Mít užitek z toho, že je „jeden prostředník mezi Bohem a lidmi“

1. a) Proč dnešní Židé nemají zájem o novou smlouvu? b) Kdo jedině mohl ustanovit novou smlouvu a jejího prostředníka?

ŽÁDNÝ ze 152 národů, jež jsou částí OSN, se dnes nezajímá o uzavření smlouvy s Jehovou, Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. Nezajímá se o to ani 15 000 000 Židů, kteří jsou v dnešní době rozptýleni po celé zemi. Přestože bylo dáno proroctví u Jeremiáše 31:31–34, raději věří, že jsou stále ještě pod starou smlouvou Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš. „Protože. . . nepoznali spravedlnost Boží, ale snažili se zavést svou vlastní spravedlnost [úsilím o dodržování smlouvy Zákona], nepodřídili se spravedlnosti Boží“, kterou mohli získat skrze novou smlouvu. (Řím. 10:1–3) Tuto novou smlouvu navrhl Jehova, Bůh pravé spravedlnosti. Jedině on ji mohl ustanovit a mohl pro ni vybrat vhodného prostředníka.

2. S kým chtěl Jehova podle svého výroku uzavřít novou smlouvu? Co chtěl pomocí této smlouvy udělat vzhledem k jejich provinění a hříchu a pokud jde o poznání Boha?

² „ ‚Hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; . . .‘ ‚Neboť to je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je výrok Jehovův. ‚Vložím do nich svůj zákon a napíši jej do jejich srdce. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A nebudou již učit každý svého druha a každý svého bratra slovy: „Poznejte Jehovu!“, protože oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok. ‚Protože odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.‘ “ — Jer. 31:31–34.

3. Na příchodu koho závisel čas zavedení nové smlouvy? Mělo to nějaký vztah k Mojžíšovi?

³ Kdy Jehova uzavřel tuto novou smlouvu „s izraelským domem a s judským domem“? Čas byl závislý na prostředníku této smlouvy, kterého vybral Jehova. Mojžíš neměl být vzkříšen z mrtvých, aby zprostředkoval tuto novou smlouvu. Těm, kteří v ní byli, nemohl pomoci, stejně jako nemohl pomoci Izraeli.

4. Kdo je Božím prostředníkem nové smlouvy podle slov hebrejského pisatele, jehož učitelem byl farizeus Gamaliel?

⁴ Nejsme ponecháni na pochybách v otázce, kdo byl tímto prostředníkem, který byl nutný. Obracíme se v této věci k inspirovanému dopisu, který Hebrejcům napsal jeden z nich, právě ten přemýšlivý člověk, který kdysi sedal u nohou farizea Gamaliela, významného učitele v prvním století našeho letopočtu. Ukázal rozdíl mezi Mojžíšem a tímto novým prostředníkem, a pak říká: „Jako když se Mojžíš chystal dokončit stan a dostal božský příkaz. Říká totiž: ‚Hleď, ať všechny věci uděláš podle jejich vzoru, který ti byl ukázán na hoře [Sinaj].‘ Ale Ježíš nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředník úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších zaslíbeních.“ (Žid. 8:5, 6) „A k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábelova krev.“ — Žid. 12:24.

5. Jak Ježíš před svou smrtí ukázal, že přišel čas, kdy má stará smlouva Zákona být nahrazena smlouvou novou, a že to uznává?

⁵ Ježíš poznal, že přišel čas, kdy chtěl Jehova nahradit starou mojžíšovskou smlouvu Zákona smlouvou novou. Proto v předvečer své smrti, v noci pasach v pátek 14. nisana roku 33 n. l. , zavedl slavnost na památku své obětní smrti. Když vzal při této památné slavnosti pohár vína, řekl svým jedenácti věrným apoštolům: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Mat. 26:27, 28) Apoštol Pavel převádí Ježíšův výrok slovy: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. Stále to čiňte, jak často jej budete pít, na mou památku.“ (1. Kor. 11:25) Po části tří dnů byl mrtev v pamětní hrobce a nemohl začít působit jako prostředník této nové smlouvy.

6. Co bylo nutné, aby se mohla splnit Boží slova nové smlouvy o tom, že odpustí provinění a nebude již vzpomínat na hřích?

