Láska, ‚dokonalé pouto jednoty‘

„Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — KOLOSANŮM 3:14.

1. Proč je dnes příkaz v Kolosanům 3:14 opravdovou výzvou?

PŘÍKAZ v Kolosanům 3:14, který dnes Jehovovi svědkové dostávají z Božího psaného Slova, je uprostřed rozděleného světa plného nenávisti opravdovou výzvou. Zdá se téměř nesplnitelný, neboť jim nařizuje: „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ A přece se tento inspirovaný příkaz uskutečňuje k Boží slávě.

2. Co se zdá být jednotícím poutem mezi sektami křesťanstva? Čeho se tak křesťanstvo stalo částí?

² Láska jako dokonalé pouto jednoty bezesporu neexistuje v křesťanstvu, neboť to je rozděleno na stovky vzájemně si odporujících náboženských sekt a denominací, které mají odlišné články víry a zvyklosti. Zdá se, jako by dnes jednotícím poutem církevních systémů křesťanstva byla jejich nenávist a odpor ke křesťanskému sboru Jehovova oddaného pokřtěného lidu, k Jehovovým svědkům. (Iz. 43:10, 12) Tím, že náboženské organizace křesťanstva projevují takovou nenávist a odpor, činí se nedílnou součástí světa, kterému vládne satan ďábel, „bůh světa tohoto“. (2. Kor. 4:4, „KB“) Je to přesně tak, jak to řekl zakladatel křesťanství. Ve své závěrečné řeči ke svým věrným apoštolům po odchodu zrádného Jidáše Iškariotského řekl Ježíš: „To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ — Jan 15:17–19.

3. Jaká otázka vyvstává, pokud jde o předmět nenávisti světa?

³ Na základě Ježíšových slov logicky vyvstává otázka: Kterou náboženskou skupinu dnes svět, křesťanstvo nevyjímaje, nenávidí a pohlíží na ni s odporem? Lidské dějiny, zejména od 1. světové války, pomáhají každému poctivému tazateli, aby tuto skupinu neomylně určil.

4. Na koho se vztahuje Pavlův příkaz v Kolosanům 3:14? Kdo je jejich společným duchovním Otcem?

⁴ Z úvodních slov dopisu apoštola Pavla Kolosanům poznávají dnešní svědkové Jehovovi, že jeho příkaz: „Oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty“ se vztahuje přímo na ně. Čteme: „Pavel, prostřednictvím Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a Timoteus, náš bratr, svatým a věrným bratrům ve spojení s Kristem v Kolosech: Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce.“ (Kol. 1:1, 2) A kdo byl společným nebeským Otcem těchto křesťanů z prvního století v maloasijském městě Kolosech? Byl to Otec jejich duchovního vůdce Ježíše Krista — Bůh, který je „nejvyšší nad celou Zemí“ a „jehož jméno je Jehova“. — Žalm 83:18; 83:19, „KB“.

5. Koho musejí uctívat ti, kterým Pavel adresuje svůj dopis? Jak to ukázal Ježíš a apoštol Jan?

⁵ Pak tedy ti, kterým Pavel adresuje svůj dopis, musejí být ctiteli Jehovy Boha, jako jím je sám Ježíš Kristus! Na hoře pokušení odmítl Ježíš ďáblovu nabídku celého světa za to, jestliže se mu Ježíš pokloní a bude ho uctívat. Ježíš pokušitele pohotově odmítl a citoval inspirovaný příkaz: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ (Mat. 4:8–11; Luk. 4:8; 5. Mojž. 6:4, 5, 13) Ježíšovi učedníci jej napodobují. Proto musejí uctívat téhož Boha, kterého vždy uctíval on sám, tedy Jehovu. (Jan 20:17) V souhlase s tím vyjádřil anděl, který apoštolu Janovu zprostředkoval Zjevení, nesouhlas, když před ním Jan padl a uctíval ho: „Uctívej Boha, neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ — Zjev. 19:10; 1:1.

6. Po jakém jednání křesťanstva začal být příkaz ve Zjevení 18:4, 5 ještě naléhavější? Kdo jednal podle tohoto příkazu a k čemu to vedlo?

⁶ Veliký Babylón, světová říše falešného náboženstvi, během 1. světové války zneuctil Boha. Božský příkaz ve Zjevení 18:4, 5 začal být potom ještě naléhavější než v době vydání „Strážné věže“ v prosinci 1880 nebo dříve. Zněl: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky nespravedlnosti.“a Ti, kdo chtějí být „lidem“ Jehovy Boha, uposlechli příkaz, vyšli z Velikého Babylóna a shromáždili se v jedno stádo. Dosáhli křesťanské jednoty a rozvíjeli lásku, která je „dokonalým poutem jednoty“. Vzali si vážně k srdci apoštolova slova v 1. Korinťanům 14:33: „Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ Když se tedy dnes díváme na více než čtyřicet tři tisíc sborů svědků Jehovových, vede nás to k tomu, abychom si připomněli slova Žalmu 133:

„Hle, jak je dobré a jak příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě! Je to jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, na Áronův vous, který stéká na límec jeho oděvu. Je to jako rosa Hermonu, která sestupuje na siónské hory. Vždyť Jehova přikázal, aby tam bylo požehnání, ano život na neurčitý čas.“ — Žalm 133:1–3.

