Odnětí pospolitosti — Jak se na ně dívat?

„Jehovo. . . kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost.“ — Žalm 15:1, 2.

1, 2. Jak víme, že Bůh očekává od svých ctitelů, že budou dodržovat jeho měřítka?

JEHOVA je spravedlivý a svatý. Přestože je k nedokonalým lidem milosrdný a chápavý, očekává, že ti, kteří ho uctívají, budou zrcadlit jeho svatost tím, že se budou snažit dodržovat jeho spravedlivá měřítka. — Žalm 103:8–14; 4. Mojž. 15:40.

² Izraelita, který vědomě porušil Boží příkazy, jako třeba o odpadnutí, cizoložství nebo vraždě, měl být odříznut, usmrcen. (4. Mojž. 15:30; 35:31; 5. Mojž. 13:1–5; 3. Mojž. 20:10) Toto neochvějné dodržování Božích rozumných a spravedlivých měřítek bylo k dobru všem Izraelitům, protože pomáhalo udržovat čistotu sboru. Sloužilo k tomu, aby každého odradilo od šíření zkaženosti mezi lidem, který nesl Boží jméno.

3. Jaká byla situace Žida vyloučeného ze synagógy?

³ V prvním století n. l. neměli Židé pod římskou správou autoritu odsuzovat k trestu smrti. (Jan 18:28–31) Žid, který se provinil porušením Zákona, mohl však být vyloučen ze synagógy. Toto přísné potrestání vedlo k tomu, že ostatní Židé se vyloučené osobě vyhýbali a odvraceli se od ní. Říká se, že s ní ani neobchodovali, a prodávali jí pouze to nejnutnější k životu.a — Jan 9:22; 12:42; 16:2.

4, 5. Jak měl křesťanský sbor jednat s nekajícím hříšníkem?

⁴ Když se utvořil křesťanský sbor, nahradil židovský národ jako nositel Božího jména. (Mat. 21:43; Sk. 15:14) Od křesťanů se tedy mohlo právem očekávat, že budou zachovávat Jehovovu spravedlnost. Apoštol Petr napsal: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:14–16) Jehova svůj lid miluje a chce chránit čistotu křesťanského sboru. Nastínil tedy opatření, jak zavrhnout neboli vyloučit osobu, která setrvává v jednání, jež zneuctívá Boha a ohrožuje sbor.

⁵ Apoštol Pavel radil: „Člověka, který vytváří sektu, po prvním a druhém napomenutí zavrhni, protože víš, že takový člověk sešel s cesty a hřeší, a tím se sám odsuzuje.“ (Tit. 3:10, 11) Ano, duchovní starší, jako byl Titus, se zprvu snaží láskyplně pomoci provinilci. Nebude-li reagovat na jejich pomoc a pokračuje v „hřešení“, mají autoritu svolat výbor starších, aby ‚soudili lidi, kteří jsou uvnitř‘. (1. Kor. 5:12, „Žilka“). Láska k Bohu a čistotě jeho lidu vyžaduje, aby ti, „kteří jsou uvnitř“ sboru, takového člověka zavrhli.

6. Proč bylo správné a oprávněné vyloučit nekající hříšníky?

⁶ V prvním století se vyskytli takoví provinilci. Byli to například Hymeneus a Alexandr, muži, kteří „zakusili ztroskotání své víry“. Pavel řekl: „Já je předal satanovi, aby se ukázňováním naučili nerouhat se.“ (1. Tim. 1:19, 20) Vyloučení těch dvou mužů bylo přísným potrestáním či ukázněním, trestem, který je mohl naučit nerouhat se svatému a živému Bohu. (Srovnej Lukáše 23:16, kde je použito řeckého slova často překládaného „kázeň“.) Bylo správné, aby byli tito rouhači vydáni satanově autoritě, vrženi do tmy světa ležícího pod satanovým vlivem. — 2. Kor. 4:4; Ef. 4:17–19; 1. Jana 5:19; srovnej Skutky 26:18.

JAK JEDNAT S VYLOUČENÝMI

7, 8. Jak můžeme určit, jak se chovat k vyloučenému?

⁷ Mohou však vyvstat otázky, jak bychom měli jednat s bývalým členem, který byl vyloučen. Můžeme být vděčni, že Bůh poskytl ve svém Slově odpovědi a vodítko, o nichž si můžeme být jisti, že jsou dokonalé, spravedlivé a podle práva. — Jer. 17:10; 5. Mojž. 32:4.

