Je nejvyšší čas k útěku!

1. a) Co se stalo během druhé světové války na zemi ve svatyni „svatého místa“? b) Jaká otázka proto vzniká?

JAK jsme zde uvedli, pravé „svaté místo“ je ve sféře „nebeského Jeruzaléma“, Božího mesiášského království. „Svatí“, kteří slouží se svými druhy, s „velkým zástupem“, ve svatyni tohoto „svatého místa“ na zemi, byli během druhé světové války pošlapáváni zejména v zemích anglo–americké dvojité světové velmoci. (Dan. 7:27; 8:10–12; Zjev. 7:9, 15) Usuzujeme tedy z toho, že Británie a Amerika jsou touto „ohavností působící zpustošení“? Ne, protože „přestoupení“ této dvojité světové velmoci zahrnuje jiný rys. Jaký?

2, 3. a) Jak byla vytvořena napodobenina království? b) Jak je to popsáno ve Zjevení? c) Co je tedy novodobá „ohavnost“ z Daniela 11:31 a Matouše 24:15?

² Anglo-americká světová velmoc posloužila satanově úmyslu jiným způsobem. Uvedla v existenci napodobeninu Božího království. V Danielově proroctví stejně jako v biblické knize Zjevení je výrazů „zvířata“ a jejich „rohy“ použito jako symbolů světských politických mocí. 13. kapitola Zjevení popisuje sedmou světovou velmoc biblických dějin, Británii a Ameriku, jako dvourohé divoké zvíře, které dává život „obrazu“ lidských panství, jež se podobají zvířatům. Tento „obraz“ zvířete je složené „šarlatové divoké zvíře“, jež má „sedm hlav a deset rohů“. (Zjev. 17:3) Poprvé se objevilo v roce 1920 jako Společnost národů, a oživeno bylo v roce 1945 jako Spojené národy, přičemž jejich hlavními zastánci byla opět Británie a Amerika spolu se Sovětským svazem. (Zjev. 13:11, 15; 17:8) Tím se také splnilo proroctví u Daniela 11:31, které zní: „A jistě nastolí ohavnost působící zpustošení.“a

³ Zde je tedy novodobá „ohavnost“, o níž mluvil Ježíš u Matouše 24:15. Ale jak se ocitla „na svatém místě“? Co o tom ukazují skutečnosti?

4. a) Proč je možné Společnost národů označit jako „ohavnou“? b) Co „ohavného“ tvrdili náboženští vůdci o Spojených národech?

⁴ Když se Británie a Amerika ujaly vedení a navrhly založit v roce 1918 Společnost národů, církve křesťanstva je cele podporovaly. Federální rada církví Kristových v Americe ji uvítala jako „politické vyjádření Božího království na zemi“. Jaké to bylo rouhání říci, že kombinace politických národů satanova světa by mohla být Božím královstvím na zemi! To je skutečně ohavnost, něco odporného v očích Jehovových i v očích těch, kteří věrně stojí na „svatém místě“ jako pozemští vyslanci nyní panujícího „nebeského Jeruzaléma“! A co řeklo duchovenstvo světa o nástupci Společnosti, o Spojených národech? Popsali je různými výrazy, jako ‚jediná naděje lidstva na přežití‘, „poslední naděje na svornost a mír“ a jako „nejvyšší fórum míru a práva“. Staví je na „svaté místo“ stejně jako Společnost národů, když tvrdí, že způsobí to, co je schopno vykonat jedině Boží království.

5. Proč můžeme říci, že Spojené národy nepatří na „svaté místo“?

⁵ Duchovenstvo křesťanstva se rozhodlo, že uvede Spojené národy na „svaté místo“, které právem patří „novému Jeruzalému“, Božímu království, a „svatým“, kteří je reprezentují na zemi. Ale na Spojených národech není nic „svatého“. Mají svou kapli kde je možné se modlit, a svůj buddhistický zvon, a na zdi jejich nádvoří jsou vepsána slova z Izaiáše 2:4 („Americký překlad“): „Skují své meče v pluhy a své oštěpy v háky na srážení větví: Národ nepozdvihne meč proti národu a nebudou se již učit válce.“ Ale to je nemůže učinit „svatými“. Jejich členské národy se stále mezi sebou sváří a velký počet z nich je nyní proti náboženství, proti Bohu. Ale „ohavnost působící zpustošení. . . , která stojí na svatém místě,“ nacházíme i v jiném smyslu.

PŘEKVAPUJÍCÍ OBDOBA

6. a) Které dvě vzájemně si odporující skupiny žily v prvním století v Jeruzalémě? b) Jak se židovští náboženští představitelé podobali svým předkům?