7. Kdo je dnes povinen zachovávat tuto jednotu? Pro jaký záměr zachoval Bůh své svědky během 1. světové války?

⁷ Stejně jako sbor v Kolosech v prvním století naší takzvané křesťanské éry mají i dnešní svědkové Jehovovi povinnost zachovávat tuto obdivuhodnou jednotu organizace uprostřed rozděleného světa. Zejména je to tak od konce „ustanovených časů národů“, od roku 1914, který poznamenala válka. (Luk. 21:24) První světová válka ohrozila samu existenci svědků Jehovových jako vpravdě křesťanské organizace. Ale proto, aby bylo kázáno ‚toto dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘, nedovolil všemohoucí Bůh, aby spojení nepřátelé v křesťanstvu a v pohanstvu vyhladili všechny jeho pomazané svědky s povrchu země. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) V prvním poválečném roce 1919 n. l. je osvobodil Jehova Bůh z jejich omezení a vyslal je do kazatelského díla mezi všechny národy.

8. Když satan nedokázal rozbít tuto křesťanskou jednotu zvnějšku, k čemu přistoupil?

⁸ Satan ďábel nedokázal zničit svědky Jehovovy vnějšími prostředky, a tak se od té doby snaží lstivě rozbít jejich sjednocenou strukturu tím, že hlodá zevnitř, z nitra organizace. V tomto smyslu to bylo ve Zjevení 12:17 předpověděno slovy: „A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“

DRUH OSOBNOSTI, O KTEROU BYCHOM SE MĚLI ZAJÍMAT

9. Před jakou nákazou se musejí chránit svědkové Jehovovi a co k tomu říká 91. žalm?

⁹ Duch nenávisti, kterým je nakažen ničemný svět, se šíří tak, jak to předpověděl Ježíš Kristus ve svém proroctví o „závěru systému věcí“: „A povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé, a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 11–13) Tento duch nenávisti je velmi nakažlivý, proto se proti nákaze musejí chránit i členové viditelné organizace Jehovy Boha. Inspirovaný žalmista naznačuje, jak to můžeme dělat: „Ten, kdo bydlí ve skrýši Nejvyššího, opatří si příbytek v samotném stínu Všemohoucího. Řeknu Jehovovi: ‚Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.‘ Nebudeš se bát ničeho děsivého v noci ani šípu, který letí ve dne, ani moru, který chodí za soumraku, ani zničení, které hubí v poledne. Tisíc jich padne přímo po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nepřiblíží. Pouze očima se budeš dívat a uvidíš odplatu ničemných.“ — Žalm 91:1, 2, 5–8.

10. Jak se vyhneme tomu, abychom se svou osobností podobali světu? Jak pohlíží Bůh na nás na rozdíl od mrtvého světa?

¹⁰ Jsme ujišťováni božskou ochranou, avšak musíme zachovávat stanovené podmínky, které jsou s tím spojeny. Budeme-li se vyhýbat důvěrnému přátelství s nemocným světem, které přináší duchovní smrt, nebudeme si oblékat osobnost, jež by nás učinila podobnými lidem ze světa. Nebudeme si oblékat nenávist tohoto světa. Přímým protikladem nenávisti je láska, láska k Jehovovi a jeho Kristu i k našim křesťanským bratrům a sestrám. Osobnost, jež se vyznačuje touto vlastností, je právě tou osobností, kterou máme podle inspirovaného apoštola Pavla obléci jako učedníci Ježíše Krista. Uděláme-li to, budeme se doporučovat druhým jako Boží služebníci „láskou bez pokrytectví“. (2. Kor. 6:4–10) Tato láska pochází od Boha, a když ji máme, znamená to, že jsme s ním navázali vztah. To se stalo tím, že jsme se obrátili zády ke světu a že s ním již nejsme celým srdcem i duší v souladu. Bůh považuje svět za mrtvý a ty, kteří jsou jeho částí, považuje také za mrtvé; rozhodně pro něho nejsou živí. V Božích očích žijeme my, oddaní, pokřtění učedníci Ježíše Krista; ano, žijeme jako součást jeho organizace, v níž převládá láska. Prohlášení v 1. Jana 3:14 tedy vůbec není přehnané, když říká: „Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“

11. Do jakého bratrství nás přivádí láska?

¹¹ Tak vidíme, že láska nás přivádí do bratrství, v němž je naším starším bratrem Ježíš Kristus, Syn Boží. Tato křesťanská vlastnost je roucho neboli oděv, kterým bychom měli prozrazovat nebo ukazovat, co vlastně jsme, a to bez pokrytectví. Je to hlavní rys, který musíme pěstovat a uplatňovat, jak říká Boží slovo.