⁸ Kdysi pěstoval jeden muž v korintském sboru nemravnost a zřejmě se nekál. Pavel napsal, že tento muž má být ‚odstraněn z jejich středu‘, protože se podobal troše kvasu, která může zkvasit neboli zkazit celé těsto. (1. Kor. 5:1, 2, 6) Mělo se však s ním, když byl vyloučen, jednat jako s běžným člověkem ze světa, s nímž se mohli křesťané potkat v sousedství nebo v denním životě? Všimni si toho, co Pavel řekl.

9. Jakou radu dal Pavel o jednání s nespravedlivými osobami všeobecně?

⁹ „Ve svém dopise jsem vám napsal, abyste se přestali směšovat se smilníky, ne ve smyslu úplně se smilníky tohoto světa nebo chamtivci a vyděrači nebo modláři. Jinak byste skutečně museli vyjít ze světa.“ (1. Kor. 5:9, 10) V těchto slovech Pavel realisticky uznal, že většina osob, s nimiž se v denním životě stýkáme, nikdy o Boží cestě neslyšela ani po ní nešla. Mohou být smilníky, vyděrači nebo modláři, takže to nejsou osoby, které by si křesťané volili za pravidelné, důvěrné společníky. Žijeme na této planetě stále mezi lidmi a musíme se proto s takovými osobami stýkat a mluvit s nimi v práci, ve škole či v místě bydliště.

10, 11. Proč mají křesťané jednat odlišně vůči hříšníku, který byl vyloučen?

¹⁰ V následujícím verši staví Pavel proti tomu to, jak by se měli křesťané chovat k někomu, kdo býval křesťanským „bratrem“, ale byl pro špatné jednání vyloučen ze sboru: „Ale nyní vám píšu, abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem a kdo je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým mužem nejedli.“ — 1. Kor. 5:11.

¹¹ Vyloučená osoba není jen člověk ze světa, který nepoznal Boha a nešel zbožnou životní cestou. Ne, takový jednotlivec poznal cestu pravdy a spravedlnosti, ale opustil tuto cestu a nekajícně šel za hříchem až tak daleko, že musel být vyloučen. Proto se s ním má zacházet odlišně.b Petr mluvil o tom, jak se takoví bývalí křesťané liší od průměrného „člověka z ulice“. Apoštol řekl: „Jestliže potom, co unikli poskvrnám světa přesným poznáním Pána a zachránce Ježíše Krista, se opět zapletli právě do těchto věcí a jsou jimi přemoženi, jistě se pro ně stala jejich konečná situace horší než počáteční. . . Stalo se jim to, co říká pravé přísloví: ‚Pes se vrátil ke svému vlastnímu zvratku a vykoupaná svině k válení v blátě.‘ “ — 2. Petra 2:20–22; 1. Kor. 6:11.

12. a) Proč je „odnětí pospolitosti“ vhodný pojem? b) Co ukazují dějiny o tom, jak ti, kdo se prohlašovali za křesťany, jednali v raných dobách s hříšníky?

¹² Ano, Bible přikazuje křesťanům, aby nepěstovali společnost či pospolitost s osobou, která byla vyloučena ze sboru. „Odnětí pospolitosti“ je tedy vhodný název, který dali svědkové Jehovovi vyloučení takového nekajícího hříšníka a tomu, že se mu pak vyhýbají. Jejich odmítání pěstovat pospolitost s vyloučeným na jakékoli duchovní či společenské úrovni zrcadlí věrnost Božím měřítkům a poslušnost Božímu příkazu v 1. Korintským 5:11, 13. To je v souladu s Ježíšovou radou, aby se na takového pohlíželo stejně, jako pohlíželi Židé jeho doby na „člověka z národů“. Nějaký čas po smrti apoštolů se zřejmě ti, kdo se prohlašovali za křesťany, drželi tohoto biblického postupu.c Jak se ale v tomto ohledu podřizují srozumitelným Božím nařízením mnohé dnešní církve?

