Izajáš
Národu, který nevzýval mé jméno, jsem řekl: ‚Tady jsem, tady jsem!‘+
2 Celý den jsem otevíral svou náruč* zatvrzelému lidu,+
těm, kdo jdou po špatné cestě+
v souladu se svými myšlenkami,+
3 lidu, který mě stále bezostyšně provokuje,+
když obětuje v zahradách+ a nechává na cihlách stoupat obětní dým.
Jsou dýmem v mém nose, ohněm, který hoří celý den.
6 Je to přede mnou napsané.
Nebudu mlčet
a odplatím jim.+
Odplatím jim v plné míře*
7 za jejich provinění i za provinění jejich předků,“+ říká Jehova.
„Nechávali na horách stoupat obětní dým
a na kopcích mě uráželi,+
a proto jim nejdřív v plné míře* dám jejich mzdu.“
8 Toto říká Jehova:
„Když se v hroznu vína najde šťáva,
řekne se: ‚Nenič ho, protože je v něm něco dobrého.‘*
To samé udělám pro své služebníky –
nezničím je všechny.+
Moji vyvolení získají zemi,
moji služebníci tam budou bydlet.+
Prostíráte stůl bohu štěstí
a naléváte míchané víno bohu osudu.
12 Proto způsobím, že vaším osudem bude meč,+
všichni pokleknete a budete popraveni,+
protože jsem volal, ale neodpovídali jste,
mluvil jsem, ale neposlouchali jste.+
Dělali jste, co je špatné v mých očích,
a zvolili jste si, co se mi nelíbí.“+
13 Proto Svrchovaný pán Jehova říká:
„Moji služebníci budou jíst, ale vy budete hladovět.+
Moji služebníci budou pít,+ ale vy budete žíznit.
Moji služebníci se budou radovat,+ ale vy se budete stydět.+
14 Moji služebníci budou radostně volat, protože jim bude dobře u srdce,
ale vy budete křičet kvůli bolesti v srdci
a budete naříkat kvůli zlomenému duchu.
15 Jméno, které po sobě zanecháte, budou moji vyvolení používat jako kletbu
a Svrchovaný pán Jehova každého z vás usmrtí.
Ale své služebníky nazve jiným jménem.+
17 Vždyť tvořím nová nebesa a novou zemi+
a na dřívější věci už se nebude vzpomínat
ani nebudou tížit srdce.+
18 Proto jásejte, věčně se radujte z toho, co tvořím.
Vždyť způsobím, že Jeruzalém bude důvodem k radosti
a jeho lid důvodem k jásotu.+
19 Budu se z Jeruzaléma radovat a budu jásat nad svým lidem.+
Už tam nebude slyšet pláč ani zoufalý nářek.“+
20 „Už tam nebude dítě, které by žilo jen několik dnů,
ani stařec, jehož dny by se nenaplnily.
Vždyť ten, kdo zemře ve sto letech, bude vlastně pouhý chlapec,
hříšník bude proklet, i kdyby mu bylo sto let.*
22 Nebudou stavět, aby bydlel někdo jiný,
nebudou sázet, aby někdo jiný jedl.
Vždyť dnů mého lidu bude tolik jako dnů stromu+
a moji vyvolení se budou naplno těšit z plodů své práce.*
24 Ještě než zavolají, odpovím,
ještě než domluví, vyslyším je.
Nebudou nijak ubližovat ani škodit na celé mé svaté hoře,“+ říká Jehova.