⁶ Jeremiáš 31:31–34 se sice o oběti nezmiňoval, ale oběť byla nutná, aby mohla být nová smlouva uvedena v platnost. Oběť byla nutná proto, že Bůh ve výroku o nové smlouvě řekl: „Odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.“ (Jer. 31:34) Při zavedení staré mojžíšovské smlouvy Zákona a také k očistným účelům byla používána krev obětních zvířat. V souladu s tím prostředník Mojžíš „krví pokropil také stan a všechny nádoby k veřejné službě. Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.“ (Žid. 9:21, 22) Když byl Ježíš v neděli 16. nisana roku 33 n. l. vzkříšen z mrtvých, měl ještě ve vlastnictví hodnotu své životní krve. Tato myšlenka je naznačena v Židům 13:20: „Bůh pokoje. . . vzkřísil z mrtvých velkého pastýře ovcí s krví věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše.“ — Jan 10:11.

7. Jak působí Kristova krev vzhledem ke svědomí a také ve prospěch Božích ‚povolaných‘, protože obětoval lepší oběť v zájmu nové smlouvy?

⁷ Nová smlouva byla uvedena v platnost pomocí lepší oběti, a proto byla Hebrejcům, kteří se stali křesťany, dána otázka: „Oč více krev Krista, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval bez poskvrny Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom živému Bohu prokazovali svatou službu?“ Protože Kristova krev skutečně má takovou moc očistit nás od hříchu, který nás odsuzuje, čteme dále: „Proto je tedy prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kteří byli povoláni [Bohem], obdrželi zaslíbení věčného dědictví.“ (Žid. 9:14, 15) Kdy však začala Kristova krev očišťovat svědomí těchto Židů, kteří se stali křesťany a kteří předtím byli pod „dřívější smlouvou“, pod smlouvou Zákona, jež byla na hoře Sinaj zprostředkována Mojžíšem?

8. Kdy začala Kristova krev očišťovat svědomí Židů, kteří byli pod dřívější smlouvou Zákona, ale pak se stali křesťany?

⁸ Nebylo to při Kristově vzkříšení z mrtvých, ale padesátý den po něm. To znamená v den letnic, až po tom, kdy vystoupil do nebe a vstoupil do Boží přítomnosti, „do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. — Žid. 9:24.

9. Když o letnicích Petr řekl kajícným Židům, že jim budou odpuštěny hříchy po křtu ve jménu Ježíše Krista, co tím bylo dokázáno ohledně smluv?

⁹ V ten den letnic promluvil apoštol Petr k Židům a obřezaným židovským proselytům, v nichž se ozvalo svědomí. Zeptali se: „Co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ (Sk. 2:37, 38) Tento slib, že jim budou odpuštěny hříchy, z nichž činili pokání, byl něčeho důkazem. Čeho? Že Boží nová smlouva, jež zahrnuje opatření pro odpuštění hříchů, vstoupila právě v ten den v platnost, protože stará mojžíšovská smlouva Zákona byla přibita na kůl, na němž zemřel Ježíš Kristus! — Ef. 2:15, 16; Kol. 2:14; Žid. 8:8–13; Jer. 31:34.

10. Jak Petr zdůraznil tuto myšlenku o smlouvách o několik dnů později?

¹⁰ Stejná myšlenka byla zdůrazněna o několik dnů později. Na Židech spočívala vina krve, a těm, kteří byli shromážděni v chrámě, Petr řekl: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby a aby vyslal Krista ustanoveného pro vás, Ježíše, kterého vskutku musí podržet nebe až do časů obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby.“ Svou řeč ukončil Petr slovy: „Když Bůh vzkřísil svého služebníka, vyslal ho nejprve k vám, aby vám požehnal tím, že každého odvrátí od jeho zlých skutků.“ — Sk. 3:19–21, 26.

„PROSTŘEDNÍK“ PRO KOLIK LIDÍ?

11. Jak je ukázáno, zda Bůh uzavřel novou smlouvu s přirozeným, tělesným domem izraelským a judským?

¹¹ Uzavřel však Bůh novou smlouvu s přirozeným, tělesným „izraelským domem“ a s přirozeným, tělesným „judským domem“? Jak by to bylo možné, jestliže přirození Židé obou těchto domů násilně odmítli budoucího prostředníka této nové smlouvy a jako národ slavili v ustanovený den v jeruzalémském chrámu svátek letnic? To Bůh nemohl udělat. Měl v úmyslu uzavřít novou smlouvu s nově zrozeným křesťanským izraelem, s duchovním izraelem, který se zrodil právě v onen den letnic, když ‚svatý duch padl na‘ pokřtěné učedníky Ježíše Krista, asi na 120 z nich. (Sk. 11:15) Ti čekali, nikoli v chrámu, ale v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Tam byli tito učedníci zplozeni Božím duchem, aby se stali jeho duchovními dětmi, „Božím izraelem“, když se již předtím dali ponořit do vody. Tak byli uvedeni do nové smlouvy skrze nebeského prostředníka Ježíše Krista, proroka, který byl větší než Mojžíš. — Sk. 2:1–36; Joel 2:28, 29; Jan 3:3, 5; Gal. 6:16.

