„Celý Izrael“ zachráněn k požehnání celému lidstvu

„Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ — 1. MOJŽÍŠOVA 22:18.

1. Proč nemůže republika Izrael očekávat, že by proto, že patří ke Spojeným národům, byla Božím prostředkem k požehnání celého lidstva?

JEHOVA slíbil Abrahamovi, že všechny rodiny a národy země zakusí požehnání prostřednictvím semene tohoto věrného patriarchy. (1. Mojž. 12:3; 22:17, 18) Ale tyto sliby dané ve 20. století před naším letopočtem neznamenají, že Bůh požehná Spojeným národům, jež nastoupily po bývalé Společnosti národů. Dnešní republika Izrael je členem Spojených národů a neměla by proto očekávat, že ji Bůh starověkého Izraele použije k požehnání celého lidstva. Spojené národy ve skutečnosti překážejí Božímu království, jež bylo dáno Abrahamovu „semeni“. Je to tudíž dnešní „ohavnost působící zpustošení“. (Mat. 24:15) Nikoli, Spojené národy nejsou požehnáním, ačkoli náboženské duchovenstvo křesťanstva i židovští rabíni se modli, aby na této organizaci spočívalo nebeské požehnání. Je to ve skutečnosti „obraz divokého zvířete“, a „divoké zvíře“ je viditelná politická organizace „boha tohoto systému věcí“, satana ďábla. Spojené národy budou tedy brzo zničeny spolu s touto organizací podobnou zvířeti. — Zjev. 13:1–18; 2. Kor. 4:4.

2. Jak se svým způsobem jednání liší „celý Izrael“ od republiky Izrael?

² Republika Izrael mezitím bojuje o svůj život proti jiným členům Spojených národů. Ale ostatek „celého Izraele“ nenapodobuje republiku Izrael. (Řím. 11:26) Tento ostatek neuctívá „obraz divokého zvířete“. Duchovní izraelité naopak ukazují, co jsou podle Božího názoru Spojené národy — náhražka, která podněcuje lidi, aby se spoléhali na Spojené národy, a ne na Jehovovo království v rukou Ježíše Krista. Proto zůstává ostatek „celého Izraele“ částí Jehovovy univerzální organizace. Již se ukazuje, že je ostatek duchovního ‚Abrahamova semene‘ k požehnání všem národům a rodinám země. Jehovovy prorocké sliby se tak prokázaly jako pravdivé.

3, 4. Co měl asi 2 700 let před rokem 1914 napsat pod Jehovovou inspirací Izajáš o „všech národech“?

³ Před více než 2 700 lety poukázal Jehova Bůh předem na období, kdy bude poprvé ve vojenském boji použito ocelových válečných tanků a letadel, kdy dojde ke specializovanému válčení pomocí zákopů, kdy budou muset vojáci užívat protiplynových masek a v totálním konfliktu se bude používat dalekonosných děl, jako byla „tlustá Berta“. Ano, asi 27 století před první světovou válkou inspiroval Jehova Bůh proroka Izajáše, aby popsal ještě něco jiného, co se stane v oné době. Řekl:

⁴ „Co viděl ve vidění Amosův syn Izajáš o Judě a Jeruzalému: A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vyjděme na Jehovovu horu, k domu Jákobova [Izraelova] Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a napraví věci vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce. Vy z Jákobova domu, pojďte a choďme v Jehovově světle.“ — Iz. 2:1– 5.

5. Z jakého stanoviska se musíme dívat na Izajášovo proroctví ohledně „Jehovova domu“ vzhledem k tomu, jak jedná republika Izrael?

