Dozorci, buďte znamenitým příkladem „stádu“
„Staň se. . . pro věrné příkladem v mluvení, chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ — 1. Timoteovi 4:12.
1. Proč můžeme od křesťanských dozorců očekávat, že budou znamenitým příkladem?
SLUŽBA dozorce v křesťanském sboru zahrnuje mnoho. Tuto skutečnost si uvědomují tisíce oddaných duchovně smýšlejících mužů, kterým je dnes svěřena tato přednost. Protože všichni jednotlivci ve sboru jsou křesťanskými bratry a sestrami, jmenovaní starší vědí, že jejich odpovědnost je nečiní lepšími, než jsou ostatní Jehovovi ctitelé. (Mat. 23:8–12) Přesto se od nich očekává více vzhledem k jejich odpovědnostem a biblickým požadavkům, které musejí splňovat. Jako to řekl Ježíš: „Vskutku, od každého, komu bylo mnoho dáno, bude mnoho požadováno; a komu lidé mnoho svěřili, od toho budou požadovat více, než je obvyklé.“ (Luk. 12:48) „Stádo“ je velmi ovlivňováno tím, co říkají a dělají tito nižší pastýři. Proto se očekává, že tito muži se stanou znamenitým příkladem pro ostatní.
2. Zejména jakými způsoby povzbuzoval Pavel Timotea, aby se stal příkladem?
2 Je třeba stále zdůrazňovat tuto otázku dobrého příkladu. Je to jedna z výslovných rad, které dal Pavel ve svém prvním dopise dozorci Timoteovi. Pavel nepokládal nic za samozřejmé a chtěl, aby stejně jednal i Timoteus. Timoteus byl ještě mladý, a proto snad na něho mohli někteří pohlížet svrchu. To měl nepochybně Pavel na mysli, když psal: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí. Staň se naopak pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti. Než přijdu, věnuj se dále veřejnému čtení, napomínání, učení. Nezanedbávej v sobě dar, který ti byl dán prostřednictvím předpovědi a tím, že rada starších mužů na tebe vložila ruce.“ (1. Tim. 4:12–14) Jestliže bude Timoteus stále žít příkladným křesťanským životem, nebude mít nikdo právo na něho hledět svrchu.
3. Co by měli dozorci zkoumat a proč?
3 Dnešní dozorci v Jehovově lidu by měli zkoumat svůj způsob života stejně jako Timoteus. Naše úvaha se sice týká zejména dozorců, služebních pomocníků a lidí, kteří usilují o větší odpovědnost ve sboru, ale všichni křesťané by měli pečlivě uvažovat o tom, co všechno znamená být příkladem „stádu“. (2. Kor. 13:5) Teď se však ptáme: „Starší, dáváte skutečně znamenitý příklad?“ Vaši spoluvěřící vás pozorují a přitom mají na mysli slova zaznamenaná v Židům 13:7: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ Ano, starší, vaši křesťanští druhové chtějí prokazovat věrnost Jehovovi. K tomu potřebují nejen biblické rady a útěšná slova, ale i váš povzbudivý příklad. Budou napodobovat vaši víru, když budou pozorovat vaše správné chování a výsledky, k nimž vaše chování vede.
4. a) Jak zdůrazňují 1. Timoteovi 3:1 a Matouš 20:26, 27, co je zahrnuto ve službě křesťanského dozorce? b) Co se požaduje od staršího při plnění jeho odpovědností? c) Koho by si podle 1. Tesalonicenským 5:12, 13 měli bratři vážit a jak by to měli projevovat?
4 To neznamená, že jako jmenovaný starší jsi nenahraditelný. Vůbec ne. Máš však „znamenitou práci“, když sloužíš svým duchovním bratrům a sestrám. (1. Tim. 3:1) To není nějaká ‚velikost‘, která by vyplynula z tvého úsilí. (Mat. 20:26, 27) Ano, máš některé zvláštní přednosti a odpovědnosti. Abys je však opravdu plnil, je třeba, abys jako otrok pokorně sloužil Jehovovi, Ježíši Kristu a svým spoluvěřícím. (Řím. 12:11; Gal. 5:13; Kol. 3:23, 24) Musíš skutečně tvrdě pracovat, předsedat, napomínat a dělat jiné věci pro své bratry a sestry ve víře. Uznávají, že jsi byl jmenován; k činné podpoře tvého úsilí je však vede právě tvá tvrdá práce a tvůj příklad. Taková úcta je správná a ve shodě se slovy apoštola Pavla: „Bratři, prosíme vás, abyste si vážili těch, kteří mezi vámi tvrdě pracují a kteří vám předsedají v Pánu a napomínají vás, a abyste jim pro jejich práci projevovali mimořádnou úctu lásce.“ — 1. Tes. 5:12, 13.