12. Jak se v souladu s Božím postupem rozšiřovala činnost Ježíše Krista jako prostředníka v roce po letnicích?

¹² Ježíš Kristus v nebesích je tedy prostředníkem mezi Bohem a duchovními izraelity, zatímco ti jsou stále ještě v těle jako muži a ženy. Ačkoli počet členů tohoto malého „svatého národa“ je omezen, zprostředkovatelská úloha Ježíše Krista nabyla širšího rozsahu. Když totiž do této nové smlouvy Bůh uváděl třídy lidí, sledoval při tom určité pořadí. Asi rok od letnic roku 33 n. l. byl Ježíš prostředníkem pouze pro ty duchovní izraelity, kteří byli tělesnými Židy nebo obřezanými židovskými proselyty. V den letnic roku 33 n. l. bylo k duchovnímu izraeli připojeno asi 3 000 z těchto lidí. (Sk. 2:10, 37–41) Potom, pravděpodobně následujícího roku (r. 34 n. l.), mělo pronásledování ze strany Saula z Tarsu takový vedlejší účinek, že „dobré poselství“ o Kristu bylo kázáno v Samařsku a svatý duch ‚padl na‘ tamější pokřtěné věřící. (Sk. 8:15–17) Užitek z Ježíšova prostřednictví se tehdy rozšířil na duchovní izraelity, kteří jako muži a ženy pocházeli ze Samařska na Samaritány.

13. Jak se Ježíš dva roky po přijetí Samaritánů stal prostředníkem pro třetí třídu duchovních izraelitů? Jak to uznali Židé v Jeruzalémě, kteří se stali křesťany?

¹³ Uplynuly dva roky. Na podzim roku 36 n. l. , neboli tři a půl roku po smrti a vzkříšení Ježíše Krista, začíná působit jako prostředník pro třetí třídu duchovních izraelitů, pro ty, kteří jsou vzati z neobřezaných pohanů, počínaje italským setníkem Korneliem. Když apoštol Petr vyprávěl o tomto překvapujícím obratu událostí v Jeruzalémě Židům, kteří se stali křesťany, řekli: „Nyní tedy Bůh poskytl i lidem z [neobřezaných] národů pokání, které vede k životu.“ — Sk. 8:1 až 11:18.

14. Co řekl Pavel starším v Efezu o tom, že kázal pokání vůči Bohu? V zájmu které smlouvy sloužil nyní jako služebník?

¹⁴ Více než dvacet let po této události působil ještě Pavel jako apoštol mezi národy a končil svou třetí misionářskou cestu. Když se vracel do Jeruzaléma, zastavil se v Milétu a mluvil ke starším sboru v maloasijském Efezu. Řekl jim, jak pracoval: „Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a o víře v našeho Pána Ježíše. Pohleďte, v duchu vázán cestuji do Jeruzaléma.“ (Sk. 20:21, 22) Již nesloužil jako farizeus v zájmu staré mojžíšovské smlouvy Zákona. Jak píše ve 2. Korintským 3:5, 6, „naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás vskutku učinil dostatečně způsobilými, abychom byli služebníky nové smlouvy, nikoli psané sbírky zákonů, nýbrž ducha; neboť psaná sbírka zákonů odsuzuje k smrti, ale duch obživuje“.

15. Když Pavel mluvil o „služebnících nové smlouvy“, koho zahrnul zájmenem „nás“? Měli tito lidé účast na zprostředkovatelském úřadu mezi Bohem a lidmi?

¹⁵ Koho měl apoštol Pavel na mysli, když použil zájmena „nás“? V úvodu svého dopisu nám vysvětluje, koho zahrnul označením „my“: „Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a náš bratr Timoteus Božímu sboru, který je v Korintě.“ (2. Kor. 1:1) A tak tedy Pavel i Timoteus byli „služebníky nové smlouvy. . . ducha“. Pavel tímto výrazem nechtěl říci, že by byl spolu s Timoteem v nějakém zprostředkovatelském úřadě a že by se s Ježíšem podíleli na postavení prostředníků. Nikoli, protože oni sami byli pouhými duchovními izraelity, v jejichž prospěch sloužil Ježíš jako Boží prostředník. Jedině sám Ježíš je „prostředníkem nové smlouvy“. — Žid. 12:24.

