‚Celý Izrael bude zachráněn‘
„Tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn. Právě jak je napsáno: ‚Osvoboditel vyjde ze Siona a odvrátí bezbožné jednání od Jákoba.‘ “ — ŘÍMANŮM 11:26.
1. a) Jaké otázky vznikají v souvislosti s Římanům 11:26? b) Proč není republika Izrael tím Izraelem, který bude „zachráněn“?
KTERÝ národ je zde míněn? Jak je zachráněn? A jak působí jeho záchrana na všechny ostatní národy? Když v roce 1948 skončil platnost britský mandát nad Palestinou, zmocnili se Židé části onoho území a zřídili republiku Izrael. Vítězstvím nad arabskými vojsky v šestidenní válce roku 1967 rozšířili Izraelci hranice své republiky. Ale od zřízení republiky Izrael musela být její existence zachovávána silou zbraní. Bez ohledu na to, zda dnešní Izrael nahromadil pro zachování svého národa jaderné bomby nebo ne, rozhodně se nespoléhá na žádného ‚osvoboditele ze Sionu‘. Vždyť tento poměrně mladý politický celek je spolu s pohanskými národy částí Spojených národů. Tato republika rozhodně není teokracií, jakou se kdysi v roce 1513 př. n. l. stal izraelský národ.
2. Jak se vytvoření republiky Izrael lišilo od návratu Židů do jejich vlasti v roce 537 př. n. l.?
2 Rakouský Izraelita Theodor Herzl, který v roce 1897 založil sionistickou světovou organizaci, prohlásil, že Židé jsou národem, a vyžadoval, aby bylo vyhrazeno území pro zřízení židovského státu. Ale ve vývoji kolem republiky Izrael se nic nepodobá okolnostem souvisejícím s návratem Židů do jejich vlasti v roce 537 př. n. l., v prvním roce vlády perského císaře Cyra Velikého. Oním starověkým obnovením se splnilo oznámené předsevzetí Jehovy, Boha Izraelitů, jak bylo předpověděno u Izajáše 45:1–5. (2. Par. 36:22, 23; Ezdr. 1:1–4) Ale při zřízení republiky Izrael jsme neviděli pokojný způsob jednání, který by vyplýval z plné víry v Boha starověkého Izraele. Nemůže se to tedy vysvětlovat jako splnění proroctví z Hebrejských písem; není ani žádný důkaz, že by se blížil příchod židovského Mesiáše.
3. Jak se kdysi Mezinárodní sdružení badatelů Bible dívalo na záchranu „celého Izraele“ a co se v tom směru stalo v roce 1932?
3 Až do roku 1929 se členové Mezinárodního sdružení badatelů Bible domnívali, že přirození Židé jsou přece Božím vyvoleným národem, že budou jako nevěřící shromážděni zpět do Palestiny, že se tam obrátí k Ježíši Kristu jako k zaslíbenému semeni Abrahamovu a že se pak stanou vedoucím národem země k požehnání celého lidstva. Ale v roce 1932 se ukázalo, že to bylo nesprávné pochopení biblického proroctví, včetně slov v Římanům 11:26 o tom, že bude zachráněn „celý Izrael“. — Viz Studie VIII v knize „Přijď tvé království“, vydané v roce 1891 Biblickou a traktátní společností Strážná věž.
Z koho se skládá „celý Izrael“?
4. Jaké dnešní okolnosti ukazují, že republika Izrael není „Boží izrael“?
4 Co židovský pisatel v Římanům 11:26 nazval „celý Izrael“, to označuje v Galaťanům 6:16 jako „Boží izrael“. Jestliže však „celý Izrael“ netvoří přirození Židé v republice Izrael a na celé zeměkouli, kdo jsou jeho členové? To je velice důležitá otázka, protože dnešní přirození Židé nevědí, ke kterému z dvanácti kmenů Izraele patří. Mají rabíny, ale nemají kněžstvo, nemají žádného velekněze na zemi, nemají chrám v Jeruzalémě a nemají tam ani oltář, na němž by obětovali oběti podle Zákona, který jim dal Bůh Mojžíšovým prostřednictvím. To všechno chybí od roku 70 n. l., kdy Římané zničili Jeruzalém. Není také žádný důkaz, že by s nimi jako s národem ještě byl Bůh, jehož jméno nechtějí vyslovovat. A přece má Jehova Bůh na zemi izrael i dnes ve dvacátém století. Kdo jsou jeho členové?