⁵ Dnes nevidíme, že by se splňovala tato podivuhodná proroctví v Jeruzalémě, hlavním městě republiky Izrael na Středním východě. Na místě, které se kdysi nazývalo hora Sion, nevidíme Jehovův chrám, ale mohamedánský Skalní dóm a mešitu zasvěcenou Alláhovi. Toto náboženské středisko navštěvují turisté z mnoha národů ne proto, aby se věnovali uctívání, ale aby si pouze prohlédli tuto krásnou islámskou stavbu. Je tedy jasné, že nyní, v „konečné části dnů“ tohoto smrtelně nemocného systému věcí, se Izajášovo proroctví rozhodně nesplňuje na novodobém izraelském státě. Ten není míněn výrazem „celý Izrael“, který má být zachráněn k požehnání celého lidstva ve splnění Jehovova slibu Abrahamovi. Na prorocký výraz „hora Jehovova domu“ se tedy musíme dívat z duchovního stanoviska ve vztahu k „Božímu izraeli“. — Gal. 6:16.

6. a) Jak ukázal Petr, jakým druhem národa je „Boží izrael“? b) Během jakých událostí ve světě začaly „všechny národy“ proudit k „Jehovovu domu“?

⁶ Tento „Boží izrael“ je duchovní národ, jak to ukázal Petr, když napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Dnešní ostatek tohoto „svatého národa“ je jako symbol „Jehovova domu“ a tvoří jádro dnešních svědků Jehovových. Když „konečná část dnů“ trvala již 21 let — v době, kdy v Evropě zuřil římskokatolický fašismus a hitlerovský nacismus — začaly „všechny národy“ proudit k „Jehovovu domu“, který byl svědky Jehovovými jakoby vyvýšen nad vrcholkem hor.

7. Proč to nebyla nevýznamná událost, když začaly národy proudit k „Jehovovu domu“?

⁷ Tímto významným začátkem byl všeobecný sjezd v pozdním létě roku 1935 v hlavním městě Spojených států amerických, ve Washingtonu, D. C. V jedné velmi významné přednášce na tomto sjezdu opravil jeden člen „celého Izraele“– J. F. Rutherford, tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž — jedno nesprávné pojetí, které do té doby existovalo v Mezinárodním sdružení badatelů Bible. Poukázal na to, že „velký zástup“, který má být shromážděn ze všech částí lidstva a který má uctívat Boha v jeho duchovním chrámu (protože hmotný chrám v Jeruzalémě zničili v roce 70 n. l. Římané), má být pozemská třída. (Zjev. 7:9–17) Tato třída má vyhlídku na to, že přežije Armageddon a vstoupí do nového systému věcí v blížícím se tisíciletém panství Ježíše Krista, který vládne v nebesích od roku 1914.

8. a) K jaké rozhodující události došlo v roce 1935 na sjezdu ve Washingtonu, D. C.? b) Proč lze říci, že „všechny národy“ proudí k „Jehovovu domu“?

⁸ Reakce na toto zjevené světlo byla epochální. Při tomto dramatickém sjezdu se dalo pokřtít 840 účastníků, kteří tak symbolizovali svou oddanost Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. Nevíme jistě, kolik národů je zastoupeno v této skupině, ale tito lidé měli na mysli naději na pozemský ráj. Dnes, o více než 49 let později, je svědků Jehovových daleko více, než je členů „celého Izraele“. Působí v 205 zemích po celé zeměkouli. A tak opravdu v širokém smyslu proudí „všechny národy“ k Jehovovu vyvýšenému domu uctívání.

Svědkové Jehovovi — Jací jsou to lidé?

