Ježíš Kristus — vítězný Král, s nímž musí národy počítat
1. Co napsal Pavel v Židům 1:8, 9 křesťanům v Jeruzalémě, aby dokázal, že Boží Syn je daleko vyšší než andělé?
NEŽ Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém, potřebovali křesťané v tomto městě mít důkaz z inspirovaných Hebrejských písem, že Ježíš Kristus, Boží Syn, byl učiněn vyšším než nebeští andělé. Když proto těmto křesťanům prvního století psal apoštol Pavel, upozornil je na prorocká slova, jež se vztahovala na oslaveného Ježíše Krista: „Bůh je navždy tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.“ — Žid. 1:8, 9.
2. Proč se Bůh stal „trůnem“ svého Syna a jak?
2 Království takového milovníka spravedlnosti, který tak nenávidí bezzákonnost, by jistě přineslo nám všem ten největší užitek. Jeho žezlo je tedy „žezlem přímosti“. Není divu, ze Bůh je pro něj „trůnem“, neboť Bůh je jediným zdrojem jeho království a jeho království sám udržuje. Žádné národy tohoto světa nemohou jeho království svrhnout, stejně jako nemohou svrhnout Boha jako svrchovaného vládce vesmíru a jako „Krále národů“.
3. Odkud Pavel citoval slova v Židům 1:8, 9 a co to dokazuje?
3 Slova, jež pisatel Židům, kteří se stali křesťany, uplatnil na oslaveného Božího Syna, byla citována z biblické knihy Žalmů, ze Žalmu 45:6, 7; 45:7, 8, „KB“. To dokazuje, že celý žalm byl prorocký. Budeme-li jej zkoumat, získáme informace o tom, co učiní Boží pomazaný král pro Boží slávu a pro věčné štěstí člověka.
4. Co je příčinou nadšení, jež vyzařuje ze 45. žalmu?
4 Pisatelé tohoto žalmu byli Levité v úředním postavení, kteří sloužili v Božím chrámu v Jeruzalémě. Ze žalmu plně vyzařuje nadšení. Je v něm vyjádřeno nadšení z toho, že přijde dobrá vláda, jež bude v rukou neporušitelného, spravedlivého panovníka. Je to vzrušující událost, neboť žalmista překypuje slovy: „Mé srdce se vzrušilo příjemnou věcí. Říkám: ‚Mé skutky se týkají krále.‘ Kéž je můj jazyk rydlem zručného opisovače.“ — Žalm 45:1 a podnadpis; 45:2, „KB“.
5. Kdo měl za téma svého kázání ‚příjemnou věc‘, o níž pojednává Žalm 45? V jakém rozsahu měla být rozhlášena?
5 Ukázalo se, že „příjemná věc“, jež vzrušila srdce inspirovaného žalmisty, byla charakteristickým rysem toho, co Ježíš Kristus označil jako „toto dobré poselství o království“. Poselství o království bylo tak „příjemné“, že si zasloužilo, aby bylo „kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ vzhledem k tomu, že se přiblížil „konec“ těchto národů. (Mat. 24:14) Je dnes naše srdce vzrušeno „příjemným“ námětem o Božím království pod Kristovou vládou?
6. a) Čemu mají obzvláště sloužit naše „skutky“? b) Jak se náš „jazyk“ stává podobným rydlu zručného opisovače?
6 Připojujeme se k žalmistovi a říkáme všem, kteří nás mohou slyšet: „Mé skutky se týkají krále“? Nemáme proč se stydět za tohoto krále, za Božího pomazaného. Našimi hlavními „skutky“ by tedy mělo být to, že mluvíme, učíme a kážeme o tomto královském Mesiáši. Pracujeme hlavně pro zájmy jeho království, ne pro zájmy některého ze světských království, jež se blíží ke katastrofálnímu konci. Cítíme se podněcováni k tomu, abychom používali svého jazyka a oznamovali Boží království a jeho pomazaného krále. Výroky našeho jazyka plynou tak, jako by byly psány perem nebo rydlem opisovače, který je zručný v opisování svatého Písma. Co plyne z našeho jazyka, chceme také psát, aby to druzí s radostí četli. Jsme na tom dokonce ještě lépe, protože to dnes můžeme tisknout na rychlých tiskařských strojích v miliónech exemplářů a v mnoha jazycích pro veřejnost na celém světě.
