Šťastní, ačkoli svět je bezzákonný a bez lásky
„Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kteří chodí v Jehovově zákoně.“ — ŽALM 119:1.
1, 2. a) Od koho pochází pravé štěstí a jak dlouho je můžeme pociťovat? b) Jaké výstižnější označení než „Blahoslavenství“ by mohla mít úvodní část Kázání na hoře a proč?
ŠŤĚSTÍ pochází od stvořitele člověka. On je „šťastný Bůh“ a má pro nás dobré poselství. (1. Tim. 1:11) Připravil pro své lidské tvory zde na zemi věčné štěstí. Mohou do něj vstoupit i nyní, jestliže se přizpůsobí jeho předpisům. — Žalm 119:26, 33.
2 Před devatenácti stoletími pronesl Ježíš Kristus, Syn „šťastného Boha“, řeč, která se nazývá Kázání na hoře. Podle Matouše 5:1–12 začínalo toto kázání slovy, která jsou označována jako „Blahoslavenství“, což znamená „blaženosti“. Ale podle řečtiny, do níž byla přeložena zpráva učedníka Matouše o pozemském životě Ježíše Krista, by se měla tato část spíše nazývat „štěstí“. I Matoušova zpráva v hebrejštině užívá hebrejského slova, jež znamená „šťastný“.
3. a) Plnil pisatel Žalmu 119 předpoklady pro to, aby se mohl těšit ze zvláštního štěstí, o němž mluvil Ježíš Kristus? Vysvětli to. b) Popiš, jak vyjádřil žalmista, co cítí ohledně smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem.
3 Jeden muž, který se mohl ve starověku těšit z takového štěstí, jak je vyjádřil židovský Mesiáš, Ježíš Kristus, byl inspirovaný židovský pisatel Žalmu 119, nejdelšího žalmu v Bibli. V souladu s důvody ke štěstí, jak je vyjádřil Ježíš Kristus, byl si žalmista vědom svých duchovních potřeb. Byl také truchlící, mírný, hladověl a žíznil po spravedlnosti, byl milosrdný, byl haněn a pronásledován a lživě proti němu mluvili nejrůznější špatné věci. Napsal tento žalm staletí před naším letopočtem, v době, kdy byl izraelský národ ještě pod smlouvou Zákona, kterou zprostředkoval v roce 1513 př. n. l. na hoře Sinaj prorok Mojžíš mezi Jehovou Bohem a národem. Je správné, že žalmista nenacházel žádnou chybu na Zákonu této smlouvy, protože Zákon byl dán Bohem. Dobře věděl, že pohanské národy, které obklopovaly izraelskou zemi, neměly nic, co by se dalo porovnat s tímto božským Zákonem. Pohlížel na něj jako na velice osvěcující a ve verších 105 a 130 řekl: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě. Právě odhalení tvých slov dává světlo a působí, že nezkušení rozumějí.“
4. a) Jaký řád je ve skladbě Žalmu 119 a jak to pomáhá? b) Komu dali příklad Ježíš a jeho učedníci, když se odvolávali na „knihu Žalmů“, a proč?
4 Aby se žalm dobře pamatoval, vytvořil jej žalmista jako žalm abecední, který má 22 slok, v nichž každý z 8 hebrejských řádků začíná týmž hebrejským písmenem, v abecedním pořádku. A tak každý řádek první sloky pod hebrejským písmenem Alef jako záhlaví začíná tímto prvním písmenem Alef. Každý řádek druhé sloky začíná druhým hebrejským písmenem Bet. Tak to pokračuje v průběhu 22 slok žalmu, jež odpovídají 22 písmenům hebrejské abecedy. Každá ze 22 slok má osm hebrejských řádků, takže žalm má celkem 176 veršů. Ježíš Kristus se sám při vyučování odvolával na „knihu Žalmů“. (Luk. 20:42; 24:44) Dal v tom příklad svým učedníkům. — Sk. 1:20; 13:33; 1. Kor. 14:26; Ef. 5:19; Kol. 3:16; Žid. 4:7; Jak. 5:13.
5. Čí zkušenosti měl pisatel pravděpodobně na mysli v úvodních slovech Žalmu 119?
5 Žalmista psal bezpochyby ze svých vlastních zkušeností, když uvedl 119. žalm slovy: „Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kteří chodí v Jehovově zákoně. Šťastní jsou ti, kteří zachovávají jeho připomínky. . . Chodí po jeho cestách. Sám jsi dal příkazem svá nařízení, aby byla pečlivě dodržována. Kéž by byly mé cesty pevně založeny k dodržování tvých předpisů. V tom případě bych nebyl zahanben, když si budu hledět všech tvých přikázání. Budu ti chvalořečit z přímosti srdce, když se budu učit tvým spravedlivým soudcovským rozhodnutím. Nadále dodržuji tvé předpisy. Neopouštěj mě docela.“ — Žalm 119:1–8.