12. Jaké kroky musíme podniknout, abychom této lásky dosáhli? Smějí se potom tyto pomocné kroky opustit?

¹² Jsou pochopitelně jisté kroky, jež musí poslušný učedník podniknout, aby dosáhl nefalšované lásky. Těm, kteří si před sebe postavili slavnou cenu božské přirozenosti v nebi, říká 2. Petra 1:5–8: „Ano, právě proto přispějte podle toho vším svým opravdovým úsilím a také připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku. Jestliže jsou totiž ve vás tyto věci a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ Těch několik věcí, které jsou „připojeny“, potom nesmíme opustit, když se již dosáhlo vrcholné vlastnosti lásky. Ne, víra, ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost a bratrská náklonnost musejí zůstat neoddělitelnou součástí naší plně vyvinuté osobnosti. Musejí překypovat spolu s láskou. V takovém případě ti, kteří mají tyto trvalé rysy osobnosti, obdrží cenu z Božích rukou v jeho stanovený čas.

13. Jak vysvětluje Pavel tyto předběžné kroky v Kolosanům 3:12–14?

¹³ Pro důkladnější pochopení toho, jací bychom měli sami být, abychom získali náležitou odměnu, je na místě uvést slova apoštola Pavla, která napsal dříve, než ukázal, co je dokonalým poutem jednoty. Pavel říká: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.

PROTIKLAD TĚCH, KTEŘÍ NEJSOU V JEDNOTĚ

14. Jakým druhem osob byli členové křesťanského sboru, než začali uplatňovat rady apoštolů?

¹⁴ Tyto rady apoštolů naznačují, jakým druhem osob by měli být členové křesťanského sboru. Dříve byli částí bezbožného světa — bez lásky — se všemi jeho ďábelskými vlastnostmi. Jakým druhem osobností tedy v té době byli? V 1. Korinťanům 6:9–11 to apoštol Pavel ukazuje slovy: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději,. . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“

15. Proč nemají světské osoby „pouto jednoty“, které přetrvává?

¹⁵ Světské osoby, které odpovídají uvedenému popisu, by těžko mohly mít něco nesobeckého, čistého, co by jim sloužilo jako nezlomné dokonalé pouto. Ano, nemají žádné ‚dokonalé pouto jednoty‘. Proto lidská společnost ve starém světě nedrží pohromadě. Na chvíli je snad spojí něco, co je společným osobním zájmem všech. Ale časem, když předmět společného zájmu pomine, světští lidé ztrácejí zájem jeden o druhého. Jejich svazky se rozpadnou. A tak se nakonec navzájem pouze trpí jako ti, kteří musí spolu žít v jedné lidské společnosti.

16. K čemu se vracejí světské osoby, když pomine pocit povinnosti vzhledem k věcem, jež je dočasně „spojují“? Proč?

¹⁶ Nacionalismus! Vlastenectví! Náboženské sektářství! Rasismus! Když se takové věci, které jitří city, vybičují v horečný zápal, naplní snad zúčastněné osoby pocitem povinnosti a závazku. Avšak lidé zůstávají stejní; jejich vlastní já je na prvním místě. Když tedy opadne pocit povinnosti a oni volně jednají podle svých osobních libostí nebo nelibostí, prozrazují, že jsou stále těmi původními osobami, které slouží především samy sobě. Ti, kteří se přizpůsobují tomuto světu, jsou snad pro výjimečné služby světu nebo pro stálou oddanost nějaké světské věci vynášeni nebo se snad o nich prohlašuje, že si zaslouží božské pocty a oslavení. Podle biblických měřítek však nemohou být počítáni za hodné získat místo v nebeském království Jehovy Boha, aby panovali s Kristem.

17. Co vyžaduje Boží království od těch, kteří jej hledají na prvním místě? Co jim při tom pomáhá?

¹⁷ Boží království nemá nic společného s tímto světem a s lidmi, kteří jsou mu oddáni. Oproti ohromnému nezdaru světa, v němž satan nedokázal sjednotit své přívržence, vyžaduje Boží království s Kristem jednotný postup v jednání a službě oddaných pokřtěných křesťanů. Ti hledají na prvním místě toto království, které je výsledkem Boží lásky. Vůdčím duchem této nebeské vlády je láska, především láska k Bohu, a nenávist k jeho hlavnímu nepříteli satanovi a ke světu, jehož je „bohem“. Navzdory všem rozvratným snahám ze strany satana působí tato láska, která vyzařuje z Jehovy Boha, nebeského Otce, dále jako „dokonalé pouto jednoty“ mezi všemi, kteří se drží Boží viditelné pozemské organizace, ba v celé Boží rodině v nebi i na zemi.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◆ Jak jsou na rozdíl od křesťanstva praví křesťané sjednoceni?

◆ Jak se snaží satan rozbít naši křesťanskou jednotu?

◆ Jak si můžeme ‚obléknout lásku‘ navzdory duchu nenávisti, který se projevuje ve světě?

◆ Jak nás může láska spojovat pevnějšími svazky, než jsou ty, které existují ve světě?