⁶ Židé se dívali na starověký Jeruzalém jako na svaté město, svaté místo, a to až do roku jeho zničení. Asi v roce 56 n. l. šel dokonce i apoštol Pavel do jeruzalémského chrámu a tam se obřadně očistil spolu se čtyřmi jinými křesťany, kteří byli pod slavnostním slibem. (Sk. 21:23–26) Tam jej napadli Židé, kteří pronásledovali pravé křesťany a obviňovali je, že „naplnili. . . Jeruzalém svým učením“. (Sk. 5:28) Tito Židé lpěli na svých odpadlických tradicích a na svém uctívání a jednali tak podobně jako jejich předkové v době Jeremiášově, kteří se spoléhali „na podvodná slova, totiž: ‚Chrám Jehovův, chrám Jehovův, oni jsou chrám Jehovův!‘ “ (Jer. 7:4) Ale spoléhali se na něco nesprávného.

7. a) Jak odpovídá křesťanstvo odpadlému Jeruzalému? b) Co je podle tvrzení křesťanstva jeho „svatým místem“?

⁷ Dnes je podobná situace, protože odpadlý starověký Jeruzalém a jeho chrám mají překvapující obdobu v dnešním křesťanstvu. Povšimni si, že náboženství křesťanstva také tvrdí, že má „svaté místo“ — svá údajná náboženská práva a sféru působení. Po staletí si vytvářelo a pěstovalo sféru působení, v níž ovládalo masy. Tvrdí, že na to má duchovní právo. V jeho sféře jsou také honosné katedrály, oltáře vykládané drahokamy, nesmírně drahá okna složená z barevných sklíček, rozsáhlé pozemky a ohromná bankovní konta. To všechno patří k jeho údajnému „svatému místu“. Je svaté pro ně, a nikdo se nesmí odvážit na ně vkročit. Alespoň si to tak myslí.

8. a) Jaký je vztah náboženství křesťanstva k „Velikému Babylónu“? b) Jak se křesťanstvo podobá odpadlému Jeruzalému?

⁸ Co se však stalo ve splnění proroctví starověkému Jeruzalému a jeho „svatému místu“ v roce 607 př. n. l. a také v roce 70 n. l.? A co nám ukazuje Pán Ježíš ve Zjevení, které nám od něj předal apoštol Jan? Tam v 17. kapitole čteme o tom, že bude vykonán Boží soud nad ‚Velkým Babylónem, matkou nevěstek a ohavnosti země‘. (Zjev. 17:5) Tento „Velký Babylón“ není nic jiného než světová říše falešného náboženství, jehož hlavní částí jsou církve křesťanstva. Křesťanstvo, které tvrdí, že je ve smluvním poměru k Bohu, je novodobým odpadlým „Jeruzalémem“.

9. Jak jednala „matka nevěstek“ vůči „zvířeti“ v novodobém splnění?

⁹ „Matka nevěstek“, falešné náboženství, po staletí úspěšně ovládala záležitosti národů a říší, jež se podobaly zvířatům. Zjevení 17:9 ukazuje, že seděla na vládních horách, a verš 15 líčí, jak sedí na „vodách“, jež znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“. Když se v roce 1920 objevilo „šarlatové divoké zvíře“ jako Společnost národů a když se v roce 1945 znovu objevilo jako Spojené národy, činil „Veliký Babylón“ takové kroky, aby si tento mezinárodní útvar osedlal a mohl z něj mít zisk a užitek. Nezáleží mu na tom, že tato „ohavnost“ politického druhu stojí tam, kde by stát neměla, a že vstupuje na „svaté místo“, které je nyní právem sférou působení „nebeského Jeruzaléma“, Božího království v rukou Mesiášových.

„ROHY“ ZAČÍNAJÍ JEDNAT

10. Jaké vykonání rozsudku čeká falešné náboženství?

¹⁰ Ale podívej se! V době, kdy tyto národy řeknou: „Mír a bezpečnost!“, začnou „rohy“ tohoto hrozného „zvířete“ náhle jednat násilně. Již nebudou potlačovat svou dávnou nenávist k „nevěstce“. Sesadí tuto nevěstku, která si tak pěkně seděla na „zvířeti“. Tyto radikální militaristické „rohy“ a „divoké zvíře“ „nevěstku“ zpustoší, „obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm“. (Zjev. 17:16) Falešné náboženství bude úplně zpustošené, včetně křesťanstva, které tvrdilo, že zaujímá před Bohem na zemi „svaté místo“. Zničení křesťanstva bude tedy tak úplné, jako bylo zničení chrámu v pozemském Jeruzalémě, o němž Ježíš řekl: „Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ — 1. Tes. 5:3; Mar. 13:2.