9. Jakou cestou se dali svědkové Jehovovi ve splnění Izajáše 2:4, na rozdíl od republiky Izrael?

⁹ Jak se dnes jeví svědkové Jehovovi jako lidé ve srovnání s republikou Izrael? Jednají snad podobně jako tato republika v tom, že by byli ozbrojení, aby tělesně bojovali proti těm, kteří ohrožují jejich existenci? Ne! Jsou naproti tomu přesně takovými lidmi, jací byli předpověděni u Izajáše 2:4. Vyzdvihují uctívání Jehovy v duchovním Božím domě, a proto v obrazném smyslu překovali meče v radlice a oštěpy v zahradnické nůžky. Věří v Jehovu Boha jako ve svého ochránce a napodobují přitom svého vůdce, Ježíše Krista. Ačkoli pocházejí prakticky ze všech národů země, nepřipouštějí, aby je ovládaly nacionalistické pocity nepřátelství; nevměšují se také do světské politiky. V pravém smyslu se přestali učit tělesnému válčení. Zachovávají neutrální postoj ve světských konfliktech a v politice. Opravdu přestali užívat tělesných zbraní k obraně i útoku. Věří tomu, co řekl Ježíš Kristus, že jeho království není „částí tohoto světa“. Jinak by za ně jeho učedníci bojovali tělesnými zbraněmi nejvyspělejšího vojenského typu. — Jan 18:36.

10. a) Jedině jakého bojování se účastní svědkové Jehovovi? b) Jaké „nové přikázání“ svědkové poslouchají a jak to činí?

¹⁰ Svědkové Jehovovi se naproti tomu účastní jedině duchovního boje. Bojují proti zlým duchům v nebeských místech. Proto nejsou jejich zbraně tělesné, nevedou k prolévání krve. (Ef. 6:10–18) Nebojují proti lidem a zcela určitě nebojují proti svým duchovním bratrům uvnitř Jehovovy organizace. Poslouchají příkaz Ježíše Krista, aby milovali své duchovní bratry stejně, jako on miloval nás, až do té míry, že za své učedníky položil svůj lidský život. To odpovídá „novému přikázání“, které dal Ježíš svým následovníkům, aby se milovali navzájem tak, jako je miloval on. — Jan 13:34.

11. Jaký zákon splňuje láska, kterou projevují svědkové Jehovovi?

¹¹ Svědkové Jehovovi jsou podněcováni tím druhem lásky, jenž splňuje zákon daný prostřednictvím proroka Mojžíše. Taková láska nikdy nikomu neubližuje a je to víc než pouhá „dobročinnost“, jak je tento výraz chápán ve dvacátém století. Hebrejské a řecké slovo pro „lásku“ v Bibli označuje daleko víc než jen „dobročinnost“. — Viz 1. Korinťanům, kapitola 13.

K požehnání, ne k prokletí

12. Bylo nutné, aby byli v nebi všichni členové „celého Izraele“ dříve, než mohlo začít požehnání pro „všechny národy“?

¹² Z předcházejícího můžeme vidět, že k tomu, aby začaly všechny rodiny a národy dostávat požehnání prostřednictvím „semene“ většího Abrahama, Jehovy Boha, není nutné, aby ostatek „celého Izraele“ vstoupil do nebe a byl s hlavním členem tohoto „semene“, Ježíšem Kristem. Již téměř půl století dostávají členové rodin a národů země požehnání od Abrahamova zaslíbeného „semene“. Již přes dva a půl miliónu „jiných ovcí“ se shromáždilo, aby vytvořily „jedno stádo“ s ostatkem duchem zplozených následovníků znamenitého pastýře, kteří se podobají ovcím a mají nebeskou naději. — Jan 10:16.

13. S jakým úmyslem pro „jiné ovce“ přišel Ježíš k chrámu a jak zakrátko vyvrcholí jeho postoj k nim?

¹³ Požehnaným „jiným ovcím“ byla poskytnuta naděje na to, že vstoupí přímo od začátku do ráje, který bude obnoven na Zemi během tisíciletého panství krále Krista. Když tedy Ježíš Kristus přišel jako Jehovův „posel smlouvy“ k duchovnímu chrámu, aby provedl soud, přišel s tím, že „jiné ovce“ mají dostat požehnání, a ne prokletí. (Mal. 3:1–3) Toto požehnání vyvrcholí tím, že budou zachráněni v blížící se „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ proti jeho pozemským nepřátelům shromážděným v „Har-Magedonu“. (Zjev. 16:14, 16) Ve starověku bylo město Megido místem vítězství pro Jehovu Boha. (Jozue 17:11; Zech. 12:11) V symbolickém Har-Magedonu se Bůh korunuje tím největším vítězstvím, ke své věčné slávě. Jeho vyvýšený Syn, Ježíš Kristus, tam bude jeho vrchním velitelem. — Zjev. 19:11–21.

