanský „smysl pro slušnost“ pomalu neměnil. Zadrž a uvažuj: Jak daleko ti dovolilo jít tvé svědomí? Není příliš daleko? Liší se málo tvůj způsob zábavy od zábavy lidí „bez všeho mravního smyslu“?
PŘESVĚDČUJ SE, CO JE PŘIJATELNÉ PÁNU
11, 12. a) Proč je rada v Efezským 5:10 a 17 nyní tak důležitá a jak může být uplatněna? b) I když má zkažená zábava některé dobré rysy, činí ji to přijatelnou pro křesťana?
11 Mnohé, co je mravně shnilé, se nám staví na oči, jako by to bylo dokonale zdravé. Proto se musíme neustále ‚přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. „Z toho důvodu [protože dny jsou zlé] přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ — Ef. 5:10, 17.
12 Pokud jde o zábavy, které poskytuje svět, je klíčem umění vybrat si. Jeden člověk to znázornil, když řekl: „Většina filmu je snad zcela dobrá, ale mnohé vždy obsahují sexuální scény, a tak když chcete vidět konec filmu, musíte se dívat i na sex.“ Ale stojí za to dívat se na většinu „zcela dobrých“ filmů, když je zde nebezpečí mravní škody z filmových „sexuálních scén“? Scény, které zobrazují to, co se dělá v soukromí, planou dnes před očima diváků. Jestliže Pavel řekl, že „je hanebné i jen vyprávět o věcech, které [národy] vskrytu dělají“, jaký by měl být náš postoj ke sledování takové zábavy? (Ef. 5:12) Místo aby se křesťan radil s židovskou talmudskou sbírkou pravidel, musí používat vlastní „vnímavost“ a „přestat být nerozumný“ [řecky: „nesmyslný, postrádající mravní inteligenci“]. (Žid. 5:14) Může to znamenat, že se zcela vyvarujeme určitých filmů nebo televizních her, které jinak mohou být zcela zábavné. Jeden z oddaných křesťanských pisatelů druhého století uvedl vynikající myšlenku ve své úvaze „O divadle“:
„Připusťme, že tam [na představení] sledujete věci, které jsou zábavné, věci i příjemné a nevinné; dokonce některé věci, které jsou výborné. Nikdo neředí jed žlučí [hořkou látkou]. . . do koření dobře upraveného a nejsladší chuti se mrzká věc přidává.“ — Tertullian.
13. Jak je možno pomoci člověku, který si „prázdnými slovy“ zahrává s biblickými radami?
13 Jak je dobré, když se můžeme vzájemně povzbuzovat, abychom šli po cestě, která „je přijatelná Pánu“! Chvalitebný je výrok jednoho mladíka: „Myslím, že duchovně zralá mládež vynakládá ohromné úsilí ve snaze zdržovat se nemravných filmů a také povzbuzovat druhé, aby se jich vzdalovali.“ Pavel však varoval sbor, že někteří lidé si budou zahrávat s přímými biblickými radami, když řekl: „Ať vás nikdo neoklame prázdnými slovy, neboť pro prve uvedené věci [smilstvo, nečistota, oplzlé řeči a tak dále] přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.“ (Ef. 5:6) ‚Prázdní mluvkové‘ mohou mít špatný vliv na druhé. Pokud jde o lidi, kteří setrvávají na nezdárné cestě, doporučuje apoštol Pavel:
„Jestliže tedy někdo neposlouchá naše slovo. . . , označte si takového a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ — 2. Tess. 3:14, 15.
Nejednejte s ním jako s „nepřítelem“, ale přestaňte se s ním stýkat společensky. Snad si potom uvědomí, že musí změnit své myšlení.
MOŽNOST PRO DĚTI SVĚTLA
14, 15. a) Co dělali mnozí lidé z národů v prvním století, aby si v životě opatřili nějaké vzrušení? b) O jaké jiné možnosti pro křesťany je zmínka v Efezským 5:18, 19 a jak se na to dívali lidé z národů?