11. a) Co se stalo v roce 1914, pokud jde o pravé „svaté místo“? b) Co začalo pronikat na údajné „svaté místo“ křesťanstva?

¹¹ Chápe falešné náboženství, podobající se nevěstce, včetně křesťanstva, co je čeká? Mělo by to čekat, umí-li si vysvětlit dnešní světové události. A mělo by se přímo vyděsit, kdyby věnovalo pozornost biblickým prorockým pravdám. Ano, krátce poté, kdy byl v roce 1914 zrozen „nebeský Jeruzalém“ a jako oprávněný uveden na „svaté místo“, začalo křesťanstvo zakoušet tlak na své údajné „svaté místo“ — na svou sféru působení. V roce 1917 došlo v Rusku k marxistické revoluci. Od té doby se ateistické socialistické mocnosti ujaly velkých částí země. Od druhé světové války postupovaly kupředu ještě agresívněji. Hlasitě prohlašují, že náboženství je „opium lidu“. A křesťanstvo si naproti tomu naříká na komunistické pronikání do jeho údajného „svatého místa“ a na to, že ztrácí tolik „lidí“.

„SVATÉ MÍSTO“ KŘESŤANSTVA OHROŽENO!

12, 13. Jak ukazují novinové zprávy, že je „svaté místo“ křesťanstva ohroženo?

¹² Co se stalo v zemích ovládaných komunismem, je patrné ze zprávy, která byla uveřejněna koncem roku 1981 v hongkongském listu „Star“: „Vietnamská komunistická vláda povolala buddhistické mnichy do armády, uvěznila stovky křesťanských duchovních a uzavřela semináře a kostely, jak o tom svědčí uprchlíci, západní diplomaté a cizí duchovní. Říkají, že jejich cílem je uvést všechna náboženství pod výlučnou kontrolu vlády. Uprchlíci tvrdí, že obzvláštní nátlak je vykonáván na římskokatolickou církev v Jižní Vietnamu, přičemž úřady poukazují na to, že vzpoury v katolickém Polsku dokazují ‚kontrarevoluční tendenci‘ církve.“

¹³ V listu „Journal and Constitution“, který vychází v Atlantě, se 2. ledna 1982 objevil titulek: „Mnohé z velkých událostí [roku 1981] byly spjaty s náboženstvím.“ Dále zde byly vyjmenovány události jako pokus o atentát na papeže Jana Pavla II., atentát na egyptského prezidenta Sadata ze strany muslimských útočníků, atentáty a hromadné popravy v Íránu, oběti na životech při vojenských střetnutích mezi arabskými partyzány a Izraelem, výbuchy bomb, vraždy a hladovky v Irsku. Ano, náboženství je opravdu spjato s velmi mnohými těžkostmi na světě. Ale všechny tyto zprávy ustoupí co do významu do pozadí, až zakrátko přistoupí k činu „deset rohů“ a „divoké zvíře“ a úplně zničí falešné náboženství včetně křesťanstva a jeho údajného „svatého místa“.

14. Jak budou ohroženi i ti, kteří jsou na pravém „svatém místě“?

¹⁴ Co se však stane s těmi, kteří uctívají na skutečném „svatém místě“ — s těmi, kteří zde na zemi konají „svatou službu“ a podporují „nebeský Jeruzalém“? Také na ně bude zaměřen útok militaristických „rohů“, které již dnes patří k členům Spojených národů. Podle Zjevení 17:14 tato politická kombinace ukáže, že nemá právo stát na „svatém místě“, protože „povedou bitvu s Beránkem“.

15. a) Kdo bude hrát významnou úlohu při útoku na „svaté“? b) Jak ‚přijde jeho konec‘?

¹⁵ Daniel 11:40–45 ukazuje, že v tomto útoku proti „svatým“ bude vynikat komunistický „král severu“, ale že „stejně bude muset přijít jeho konec, a nebude žádný, kdo by mu pomohl“.b A tak Kristus Ježíš a jeho vojska andělů vykonají rozsudek nad všemi nacionalistickými „rohy“ a nad samotným ‚šarlatově zbarveným divokým zvířetem‘. „Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ Tam, v Armageddonu, dosáhne panující král „nebeského Jeruzaléma“ rozhodného vítězství nad všemi národy, které ‚daly svou moc a autoritu divokému zvířeti‘. — Zjev. 17:12–14; 16:16.