16, 17. Jakým myšlenkovým sledem v 1. Timoteovi 1:20 až 2:7 se Pavel dostává až ke zmínce o Kristu Ježíši jako prostředníku?

¹⁶ Ve svém dopise přímo Timoteovi směřuje Pavel ke zmínce o postavení Ježíše Krista jako prostředníka, když dále říká: „K nim patří Hymeneus a Alexandr a já je předal satanovi, aby se ukázňováním naučili nerouhat se. Vybízím vás tedy především, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu [ale ne za Hymenea a Alexandra, kteří byli rouhači], za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení; abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností.

¹⁷ To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny [nebo: za lidi všeho druhu, poznámka pod čarou] — to má být dosvědčeno ve svých zvláštních časech. Pro toto svědectví jsem byl ustanoven kazatelem a apoštolem — říkám pravdu, nelžu —, učitelem [neobřezaných] národů ve věci víry a pravdy.“ — 1. Tim. 1:20 až 2:7.

18. a) Povzbuzoval tím Pavel Timotea, aby jednal jako prostředník mezi Bohem a veřejnými úředníky? b) Kdo měl mít užitek z těchto proseb k Bohu, jež se týkaly veřejných úředníků?

¹⁸ Pavel tedy vybídl, aby „se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy“ „za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení“. Nevybízel však Timotea, aby působil jako prostředník mezi Bohem a mezi těmito veřejnými úředníky. Pohnutkou k těmto „úpěnlivým prosbám, modlitbám, přímluvám“ neměla být snaha obrátit tyto veřejné úředníky ke křesťanství. Kdo tedy ve skutečnosti měl mít užitek z takových proseb vznášených k Bohu? K čemu mělo sloužit takové volání k Bohu? „Abychom [my, křesťané jako Pavel a Timoteus] mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti a vážnosti.“ — 1. Tim. 2:2.

19. K čemu měl vést takový zbožný život? Pro koho to bylo „znamenité a přijatelné“?

¹⁹ Takový klidný, vážný život ve zbožné oddanosti měl působit k záchraně křesťanů, kteří vznášeli takové prosby ohledně politických vládců. Záchrana takových nevýbojných křesťanů byla ‚znamenitá a přijatelná v očích našeho zachránce, Boha‘. Proč? Protože je Boží vůlí, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. V souladu s tím je zde jako „náš zachránce“ označen nikoli Ježíš Kristus, ale „Bůh“.

20. Jaká je podle 1. Timoteovi 2:5, 6 úloha Krista Ježíše v Božím programu záchrany?

²⁰ Jaká je tedy Kristova úloha v tomto programu záchrany? Pavel dále říká: „Je. . . jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi [nikoli všemi lidmi], člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ — 1. Tim. 2:5, 6.

21. a) Příkladem dopisu mezi jakými služebníky byl Pavlův dopis Timoteovi? b) Jak dlouho trvá tato smlouva? Jakou úlohu má v této souvislosti „odpovídající výkupné za všechny“?

²¹ Pavlova slova odpovídala stavu křesťanství v prvním století, kdy byla nová smlouva uvedena v činnost. Do této nové smlouvy již byli uvedeni „lidé“ všech národností, Židé, Samaritáni i neobřezaní pohané, když byli předtím pojati do duchovního izraele. Kristus Ježíš byl prostředníkem této nové smlouvy. Když Pavel psal dopis Timoteovi o této věci, znamenalo to, že jeden ‚služebník nové smlouvy‘ psal jinému ‚služebníku nové smlouvy‘. Tato nová smlouva mezi „naším zachráncem, Bohem“ a duchovním izraelem bude pokračovat tak dlouho, dokud budou duchovní izraelité ještě v těle jako „lidé“ zde na zemi. V dnešní době tedy smlouva platí. Ježíšovo „odpovídající výkupné za všechny“ tvoří základ, aby se muži a ženy všeho druhu mohli stát duchovními izraelity a aby mohli být uvedeni do nové smlouvy, jejímž „jedním prostředníkem“ je Kristus Ježíš.

22. a) Jak je zřejmé, že se nová smlouva blíží ke svému ukončení? Kdy skončí Kristův prostřednický úřad? b) Proč oslavení duchovní izraelité nebudou potřebovat žádného prostředníka? V jakém postavení budou pak působit?

