„Radujte se navždy“
1. a) Co je „město“, o němž se mluví v Židům 11:10? b) Dokdy musí „velký zástup“ čekat na „splnění toho zaslíbení“?
OPRAVDU se můžeme velice radovat, že mesiášský král, Kristus Ježíš, nyní panuje v nebeském „Jeruzalémě“. To je město, „jež patří k nebi“, jak se o něm zmiňuje Židům 11. kapitola. Právě o ně ‚usiloval‘ Abrahám, Izák a Jákob. „Veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“ kananejské, protože vážně hledali „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ale stejně jako v případě „velkého zástupu“, který dnes má naději na věčný život na zemi, musí i „splnění toho zaslíbení“ pro tyto muže staré doby čekat až do doby, kdy pomazaní křesťané obdrží své dědictví v nebeském království. — Žid. 11:8–16, 39, 40; Zjev. 7:9.
„NEBESKÝ JERUZALÉM“
2. a) Jak poukazuje Židům 12:1, 2 na naději na mesiášské království? (Žalm 110:1, 2) b) Jak byl příchod království předstíněn na hoře Sinaj?
2 Dvanáctá kapitola Židům dále povzbuzuje pomazané křesťany, aby měli užitek z příkladu těchto věrných svědků ze starověku a aby také „upřeně hleděli na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“, který vytrval a pak se „posadil. . . po pravici Božího trůnu“, dokud neskončí „ustanovené časy národů“. (Žid. 12:1, 2) Pavel dále zdůrazňuje těmto křesťanům naději na království a popisuje při tom děsivé projevy Jehovovy slávy na hoře Sinaj v době, kdy byla zasvěcena smlouva Zákona s tělesným Izraelem. Tehdy Jehova řekl Izraeli: „Budete-li. . . přesně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, . . . vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:5, 6.
3. Jak se duchovní izraelité „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje ještě větší bázeň?
3 Ale duchovní izraelité — dnešní pomazaní křesťané — jsou v „nové smlouvě“. (Žid. 8:8–11) A nyní se „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje daleko větší bázeň. Co to je? Pavel odpovídá v Židům 12:22: „Vy jste se. . . přiblížili k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému.“ Tímto způsobem se začali přibližovat dědici království v Pavlově době, protože ti byli „budováni. . . v duchovní dům“ na základě, Kristu Ježíši, který byl nyní položen na Siónu. (1. Petra 2:4 až 9) Dále se měli k tomuto nebeskému Jeruzalému přibližovat jiní pomazaní křesťané, dokud nebude k Beránkovi shromážděno všech 144 000, kteří s ním mají stát na nebeské hoře Siónu. — Zjev. 14:1–5.
4. K čemu dalšímu ve spojení s mesiášským královstvím se „přiblížili“ pomazaní křesťané?
4 Zde v Židům 12:22–24 Pavel také popisuje jiné významné věci, k nimž se křesťané „přiblížili“ a jež mají spojitost s mesiášským královstvím a jeho účelem. Mluví o přítomnosti „myriád andělů“, o nichž říká i Daniel 7:9–14 a Matouš 25:31, že jsou přítomni, když ten, který je jako „Syn člověka“, dostává království. Pavel se také zmiňuje o „sboru prvorozených“, kteří zdědí království. Vyvyšuje Boha jako „soudce všech“, jenž prohlašuje tyto ‚prvorozené syny‘ za spravedlivé, aby mohli být přijati do nové smlouvy, kterou Ježíš zprostředkoval pomocí své vlastní drahocenné krve. (Žid. 9:13–15; Řím. 5:1, 9) A Pavel se také zmiňuje o ‚duchovním životě těchto spravedlivých‘ dědiců království, kteří nyní chodí „v novotě života“. — Řím. 6:4; 8:16.
5. a) Jak vyplývá ze Židům 12:28, 29, že „nebeský Jeruzalém“ je mesiášské království? b) Jak Židům 13:14, 15 poukazuje na toto „město“ jako na něco budoucího?
5 To, že „nebeský Jeruzalém“, o němž mluví Židům 12:22, se vztahuje na mesiášské království, k němuž se „přiblížili“ pomazaní křesťané, podporují i další verše, totiž 28 a 29, kde je Pavel povzbuzuje: „Když tedy vidíme, že máme obdržet království, které nemůže být otřeseno, mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou. Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.“ Toto napomenutí, aby se s nadšením, přibližovali, k nebeskému Jeruzalému neboli k mesiášskému království, pokračuje až do konce Pavlova dopisu, jak o tom čteme v poslední kapitole, totiž v Židům 13:14: „Zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ Nyní již toto království přišlo — ve významném roce 1914! Jak vážně by tito zbývající pomazaní na zemi měli ‚hledat nejprve království‘ a stále přinášet Jehovovi „oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“! — Mat. 6:33; Žid. 13:15.