14 Všichni lidé, mladí i staří, dychtí po nějakém podnětu, po nějakém osvěžení, změně, aby se pozdvihli nad každodenní zvyklosti. Světští lidé prvního století běžně nacházeli vzrušení nebo „osvěžení“ v opilství. Jejich společenská setkání se často stala pouhými „závody v pití“. Jak jiné to bylo u křesťanů! Měli znamenitý zdroj osvěžení. Co to bylo? Apoštol Pavel nám říká: „Také se neopíjejte vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte neustále naplněni duchem.“ Vliv Božího ducha způsobí křesťanům největší radost. Proto jejich společenská setkání nezrcadlí „prostopášnost“ nebo „divoký život“ nevěřících. Pokud Boží svatý duch naplňuje jejich srdce, liší se velmi to, co vychází z jejich úst, od žvanění lidí „naplněných“ vínem. Spíše než aby si libovali v neslušných písních, často doprovázených necudnými tanci, jimiž je svět proslaven, drží se křesťané Pavlovy zdravé rady: „Mluvte k sobě v žalmech a chválách Boha a v duchovních písních a zpívejte a doprovázejte se hudbou Jehovovi ve svých srdcích.“ Tak budou vnitřně osvěženi. — Ef. 5:18, 19; 1. Petra 4:3.
15 Jak nudné to vše připadalo lidem z národů! Ale rané „děti světla“ byly šťastné, protože opravdu měly rozdílného ducha. Jednaly jako jedna vřelá rodina, „domácnost Boží“, a využívaly „dar“ každého jednotlivce k budování sborové rodiny. — Ef. 2:19; 4:7.
16. a) Jaký účinek bude mít vřelý „rodinný“ duch na sbor a proč by měla být připomenuta rada u Jakuba 1:27? b) Jaké existuje nebezpečí, jehož se máme vyvarovat při určitých společenských schůzkách?
16 I tam, kde je dnes ve sboru vřelý „rodinný“ duch, bude přirozené přání scházet se na shromážděních i společensky kvůli vzájemnému budování. Pravá láska bude vzbuzovat samovolný zájem o všechny, mladé i staré, a zejména o „vdovy a sirotky“. (Jak. 1:27) Nesmí se ovšem připustit, aby některé společenské schůzky takový stav pokazily, jak se stalo v následujícím případě:
„Byl to krásný svatební obřad s biblickou radou od služebníka, který měl svatební proslov. Potom šli novomanželé s několika sty hosty do blízkého sálu na hostinu. Ale jak rozdílná tam byla atmosféra! Profesionální soubor hrál divokou, smyslnou hudbu tak hlasitě, že někteří hosté se museli omluvit. Opojné lihoviny tekly proudem. Tanec prozrazoval ducha divoké nevázanosti. Mnozí hosté se ptali: Proč se pokazil šťastný teokratický sňatek tím, že bylo dovoleno, aby jej svět tolik ovlivnil?“
Co se dá dělat, když křesťan odpočívá nebo se věnuje uvolnění? Je mnoho budujících věcí! Některé z nich, které jiní shledávají osvěžujícími v oblasti zábavy, jsou uvedeny v následujícím článku. Důležité je, že to, co děláme, má prozrazovat, že jsme „děti světla“ a že jsme pod vlivem Božího ducha, a ne „ducha světa“. — 1. Kor. 2:12.
VŠICHNI AŤ VYUŽIJÍ VLIVU K DOBRÉMU
17. Jak mohou starší i jiní „duchovně způsobilí“ pomoci těm, kteří udělali „špatný krok“ v oblasti zábavy?
17 Když se zvětšuje tlak světa, je zapotřebí bdělost, aby byl zmařen jeho duch ve sboru. Vliv starších by měl podporovat proud Božího ducha. Někdy to vyžaduje ‚znovu upravit‘ myšlení těch, kteří se stali nevyrovnanými. Pokud jde o vnikání světskosti do sboru, napsal jeden starší: „Jako starší máme účast na vině, protože někteří z nás se projevili jako slabí, když bylo zapotřebí dát radu, a nedrželi se toho, co je správné.“ Avšak nejen starší, ale všichni, kteří jsou „duchovně způsobilí“ [„lidé duchovní“, „Meziřádkový překlad Království“], mají být ochotni „obnovit takového člověka [který udělal „špatný krok“] v duchu mírnosti“. ‚Mírná‘ rada snad může zabránit, aby se „špatný krok“ nestal zvykem, který by pak vedl k neštěstí. — Ef. 4:11–14; Gal. 6:1.