INSPIROVANÉ OSLOVENÍ KRÁLE
7. Jaká otázka vzniká ohledně popisu v Žalmu 45:2, (45:3, „KB“)?
7 Odpovídá Boží pomazaný král našemu vkusu? Mělo by to tak být, jestliže se nám líbí popis, jímž ho oslovuje žalmista a srovnává jej s dřívějšími králi z rodu jeruzalémského krále Davida. Říká: „Jsi skutečně statečnější než synové lidí. Půvab ti byl vylit na rty. Proto ti Bůh požehnal na neurčitý čas.“ — Žalm 45:2; 45:3, „KB“.
8. Co přispívá ke kráse nebo statnosti Ježíše Krista?
8 Ježíš Kristus byl dokonalý člověk, stejně dokonalý jako první člověk Adam v zahradě Eden. Způsob, jak jej na svých obrazech znázorňovali umělci křesťanstva, jistě neodpovídá jeho skutečnému vzezření, když byl na zemi. Žalmistův popis se úplně liší od popisu v 53. kapitole Izaiáše, kde je zobrazen jako Boží trpící služebník. Jestliže se však na něj díváme ve světle toho, čím skutečně je a co skutečně činí, nabývá krásu, která nezávisí na rysech obličeje a daleko převyšuje krásu všech jiných mužů, včetně Adama.
9. Co dodává půvabu rtům Ježíše Krista? Co dodává půvabu našim vlastním rtům?
9 Královy rty měly krásný tvar. Ale půvab jim dodávalo to, co bylo vyléváno skrze tyto rty, a tento půvab pocházel od Boha. Špatně smýšlející nepřátelé jej obviňovali, že z jeho rtů vychází rouhání proti Bohu. A přece i policejní úředníci, kteří byli posláni, aby jej zatkli a přivedli před soud, museli kritikům říci: „Tak žádný nikdy nemluvil.“ (Jan 7:46) Poselství o Božím království, které mluvil, dodávalo jeho rtům půvabu. My, kteří jej uznáváme jako svého učitele, jsme jeho slovy okouzleni. Jako jeho učedníci dodáváme půvabu svým rtům tím, že opakujeme to, co říkal on.
10. Proč poskytl Bůh Ježíši Kristu své požehnání trvající na neurčitý čas? Jak bylo toto požehnání vyjádřeno?
10 Tento statný, půvabný král má Boží požehnaní, jež bude trvat na neurčitý čas. Mluvil totiž to, co jej naučil mluvit Bůh. Kázal a učil Boží pravdu o teokratické vládě, která má požehnat celému lidstvu. Když stál Ježíš Kristus před soudem, při němž šlo o jeho život, a římský vladař Pilát Pontský se jej zeptal, zda je král, nebojácně odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37) Za to, že věrně řekl pravdu o království, požehnal mu Bůh tím, že jej vzkřísil z mrtvých. Kromě toho mu Bůh dal nebeské království, nejen nad izraelskými poddanými krále Davida, ale také nad celým lidstvem. Boží požehnání, které nad ním spočívá na neurčitý čas, je předzvěstí dobra i pro nás všechny.
TEN, JENŽ BYL JMENOVÁN A S NÍMŽ NÁRODY MUSÍ POČÍTAT
11. Co řekl Ježíš krátce před svou smrtí svým učedníkům o nenávisti světa? Proč s ním národy musí počítat v prudké válce?