„NOVÝ JERUZALÉM“
6. a) Co je „Nový Jeruzalém“ popsaný ve Zjevení b) Proč by se měl „velký zástup“ hluboce zajímat o tento „Jeruzalém“?
6 Co je tedy „nový Jeruzalém“, o němž je poprvé zmínka ve Zjevení 3:12? O tom, „kdo zvítězí“, říká oslavený Ježíš: „Toho učiním sloupem v chrámu svého Boha. . . a napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje s nebe od mého Boha.“ Později ve Zjevení 21:1, 2 a 10 Jan ukazuje, že tito vítězové jsou v „novém nebi“, a popisuje jejich složenou skupinu jako „svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující s nebe a připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela“, ženicha Krista. Tento Nový Jeruzalém je Božím prostředkem, jímž Bůh působí, aby „voda života“ přitékala k poslušným lidem, a ti jsou uzdravováni a přivedeni k dokonalému životu zde na zemi. Tak jim Bůh, původce tohoto vznešeného opatření, velice doslovně „setře. . . každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Takovou vyhlídku má „velký zástup“, druhové ostatku „třídy nevěsty“. Jak proto jásají! — Zjev. 22:1, 2; 21:4.
7. Jak se „Nový Jeruzalém“ liší od „nebeského Jeruzaléma“?
7 Je však jemný rozdíl mezi „Novým Jeruzalémem“, který je popsán ve Zjevení, a mezi „nebeským Jeruzalémem“ z knihy Židům. „Nový Jeruzalém“ se skládá ze 144 000, kteří jsou zasnoubeni ženichovi, zatímco „nebeský Jeruzalém“ se skládá ze 144 001, přičemž tento „jeden“ je ženich, král. Tak biblické knihy Židům a Zjevení ukazují, že „nebeský Jeruzalém“ a „Nový Jeruzalém“ jsou téměř totožné.
„JERUZALÉM NAHOŘE“
8, 9. a) Kdo nebo co je „Jeruzalém nahoře“? b) Jak popisuje Pavel úlohu „Jeruzaléma nahoře“ jako manželky, když cituje z Izaiáše 54?
8 V Galaťanům 4:26 čteme ještě o jiném „Jeruzalému“. Je to „Jeruzalém nahoře“. A co to je? Apoštol Pavel o něm říká: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Srovnej Izaiáše 54:13.
9 Tento „Jeruzalém nahoře“ je Jehovova organizace v nebesích, podobná ženě. Skládá se ze zástupů věrných andělů, k nimž patří i nyní oslavený archanděl, Ježíš Kristus. (Zjev. 12:7) Ti slouží svrchovanému Pánu v úloze „manželky“. O této „ženě“ Pavel dále říká: „Je psáno [totiž u Izaiáše 54:1]: ‚Potěš se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, jež má manžela.‘ “ — Gal. 4:27.
10. Jak se stalo, že „Jeruzalém nahoře“ ‚hlasitě zvolal‘ s radostí?
10 Jehovova „manželka“, jeho vznešená nebeská organizace duchovních tvorů, jistě vykřikla radostí, ve splnění tohoto proroctví, když viděla, jak byl Kristus Ježíš při svém křtu v roce 29 n. l. zplozen jako prvotní „semeno“. Tato radost jistě překypovala, když Ježíš, který zachoval ryzost, byl v roce 33 n. l. vzkříšen z mrtvých a povýšen na Boží pravici v nebesích. Jaká radost to pak byla, když bylo vidět, jak se „semeno“ rozmnožuje tím, že byli přiváděni také učedníci Ježíše Krista, aby se stali jejími duchovními dětmi! A to všechno bylo splněním slibu, který dal Bůh Abrahámovi, že totiž ‚rozmnoží jeho semeno‘ k požehnání všech národů země. — 1. Mojž. 22:15–18; Gal. 3:29.
11. Jak byl tento „Jeruzalém nahoře“ obšťastněn v dnešní době?
11 V roce 1914 n. l. se nebesa také radovala při pohledu na to, jak Boží „žena“ zrodila „syna, mužského rodu“, Kristovo království. A když Kristus, král (také označený jako Michael, což znamená „Kdo je jako Bůh?“), odpověděl na satanovu výzvu tím, že svrhl ďábla a jeho anděly z nebeské říše, reagovaly zástupy andělů bezpochyby s velkou radostí na „silný hlas“, který prohlásil: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“ Jejich radost pokračovala, když od roku 1919 viděli na zemi zbývající „synové“ „Jeruzaléma nahoře“ úplně odděleně od babylónského náboženství. (Zjev. 12:1–12; 18:4, 5) A jaká radost musí panovat mezi zástupy věrných andělů v „Jeruzalémě nahoře“, když se nyní tito vykoupení s konečnou platností přibližují k „nebeskému Jeruzalému“, k mesiášskému království! — Iz. 62:11; Zjev. 19:7.