18. Proč je zapotřebí rovnováha?
18 Všichni by si měli uvědomit, že lidé mají různý vkus, pokud jde o výběr zábavy. Místo abychom byli příliš kritičtí, možná až ‚příliš spravedliví‘, povzbuzujeme k tomu, co je žádoucí. Užívejme měřítek Bible. Ať se síla Božího slova dotkne srdcí těch, kteří učinili „špatný krok“. — Kaz. 7:16.
19. Jak mohou rodiče využít svůj vliv pro dobro dětí?
19 Zejména rodiče mají výbornou možnost, aby v této věci pomáhali dětem. Apoštol přikazuje otcům: „A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ Řecké slovo přeložené jako „vychovávejte“ obsahuje myšlenku vřelosti vůči dítěti, protože základní slovo se hodí na ‚kojící matku, [která] něžně chová‘ své děti. — Ef. 6:4; 1. Tess. 2:7.
20. a) Proč je nutná kázeň? b) Co by měli dělat rodiče podle pozorování jednoho mladého člověka? A je to později dětmi oceněno?
20 Takový zájem rodičům zabrání, aby nebyli lhostejní k výběru zábavy svého dítěte. Hluboká láska k dítěti působí, že rodiče jsou někdy pevní a ‚vychovávají je v kázni‘. Zvláště na nátlak kamarádů může mít dítě námitky vůči některým rodičovským omezením, třeba pokud jde o zábavu. Jeden 21letý kazatel plným časem, který byl vychován zbožnými rodiči, uvažoval o svých dětských letech:
„Teprve po letech jsem poznal, že výchova, kterou jsem dostal, je k mému prospěchu, ačkoli jsem si občas myslel, že něco ztrácím. Pokud jde o rodiče, mohou si také myslet, že ztratí dítě, když jsou pevní. Neztrácejí je však. Nepohlížejí na věci krátkozrace. Víte, musí to být pro rodiče strašné, když dítě řekne: ‚Mami, Zuzana to může dělat, a je stále v pravdě, tak proč si myslíš, že přestanu být v pravdě já?‘ Musí být pro rodiče velmi obtížné říci: ‚Ne‘. Ale teprve když jste starší, za mnoho let, můžete se podívat zpět a říci: ‚Děkuji ti, Jehovo, že moji rodiče měli odvahu stát neochvějně na svém.‘ “
21. Jaký něžný vztah by měli rodiče pomoci vybudovat dítěti? Proč?
21 Ale vnější síla nebo kázeň není všechno. Apoštol Pavel mluví o ‚usměrňování mysli k Jehovovi‘. Původní řecká slova doslova znamenají vložit Jehovovu mysl do nitra jako kontrolní a řídící vliv. Pomáhejte svému dítěti, aby si vytvořilo vztah k Bohu, takže bude odmítat neslušné formy zábavy i všechno špatné chování. Jeden chlapec, který si vypěstoval takový vztah, řekl: „Netýká se to ani tolik mne a mých rodičů jako mne a Jehovy.“
22. Když budeme stále chodit jako děti světla, jakou naději si můžeme zachovat?
22 I pokud jde o nás, týká se to jen nás a Jehovy. Ať nikdo z Jehovova lidu nezapomíná, že jsme „děti světla“. Choďme nyní dále jako nositelé světla, radujme se ze šťastného a uspokojujícího života a zachovávejme si vyhlídku na šťastnou věčnost v brzy uskutečněném systému, který bude podporovat mravní skvělost.