Nebojácně mluvit Boží slovo v nukleárním věku

‚Nebojácně mluv Boží slovo.‘ — Filipanům 1:14.

1. Co dával nebojácně oznamovat stvořitel atomu a jeho jádra během uplynulých 48 let?

NADEŠEL nukleární věk. Celý svět je nyní ohrožen jadernou válkou. Všemohoucí stvořitel atomu a jeho jádra o tom dobře ví. Co je dnes jeho slovem, jež má být kázáno po celém světě? V naší době vyslal symbolického ‚muže oblečeného do plátna, s kalamářem zapisovatele u boku‘, který vykonává dílo označování.

2. Jaké dílo označování postupuje a proč?

² Tento „muž“ označuje na čele lidi, kteří naříkají a vzdychají nad všemi těmi odpornými věcmi, které se dějí, zejména v náboženské říši křesťanstva, jež tvrdí, že uctívá Boha. (Ezechiel, 9. kapitola) Když si tito lidé vzpomínají na to, jak se chovalo duchovenstvo křesťanstva za první a druhé světové války, cítí oprávněné obavy při představě, co by asi dělali náboženští vůdci v případě celosvětové jaderné války. Od takzvaných křesťanských vůdců očekávají lepší věci, a proto je silně znepokojuje, co všechno dnes duchovenstvo připouští v tomto velice nemravném, násilném a nábožensky rozděleném světě. V systému věcí, který je odsouzen k brzkému zničení, jsou tito lidé správného srdce označováni k tomu, aby byli zachováni do nového a spravedlivého systému věcí.

3. Zármutek nad čím je důležitější než zármutek nad případným hromadným zničením? Co je nutné k tomuto dílu označování?

³ Zlepšení světových věcí není v dohledu. Co uklidní obavy tolika lidí se správným srdcem uvnitř i mimo křesťanstvo, kteří se bojí, že budou zakrátko hromadně vyhlazeni? Trápí se snad na tím, jak věci vypadají. Nejdůležitější však je otázka: Trápí se proto, že jde o jméno Boha svaté Bible a že se toto jméno stalo terčem pohany následkem jednání těch, kteří tvrdí, že jsou jeho lidem? Kdo však je ten symbolický „muž oblečený do plátna“, který označuje stále větší počet těchto zarmoucených osob, a jak to dělá? Duchovenstvo křesťanstva nechápe význam tohoto díla označování a silně mu odporuje. Má-li tedy být dílo označování vykonáno, je nutné projevovat velkou nebojácnost.

4. Kým byl předstíněn muž, který vykonává toto označování, a jaké vlastnosti proto musí mít ti, kteří vykonávají označování v dnešní době?

⁴ A přece toto dílo postupuje, a to od roku 1935 ještě intenzívněji. Vykonává je třída křesťanů oddaných Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista, kteří byli předstíněni prorokem Ezechielem, knězem starověkého Izraele. Právě ten měl vidění ‚muže oblečeného do plátna, s kalamářem zapisovatele u boku‘. Jsou oddáni témuž Bohu, jemuž byl oddán Ezechiel, a jsou tedy stejně jako on svědky Jehovovými. Dnešním Ezechielem v roce 1984 je kněžská třída, jež patří k duchovnímu izraeli, kterému napsal apoštol Petr slova v 1. Petrově 2:9: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“

5. Kolik nižších kněží má být pod tím, jemuž Jehova dává s přísahou velekněžské postavení?

⁵ Uznáváme tedy, že dnešní Ezechielova třída se skládá z těch, kteří slouží duchovním způsobem jako nižší kněží pod veleknězem, Ježíšem Kristem. Toho dosadil Jehova Bůh na základě přísahy do kněžského úřadu „podle způsobu Melchisedechova“, který byl král starověkého Sálem a „kněz nejvyššího Boha“. (Žalm 110:4; 1. Mojž. 14:8; Žid. 5:10; 6:20; 7:10, 11, 15–17) Od prvního století, kdy napsal apoštol Petr svůj dopis, vybíral Jehova Bůh členy tohoto „královského kněžstva“, jichž má být nakonec pod veleknězem, Ježíšem Kristem, 144 000. — Zjev. 7:1–8; 14:1–4.