„NOVÁ NEBESA A NOVÁ ZEMĚ“
12. a) Na který „Jeruzalém“ se vztahují slova z Izaiáše 65:17, 18? b) Jaký je vztah mezi „Novým Jeruzalémem“ a „novými nebesy“ a jakou službu vykonává?
12 „Jeruzalém nahoře“, Boží organizace podobná manželce, jásá nad vším, co koná její svrchovaný Pán, Jehova. Nyní však prozkoumejme Izaiáše 65:17–19. Proroctví zde mluví o tom, že Jehova stvoří něco nového. Tento „Jeruzalém“ musí tudíž být „Nový Jeruzalém“, který je nyní zrozen jako ‚dcera Sióna‘ zasnoubená královskému ženichovi, Ježíši Kristu. (Iz. 62:11) Této „nevěstě“ říká Jehova: „Já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání.“ Tato nebeská „nevěsta“ se velmi raduje z toho, že dosáhne plný počet svých členů, 144 000, a že vidí, jak Bůh také tvoří „novou zemi“ — sjednocenou teokratickou společnost v lidstvu. — Zjev. 21:1–5.
13, 14. a) Proč dnes zaznívá pozvání k „jásání“? b) Jaký nádherný obraz poskytuje Zjevení 21:9–27? c) Proč můžeme považovat „Nový Jeruzalém“ za příčinu k „radosti“?
13 Celému Božímu lidu je určeno pozvání: „Jásejte a radujte se navždy z toho, co tvořím.“ Jsou všechny důvody k jásání! Jehova totiž zakrátko ospravedlní své proslulé jméno tím, že odstraní všechny odpůrce. (Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, „KB“) Potom budou mít „nová nebesa“ úplnou moc! A jak nádherně líčí Zjevení 21:9–27 ‚svaté město Jeruzalém [„nevěstu“ Beránka, Ježíše], jak sestupuje s nebe od Boha a má Boží slávu‘! Symbolicky zářící vzácnými drahokamy všeho druhu a osvícený slávou samotného Boha slouží tento Nový Jeruzalém podivuhodným způsobem svému úkolu. Poskytuje totiž „národům“ lidstva „vodu života“, která vytéká „od trůnu Božího a Beránkova.“ — Zjev. 22:1, 2, 17.
14 Je proto logické, že právě o této „nevěstě, Beránkově manželce“, která je spolu se svým ženichem, Kristem, uvedena do vládních „nových nebes“, Jehova říká: „Protože já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání.“ (Iz. 65:18) Ale jak vstupuje do této radosti „nová země“?
„NOVÁ ZEMĚ“ JÁSÁ
15. Jak byly položeny základy „nové země“?
15 Jehova však vytvořil důvod „k jásání“ nejen v nebesích, ale také přímo zde na této zemi. Položil totiž základy „nové země“, zbožné společnosti mezi lidmi, která se bude rozšiřovat, až v patřičném čase naplní celou zeměkouli, k Jehovově chvále. (Iz. 11:9) V roce 1919 způsobil Jehova, že jeho „Jeruzalém nahoře“, podobný manželce, zrodil „zemi“ — území, jež vzkvétá největší měrou —, a uvedl do ní zbývající ze svého duchovního izraele na zemi. (Iz. 66:8, 10, 22) Ukázalo se, že tato „země“ je duchovním rájem a že právě sem je shromažďován Jehovův lid jako jádro „nové země“. Se vstupem do tohoto duchovního ráje nemusíme čekat až do doby po závěrečném soužení. Již je zde!
16. Jak nádherně se splnila slova Izaiáše 62:1, 6, 7?
16 Nyní, kdy byl Jehovův lid uveden do této plodné „země“, se splnilo vznešené proroctví ze 62. kapitoly Izaiášovy ohledně Sióna, „Jeruzaléma nahoře“. „Jeho spravedlnost“ ‚vychází jako jas‘ a jeho lid ji zrcadlí všem národům lidstva. Tento jeho lid popisuje Izaiáš slovy: „Na tvých zdích, Jeruzaléme, jsem pověřil strážné. Po celý den a po celou noc, stále, ať nezůstávají potichu, . . . dokud [on] důkladně neupevní, ano dokud neustanoví Jeruzalém jako chválu na zemi.“ Jehovova nebeská organizace se skutečně stala takovou „chválou na zemi“, protože jeho svědkové káží po celé zeměkouli. A větší část této chvály vykonávají druhové pomazaných „strážných“ — totiž „velký zástup. . . ze všech národů“. Stojí před Božím trůnem a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu“. — Iz. 62:1, 6, 7; Zjev. 7:9, 14, 15.