11 Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, měl své nepřátele. Není tedy nic divného, že má na zemi nepřátele ještě i po tom, kdy byl dosazen v nebi na trůn jako král po uplynutí „ustanovených časů národů“ v roce 1914. (Luk. 21:24) Několik hodin před svou mučednickou smrtí řekl svým učedníkům: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás.“ (Jan 15:18) Dnes se svět neobrátil tak, že by miloval Ježíše Krista. Nečiní to ani křesťanstvo. Dokazuje to tím, ze pronásleduje pravé učedníky, kteří jednají jako Kristus. Světské národy by chtěly zabránit Ježíši Kristu na trůnu, aby nevládl nad lidstvem. Chtěli by omezit jeho vládní moc na nebe a vládu nad zemí by si chtěli navždy nechat sami. Jde tedy o věc pravdy, pokory a spravedlnosti. Protože světské národy zaujaly po skončení časů pohanů v roce 1914 takové neústupné stanovisko, budou muset počítat s tím, že Ježíš Kristus proti nim vystoupí v prudké válce.
12. Čemu bude stát tváří v tvář nově dosazený král, a co proto má učinit podle slov Žalmu 45:3–5, (45:4–6, „KB“)
12 Žalmista předem viděl pod inspirací, co bude čekat mesiášského krále, když bude nově dosazen na trůn. Proto psal dále jakoby „rydlem zručného opisovače“: „Opásej se mečem na stehně, ó mocný, svou důstojností a nádherou. A ve své nádheře postupuj k úspěchu. Jeď ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti a tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň. Tvé šípy jsou ostré — národy pod tebou stále padají — v srdci králových nepřátel.“ — Žalm 45:3–5; 45:4–6, „KB“.
13. Jak nám žalmistův popis pomáhá poznat, kdo je ten, který byl viděn ve Zjevení 6:1, 2? Kdo to tedy je?
13 Mají-li šípy získat impuls k pohybu, musí zde být luk. Proto nám žalmistův popis pomáhá zjistit, kdo je znázorněn ve Zjevení 6:1, 2, kde křesťanský apoštol Jan mluví o vidění a říká: „A viděl jsem, jak Beránek [Ježíš Kristus] otevřel jednu z těch sedmi pečetí, a slyšel jsem jednoho ze čtyř živých tvorů říci jakoby hromovým hlasem: ‚Přijď!‘ A viděl jsem, a hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězící a aby dovršil své vítězství.“ Tento korunovaný lučištník jedoucí na bílém koni znázorňoval oslaveného Ježíše Krista, jak postupuje do války proti svým nepřátelům. Směřuje k úplnému vítězství. Jeho vítězství musí být po celé zemi.
14. Proč je tento nově nastolený král „mocný“, jak to bylo předpověděno u Izaiáše 9:6?
14 Ve své vznešenosti a nádheře, jako úředně jmenovaný král, se Ježíš Kristus opáše válečným mečem, aby jej pozvedl proti nepřátelským národům na zemi. Již není člověkem z masa a krve, ale je oděn nebeskou silou a je nyní skutečně „mocný“. Proroctví u Izaiáše 9:6 říká, že jedním z jeho titulů mělo být označení „Mocný Bůh“. Těžce ozbrojené dnešní národy ještě musí poznat, jak je mocný.
15. Proč na rozdíl od vítězného příjezdu do Jeruzaléma pojede Ježíš Kristus na koni, až bude účtovat s národy?
15 Kdysi jel Ježíš Kristus, jako král Šalomoun při své korunovaci, na pokojném oslátku, když vítězoslavně vstupoval do Jeruzaléma, aby se tam představil jako král z Davidova rodu. (Mat. 21:1–14; Zach. 9:9) Ale až zakrátko vyjede ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti, pojede, obrazně řečeno, na válečném hřebci. A je to správné, protože musí vykonat účtování s těmi, kteří porušují pravdu, pokoru a spravedlnost.