ZNAMENITÝ PŘÍKLAD V „MLUVENÍ“
5. Za jakých různých okolností by měli být dozorci znamenitým příkladem „v mluvení“? Proč je to nutné?
5 Je nesporně zapotřebí, aby byli dozorci znamenitým příkladem „v mluvení“. To jistě musí platit v jejich vlastní domácnosti. Musí to být také zjevné, když mluví k jednotlivým členům sboru nebo z pódia, stejně jako když svědčí dům od domu. Komentáře dozorce mohou ovlivnit druhé víc, než si uvědomuje. To, co říká, musí tedy být vždycky založeno na zásadách Božího slova a musí být Božím slovem řízeno.
6. Proč se musí starší střežit před nesprávnými myšlenkami a proč musí mluvit dobré věci?
6 Aby byla řeč budující, musí být srdce naplněno dobrými věcmi z Božího slova. Pak budou ústa „mluvit dobré věci“, pronášet slova, která jsou duchovně přiléhavá a budující. (Mat. 12:34) Dozorce se musí střežit toho, aby si nechal v mysli nebo v srdci zakořenit nesprávné myšlenky, protože to by se nakonec projevilo v jeho řeči a uškodilo by to druhým. Bible ukazuje, čemu se vyhýbat a jakým výrokům naslouchat, a radí: „Ať z vašich úst nevychází žádné ošklivé slovo, ale jen dobré k potřebnému budování, aby posluchačům způsobilo milost.“ — Ef. 4:29, „Žilka“.
7. Proč by se měli křesťanští dozorci zdržovat šíření pouhých osobních názorů nebo myšlenek?.
7 Aby byli křesťanští nižší pastýři příkladem v mluvení, nesmějí jít „nad to, co je psáno“. (1. Kor. 4:6) V otázkách učení, mravnosti i křesťanské organizace by měl dozorce „kázat slovo“. (2. Tim. 4:2) Kdyby začal prosazovat pouhé osobní názory nebo šířit myšlenky, jež jsou v rozporu s učením, které přijal skrze „věrného a rozvážného otroka“, způsobilo by to zmatek. Proč raději nečekat na Jehovu a jeho organizaci, než se opovážlivě prosazovat způsobem, který může vést k zahanbení? (Přísl. 11:12) Možná, že věc bude později více vysvětlena nebo objasněna. Anebo snad prostřednictvím modlitby a pilného studia Božího slova s pomocí publikací Společnosti Strážná věž starší pozná, že se mýlil, a bude rád, že své mylné názory nerozšiřoval.
8. a) Proč bychom se neměli hádat o slovíčka a zaplétat se do debat? (2. Tim. 2:14–19) b) Jak se dá pomoci tomu, kdo vznese otázku a potřebuje duchovní pomoc?
8 Pavel řekl Timoteovi, aby ostatní vybízel, „aby se nehádali o slova, což vůbec není užitečné, protože to vede k pádu těch, kteří naslouchají“. Pak apoštol upozornil na nezdravé účinky výroků mužů, kteří se odchýlili od pravdy. Když se budeme hádat o slovíčka nebo se zaplétat do debat s těmi, kdo odmítají zdravé učení, nic duchovně nezískáme, ale můžeme naopak mnoho ztratit. (2. Tim. 2:14–19; Titovi 1:7–9) To neznamená, že člověk nemůže upřímně vznést otázku o něčem, čemu nerozumí. Trvání na nějakém názoru ovšem může vést ke zbytečným rozbrojům. Jestli že však někteří jednotlivci potřebují duchovní pomoc, existuje správný způsob, jak je poučit, a to „s mírností“. — 2. Tim. 2:23–26.