‚UTÍKAT K HORÁM‘

16. Jak a kde nalezne Boží lid ochranu?

¹⁶ Jak tedy získá Boží lid ochranu? Tím, že ‚uteče k horám‘. (Mat. 24:16) Tyto „hory“ znamenají Bohem opatřené útočiště, Jehovovo opatření, jímž bude při „velkém soužení“ chránit zbývající „pomazané“ na zemi a také „velký zástup“ „jiných ovcí“. To odpovídá Ježíšovu proroctví, že bude zachráněno nějaké „tělo“. (Mat. 24:22) Hory jsou trvalé a v Písmu jsou často ztotožňovány s vládní funkcí. A tak dnešní útočiště od Boha je v jeho teokratické organizaci. Ta je na zemi zastoupena „sborem živého Boha, sloupem a oporou pravdy“, který je nyní totožný s celosvětovou společností svědků Jehovových. — 1. Tim. 3:15.

17. Jaké jednání je vyžadováno od těch, kteří budou utíkat do bezpečí?

¹⁷ Všichni, kteří utíkají k Jehovově organizaci, musí přestat podporovat kteroukoli část satanova systému na zemi. Nesmějí být „částí tohoto světa“ a musí zůstat mimo něj. Musí se vyvarovat jeho náboženství, jeho politiky, jeho násilných akcí, jeho hmotařství a nemravnosti. (Jan 18:36) Musí se oddat Jehovovi Bohu, žít podle jeho spravedlivých zásad a oznamovat jiným jeho nádherná předsevzetí související s královstvím. Ať se nikdy nestanou netečnými a nikdy ať se nechtějí vrátit k hmotařskému životu ve světě. Stále se musí usilovně snažit, aby získali Boží schválení a přístup do jeho nového pořádku. — Luk. 13:24; 9:23; 2. Tim. 2:15.

18. Proč je naléhavé, aby lidé začali nyní „utíkat“?

¹⁸ V tomto roce, v roce 1983, se ohrožení údajného „svatého místa“ křesťanstva stalo velmi reálným. Náboženství světa sedí na „zvířeti“ Spojených národů velice vratce. Svědkové Jehovovi to rozeznávají, a proto naléhavě volají: ‚Uprchněte z falešného náboženství, ano z celého satanova světového systému — uprchněte k Boží organizaci jako k útočišti!‘ Podobně jako Jeruzalém v prvním století čeká nyní křesťanstvo „zpustošení. . . , vyhlazení“. A totéž platí pro celou světovou říši falešného náboženství, pro „Veliký Babylón“. — Dan. 9:26b, 27b; Zjev. 18:2, 4.

19. a) Co říká Žalm 72 o „horách“? b) Co máme dělat, abychom se směli těšit z „hojnosti pokoje“?

¹⁹ Naštěstí se „hory“, jež jsou útočištěm, stanou také „horami“ požehnání. Žalm 72:1–8 nám totiž říká: „Ať hory přinášejí lidu mír, a též pahorky skrze spravedlnost. . . [za dnů Mesiáše, krále] vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc.“ Chceš patřit k těm, kteří se budou těšit z „hojnosti pokoje“? Potom se staň ‚stálým, nepohnutelným, vždy měj hojnost práce v Pánově díle‘. Je to velice naléhavé, protože ještě je čas, kdy se můžeš věnovat pomoci lidem, kteří mají správné srdce, aby ‚začali utíkat k horám‘. Proto „zůstaň u těch věcí, neboť svým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají“. — 1. Kor. 15:58; 1. Tim. 4:16.

[Poznámky pod čarou]

Můžeš odpovědět na tyto otázky?

◆ Co je pravé „svaté místo“?

◆ Co je „ohavnost působící zpustošení“?

◆ Jak stojí „ohavnost“ „na svatém místě“?

◆ Co je údajné „svaté místo“ křesťanstva?

◆ Jak je nyní ohroženo údajné „svaté místo“ křesťanstva?

◆ Jak dnes křesťané dbají příkazu, že mají ‚utéci k horám‘?

[Praporek na straně 25]

Říjen 1965: Papež Pavel VI. popisoval Spojené národy jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a řekl také: „Národy země se obracejí ke Spojeným národům jako k poslední naději na svornost a mír.“

[Praporek na straně 26]

Říjen 1979: Papež Jan Pavel II. oslovil Všeobecné shromáždění Spojených národů. Papež se vůbec nezmínil o Ježíši Kristu ani o království, ale řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou nejvyšším fórem míru a práva, pravým sídlem svobody.“