6. Jak velký počet z tohoto „královského kněžstva“ je ještě v těle na zemi a jako která symbolická osoba slouží?

⁶ Dnes je v těle na zemi již jen malý zbytek členů „královského kněžstva“, jak to vyplývá z celosvětové zprávy o oslavě Pánovy večeře 29. března 1983. Ti slouží společně jako symbolický muž oblečený do plátna, jenž označuje na čelech ty, kteří jsou toho hodni.

7. Na jakou Jehovovu pomoc se musí spoléhat ti, kteří byli předstíněni mužem, jenž měl kalamář a byl oblečen do plátna?

⁷ Starověký prorok Ezechiel musel projevit velkou odvahu, aby se ve své době nebál izraelských odpůrců. Ale všemohoucí Bůh slíbil, že učiní Ezechielovu tvář stejně tvrdou jako tvář jeho odpůrců, dokonce ještě tvrdší. Proto se nemusel bát svých odpůrců, kteří byli pouhými lidmi. (Ezech. 2:4; 3:8; Iz. 51:12) Zbývající duchem pomazaní křesťané, kteří dnes tvoří třídu předstíněnou mužem oblečeným do plátna, s kalamářem po boku, musí důvěřovat, že Ezechielův Bůh utvrdí jejich tváře, aby mohli neochvějně čelit zatvrzelému vzezření odpůrců uvnitř i vně křesťanstva.

8. Jaké pokyny vhodné pro dnešní dobu dal Ježíš?

⁸ Jehovův hlavní posel, Ježíš Kristus, vyslal před devatenácti stoletími své učedníky, aby šli s poselstvím a mluvili ve své vlastní zemi nebojácně Boží slovo. Než je rozeslal, řekl: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ (Mat. 10:28) V poslední knize Bible také říká pomazanému ostatku v naší době: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, ďábel bude uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se věrným až do smrti a dám ti korunu života.“ (Zjev. 2:10) Jak povzbuzující jsou tato slova!

9. a) Které výše uvedené pokyny poslouchají dnešní svědkové Jehovovi, jak je to patrné z mnoha případů věznění? b) Jaký opačný účinek je patrný z Pavlova případu?

⁹ Uvědomíme-li si, že jsou dnes svědkové Jehovovi ve více než 40 zemích, kde je jejich dílo zakázáno nebo zákonem omezeno — ve vězeních je dnes bezpochyby více křesťanů, než kolik jich bylo vězněno v prvním a druhém století —, pak vidíme, že se dnes svědkové Jehovovi nebojí toho, co musí trpět, ani věznění. Věznění křesťanů může mít na spolukřesťany opačný účinek, než jaký zamýšlel nepřítel. Uvězněný apoštol Pavel napsal z vazby: „Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ — Fil. 1:14.

10. a) Poselství ze kterého zdroje mají dnes vyjadřovat svědkové Jehovovi? b) Jaký postoj musí zaujímat podobně jako apoštolové před devatenácti stoletími?

¹⁰ Poselství, které dnes nebojácně mluví svědkové Jehovovi, není lidského původu, stejně jako nebylo lidského původu v době Pavlově. Je to aktuální poselství ze svaté Bible, inspirovaného Slova nejvyššího Boha, Jehovy. Ve svém Slovu říká svému oddanému, pokřtěnému lidu, že musí být jeho svědky a musí svědčit o jeho božství a kralování. (Iz. 43:10, 12) Říká jim, že mají vyjadřovat jeho neselhávající slovo. Které stvoření, ať již vysokého nebo nízkého postavení, jim tedy má právo nebo autoritu přikázat nebo je přinutit, aby přestali o tomto slovu mluvit? Musí zaujmout stejný postoj jako křesťanští apoštolové před devatenácti stoletími, kteří řekli úředníkům: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Sk. 5:29.

