Jak mocné je dobré poselství?

„DOBRÉ poselství“ vyjádřené ve Svatém písmu má ze všech poselství, jež byla oznamována po celá staletí, největší sílu podněcující k dobrému. Bible je označuje jako „dobré poselství o království“, „dobré poselství o Ježíši Kristu“, „dobré poselství Boží nezasloužené laskavosti“, „Boží dobré poselství“, „dobré poselství pokoje“ a „věčné dobré poselství“. (Mat. 4:23; Mar. 1:1; Sk. 20:24; Řím. 15:16; Ef. 6:15; Zjev. 14:6) Toto „dobré poselství“ v prvé řadě oznamuje, že na základě ryzí víry v usmiřující účinek oběti Ježíše Krista je možná záchrana neboli věčný život a že Boží království pod Kristem uvede všechno na zemi do dokonalé jednoty se svatými nebesy. (Sk. 4:12; Řím. 1:16; Ef. 1:7–14) Proč má toto poselství tak mocný účinek na ty, kteří je přijímají?

Uvědom si, v jaké situaci jsou mnozí lidé, když se k nim dostane „dobré poselství“. Někdo možná před tím, než se doslechl toto poselství, pociťoval v životě určitou prázdnotu. Snad ve svém nitru volal po úlevě z tísně, protože měl osobní problémy a viděl nespravedlnosti a útlak. Takový člověk byl možná zklamán sám sebou, protože neuměl být takovým člověkem, jakým chtěl být. Když je mu pak předloženo „dobré poselství“, poznává hlavní důvod své stísněnosti, že je totiž spolu s ostatními členy lidské rodiny hříšníkem. I když je takový člověk sebeupřímnější, nemůže se mu proto podařit žít tak, aby to nezpůsobilo zklamání jemu samému i jiným. Nikdy se nemůže před Bohem prokázat jako spravedlivý tím, že by se držel určité sbírky zákona. Ale „dobré poselství“ objasňuje, jak může člověk získat dobré svědomí před Bohem i lidmi, a též vyhlídku na věčný život. Pomáhá mu také poznat, jak Boží království skoncuje s veškerou tísní. — Dan. 2:44.

ZÍSKAT BOŽÍ SCHVÁLENÍ

Chce-li někdo dosáhnout u Boha schváleného stavu, nevyžaduje se od něj nic obtížného. Nejvyšší sám projevil iniciativu, protože učinil opatření, aby mohly být odpuštěny hříchy.

Abychom ocenili toto opatření k odpuštění našich hříchů, musíme porozumět, proč jsme hříšníky. Bible ukazuje, že náš společný předek, první muž Adam, se svévolně rozhodl hřešit proti Bohu. To jej odcizilo jeho nebeskému Otci, a všichni Adamovi potomci se tak ocitli ve stavu odcizení. Adam jako hříšník mohl být otcem pouze hříšných dětí, které podléhaly smrti. Bible nám říká: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) „Mzda, kterou platí hřích, je. . . smrt.“ — Řím. 6:23.

Tak Boží slovo objasňuje, že smrt je trest, který božská spravedlnost vyžaduje za spáchaný hřích. Má-li tedy člověk získat věčný život, musí být osvobozen od trestu za hřích. Všichni lidé jsou hříšníci, a proto nikdo z lidí nemůže vzít na sebe trest, který spravedlnost vyžaduje v případě i jediného spoluhříšníka. Člověk je úplně bezmocný v tom, že nemůže uniknout trestu za hřích, jak je to vyjádřeno v žalmistových slovech:

„Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné; (a výkupní cena jejich duše je tak cenná, že přestala na neurčitý čas), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ — Žalm 49:7–9; 49:8–10, „KB“.

Byla nutná pomoc odněkud mimo lidskou sféru. A potřebnou pomoc opatřil ve svém velkém milosrdenství Jehova Bůh. Jeho nejdražší prvorozený Syn v tom plně spolupracoval se svým Otcem. Křesťanský apoštol Pavel ve svém dopise Filipenským vysvětlil, co se stalo:

„Zachovejte si takové smýšlení, jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, aby něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“ — Fil. 2:5–8.