9. Co se požaduje od dozorců, aby jejich vyučování bylo účinné?
9 Je dobré, když dozorci „tvrdě pracují slovy a učením“ nejen tím, že přinášejí pravdu lidem vně, ale když také duchovně budují sbor. (1. Tim. 5:17) Příprava biblických proslovů a částí shromáždění tak, aby byly duchovně osvěžující, poučné a praktické, vyžaduje čas a úsilí. Když pravidelně studují Písmo a používají publikace Společnosti Strážná věž, osnovy proslovů a jiný materiál od „věrného a rozvážného otroka“, mohou řečníci a učitelé rozvinout mnohé body, které jim umožní předávat zdravé učení. Když se dozorci stanou příkladem v slově, ukazují, že vynakládají své úsilí správným směrem.
VŽDY SI UDRŽET „ZNAMENITÉ CHOVÁNÍ“
10, 11. a) Jaký je vztah mezi chováním a nebeskou moudrostí? b) Co se stane, když se projevuje moudrost shora, ve srovnání s projevy bezbožných rysů?
10 Sboroví dozorci se musí stát příkladem i „v chování“. Aby si udrželi znamenité chování, potřebují nebeskou moudrost a porozumění. Učedník Jakub zdůraznil tento bod slovy: „Kdo je moudrý a kdo má porozumění mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti. Máte-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ — Jak. 3:13–16; 1. Petra 2:12.
11 Znamenitým chováním, které zrcadlí nebeskou moudrost, se posilují vztahy s druhými staršími i s ostatními členy sboru. (Jak. 3:17, 18) Na druhé straně svárlivost, žárlivost, vychloubání a jiné světské živočišné a démonské rysy a skutky takové vztahy ničí. V řadách Božího lidu takové špatné rysy nemají místo. Když jsme zaměřeni sami na sebe, popíráme tím jakékoli prohlášení, že máme lásku jako Kristus. Znamenité chování tedy od nás vyžaduje: „Neuděláte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli budete považovat ostatní za vyšší než sami sebe.“ (Fil. 2:3) Takové chování je skutečně příkladné, protože zrcadlí podobný duševní postoj, jako projevoval Kristus Ježíš. — Fil. 2:5–8.
12. a) Jak by se mělo pohlížet na ženy ve sboru a jak by se s nimi mělo jednat? b) Jak mají dozorci jednat, jsou-li porušena Boží mravní měřítka? c) Jakou odpovědnost klade na starší požadavek důvěrného vyřizování právních záležitostí?
12 Aby dávali znamenitý příklad, musí se dozorci a ostatní odpovědní bratři vždycky chovat velmi obezřetně k druhému pohlaví. Mají snažně prosit „starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností“. (1. Tim. 5:1, 2) Je třeba ustavičné bdělosti, abychom se uchránili před ‚uvolněním‘ vzhledem k Božím vysokým mravním měřítkům. Pokud se vyskytne spolehlivé svědectví, že se někdo snaží mravně narušit jiné, musí dozorci rychle jednat, aby zachovali organizaci čistou, protože vědí, že Jehova ‚za to vše trestá‘. (1. Tes. 4:3–8) Zároveň nesmějí jmenovaní nižší pastýři mluvit s jinými o právních případech těch, kdo porušili Boží spravedlivé zásady. Musí být zachována důvěrnost. Plnou důvěru sboru může očekávat jen ten starší, který správně dozírá a jehož osobnímu chování nelze nikdy nic vytknout.
PŘÍKLADEM „V LÁSCE“
13. Jakého ducha potřebují mít dozorci, aby mohli být úspěšným příkladem, a proč?
13 Dozorci se nemohou stát opravdu úspěšným „příkladem věrným“, jestliže neprojevují ducha lásky. Když Pavel připomněl Timoteovi, aby ‚rozněcoval Boží dar, který je v něm‘, řekl: „Vždyť Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale moci a lásky a zdravé mysli.“ (2. Tim. 1:6, 7) Známe zdravé účinky, které v našem životě vyvolávají projevy Boží lásky. Když jsou dozorci znamenitým příkladem v přinášení duchovního ovoce lásky, ukazují tím, více než čímkoli jiným, jaké city pěstují ke svým spoluctitelům. Láska má přitažlivou moc, pobízí nás, abychom hledali radu a pomoc u milujících nižších pastýřů. Oceňujeme jejich vřelý zájem a jejich upřímnou snahu pomáhat nám, abychom činili duchovní pokroky.
14. Jaké příležitosti mají ženatí dozorci, aby ukázali, že ‚milují své manželky jako svá těla‘? Co to umožňuje jejich manželkám?