²² Ještě více než 9 000 osob vyznává, že jsou duchovními izraelity v nové smlouvě. Stejně jako Pavel a Timoteus jsou i oni „služebníky nové smlouvy“. (2. Kor. 3:6; 1:1) Působení nové smlouvy s účelem vytvořit 144 000 duchovních izraelitů, kteří mají získat Boží schválení a být spojeni s Ježíšem Kristem v nebeském království, ideální vládě pro lidstvo, se zřejmě blíží svému konci. Až poslední z těchto schválených duchovních izraelitů přestanou být „lidmi“, protože na zemi zemřou a budou vzkříšeni k účasti na nebeském království, skončí také prostřednictví Ježíše Krista. Jejich zděděný hříšný stav, v němž byli v těle a pro který potřebovali prostředníka, který by jednal mezi nimi a Bohem svatosti, bude skončen. Tito oslavení duchovní izraelité nebudou potřebovat žádného prostředníka mezi sebou a Jehovou Bohem, jako jej nepotřebují svatí andělé v nebi. (Zjev. 22:3, 4) Pod vedením Ježíše Krista budou sloužit jako králové, kněží a spolusoudci nad celým světem lidstva. — Zjev. 7:4–8; 14:1–3; 20:4, 6; Luk. 22:28–30.

„VELKÝ ZÁSTUP“ TĚCH, KTEŘÍ BUDOU MÍT UŽITEK NA ZEMI

23, 24. a) Kdo nyní aktivně spolupracuje s ostatkem duchovních izraelitů? Jaké pozvání dostali vzhledem k Pánově večeři? b) Čím nejsou a uvědomují si to? Jak mají nyní přesto užitek z působení nové smlouvy?

²³ Podle autentických záznamů existuje dnes „velký zástup“ oddaných, pokřtěných křesťanů, kteří aktivně spolupracují s malým ostatkem duchovních izraelitů. Od jara 1938 jsou vždy zváni, aby se každoročně účastnili slavnosti na památku Kristovy smrti, ne aby měli účast na památných symbolech, nekvašeném chlebu a červeném vínu, ale jako uctiví pozorovatelé.a Uznávají Ježíše Krista jako svého nebeského krále od doby, kdy v roce 1914 skončily časy pohanů. Nadšeně se připojují k ostatku duchovních izraelitů a káží „toto dobré poselství o království“ po celé obydlené zemi na „svědectví všem národům“ dříve, než v nadcházejícím „velkém soužení“ skončí tento systém věcí. (Mat. 24:14, 21) Uznávají, že nejsou duchovními izraelity v nové smlouvě, kterou zprostředkoval Ježíš Kristus, a že také nepatří k „vyvolenému rodu, královskému kněžstvu, svatému národu“. — 1. Petra 2:9.

²⁴ A přece mají užitek z působení nové smlouvy. Mají z ní užitek stejně tak, jako ve starověkém Izraeli měl ‚cizí usedlík‘ užitek z toho, že bydlel mezi Izraelity, kteří byli ve smlouvě Zákona. — 2. Mojž. 20:10; 3. Mojž. 19:10, 33, 34; Zjev. 7:9–15.

25. S kým musí zůstat spojen „velký zástup“, má-li si zachovat vztah k Jehovovi Bohu? Proč?

²⁵ Má-li „velký zástup“ zůstat ve vztahu k „našemu zachránci, Bohu“, musí zůstat spojen s ostatkem duchovních izraelitů. Proč? Protože tito duchovní izraelité jsou „svatým národem“, o němž čteme u Jeremiáše 31:35, 36 vzápětí po Božím slibu ohledně nové smlouvy: „Tak řekl Jehova, který dal slunce, aby svítilo ve dne, ustanovení pro měsíc a hvězdy, aby svítily v noci, ten, který víří moře, aby se rozbouřily jeho vlny [proti Egypťanům, kteří pronásledovali Izraelity], ten, jehož jméno je Jehova vojsk: ‚ „Kdyby mohly být tyto předpisy ode mne vzdáleny,“ je Jehovův výrok, „mohli by stejně tak ti, kteří jsou semenem Izraelovým, přestat být provždy přede mnou národem.“ ‘ “

26. Jak trvalou existenci bude tedy mít duchovní izrael v Boží univerzální organizaci? Kde bude Ježíš Kristus vládnout nad těmi, kteří budou žít na rajské zemi?

²⁶ Jehova by nemohl připustit, aby duchovní izrael přestal existovat v jeho univerzální organizaci, stejně jako by nemohl odstranit z existence nebeská svítící tělesa, která dávají světlo naší Zemi. V nebesích bude duchovní izrael Novým Jeruzalémem, v němž bude Ježíš Kristus vládnout jako král nad přežijícím „velkým zástupem“ a nad všemi lidmi, kteří budou vzkříšeni z mrtvých na rajské zemi. — Zjev. 21:2–24.

[Poznámka pod čarou]