Protože Boží Syn byl působením svatého ducha zázračně učiněn tělem v lůně panny Marie, narodil se bez hříchu. Proto na sebe mohl vzít trest, který spravedlnost vyžadovala pro hříšníky. Svou obětní smrtí 14. nisana roku 33 n. l. splnil proroctví Izaiáše 53:5, které zní: „On. . . byl probodnut pro naše přestoupení; byl rozdrcen pro naše provinění. Potrestání, které mělo být k našemu pokoji, spočívalo na něm, a jeho zranění sloužila k našemu uzdravení.“

Náš tvůrce vyžaduje, abychom ve víře přijali skutečnost, že jeho Syn vzal na sebe plný trest za hřích a že tento vzkříšený Syn je „Pánem i Kristem“, ano slíbeným mesiášským králem. (Sk. 2:36) Písmo prohlašuje: „Pozorujeme Ježíše, který byl učiněn maličko nižším než andělé, korunovaného slávou a ctí, protože vytrpěl smrt, aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka.“ — Žid. 2:9.

VÍRA, KTERÁ POVZBUZUJE K ČINNOSTI

Naše víra ve smiřující dobrodiní Kristovy oběti nám umožňuje přijmout Boží velkorysý dar věčného života. Na základě této víry se člověk dostává pod vliv svatého ducha. Působením tohoto ducha se začne v jeho životě projevovat ovoce pravé víry. Poroste jeho láska k Jehovovi Bohu, Ježíši Kristu a k ostatním lidem. Takový člověk bude podněcován k činnosti.

Dobře je to znázorněno tím, co se stalo v prvním století n. l. určitým Tessaloničanům. Apoštol Pavel jim napsal:

„Dobré poselství, které kážeme, se mezi vámi neukázalo pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením. Přece víte, jakými lidmi jsme se kvůli vám stali. A stali jste se našimi a Pánovými napodobiteli, poněvadž jste s radostí svatého ducha přijali slovo v mnohém soužení, takže jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaii. Jehovovo slovo opravdu zaznělo od vás nejen v Makedonii a Achaii, ale vaše víra v Boha se rozšířila v každém místě, takže nepotřebujeme nic říkat. Oni sami totiž stále podávají zprávu, jak jsme poprvé přišli mezi vás a jak jste se obrátili k Bohu od svých model, abyste sloužili jako otroci živému a pravému Bohu a očekávali jeho Syna z nebes, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, jenž nás osvobozuje od přicházejícího hněvu.“ — 1. Tess. 1:5–10.

Povšimni si, že oznamování „dobrého poselství“ v Tessalonice nebylo jen věcí mluvených slov, která by nevedla k žádným výsledkům. Naopak, poselství mělo mocný účinek na ty, kteří je přijali, vedlo je k tomu, aby opustili modlářství a stali se služebníky pravého Boha, Jehovy. Působení Božího svatého ducha se stalo patrným v životě těchto věřících, protože na nich byla vidět radost, kterou tento duch působí. Jejich pevné přesvědčení bylo zřejmé z toho, že jim pronásledování nezabránilo v jednání podle „dobrého poselství“ jako „Božího slova“. (1. Tess. 2:13) Tessaloničané byli podněcováni vírou a láskou a byli plně přesvědčeni, že přijmou věčná požehnání, až se projeví božský hněv proti všem, kteří zamítají „dobré poselství“. To je podněcovalo k oznamování pravdy, kterou předtím s radostí přijali. Sbor v Tessalonice se stal tak činným, že se dobré poselství o jejich obrácení a o jejich víře rozšířilo do ostatních částí Makedonie, a dokonce i do některých míst v Achaii. Když tedy Pavel se svými druhy přinášel lidem v těchto místech „dobré poselství“, víra tessalonických křesťanů již tam byla známa.