14 Aby byli opravdu duchovními muži, snaží se dozorci, aby se ‚všechny jejich záležitosti děly v lásce‘. (1. Kor. 16:13, 14) Jsou-li ženatí, budou „milovat své manželky jako svá těla“, která živí a něžně chovají. (Ef. 5:18, 29) Dozorci vědí, kolik každodenní péče vyžaduje jejich vlastní tělo. Tak i jejich manželky potřebují pozornost a pravidelnou duchovní péči, která jim umožní plnit jejich podpůrnou úlohu manželky způsobem, „jak se to sluší v Pánu“. (Kol. 3:18, 19) Rozebírání denního textu z „Ročenky svědků Jehovových“, opakování látky z publikací Společnosti, příprava na křesťanské shromáždění a využívání vhodných příležitostí ke společné modlitbě — to vše jsou projevy takové lásky. Podle možnosti a příležitosti by měli dozorci pomáhat manželkám i jinými způsoby. Spolu se správnou výchovou dětí to dosvědčuje, že muž dobře vede svou vlastní domácnost, a tak splňuje jeden z biblických požadavků pro dozorce. — 1. Tim. 3:4, 5; 5:8.
15. Jak může dozorce ukázat, že dovede „pečovat o Boží sbor“ a že má lásku?
15 Dozorce, který vede znamenitým způsobem svou rodinu, ukazuje, že dovede „pečovat o Boží sbor“. (1. Tim. 3:5) Při plnění odpovědností ve sboru se starší živě zajímá o ty, kteří jsou nám příbuzní ve víře. (Gal. 6:9, 10) Dozorci se připravují na shromáždění sboru a vedou je, navštěvují nemocné a jiné potřebné a pravidelně se účastní veřejného oznamování „dobrého poselství“. To vše jsou příklady lásky k Bohu, ke všem svěřeným „ovcím“ a k těm, komu tito starší káží poselství o království.
16. Co pohánělo Pavla, aby jednal v nejlepším zájmu korintského sboru? Najdeme stejný postoj u dnešních křesťanských dozorců?
16 Někdy dozorci zjistí, že je třeba poskytnout přímou radu nebo podniknout kázeňské opatření. Jejich snahou je pomáhat jednotlivcům a chránit sbor. V tom starší napodobují apoštola Pavla. Poháněn láskou jednal apoštol v nejlepším zájmu korintského sboru, ačkoli to pro něho bylo velmi vyčerpávající. Říká: „Psal jsem vám totiž z mnohého soužení a úzkosti srdce, a s mnohými slzami, ne snad proto, abyste se zarmoutili, ale abyste znali lásku, kterou máme zcela obzvláště k vám.“ (2. Kor. 2:4) Zatímco některé osoby v onom sboru neoceňovaly Pavlovo neúnavné a nesobecké úsilí, on byl ochoten se ještě více vydávat v jejich prospěch. Napsal: „Já sám se chci velmi rád vydávat a úplně se vydat pro vaše duše. Jestliže vás tedy hojněji miluji, měl bych být méně milován?“ (2. Kor. 12:15) Podobně jako Pavel se mnozí dozorci snaží z celého srdce. Dělají to z lásky ke svým bratrům, a tak dávají chvályhodný příklad.
17. Jaký účinek na organizaci Božího lidu mají znamenité příklady mnoha dozorců? Jaké vyjádření nižších pastýřů je potom případné?
17 Můžeme poukázat na mnohé dozorce, kteří se celé roky doslova vydávali ve službě Jehovovi a v péči o potřeby svých duchovních bratrů a sester. Příklady těchto lidí roznítily ducha lásky v celé organizaci Božího lidu. Naše důvěra se posílila, když jsme sledovali takové příklady pasení „stáda“ v době zkoušek. Protože mají opravdovou lásku a zájem o „stádo“, mají tito nižší pastýři důvod vyjádřit se stejně jako Pavel, který napsal: „Ať vám dá Pán nadto vzrůst, ano, ať vás rozhojní v lásce jednoho k druhému a ke všem, jako jsme i my k vám, aby upevnil vaše srdce, bezúhonná v svatosti před naším Bohem a Otcem v přítomnosti našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.“ — 1. Tes. 3:12, 13.