11. Stali se lidé bohy tím, že vynalezli jadernou bombu? Mají oprávnění bránit ohlašování poselství o království?

¹¹ Lidé sice vynalezli jadernou bombu, ale tím ze sebe neučinili bohy, a z toho, jak ji používají, se musí zodpovídat nejvyššímu Bohu. (Povšimni si Žalmu 82:6, 7.) Vlády vyrábějí nukleární bombu jako odstrašující prostředek, a tím se snaží udržovat své panství nad zemí, místo aby podporovaly zájmy Božího království v rukou Ježíše Krista. Nesouhlasí s tím, že praví, poslušní následovníci Ježíše Krista dnes oznamují toto království, a brání tomu. V tomto nukleárním věku se nestala zastaralými ani nepraktickými Kristova prorocká slova: „To je počátek tísnivých bolestí. Pokud jde o vás, dejte na sebe pozor. Budou vás vydávat místním soudům a budete kvůli mně biti v synagógách a stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví. Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství. Až vás však povedou, aby vás vydali, nebuďte předem úzkostliví, co máte mluvit. Ale cokoli je vám v tu hodinu dáno [abyste mluvili], to mluvte, protože to nemluvíte vy, ale svatý duch.“ — Mar. 13:8–11.

12. Co se mělo nejprve kázat, i přes prudký odpor? Čeho velice význačným znamením to mělo být?

¹² Světové tísnivé bolesti začaly v roce 1914. Následovalo předpověděné pronásledování věrných a poslušných následovníků Ježíše Krista a trvá až dodnes. Všechny důkazy naznačují, že žijeme v „závěru systému věcí“, ano že se blížíme v tomto nukleárním věku k jeho velkolepému vyvrcholení. (Mat. 24:3; Mar. 13:3, 4) Ale ještě než přijde úplný konec, musí být „nejprve kázáno dobré poselství“. Toto ‚nebojácné mluvení Božího slova‘ ve prospěch království je tedy jedním z nejvýznačnějších důkazů, že žijeme v „závěru systému věcí“. — Mat. 24:14.

JÍST BOŽÍ SLOVO A MLUVIT JE PO CELÉM SVĚTĚ

13. Jakou zkušenost podobnou tomu, co je popsáno v 10. kapitole Zjevení, zažil pomazaný ostatek po první světové válce? Jaký příkaz byl dán, když se osvěžili?

¹³ Poslední z žijících učedníků, Jan, kterého Ježíš vybral jako apoštola, ukončil svůj pozemský běh koncem prvního století. V tomto „závěru systému věcí“ od roku 1914 je zde ostatek Bohu oddaných, pokřtěných křesťanů pomazaných Jehovovým duchem. Tento ostatek byl předstíněn Janem, pisatelem poslední knihy biblického kánonu, Zjevení. Tento ostatek měl v prvním poválečném roce, roku 1919, podobný zážitek, jaký popisuje Jan ve Zjevení v 10. kapitole. K tomuto zážitku mělo dojít, až se přiblíží doba, kdy má být ukončeno „tajemství Boží“, neboli jeho ‚svatá tajná věc‘. (Zjev. 10:7, „KB“, „NS“) Když ti, kteří tvoří tuto novodobou třídu předstíněnou Janem, dostali duchovní osvěžení, jako by snědli sladký „malý svitek“, jenž jim byl podán, bylo jim ve skutečnosti řečeno: „Musíš opět prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.“ — Zjev. 10:10, 11.

14. Kdo plní poslání, které bylo dáno apoštolu Janovi na Patmu?

¹⁴ Nemáme inspirovanou zprávu o tom, zda apoštol Jan mohl splnit svůj služební úkol v tak velkém rozsahu a v tak pokročilém věku, když byl na ostrově Patmos. Ale co ti dnešní pomazaní, které Jan předstiňoval? Právě tato třída splňuje jeho prorocké poslání a stará se o to, aby byl plně vykonán úkol, který mu byl dán. Výrok: „Musíš opět prorokovat“ ukazuje, že vyhnanstvím na ostrově Patmos mu bylo bráněno svobodně vykonávat svědecké dílo. Je zřejmé, že slova, která mu tam byla řečena, platila ve skutečnosti jeho novodobému protějšku dnes. Proto si musíme položit otázku: V kolika zemích a jazycích mluví svědkové Jehovovi nebojácně Boží slovo, když se snaží kázat „toto dobré poselství o království . . . po celé obydlené zemi na svědectví“? — Mat. 24:14.