DOBRÉ PŘÍKLADY BYLY PŮSOBIVÉ

Nadšení Tessaloničanů vyplývalo do jisté míry z toho, že viděli dobré příklady apoštola Pavla a jeho spolupracovníků. Již samotný život Pavla a jeho druhů svědčil o tom, že na nich spočíval Boží duch. Než Pavel a Sílas přišli do Tessaloniky, jednali s nimi nestoudně ve Filippech. Byla pošlapávána jejich práva jako římských občanů. Bez soudního přelíčení byli biti, spoutáni a uvrženi do klády. Božský zásah vedl k tomu, že byli propuštěni, a žalářník a jeho domácnost přijali víru. — Sk. 16:22–33.

Nepříjemná zkušenost, kterou zažil Pavel a Sílas ve Filippech, neztlumila jejich nadšení. Přišli do Tessaloniky s odvahou, kterou jim mohl poskytnout jedině Bůh působením svého ducha. Pavel se při svém kázání vyhýbal jakémukoli klamu a náročnosti. Pracoval vlastníma rukama, aby si opatřil životní potřeby, a potom se plně věnoval tomu, aby učil Tessaloničany pravdě. Každý upřímný pozorovatel mohl vidět, že člověk tak věrně oddaný, spravedlivý, bezúhonný a obětavý logicky nemohl přinášet nic klamného. Byl jasně pod vedením svatého ducha a věrně napodoboval Pána Ježíše Krista. — 1. Tess. 2:5–12.

„Dobré poselství“ ve spojení s Pavlovým příkladem dobrého vlivu, jímž působí Boží poselství na jednotlivé osoby, umožnilo tedy Tessaloničanům napodobovat Ježíše Krista. Začali žít způsobem, který měl božské schválení, a při každé příležitosti oznamovali „dobré poselství“. Žili v přímořském přístavu, a proto se dostávali do styku s mnoha obchodníky a cestujícími, kteří mohli vyprávět o nadšení Tessaloničanů jiným lidem, a to daleko široko.

ZAPŮSOBILO TO NA TEBE?

Projevuješ jako Tessaloničané víru v usmiřující dobrodiní Kristovy oběti? Jestliže ano, pozorovatelé by měli vidět, že necháváš Božího ducha skutečně působit jako sílu ve svém životě. Jestliže je to tak, časem budou patrné důkazy, že se stále více přizpůsobuješ příkladu a učení Pána Ježíše Krista.

Jestliže hluboce oceňuješ lásku, která ti osobně byla prokázána, budeš se snažit vystříhat se hříchů. Jak by to bylo nedůsledné, kdyby někdo tvrdil, že věří v očišťující moc Kristovy krve, a potom by svévolně šel cestou hříchu! Podobal by se člověku, který někomu děkuje za vyčištění oděvu a potom, když si oblékl tyto čisté šaty, svévolně se začne válet v nejbližším blátě. (Srovnej 2. Petra 2:22.) Žádný člověk, který má skutečné ocenění, by to rozhodně neudělal. Stejně se nemůže stát činitelem hříchu člověk, který zachovává pravou víru v to, co Bůh učinil skrze Ježíše Krista. — 1. Jana 3:4–6.

Víra v Boží opatření k věčnému životu nás také podněcuje k mluvení. Proto dnes svědkové Jehovovi „po celé obydlené zemi“ navštěvují lidi v jejich domovech a přinášejí jim poselství o království. (Mat. 24:14) A my jako jednotlivci jistě chceme, aby naši příbuzní, známí a všichni, s kým se můžeme osobně dostat do styku, také slyšeli „dobré poselství“ a jednali podle něho. Jedině tehdy, přijmou-li „dobré poselství“, mohou uniknout božskému hněvu, který se má projevit proti bezbožnému lidstvu. A jedině tak budou svědky doby, kdy Boží království v rukou Kristových přetvoří tuto zem v místo, kde již nebude bolest, nemoc ani smrt. — 2. Petra 3:13; Zjev. 21:4, 5.

Síla „dobrého poselství“ nezeslábla ani po více než 1 900 letech. Stále působí, že se tisíce lidí poddávají vlivu Božího ducha a přinášejí jeho ovoce, hlavně lásku. Podněcováni tímto duchem nemohou praví křesťané přestat mluvit s jinými o nejvznešenějším poselství, jež dnes existuje. Platí to i pro tebe? Ano, máš-li pravou víru v „dobré poselství“.