TI, KTEŘÍ SE SAMI ODDĚLUJÍ

13. Co by se mělo dělat, když někdo zeslábne a je nečinný?

¹³ Křesťan může duchovně zeslábnout, například protože pravidelně nestuduje Boží slovo, má osobní problémy nebo zakouší pronásledování. (1. Kor. 11:30; Řím. 14:1) Přestane se třeba podílet na křesťanských shromážděních. Co dělat? Vzpomeň si, že v noci, kdy byl Ježíš zatčen, jej jeho apoštolové opustili. A přesto Kristus vybídl Petra: „Až se jednou vrátíš, posiluj své bratry [kteří Ježíše také opustili].“ (Luk. 22:32) Proto mohou křesťanští starší nebo druzí zajít na návštěvu a z lásky pomáhat tomu, kdo zeslábl a je nečinný. (1. Tess. 5:14; Řím. 15:1; Žid. 12:12, 13) Ale jiné je, když se někdo odřekne svého křesťanství a oddělí se.

14. Jak se může někdo sám oddělit?

¹⁴ Ten, kdo byl pravým křesťanem, se může zříci cesty pravdy a prohlásit, že se už nepokládá za jednoho z Jehovových svědků a nechce tak být nazýván. Když nastane tento řídký případ, potom se osoba, která se zříká svého postavení křesťana, s rozmyslem odděluje od sboru. Apoštol Jan napsal: „Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu, neboť kdyby byli bývali našeho druhu, byli by zůstali s námi.“ — 1. Jana 2:19.

15, 16. a) Jak ještě se může někdo oddělit? b) Jak by měli křesťané pohlížet na oddělené osoby a jak by s nimi měli jednat?

¹⁵ Někdo se také může zříci svého místa v křesťanském sboru svými skutky, například tím, že vstoupí do organizace, jejíž cíle jsou neslučitelné s Biblí. Tím se staví pod Boží soud. (Srovnej Zjevení 19:17–21; Izaiáše 2:4.) Když se tedy ten, kdo byl křesťanem, rozhodne připojit k osobám, které Bůh neschvaluje, bylo by vhodné, aby sbor krátkým oznámením potvrdil, že se tento člověk oddělil a není již jedním ze svědků Jehovových.

¹⁶ Na osoby, které úmyslným zavržením víry a nauk svědků Jehovových prokáží, že „nebyli našeho druhu“, by se tedy mělo pohlížet jako na ty, kteří byli vyloučeni pro nesprávné jednání, a tak by se s nimi také mělo jednat.

SPOLUPRÁCE SE SBOREM

17, 18. Co zahrnuje naše spolupráce se sborem v otázce odnětí pospolitosti?

¹⁷ Ačkoli se křesťané radují z duchovního společenství, když rozmlouvají o Bibli nebo ji studují se svými bratry či zájemci, nechtěli by mít takové společenství s vyloučeným hříšníkem (nebo s někým, kdo se odřekl víry a nauk svědků Jehovových a oddělil se). Vyloučený byl ‚zavržen‘, ‚sám se odsuzuje‘, protože „hřeší“, a členové sboru Boží rozsudek přijímají a zastávají se ho. Odnětí pospolitosti ovšem naznačuje víc než jen to, že končí duchovní společenství. — Tit. 3:10, 11.

¹⁸ Pavel napsal: „Abyste se přestali směšovat. . . abyste s takovým mužem nejedli.“ (1. Kor. 5 :11) Jídlo je dobou uvolnění a společenského styku. Proto zde Bible vylučuje i takový společenský styk, jako například pozvat vyloučeného na výlet do přírody, jít s ním na pláž, do divadla nebo na večírek, hrát s ním míčové hry nebo zasednout s ním k jídlu.d (Zvláštní problémy týkající se příbuzného, jemuž byla odňata pospolitost, jsou probírány v následujícím článku.)

19. Proč může být někdy obtížné respektovat odnětí pospolitosti? Proč je to důležité?

¹⁹ Někdy se může křesťan cítit pod značným tlakem a přehlížet tuto biblickou radu. Tlak mohou vyvíjet jeho vlastní city nebo jej mohou vykonávat známí. Na jednoho bratra například vyvíjeli nátlak, aby sloužil jako oddávající při svatbě dvou vyloučených osob. Mohla se taková služba vykládat jako pouhá laskavost? Někdo by to tak mohl brát. Ale proč se dožadovali právě jeho služeb a ne služeb starosty města nebo jiného státního oddávajícího úředníka? Nebylo to pro jeho postavení Božího služebníka a pro jeho schopnost poskytovat rady do manželství z Božího slova? Kdyby podlehl takovému tlaku, byl by vtažen do společenství s dvojicí osob, které byly vyloučeny ze sboru pro bezbožné chování. — 1. Kor. 5:13.