6. a) Jak vynikají v tomto žalmu klíčová slova? b) V čem žalmista bádal a z čeho je to patrné?
6 V této úvodní sloce o 8 hebrejských řádcích pozorujeme základní slova zákon, připomínky, nařízení, předpisy, přikázání a soudcovská rozhodnutí. Žalmista zdůrazňuje tato slova v průběhu všech 176 hebrejských veršů. Užívá například slova „zákon“ 25krát, „připomínky“ 22krát, „nařízení“ 21krát, „předpisy“ 21krát, „přikázání“ 20krát, „soudcovské (soudcovská) rozhodnutí“ 21krát a příbuzné slovo „přikázání“ [v jednotném čísle] je v žalmu užito dvakrát. Žalmista sice užívá těchto slov často, což by mohlo znít jako přílišné lpění na zákonech, ale nic nenasvědčuje tomu, že by byl povoláním právníkem nebo právním teoretikem či snad soudcem. Byl především badatelem v Jehovově psaném slovu, což vyplývá z toho, že užívá 15krát výrazu „tvé slovo“. Jestliže byl králem izraelského národa, platil pro něho božský příkaz, že si má napsat osobní opis Zákona Jehovovy smlouvy s Izraelem, aby jej mohl sám studovat a užívat. (5. Mojž. 17:14–18) Žalmista neshledal, že by podrobné studium Jehovova „slova“ se zřetelem na tyto charakteristické rysy bylo nudné nebo únavné. Toužil po tom, co by mu pomohlo zákon zachovávat. (Žalm 119:40, 131, 174) Podobáme se mu?
7. a) Jaký užitek nám přinese poznání Božího zákona a jednání podle něj? b) Nač se vztahuje „Tora“, ale v jakém uspořádání jsou křesťané?
7 Když porovnáme mezinárodní a národní zákony zemí, které jsou pod neviditelnou nadvládou „otce lži“, satana ďábla, se zákonem Jehovovým, můžeme se připojit k žalmistovi a říci spolu s ním: „Tvůj zákon je pravda. Jsi blízko, Jehovo, a všechna tvá přikázání jsou pravda.“ (Jan 8:44; Žalm 119:142, 151) Jestliže tedy ‚chodíme v Jehovově zákoně‘, budeme stejně jako žalmista chráněni, abychom nechodili po cestě světských omylů, ke své vlastní tělesné i duchovní škodě. To nám přispívá ke štěstí. (Žalm 119:1) Přispívá nám to k získání božského požehnání a schválení. To působí na naše srdce, jak to ukazuje Žalm 119:97, 126, 127. Žalmista byl pod mojžíšskou smlouvou Zákona, jež obsahovala „Toru“, soubor božského zákona, který obsahoval mnoho set jednotlivých zákonů. Dnešní pomazaní Jehovovi svědkové jsou pod novou smlouvou (jejímž prostředníkem je Ježíš Kristus) a mají „zákon“ napsaný jakoby ‚do svého srdce‘. (Jer. 31:31–34) Studiem Křesťanských řeckých písem se seznamují s novou smlouvou „zákona“ a jejími přikázáními.
8. a) Má tento bezzákonný svět nějakou nadějnou vyhlídku? b) Jak popsal žalmista svou žalost nad tím, že Židé nezachovávali Boží zákon? c) Jak se splnilo Ježíšovo proroctví o nevěrném Jeruzalému a jakou předzvěstí je to pro křesťanstvo?
8 Přibližuje se určený čas, kdy oprávněný Zákonodárce, Jehova, podnikne kroky proti tomuto bezzákonnému světu. To je truchlivá vyhlídka. Žalmista, jako milovník božského zákona, plakal ve své době nad situací. (Žalm 119:136) Několik dnů před svou krutou mučednickou smrtí plakal Ježíš Kristus nad městem Jeruzalémem, které sice dodržovalo tradice, ale porušovalo zákon. (Luk. 19:41) Třicet sedm let potom, co Židé korunovali porušování zákona tím, že dali rukou pohanů usmrtit nevinného Mesiáše, Ježíše Krista, Jehova zakročil. (Žalm 119:126) Truchlivé věci, které předvídal Ježíš Kristus, opravdu město postihly v roce 70 n. l. Dnes jde v daleko větším měřítku o to, co bylo předstíněno Jeruzalémem a židovským lidem, nad nímž Jeruzalém panoval. Křesťanstvo, jeho novodobý protějšek, který také porušuje zákon, je mnohem větší než starověký Jeruzalém a izraelský národ. Jehova vloží svým vlastním způsobem do srdce politických živlů tohoto světa, aby se obrátily proti veškerému organizovanému náboženství světa, včetně křesťanstva, jež se vydává za Kristovo království. — Zjev., kap. 17.