PROJEVENÁ VÍRA JE POSILOU PRO SPOLUVĚŘÍCÍ
18. Jakými skutky by měli dozorci ukazovat opravdovost své víry?
18 Bez ohledu na hlasitá náboženská prohlášení mnoha dnešních lidí, „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tes. 3:2) Máme-li být Bohu přijatelní, musí ovšem být naším vlastnictvím. (Žid. 11:6) I zde musí být křesťanští dozorci příkladem všem — „ve víře“. Kromě toho musejí konat činy neboli skutky, aby dokázali, že mají opravdovou víru. (Jak. 2:14–16) Mezi tyto skutky patří také utěšovat nemocné spoluvěřící, podporovat potřebné a pravidelně se podílet na oznamování „dobrého poselství o království“. — Mat. 24:14; srovnej Matouše 25:34–40.
19. Proč je víra nezbytná a k čemu dává mnohým lidem sílu?
19 Je významné, že Pavel opakovaně zdůrazňoval, že „spravedlivý bude žít z víry“. (Řím. 1:17; Gal. 3:11; Žid. 10:38) Víra nám nejen pomáhá vidět, co leží před námi, ale vede nás k jednání. Je například třeba víry, aby se člověk přihlásil jako pomocný nebo pravidelný průkopník a pak sloužil jako kazatel „dobrého poselství“ plným časem. (Mar. 13:10) Přes rodinné a jiné povinnosti nacházejí mnozí dozorci a služební pomocníci možnost podílet se na této činnosti. Mnozí si upraví své světské zaměstnání a ostatní záležitosti tak, aby mohli věnovat větší pozornost svým odpovědnostem ve sboru. Opravdová víra je také nutná, když se přímo podílejí na kázání „dobrého poselství“, plní úkoly na křesťanských sjezdech, stavějí sály království nebo se zabývají různými každodenními teokratickými činnostmi. Skutečně, je třeba víry, aby dozorci a celý Jehovův lid věřili, žili, pracovali a uctívali v souladu s Božím slovem.
20. a) Jakou úlohu hraje víra v tom, abychom zaujali pevný postoj vůči ďáblu? b) Jak mohou zvláště dozorci pomáhat spoluvěřícím překonávat zkoušky víry?
20 Víra je nutná i pro překonávání těžkostí a zkoušek. Když Petr nejdříve nabádal starší muže, aby se stali příkladem „stádu“, potom je varoval: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů ve světě.“ (1. Petra 5:8, 9) Dozorci musí být stále bdělí vzhledem k taktice a úskokům, kterých používá ďábel, aby svedl z cesty, polapil nebo pohltil Boží služebníky. Křesťané by se nikdy neměli dát ukolébat do sebeuspokojení vzhledem k situaci, které čelí, a jmenovaní nižší pastýři „stáda“ by měli být zvláště bdělí. Zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že dozorci stojí vždy v prvních řadách bitvy, když Jehovovy svědky postihnou těžkosti a zkoušky. Tito starší spoléhají na Boha a stále svým spoluvěřícím různými způsoby pomáhají, vzdorují odpůrci, úpěnlivě se modlí, a používají velikého štítu víry a ostatní duchovní výzbroje. — Ef. 6:10–18.
21. Jak pomáhají dozorci „stádu“ k upevnění víry a naděje tím, že jsou sami příkladní ve víře?
21 Dozorci by měli pomáhat „stádu“, aby chodilo ve víře a radovalo se z naděje, která je před ním. Jehova Bůh a jeho Syn jsou neviditelní v nebeské říši, a proto je nemůžeme spatřit. Přesto je jejich jednání s námi skutečné. — (Žid. 11:27) To, co se děje pod jejich vedením, je splňováním biblických předpovědí. Dozorci by měli horlivě pomáhat svým duchovním bratrům a sestrám, aby oceňovali tuto skutečnost, a hledět, aby byl „velký zástup“ shromažďován v co nejhojnějším počtu. Na takové práci spočívá Jehovovo požehnání. (Iz. 60:22; Zjev. 7:9) Těšíme se z duchovního bezpečí, které nám slíbil. (Žalm 91:1, 2) Mezi Božím lidem se dnes skutečně hojně projevuje ovoce Jehovova svatého ducha, včetně víry. (Gal. 5:22, 23; srovnej Římanům 1:8.) Očima víry vidíme, jak se blíží vykonání Jehovova rozsudku. (Zjev. 11:16–18; 16:14, 16) Po „velkém soužení“ začne nový pořádek a země bude uvedena do rajského stavu. (Mat. 24:21; Luk. 23:43; 2. Petra 3:11–13) Proběhne vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Lidská rodina bude opět uvedena do pokojného vztahu s Bohem a věčný život bude údělem těch, kdo prokáží poslušnost během konečné zkoušky. (Zjev. 20:7–10) Když tak hledíme budoucnosti vstříc, vážíme si desetitisíců dozorců, kteří dnes slouží jako příklady ve víře, oceňujeme věrné nižší pastýře, kteří tolik pracují, aby pomáhali „stádu“ radovat se z předložené naděje. — Řím. 12:12.