20. Jak reagovat, je-li odňata pospolitost našemu obchodnímu společníku?

²⁰ Jiné problémy vyvstávají v souvislosti s obchodním podnikáním nebo zaměstnáním. Co když tě zaměstnává člověk, který byl vyloučen, anebo co když jej zaměstnáváš ty? Co pak? Jsi-li vázán smluvně nebo finančně, abys prozatím udržoval pracovní vztah, jistě teď budeš mít k osobě s odňatou pospolitostí jiný postoj. Probírat obchodní záležitosti nebo pracovně se stýkat může být nezbytné, ale jakékoli duchovní rozmluvy a společenský styk jsou věcí minulosti. Tak můžeš prokázat svou poslušnost Bohu a vytvořit si jakousi ochrannou bariéru. A vyloučenému to může připomínat, kolik ho jeho hřích stál a stojí v různých ohledech. — 2. Kor. 6:14, 17.

MLUVIT S VYLOUČENOU NEBO ODDĚLENOU OSOBOU?

21, 22. Jakou radu dává Písmo ohledně rozhovorů s osobou, jíž byla odňata pospolitost?

²¹ Bude dodržování Boží spravedlnosti a samotné odnětí pospolitosti vyžadovat, že křesťan nesmí s vyloučenou osobou vůbec promluvit ani ji například krátce pozdravit? Někteří kladli tuto otázku se zřetelem k Ježíšově radě, že máme milovat své nepřátele a ‚zdravit nejen své bratry‘. — Mat. 5 :43–47.

²² Bůh se ve své moudrosti nesnažil odpovídat na každou možnou situaci. Je nutné, abychom vystihli smysl toho, co Jehova říká o jednání s osobou, jíž byla odňata pospolitost, protože pak budeme podporovat jeho názor. Skrze apoštola Jana vysvětluje Bůh:

„Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svého domu ani ho nezdravte. Kdo ho totiž zdraví, podílí se na jeho zlých skutcích.“ — 2. Jana 9–11.

23, 24. Proč je moudré vyhýbat se rozhovoru s vyloučenými jedinci?

²³ Apoštol, který dal toto moudré varování, žil v Ježíšově blízkosti a dobře věděl, co říkal Ježíš o zdravení druhých. Věděl také, že obvyklým pozdravem té doby bylo „Pokoj“. Na rozdíl od nějakého osobního „nepřítele“ nebo světského člověka u moci, který se staví proti křesťanům, jistě nebudeme přát „Pokoj“ vyloučené nebo oddělené osobě, která se snaží prosazovat nebo ospravedlňovat své odpadlické myšlení nebo pokračuje ve svém bezbožném chování. (1. Tim. 2:1, 2) A ze zkušenosti dobře víme, že i ten nejkratší pozdrav, například „Nazdar“, může být někomu prvním krokem, z něhož se vyvine rozmluva a později možná i přátelství. Chtěli bychom udělat takový první krok vůči osobě, jíž byla odňata pospolitost?

²⁴ ‚Ale co když vypadá, jako by se kál a potřeboval povzbuzení?‘ mohl by se někdo zeptat. Existuje cesta pro řešení takových situací. Jako duchovní pastýři a ochránci stáda slouží ve sboru dozorci. (Žid. 13:17; 1. Petra 5:2) Jestliže se vyloučený nebo oddělený dotazuje či přináší důkazy, že by se chtěl vrátit do Boží přízně, mohou s ním promluvit starší. Laskavě mu vysvětlí, co by měl udělat, a snad mu i sdělí nějaké vhodné připomínky. Mohou s ním jednat na základě vědomosti o jeho minulém hříchu a postoji. Ostatní ve sboru takové informace nemají. Cítí-li tedy někdo, že vyloučená nebo oddělená osoba ‚se kaje‘, nemohl by to být úsudek založený jen na dojmu a ne na přesné informovanosti? Kdyby byli dozorci přesvědčeni, že se někdo kaje a přináší ovoce pokání,e potom může být znovu přijat do sboru. Až se to stane, může ho celý sbor přivítat vřele na shromážděních, projevovat mu odpuštění, utěšovat ho a ujišťovat svou láskou. K takovému jednání vůči znovu přijatému vybízel Pavel Korinťany. — 2. Kor. 2:5–8.