5, 6. Jak ukázal Pavel, že příslušnost k „Božímu izraeli“ nezávisí na přirozených, tělesných okolnostech?
5 Přirozený Žid Saul z Tarsu, který měl přednost, že se mohl stát křesťanským apoštolem Pavlem, poskytuje uspokojující odpověď. Asi v roce 56 n. l. adresoval dlouhý dopis „všem těm, kteří jsou v Římě jako Boží milovaní, povoláni, aby byli svatí“. (Řím. 1:1, 7) V tomto dopise Pavel ukázal, koho Bůh považuje za pravé izraelity — ne izraelity podle těla, ale podle ducha. Pavel napsal:
6 „Ne všichni, kteří pocházejí z Izraele, jsou totiž ve skutečnosti ‚Izrael‘. Ani nejsou všichni dětmi proto, že jsou Abrahamovým semenem, ale: ‚Co bude nazváno „tvým semenem“, bude prostřednictvím Izáka.‘ To znamená, že děti podle těla nejsou ve skutečnosti Boží děti, ale za semeno jsou považovány děti podle zaslíbení. . . Izajáš nadto volá ohledně Izraele: ‚Ačkoli počet synů Izraele může být jako mořského písku, je to ostatek, jenž bude zachráněn. Jehova totiž provede účtování na zemi, dokončí je a zkrátí.‘ Stejně jako Izajáš také dříve řekl: ‚Kdyby nám Jehova vojsk nezanechal semeno, stali bychom se jako Sodoma a byli bychom učiněni jako Gomora.‘ “ — Řím. 9:6–9, 27–29.
7, 8. Proč přirození Izraelité nevyplnili všechna místa ratolestí na symbolickém olivovníku, který je popsán v 11. kapitole Římanům?
7 Později, v 11. kapitole Římanům, přirovnal Pavel izraelský národ k olivovníku, který souvisí s „Jehovovým přítelem“, patriarchou Abrahamem. (Jak. 2:23) Když tento „přítel“ projevil poslušnost, Bůh mu řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou určité žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojž. 22:18) Většina přirozených Židů neprojevila víru svého předka Abrahama a neposlouchala Boha, a proto byli tito nevěřící Izraelité odťati od symbolického olivovníku, jehož kořenem byl větší Abraham, Jehova Bůh. Jejich místo zaujali věřící pohané neboli Nežidé, takže symbolický strom mohl mít plný počet ratolestí. Ti, kteří zaujali místo přirozených Izraelitů, se stali „Abrahamovým semenem“ jako proselyté neboli adoptovaní izraelité, přijatí Bohem, jenž je větší než Abraham. (Gal. 3:26–29) Stali se izraelity v duchovním smyslu, to jest duchovními izraelity. Proto Pavel dále řekl:
8 „Nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů. A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba. A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.“ — Řím. 11:25–27, „KB“.
9. Jaký postoj zaujímá republika Izrael k prostředníku nové smlouvy, ačkoli v roce 1914 uplynuly „ustanovené časy národů“?
9 Povšimněme si, že Pavel neříká ‚dokud se nevyplní časy pohanů‘. Říká spíše „dokudž by nevešla plnost pohanů“ neboli „dokud nevejde plný počet lidí z národů“. Časy pohanů neboli „ustanovené časy národů“ uplynuly v roce 1914, v roce, kdy vypukla první světová válka. (Luk. 21:24) A dnes, po sedmdesáti letech, netvrdí republika Izrael ani přirození Židé po celé zemi, že jsou v nové smlouvě, o níž Jehova řekl, že ji uzavře s izraelským domem. (Jer. 31:31 až 34) Před více než 19 stoletími, 14. nisana roku 33 n. l., v noci židovského pasach, předložil budoucí prostředník této smlouvy svým věrným apoštolům pohár vína a prohlásil: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20) A ani po této době neuznává republika Izrael Ježíše Krista jako prostředníka smlouvy, jež byla předpověděna v Jeremjášově proroctví.