9. a) Ukaž, jaký rozdíl je mezi jednáním křesťanstva, jež prolévá krev, a chováním svědků Jehovových. b) Jakému vzoru odpovídá náš způsob jednání? c) Proč Kristus dnes zavrhuje křesťanstvo?
9 Nevypukly snad dvě světové války v křesťanstvu, přičemž jeho duchovenstvo podporovalo tyto krvavé konflikty? V příkrém protikladu k jednání takových lidí, kteří porušují zákon Boží nové smlouvy, jež přikazuje bratrskou lásku, pronesl žalmista slova, jež jsou vzorem pro dnešní svědky Jehovovy: „Faleš jsem nenáviděl a stále k ní mám odpor. Zamiloval jsem si tvůj zákon.“ (Žalm 119:163) Toužil po tom, aby zachovával jeho zákon celým srdcem. Vyjadřuje nelibost nad polovičatým, vlažným postojem, když říká: „Polovičaté jsem nenáviděl, ale tvůj zákon jsem miloval.“ (Žalm 119:113) Tak se dnes dívá Ježíš Kristus na křesťanstvo, protože to se podobá sboru ve starověké Laodiceji. Právem může říci křesťanstvu: „Protože. . . jsi vlažný a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst.“ (Zjev. 3:16) Nemůžeme milovat bezzákonný nelaskavý svět a zároveň milovat Krista. Není možné zaujímat nevyhraněný postoj. Pohnutkou k poslušnosti Boha musí být vřelá láska. Jehova by nikdy nemohl inspirovat svého cele oddaného služebníka k méně výstižným slovům, než jsou slova žalmu: „Budu projevovat příchylnost k tvým kázáním, která jsem si zamiloval.“ — Žalm 119:47.
10. a) Co máme mít rádi stejně jako žalmista? b) K čemu mělo sloužit žalmistovo trápení, ale jakého způsobu jednání se držel? Jak to působí na nás?
10 Jestliže máme rádi Jehovův zákon, vede to k naší záchraně. Právě o tom mluvil žalmista slovy: „Kdyby tvůj zákon nebyl to, co mám rád, pak bych byl zahynul ve svém trápení.“ (Žalm 119:92) Jeho trápení nebyla nějaká smrtelná nemoc. Trápili ho lidé opovážliví (vůči Bohu), kteří ho nenáviděli a pronásledovali. Kdyby tak velice nemiloval Boží zákon, byl by se pod nátlakem poddal cílům takových Izraelitů a jednal by proti Jehovově vůli. Jak znamenitý příklad dnes dává žalmista nám, kteří jsme pod takovým tlakem světa, v němž bují bezzákonnost do té míry, že během tohoto závěru systému věcí ochladla láska většiny lidstva! — Mat. 24:3, 12.
11. Odkud pochází naše záchrana, a jak bychom se proto měli dívat na lidské intriky?
11 Jedině tehdy, jestliže zachováváme Boží zákon, máme základ pro naději, že budeme navěky zachráněni. Toužíme po tom, abychom byli zachráněni do Božího nového systému nových nebes a nové země. Ke konci 119. žalmu to pro nás vyjadřuje verš 174: „Toužím po tvé záchraně, Jehovo, a tvůj zákon mám rád.“ Proto odmítáme navrhované lidské plány a uspořádání pro záchranu tohoto bezzákonného světa bez lásky.
Dbát zákona i v pronásledování
12. a) Kdo podněcuje a provádí pronásledování „ženy“ a jejího „semene“ a proč? b) Jak byli pronásledovatelé přísně napomenuti?