16. Jakou pravdu pošlapávaly nohama vlády národů, ačkoli je na to Jehovovi svědkové upozorňovali?
16 Několik dnů po tom, kdy Ježíš přijel na oslu do Jeruzaléma, řekl vládci Pilátovi, že přišel na svět proto, aby vydal svědectví o pravdě. Byla to v prvé řadě pravda o Božím království, o němž právě vydal svědectví Pilátovi. (1. Tim. 6:13) Dnes vlády národů pravdu pošlapávají, i když je Jehova prostřednictvím svých svědků upozornil na to, že časy pohanů, jejich světovlády, uplynuly v roce 1914.
17. Jakou věc Ježíš Kristus prosazoval? Proč musí bojovat za nový pořádek spravedlnosti?
17 Světští vládci neprojevují před Bohem žádnou pokoru. Neustupují pokojně oprávněnému Králi země, Ježíši Kristu, který projevil největší pokoru před Bohem a který se zastával všech bezmocných, pokorných lidí na zemi, obzvláště svých pronásledovaných učedníků. Nyní, v těchto „posledních dnech“, lidská nespravedlnost „přináší plody“ a znepokojivě se všude rozrůstá stále větší bezzákonnost. Lidstvo musí znovu začít, a to ve spravedlnosti. Proto musí bojovník, Král Ježíš Kristus vyjet ve věci spravedlnosti a bojovat za zavedení nového pořádku nad celou zemí. — Iz. 26:9.
18. Jakou výstrahu poskytují národům slova, jež platí králi: „Tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň“? Jaké velké pobíjení je naznačeno v Žalmu 45:5, (45:6, „KB“)?
18 V dnešní době bojová technika daleko převyšuje používání mečů a šípů. Militaristické supervelmoci nyní spoléhají na to, že by užily nukleárních a neutronových bomb a interkontinentálních balistických střel. Neměli by si však myslet, že oslavený Ježíš Kristus je nemůže překvapit vědeckými válečnými zbraněmi, které jsou daleko účinnější než jejich. Žalm 45:4 (45:5, „KB“) obsahuje výstrahu národům, že Kristova pravice jej bude poučovat o „věcech, jež vzbuzují bázeň“. Jeho nadlidské střely nebudou méně přesné než střely lidské a zasáhnou svůj lidský cíl. Se smrtelnou přesností zasáhnou ‚srdce králových nepřátel‘. Že dojde k velkému pobíjení, to je patrné z válečné zprávy, že pod nim „stále padají národy“, když on bojuje za pravdu, pokoru a spravedlnost. — Žalm 45:5; 45:6, „KB“.
19. Jestliže jsou někteří lidé „otřeseni“ takovým zobrazením Krista a jeho nebeského Otce, jakou otázku by si měli klást ohledně svých vlastních národů? Jak bude očištěna zem, která je poskvrněna nevinnou krví?
19 Lidé v dnešním křesťanstvu mohou říci, že při takové vyhlídce se Ježíš Kristus jeví jako někdo, kdo prolévá krev, a jeho nebeský Otec jako krutý, krvežíznivý Bůh. Takoví lidé snad tvrdí, že jsou otřeseni, když jim je takovým způsobem představen Bůh a Ježíš Kristus. Co si však myslí o národech křesťanstva, jejichž vlasteneckými občany sami jsou? Jsou snad ruce těchto národů čisté, neposkvrněné krví vylitou nikoli v teokratickém válečném tažení, ale v nekřesťanské válce? Ať si takové národy, na nichž spočívá vina krve, vzpomenou, že po potopě, která vyhladila ze země všechno obyvatelstvo kromě Noema a jeho rodiny v arše, jim Bůh řekl: „Kdokoli prolije lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť k Božímu obrazu učinil člověka.“ (1. Mojž. 9:6) Křesťanstvo šlo v čele národů při krveprolévání v politických válkách, v náboženských křižáckých válkách a při pronásledovaní svědomitých křesťanů, kteří se drží Bible. Jakým způsobem tedy bude očištěna země, jež je poskvrněna lidskou krví? Jedině vylitím krve těch, kteří se provinili krví, aby bylo na váze spravedlnosti dosaženo rovnováhy.