10. Kolik z Abrahamova „semene“, jež přinese požehnání celému lidstvu, zaujímají věřící přirození Židé? Jaké to má následky?
10 Podle Izraelců ještě „osvoboditel“ ze Sionu nevyšel. (Iz. 59:20; Řím. 11:26) Ale v den letnic roku 33 n. l. přece přijal ostatek starověkých Izraelitů Ježíše jako Mesiáše. Tento ostatek pak začal dostávat slíbeného svatého ducha a začal být přiváděn do předpověděné nové smlouvy. Ostatek však nestačil na vytvoření celého členstva duchovní „nevěsty“ Kristovy, jehož je 144 000. (Zjev. 7:1–8; 14:1–3; 21:9) Částí symbolického olivovníku se tedy nestalo dost Izraelitů. Je zakořeněn ve větším Abrahamovi, který slíbil, že „semeno“ starověkého patriarchy přinese požehnání všem rodinám země, židovským i nežidovským.
11, 12. Na který „izrael“ se vztahuje výraz „celý Izrael“ a jak to lze biblicky dokázat?
11 Jak tedy měl být „zachráněn“ „celý Izrael“ prostřednictvím slíbeného „osvoboditele“? Povšimni si prosím, že Pavel napsal svůj dopis Římanům asi v roce 56 n. l., po napsání dopisu Galaťanům (asi v letech 50–52 n. l.). Slova v Římanům 11:25–27 byla tedy zapsána později než jeho slova v Galaťanům 6:16 o „Božím izraeli“. To je ten izrael, s nímž byla uzavřena nová smlouva prostřednictvím Ježíše Krista, nikoli prostřednictvím proroka Mojžíše. Ježíš byl prostředníkem pro křesťanský izrael, „duchovní izrael“, který se jako národ zrodil v den letnic roku 33 n. l., kdy byl vylit svatý duch na Židy, kteří přijali Ježíše Krista jako prostředníka nové smlouvy.
12 Při této události byl přítomen židovský apoštol Petr. Později psal „vyvoleným“ podle Boží „znalosti budoucích věcí“ a řekl: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘. . . Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 1:1, 2; 2:9, 10) To potvrzuje skutečnost, že Izrael, který má být „celý“ „zachráněn“, není dnešní republika Izraelců ani to nejsou přirození Izraelité rozptýlení po celé zeměkouli. „Celý Izrael“, který měl být „zachráněn“, byl duchovní izrael, který se zrodil o letnicích roku 33 n. l. tím, že byl zplozen Božím plodným duchem. K tomuto ‚Božímu izraeli‘ měl přijít slíbený osvoboditel.
13. a) Jak a kdy vyšel ze Sionu slíbený osvoboditel? b) Kdo byl časem pojat do členství v „Božím izraeli“?
13 Jehova, velký osvoboditel, opravdu přišel v den letnic roku 33 n. l. Jak? Tím, že použil Ježíše, aby v národním hlavním městě Jeruzalémě vylil v jedné horní místnosti Jehovova svatého ducha asi na 120 učedníků. Tak se tito učedníci stali základním článkem ‚Božího izraele‘, který je zplozen k duchovnímu životu a má naději na věčný život v duchovní říši nahoře. K tomuto duchovnímu izraeli začali posléze patřit i Nežidé, kteří uvěřili v slíbeného osvoboditele. Kdy k tomu došlo? Při obrácení Samaritánů — a později dokonce pohanů, když se v roce 36 n. l. obrátil římský setník Kornelius se svou rodinou a přáteli — přijal Jehova, větší Abraham, všechny tyto nežidovské věřící, kteří uvěřili v jeho jednozplozeného Syna, Ježíše Krista, jako symbolický kmen obrazného olivovníku. Tak mohli tito Nežidé zaujmout místa nevěrných Židů, kteří byli vylomeni z onoho olivovníku, jenž má 144 000 „ratolestí“. — Skutky, kapitola 10; 15:14–21.