BÝT CENNÝM PŘÍKLADEM „V CUDNOSTI“
22. a) Jak pomůže úvaha o Filipenským 4:8 a Jakubovi 3:17 dozorcům, aby byli příkladní v cudnosti? b) Když jsou doporučováni bratři pro odpovědná postavení ve sboru, jak se mají dozorci snažit, aby zůstali cudní?
22 Konečně jsou dozorci nabádáni, aby se stali „pro věrné příkladem. . . v cudnosti“. To znamená víc, než být čistý v myšlení a mravném chování. Musíme si samozřejmě dávat pozor, aby to, nač myslíme, bylo cudné. (Fil. 4:8; Jak. 3:17) Aby však zůstali dozorci cudní, musí také projevovat dobrý úsudek, když uvažují o některých bratrech vzhledem k sborovým odpovědnostem. Způsobilost takových bratrů musí být pečlivě zvážena ve světle biblických požadavků. Nikdy by neměla být dávána přednost osobním přátelům nebo příbuzným. Jestliže jsou nějaké pochybnosti o mravném chování některého z bratrů, umožněte, aby čas a okolnosti takové pochybnosti rozptýlily. To bude v souladu se zdravou radou, kterou nalézáme v 1. Timoteovi 5:22: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně; ani se nepodílej na hříších jiných, zachovej se cudný.“
23. Co pomůže dozorcům, aby si zachovali cudnost při projednávání právních záležitostí?
23 Dozorci se vyhýbají podílu na hříších jiných i tím, že správně vyřizují právní záležitosti. Když řeší případy nesprávného jednání, měli by být starší milosrdní, jestliže okolnosti vyžadují milosrdenství, ale nesmějí trpět hřích nebo jej brát na lehkou váhu. (Přísl. 28:13; Jak. 2:13; srovnej Judu 3–15, 22, 23.) Jmenovaní starší si musí dát dobrý pozor, aby se nedali zviklat stranickostí, sentimentalitou nebo návalem citů, když naslouchají prohlášením provinilců nebo svědectvím druhých. Když se v rozhodování takových případů dají věrní nižší pastýři vést biblickými zásadami, zachovají si cudnost.
24. Co dozorcům umožní, aby se vyjádřili jako Pavel v 1. Kor. 11:1?
24 Stanou-li se příkladem v uvedených věcech, mohou všichni věrní křesťanští dozorci říci s dobrým svědomím jako Pavel: „Staňte se mými napodobiteli, jako já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Přestože si apoštol byl vědom svých lidských slabostí, mohl s důvěrou říci, že následuje Krista. A to je pravdivé i o dnešních dozorcích, kteří se snaží přizpůsobit se Božím požadavkům.
POVZBUZENÍ SBORU, ABY SMĚLE MLUVIL SLOVO
25. Jaká Boží požehnání se projeví ve sboru, který napodobuje dobrý příklad křesťanských dozorců?
25 Jaké výsledky můžeme očekávat, když budeme napodobovat vzor věrných nižších pastýřů „Božího stáda“? Jistě bude celý sbor povzbuzen, aby dál mluvil Boží slovo se smělostí a zachovával si přitom znamenité chování. (Sk. 4:29–31; 1. Petra 2:12) Ovoce lásky nepochybně označí sbor jako společenství pravých Kristových učedníků, a to přitrhne další k Božímu lidu. (Zach. 8:23; Jan 13:34, 35) Činná víra se projeví v takových znamenitých dílech, jako je kázání „dobrého poselství“, činění učedníků a sledování Božích cest. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Když bude cudnost ovládat životy všech, kdo hledají Boží schválení, zachová si celý sbor čistotu. Služme proto Jehovovi společně ve věrnosti a oceňujme požehnání, která dostáváme jako Boží lid. A kéž náš milující nebeský Otec dále žehná našim společným snahám, když spolupracujeme s křesťanskými dozorci, kteří jsou znamenitým příkladem „stádu“.