12 Bylo předpověděno, že v těchto posledních dnech tohoto umírajícího starého systému věcí pod neústupným panstvím symbolického draka, satana ďábla, budou svědkové Jehovovi pronásledováni v celosvětovém měřítku. Zjevení 12:17 poukazuje na to, co tím sleduje: „Drak se rozzlobil na ženu [Jehovovu organizaci podobnou manželce] a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ Pronásledování přichází hlavně ze strany těch, kteří si dovolují odbočovat od toho, co Bůh přikazuje pro tyto poslední dny drakova viditelného systému věcí na zemi. Poselstvím o království, které káží svědkové Jehovovi po celém světě, napomenul Jehova přísně tyto prokleté lidi, jak to říká Žalm 119:21: „Přísně jsi napomenul prokleté opovážlivce, kteří bloudí od tvých přikázání.“ Velice odlišně jsou na tom věrní, které takoví opovážliví pronásledovatelé haní a jimž spílají. Bylo tomu tak i se žalmistou: „Opovážlivci se mi vysmáli až do krajnosti. Neodchýlil jsem se od tvého zákona.“ — Žalm 119:51.
13. a) K čemu vede zachovávání Božího zákona, ačkoli mají pronásledovatelé zlé plány? b) Jak se to projevilo v dnešní době?
13 Svědkové Jehovovi postupují v souladu s Jehovovým zákonem pro tuto dobu, a proto se opovážliví pronásledovatelé snaží přivodit pád těchto svědků, kteří dbají zákona. Je to znázorněno na případu žalmisty, který řekl: „Opovážlivci vyhloubili jámy, aby mě dostali, ti, kteří nejsou ve shodě s tvým zákonem.“ (Žalm 119:85) Zahanbit tyto opovážlivé intrikány neznamená jen odhalit jejich klamné cesty, ale znamená to něco ještě konkrétnějšího, totiž ospravedlnit Jehovu jako pravého Boha. Bez jakékoli škodolibosti se tedy mohl žalmista modlit: „Ať se zastydí opovážlivci, neboť mě bez příčiny sváděli z cesty. Já, já se však zabývám tvými nařízeními.“ (Žalm 119:78) Jehova nás ujišťuje, že i pronásledování bude působit k dobrému a že pronásledovatelé ve skutečnosti podvodem nic nezískají. Vyslýchá modlitbu Žalmu 119:122: „Jednej jako záruka za svého sluhu pro to, co je dobré. Kéž mě opovážlivci nešidí.“ V době diktátorského panství Benita Mussoliniho a Adolfa Hitlera hrozilo svědkům Jehovovým masové vyhlazení, ale oni nezapomínali na zákon a přikázání svého Boha, stáli pevně a mnozí z nich přežili. Ti, kteří přežili, mohou říci slovy Žalmu 119:60, 61: „Spěchal jsem a neotálel dodržovat tvá přikázání. Provazy ničemných, ty mě obklopily. Tvůj zákon jsem nezapomněl.“ Všemohoucí Bůh je schopen přeříznout nebo roztrhnout provazy, jimiž nepřátelé omezují a poutají jeho svědky, a tak své služebníky ve svém čase osvobodit, aby mohli vykonávat dílo, které jim přikázal konat během tohoto závěru systému věcí.
14. a) Jaké podobné zkušenosti jako žalmista mají svědkové Jehovovi a k čemu vede úsilí jejich nepřátel? b) Kdo se může radovat ze svého utrpení a proč?
14 Podle slov v Žalmu 119:84, 86, 161 podstoupil žalmista velké pronásledování ze strany svých vlastních krajanů. Svědkové Jehovovi trpí pronásledováním uvnitř i vně zemí křesťanstva, v nichž jsou v nynější době zakázáni. Svým hanebným, neoprávněným pronásledováním však nepřítel nedosahuje svého cíle. Svědkové, „kteří chodí v Jehovově zákoně“ a „zachovávají jeho připomínky“, jsou k údivu nepřítele podněcováni, aby se radovali z utrpení pro Jehovu Boha a jeho Krista. Připomínají si, co řekl Ježíš Kristus, když vyjmenovával důvody ke štěstí: „Šťastní jste vy, chudí, protože Boží království je vaše. Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí a kdykoli vás vylučují a haní vás a zavrhují vaše jméno jako ničemné kvůli Synovi člověka. Veselte se ten den a poskakujte, neboť hleďte, vaše velká odměna je v nebi, protože totéž dělávali jejich předkové prorokům [včetně žalmisty].“ (Žalm 119:1, 2; Luk. 6:20, 22, 23) Jehovovi pronásledovaní svědkové sdílejí Jehovovo potěšení a dále ‚vyvyšují zákon a činí jej majestátním‘. — Iz. 42:21.
Užitek ze Žalmu 119
◆ Jak je uspořádán 119. žalm a proč?
◆ Kterých zvláštních slov žalmista často užívá?
◆ Jak smýšlíme my, na rozdíl od křesťanstva, o Božím zákonu?
◆ Co bychom měli milovat, ačkoliv jsou křesťané pronásledováni?