NEPODÍLET SE NA ZLÝCH SKUTCÍCH

25, 26. Jakou dává Bůh radu ohledně ‚podílení se‘ na skutcích s osobou, jíž byla odňata pospolitost?

²⁵ Je třeba, aby si všichni věrní křesťané vzali k srdci závažnou pravdu, k jejímuž zapsání inspiroval Bůh Jana: „Kdo ho [vyloučeného hříšníka, který rozšiřuje mylné nauky nebo pěstuje bezbožné jednání] zdraví, podílí se na jeho zlých skutcích.“ — 2. Jana 11.

²⁶ Mnozí komentátoři křesťanstva mají vůči 2. Jana 11 výhrady. Tvrdí, že je to ‚nekřesťanská rada protivící se duchu našeho Pána‘ nebo že povzbuzuje k nesnášenlivosti. Takové přecitlivělé názory však vycházejí z náboženských organizací, které neuplatňují příkaz „Odstraňte toho zlého muže ze svého středu“, neboli, které totiž i veřejně známé provinilce zřídkakdy vyloučí ze svých církví. (1. Kor. 5:13) Jejich „snášenlivost“ je nebiblická, nekřesťanská. — Mat. 7:21–23; 25:24–30; Jan 8:44.

27. Jak by se křesťan mohl takto ‚podílet‘ na zlých skutcích a k čemu by to vedlo

²⁷ Být věrné oddaný spravedlivému Bohu Bible však není nesprávné. Bůh nám říká, že přijme ‚na svaté hoře‘ jen ty, kteří chodí bezúhonně. (Žalm 15:1–5) Jestliže se však křesťan přidruží k provinilci, který byl dokonce zavržen Bohem a byla mu odňata pospolitost nebo se oddělil sám, bylo by to stejné, jako kdyby řekl: ‚Já také nechci mít místo na Boží svaté hoře.‘ Jestliže starší uvidí, že k tomu směřuje tím, že se pravidelně stýká s vyloučenou osobou, budou se mu snažit láskyplně a trpělivě pomoci, aby opět získal Boží nazírání. (Mat. 18:18; Gal. 6:1) Budou ho napomínat, a bude-li třeba, ‚přísně ho kárat‘. Chtějí mu pomoci, aby zůstal ‚na Boží svaté hoře‘. Ale když neupustí od společenství s vyloučenou osobou, začne se s ní tak ‚podílet na zlých skutcích‘ (tím, že je podporuje nebo se jich účastní) a musí být ze sboru odstraněn, vyloučen. — Tit. 1:13; Juda 22, 23; srovnej 4. Mojžíšovu 16:26.

VĚRNĚ ODDÁNI BOŽÍMU NÁZORU

28. Jak můžeme projevit svou věrnou oddanost Jehovovu názoru?

²⁸ Věrná oddanost Jehovovi Bohu a jeho opatřením je zdrojem štěstí, protože všechny jeho cesty jsou spravedlivé, podle práva a dobré. To platí i o jeho opatření odejmout pospolitost nekajícím provinilcům. Jestliže s tímto opatřením spolupracujeme, můžeme důvěřovat Davidovým slovům: „Přijímejte poznání, že Jehova jistě vyznamená svého věrně oddaného.“ (Žalm 4:3; 4:4, „KB“) Ano, Bůh odlišuje, ctí a vede ty, kteří jsou věrně oddáni jemu a jeho cestám. Mezi mnohá požehnání, která nám z takové věrné oddanosti plynou, patří radost z toho, že jsme mezi těmi, které Bůh schvaluje a přijímá ‚na své svaté hoře‘. — Žalm 84:10, 11; 84:11, 12, „KB“.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si na tyto body?

Když byli Židé vyloučeni ze synagógy, jak se s nimi jednalo?

Jaký rozdíl ukázal Pavel v jednání

1. s nemravnými osobami ve světě?

2. s nemravnými osobami, jimž byla odňata pospolitost ve sboru?

Jak by měli křesťané pohlížet na osobu, která se odloučí od sboru?

Jaké druhy společenství ukončuje „odnětí pospolitosti“?

Proč křesťané nezdraví vyloučenou osobu a nemluví s ní?

Co máme dělat ve vztahu k odnětí pospolitosti, abychom zůstali ‚na Boží svaté hoře‘?