15. V jakém rozsahu se káže v dnešní době?

¹⁵ „Ročenka svědků Jehovových 1983“ podává zprávu o 205 zemích, přičemž biblická literatura je vydávána asi v 190 jazycích. V těchto zemích žijí lidé černé, bílé, žluté, rudé i hnědé pleti, také různé kmeny, klany a sekty a nářečí. Od první světové války se velmi zmenšil počet „králů“ na trůnech, ale úřaduje mnoho jiných typů politických panovníků. Poselství svědků Jehovových se dnes týká všech a platí na ně všechny, bez ohledu na jejich oficiální označení nebo politické ražení. Důkazem toho je skutečnost, že svědkové Jehovovi jsou dnes v tolika zemích zakázáni.

16. Jaké ohlašování tedy neodvolatelně pokračuje? Zač se však modlí vedoucí osobnosti světa?

¹⁶ Nebojácné oznamování Božího království v rukou Kristových jako jediné naděje lidstva tedy neodvolatelně pokračovalo bez ohledu na Společnost národů a její nástupce, Spojené národy, jež byly zřízeny jako prostředek k podpoře a udržení jednotného světa. Vedoucím osobnostem světa se takové „dobré poselství o království“ nezdá „dobré“, protože se příliš liší od toho, co oni považují za dobré, ano za nejlepší pro postižené lidstvo. Domnívají se, že je jejich věcí postarat se o pozemské záležitosti, a že to dokáží. Mají-li dojem, že potřebují nadlidskou pomoc, dostaly se jejich náboženské modlitby nanejvýše k „bohu světa tohoto“. Božský původce „tohoto dobrého poselství o království“ neprojevuje přízeň ‚tomuto světu‘, jehož bohem je satan, ďábel. — 2. Kor. 4:4, „KB“.

17. a) Proč se odpůrcům nepodařilo vymýtit Boží psané slovo? b) Kdo způsobil, že se od roku 1919 stalo toto slovo zvučným?

¹⁷ Prorocká Bible otevřeně prohlašuje, že Boží slovo je na neurčitý čas a že bude trvat navždy. (1. Petra 1:23–25) Tento výrok až dodnes nikdo nevyvrátil. Bible, Boží inspirované psané slovo, nebyla vyhlazena, ačkoli lidé vynaložili veškeré úsilí, aby ji zničili náboženskými zákazy a pálením. Ke kázání tohoto psaného Božího slova zde rovněž musel být někdo, kdo by je učinil zvučným a slyšitelným. Od poválečného roku 1919 mluví svědkové Jehovovi nebojácně a neústupně dále toto Boží slovo a počet úst roste, ačkoli se rozzlobení odpůrci snaží nebojácné mluvčí umlčet.

18. Dokdy bude Jehova dále působit, aby byla jejich čela tvrdá?

¹⁸ Je vůbec možné pochybovat, že nebeský dárce tohoto Slova bude dále působit, aby čelo jeho novodobé Ezechielovy třídy a jejích statečných druhů bylo tvrdé jako diamant, aby tak mohli čelit zatvrzelým odpůrcům, dokud nebude jejich odpor zlomen zničením? Rozhodně ne. Až do této chvíle poskytoval svým svědkům úspěch. Bude dále poskytovat jejich cestě zdar, dokud nebude nebojácně dokončeno opětovné ‚prorokování vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům‘. Můžeme očekávat, že to učiní, sobě samému ke cti a pro ospravedlnění své univerzální svrchovanosti.

Vzpomínáš si?

• Co pro dnešní dobu předstiňoval ‚muž oblečený do plátna s kalamářem zapisovatele‘ a jakou práci nyní koná?

• Proč musí být svědkové Jehovovi nebojácní?

• Co měl učinit apoštol Jan, když snědl „malý svitek“, a co tomu odpovídá v dnešní době?