17. a) Jak se služba „dnem i nocí“ stala charakteristickým rysem svědků Jehovových? b) Co bylo vynikajícím důvodem k radosti v roce 1982? c) Ve kterém období překypuje tato radost a proč je to vhodné?
17 A tato služba „dnem i nocí“, kterou vykonávají „strážní“ a „velký zástup“ jejich druhů, rychle postupuje. Taková služba celou duší je vždy středem zájmu věrných cestujících dozorců a jejich manželek, misionářů, pravidelných a zvláštních průkopníků i pracovníků v bételu. V poslední době tisíce svědků, mladých i starých, přinášejí oběti, aby se mohli podílet na pomocné průkopnické službě měsíc nebo déle, a věnují přitom průměrně nejméně dvě hodiny denně kazatelské službě dům od domu a jiným odvětvím služby. V roce 1982 dosáhla tato celosvětová činnost dosud nebývalého vrcholu, protože radostně podalo zprávu o službě celkem 305 778 průkopníků — které vydatně podporovalo 2 000 000 nebo více jiných věrných a oddaných svědků království. Jehova skutečně ‚tvoří Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání‘ — také k jásání, které každoročně překypuje v období, kdy se slaví Památná slavnost, kterou přikázal Pán Ježíš. — 1. Kor. 11:23–26.
„NEBUDE JIŽ. . . ZVUK PLÁČE“
18. Který slib se splňuje na „velkém zástupu“ i přes těžkosti a jak?
18 Dokud je satanovi dovoleno, aby sužoval tuto zem, budou sice ještě těžkosti a pronásledování, ale „velký zástup“ oddaných ctitelů již necítí „žhnoucí vedro“ Boží nepřízně. Tito Bohu oddaní, pokřtění zvěstovatelé dobrého poselství o království žádali o „dobré svědomí“ a bylo jim poskytnuto. Proto radostně slouží a Beránek, Kristus Ježíš, je vede k „pramenům vod života“. V duchovním ráji se pro ně již splnil slib: „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — 1. Petra 3:21; Zjev. 7:16, 17.
19. a) Proč v „Jeruzalémě“ není slyšet „žalostný křik“? b) Co ukazuje Izaiáš 65:21–25 v souladu s významem jména „Jeruzalém“?
19 Tomuto poslednímu biblickému textu odpovídá i Jehovův vlastní výrok u Izaiáše 65:19: „Budu se radovat v Jeruzalémě a jásat ve svém lidu; a již v něm nebude slyšet zvuk pláče nebo zvuk žalostného křiku.“ Ti zbývající na zemi, kteří ještě mají být vzkříšeni do „Nového Jeruzaléma“ tuto radost prožívají, a Jehova nyní sesílá podobná požehnání na „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Jak podivuhodně popisují další slova u Izaiáše 65:21–25 rajské poměry Božího „lidu“, který byl shromážděn jako jádro „nové země“! Jistě je zde „základ dvojnásobného pokoje“ — pokoje, který nyní panuje mezi Jehovovými ctiteli a který bude sahat až do hmotného ráje, až se Boží vůle bude dít na celé zemi. — Zjev. 21:3–5; Mat. 6:10.
20. Jaké otázky by bylo vhodné si položit?
20 Chceš chválit Jehovu věčně na rajské zemi za ty nádherné věci, které vykonává prostřednictvím „Jeruzaléma nahoře“, jeho oddané organizace podobné ženě? Chceš vidět, jak „nebeský Jeruzalém“ se svým králem Kristem, větším Davidem, zvítězí nad veškerou nespravedlností? Chceš vidět, jak „Nový Jeruzalém“ podobný nevěstě působí svým vlivem od Boha a jeho Krista v nebi, aby byly setřeny všechny slzy lidstva?
21. Jak můžeme projevit ocenění všeho, co symbolizuje Jeruzalém?
21 Toužíš-li po tom, pak věrně a oddaně vykonávej dále „svatou službu“ a podporuj všechno, co znázorňoval věrný Jeruzalém staré doby, ono město „vznešeného Krále“, svrchovaného Pána Jehovy. (Zjev. 7:15) Tím se můžeš připojit k radostné chrámové melodii Žalmu 87:3 a můžeš s jásáním zpívat: „Slavné věci se o tobě mluví, ty město pravého Boha.“
Když jsi prostudoval tento článek, jak rozumíš výrazům:
◆ „Nebeský Jeruzalém“ — Židům 12:22
◆ „Nový Jeruzalém“ — Zjevení 21:2
◆ „Jeruzalém nahoře“ — Galaťanům 4:26
◆ „Nová nebesa a nová země“ — Izaiáš 65:17, 18