14. a) Z čí záchrany se mohou radovat „jiné ovce“? b) Kolik již je „jiných ovcí“?

¹⁴ Při tomto velice dramatickém projevu božské moci a velkoleposti budou „jiné ovce“ uchráněny. Ti, kteří budou živými svědky tohoto rozhodujícího konfliktu, budou opravdu šťastní, že byl ostatek „celého Izraele“ „zachráněn“ v mírovém období mezi první a druhou světovou válkou. Od jara roku 1935 je k tomuto zachráněnému izraeli připojován „velký zástup“, jehož počet není přesně určen. Jsou to „jiné ovce“ Znamenitého pastýře, Ježíše Krista, a jejich počet se nyní blíží ke třem miliónům. Vycházejí ze „všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ lidstva, čímž se splňuje slib, který dal Jehova Bůh člověku, jenž ho předstiňoval, totiž svému „příteli“ Abrahamovi. (Zjev. 7:9–17; Jak. 2:23) A shromažďování těchto „jiných ovcí“ ještě neskončilo. Nevíme, kolik jich nakonec bude, až Znamenitý pastýř skončí jejich shromažďování před zničením Velikého Babylóna a před Boží válkou proti jeho politickým milencům v Armageddonu. — Zjev. 17:1–18:24.

15. Počátkem jakého požehnaného stavu je společenství „jiných ovcí“ s ostatkem „celého Izraele“?

¹⁵ Společenství „jiných ovcí“ s ostatkem „celého Izraele“ v „jednom stádu“ pod Znamenitým pastýřem, Ježíšem Kristem, hlavním členem Abrahamova „semene“, se projevuje jako začátek něčeho. Čeho? Je to začátek plného požehnání, které má „celý Izrael“ ještě udílet těmto „jiným ovcím“ během tisíciletého panství Ježíše Krista, do něhož přežijí pod božskou ochranou.

16. Proč jsou „jiné ovce“ rozhodnuty dále sloužit Jehovovi po boku ostatku „celého Izraele“?

¹⁶ Ve splnění Zjevení 7:14–17 „jiné ovce“ již ‚vypraly svá roucha a vybílily je v Beránkově krvi‘. Proto je jim dovoleno, aby uctívaly Boha, duchovně řečeno, „dnem i nocí“ „v jeho chrámu“. Ano, „Boží Beránek“, Ježíš Kristus, je již sytí duchovním pokrmem, takže ‚již nehladovějí‘. (Jan 1:29) Jejich věrný pastýř je také vede k „pramenům vod života“, to jest k životu na rajské zemi. „Velký zástup“ je vděčný za všechna požehnání, která již dostává prostřednictvím ostatku „celého Izraele“, a chce po boku tohoto věrného ostatku sloužit dále Jehovovi. Tyto „jiné ovce“ to budou činit v „jednom stádu“ pod „jedním pastýřem“ v zájmu Božího království pod vedením Ježíše Krista. Jsou rozhodnuti činit to, dokud nebudou všichni nepřátelé Božího království odstraněni z tváře této Země, Boží „podnože“. — Iz. 66:1; Mat. 5:34, 35; Sk. 7:49.

Jak bys odpověděl?

◆ Proč není republika Izrael Jehovovým prostředkem k požehnání lidstva?

◆ Proč je možné říci, že nyní „všechny národy“ proudí k „Jehovovu domu“?

◆ Jak splňují svědkové Jehovovi Izajáše 2:4?

◆ Jaký postoj má Ježíš Kristus k „jiným ovcím“ a jak to brzo vyvrcholí?

◆ Jaký požehnaný vztah již začal tím, že se „jiné ovce“ spojily s ostatkem „celého Izraele“?