20. Jak to odpovídá Božímu zákonu ohledně útočištných měst pro ty, kteří někoho neúmyslně zabili? Jak bude naše země učiněna způsobilou, aby na ní mohl být založen ráj?
20 To odpovídá Božímu zákonu, který se vztahoval na útočištná města, jež Bůh zřídil v Izraeli pro lidi, kteří někoho neúmyslně zabili. Prostřednictvím proroka Mojžíše řekl: „Nebudete znečišťovat zem, ve které jste; protože je to krev, jež znečišťuje zem, a pro zem nesmí být smíření, pokud jde o krev, jež na ní byla prolita, jedině krví toho, který ji prolil. A neposkvrníš zemi, v níž bydlíte a uprostřed níž přebývám já, protože já, Jehova, přebývám uprostřed synů Izraele.“ (4. Mojž. 35:33, 34) Jestliže má být někdy naše krví poskvrněná země způsobilá k tomu, aby zde mohl být založen ráj jako věčný domov člověka, musí být očištěna. Musí být učiněno smíření za nevinnou krev, která na ni byla vylita, a to krví národů, které nám nyní vyhrožují třetí světovou válkou.
21. Proč musí Bůh dát Kristu vítězství vzhledem ke spravedlnosti? Jak prospěšné bude národům, že spojují své síly ve Spojených národech?
21 Právě proto musí všechny národy velmi brzy počítat s Ježíšem Kristem. Musí nad nimi zvítězit. Jinak by nebyly splněny požadavky spravedlnosti. Jehova Bůh mu dá vítězství nad nimi. To, že spojují své síly v Organizaci spojených národů, je neušetří úplné porážky. Budou bojovat proti zájmům království kdysi obětovaného Beránka Božího, a o tom je v poslední knize Bible řečeno: „Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou sílu a moc divokému zvířeti [Spojeným národům]. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ (Zjev. 17:13, 14) O tomto boji dále čteme:
22, 23. a) Co nám dále o tomto boji říká Zjevení 19:11–16, 19? b) Kde bude tato válka probíhat a jak bude usmířena nevinná krev prolitá na zemi, aby byla země očištěna?
22 „Hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, se nazývá Věrný a Pravý, a soudí a vede válku ve spravedlnosti. . . A na hlavě má mnoho diadémů. . . Je oděn svrchním oděvem potřísněným krví a jeho jméno je Slovo Boží. Také vojska, jež byla v nebi, ho následovala na bílých koních, a byli oblečeni do bílého, čistého, jemného plátna. . . A na svém svrchním oděvu, totiž na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.
23 A viděl jsem divoké zvíře a zemské krále a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni a s jeho vojskem.“ (Zjev. 19:11–16, 19) Shromážděné národy trvají na své národní svrchovanosti a na tom, že chtějí dále lidskou vládu po celé zemi, a tak si vynucují následující boj. Světová situace, k níž nechávají události vyvrcholit, je přirovnána k bitevnímu poli, které se hebrejsky jmenuje Armageddon. (Zjev. 16:14–16) Tam probíhá „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“. Tam musí krev všech národů posloužit k usmíření veškeré nevinné krve, jíž byla poskvrněna zem. Tak bude celá země očištěna, aby mohl být všude zřízen světaširý ráj.
24. Přežije některý z národů den účtování? Oč bychom se měli zajímat jako jednotlivci?
24 Jaký to jen bude den účtování pro všechny národy země, ať již jsou v křesťanstvu nebo mimo ně! Přežije ten den některý z národů? To byla důležitá otázka, kterou jsme již v tomto pojednání vyjádřili. A nyní je zde rozhodná odpověď: Nikoli, žádný! Proto bychom se my, kteří jsme občany těchto odsouzených národů, měli o věc vážně zajímat. Měli bychom se chtít dovědět, jak můžeme jako jednotlivci přežít a být zproštěni viny.