Dílo naroubovávání je nyní dokončeno
14. V jakém směru jsou již důkazy ohledně „celého Izraele“ dostatečné?
14 Od oné památné události roku 36 n. l. uplynulo již devatenáct set čtyřicet osm let. Je tedy logické, že dílo záchrany „celého Izraele“, jež vykonává všemohoucí Bůh, je již dnes vznešeným způsobem dokončeno. Toto časové období bylo mnohem delší než židovský věk výlučné božské přízně od roku 1513 př. n. l., za dnů Mojžíšových, do roku 36 n. l., kdy byli obráceni první neobřezaní Neizraelité neboli pohané. V této prodloužené době bylo bezpochyby dost času na záchranu „celého Izraele“, pokud jde o to, aby byl pro něj opatřen dostatečný počet členů. Nyní je v tom směru dostatek důkazů.
15. Jak budou podle Ježíšova proroctví ohledně „znamení“ „závěru systému věcí“ shromážděni „vyvolení“?
15 Na toto časové období poukázal Ježíš Kristus, když pronesl proroctví o své neviditelné duchovní „přítomnosti“ a o „závěru systému věcí“ a řekl: „Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou. A vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ (Mat. 24:3, 30, 31) Kdy začala tato „přítomnost“ Ježíše Krista?
16, 17. Kdy začala „přítomnost“ Ježíše Krista? Které významné události následovaly, pokud jde o shromážděni „vyvolených“?
16 Ježíšova „přítomnost“ začala při skončení „sedmi časů“ pohanů na podzim roku 1914. (Dan. 4:23–36; 4:20–33, „KB“) V té době obrátil oslavený Ježíš Kristus svou pozornost k tomu, aby projevil svou moc vůči zemi postižené válkou. Historické skutečnosti dokazují, že v poválečném roce 1919 vyslal panující král Ježíš Kristus své nebeské anděly, aby shromáždili „vyvolené“ ze všech částí země. Pod dohledem Biblické a traktátní společnosti Strážná věž byli uvedeni do celosvětové jednoty, aby od té doby spojili své úsilí při plnění Ježíšova prorockého pokynu zaznamenaného u Matouše 24:14: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“
17 Na všeobecném sjezdu Božího lidu v roce 1931 přijali jednomyslně nové jméno, aby byli známí jako svědkové Jehovovi. Později pak vydala Společnost knihu „Jehova“, jež pojednávala o Božím jménu, které s takovou radostí nesou. Svědkové Jehovovi vděčně přijali tuto novou knihu v roce 1934, kdy se nacistický vůdce Adolf Hitler začal chystat k vyhlazení svědků ve střední Evropě.
18. Jak ukázal vývoj, že již byl shromážděn plný počet „vyvolených“?
18 Události ukázaly, že shromažďování oddaných, pokřtěných „vyvolených“ k nebeskému království již bylo dokončeno. Jak to? Protože v roce 1935 byla obrácena pozornost a úsilí „vyvolených“ na „velký zástup“, o němž bylo dáno vidění ve Zjevení 7:9–17. Z koho se měl skládat tento „velký zástup“? Z lidí, kteří připisují slávu a čest Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu a kteří budou odměněni věčným životem na rajské zemi, aniž budou muset zemřít, ačkoli dojde k největšímu „soužení“ v celých lidských dějinách. Ukázalo se, že tito lidé obdaření přízní jsou totožní s pozemskými „jinými ovcemi“ Znamenitého pastýře, Ježíše Krista. Je radostné, že se mají stát „jedním stádem“ s ostatkem „celého Izraele“, který ještě žije na zemi. — Jan 10:16.
Jak odpovíš?
◆ Proč není republika Izrael tím Izraelem, o němž se mluví v Římanům 11:26?
◆ Proč nevyplnili přirození Izraelité všechna místa jako ratolesti symbolického olivovníku?
◆ Kdo je zaslíbený osvoboditel a kdy a jak vyšel ze Sionu?
◆ Kdo vytváří „celý Izrael“ a kdy byl shromážděn jejich plný počet?