Mějme stejnou víru jako Abraham
„Ti, kdo lpí na víře, jsou Abrahamovými syny.“ (GALAŤANŮM 3:7)
1. Jak se Abram vypořádal s novou zkouškou v Kanaánu?
ABRAM uposlechl Jehovův příkaz a opustil pohodlný život v Uru. Nesnáze, jež v následujících letech zakoušel, byly pouze předehrou zkoušky, která měla prověřit jeho víru a která ho měla potkat v Egyptě. Biblická zpráva říká: „A v zemi nastal hladomor.“ Abram mohl být kvůli situaci, do níž se dostal, zcela přirozeně zahořklý. Ale místo toho podnikl praktické kroky, aby svou rodinu zaopatřil. „Abram sešel směrem k Egyptu, aby tam přebýval jako někdo cizí, protože v zemi byl krutý hladomor.“ Velká Abramova domácnost sotva mohla v Egyptě zůstat nepovšimnuta. Dostojí Jehova svým slibům a ochrání Abrama, aby se mu nic nestalo? (1. Mojžíšova 12:10; 2. Mojžíšova 16:2, 3)
2, 3. (a) Proč Abram zamlčel pravou totožnost své manželky? (b) Jak Abram jednal se svou manželkou, když řešil tuto situaci?
2 V první knize Mojžíšově 12:11–13 čteme: „Jakmile se přiblížil ke vstupu do Egypta, stalo se, že tehdy řekl své manželce Sarai: ‚Prosím, dobře vím, že jsi žena krásného vzhledu. Tak se jistě stane, že tě Egypťané uvidí a řeknou: „To je jeho manželka.“ A určitě mě zabijí, ale tebe zachovají naživu. Prosím, řekni, že jsi má sestra, aby se mi kvůli tobě dobře vedlo, a má duše bude kvůli tobě jistě žít.‘“ Sarai bylo sice už více než 65 let, ale přesto to byla podivuhodně krásná žena. Kvůli tomu byl Abramův život v nebezpečí.a (1. Mojžíšova 12:4, 5; 17:17) Závažnější bylo ale to, že v sázce byly zájmy Jehovy. On totiž řekl, že prostřednictvím Abramova semene si budou žehnat všechny národy země. (1. Mojžíšova 12:2, 3, 7) Abram byl zatím bezdětný, a proto bylo velmi důležité, aby zůstal naživu.
3 Abram mluvil se svou ženou o tom, že použijí lest, na níž se dohodli už dříve, totiž že Sarai se bude vydávat za jeho sestru. Abram měl sice patriarchální autoritu, ale přesto svého postavení nijak nezneužíval, ale naopak žádal Sarai o spolupráci a podporu. (1. Mojžíšova 12:11–13; 20:13) V tom je Abram znamenitým příkladem pro manžely, kteří by postavení hlavy měli zastávat láskyplným způsobem. A Sarai tím, že projevila podřízenost, zase dala příklad dnešním manželkám. (Efezanům 5:23–28; Kolosanům 4:6)
4. Jak by dnes měli jednat věrní Boží služebníci, když je ohrožen život jejich bratrů?
4 Sarai mohla říci, že je Abramovou sestrou, protože jeho sestrou skutečně byla — jenže nevlastní. (1. Mojžíšova 20:12) Kromě toho Abram nebyl povinen vyzrazovat tuto informaci lidem, kteří neměli právo ji znát. (Matouš 7:6) Věrní Boží služebníci v dnešní době poslouchají biblický příkaz, aby byli poctiví. (Hebrejcům 13:18) Nikdy by například nelhali, kdyby byli pod přísahou před soudem. Ale pokud je ohrožen doslovný či duchovní život jejich bratrů, jako to bývá v době pronásledování nebo občanských nepokojů, pak poslouchají Ježíšovu radu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Matouš 10:16; viz Strážnou věž z 1. listopadu 1996, strana 18, odstavec 19.)
5. Proč byla Sarai ochotná vyhovět Abramově prosbě?
5 Jak Sarai reagovala na Abramovu prosbu? O ženách, jako byla Sarai, apoštol Petr píše, že „doufaly v Boha“. Sarai tedy mohla chápat duchovní sporné otázky, které s tím souvisely. Také milovala svého manžela a měla k němu úctu. Sarai se tedy rozhodla ‚podřídit se svému manželovi‘ a zamlčet to, že je vdaná. (1. Petra 3:5) Tím se však vystavila různým nebezpečím. „Jakmile Abram vstoupil do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, že je velmi krásná. A uviděla ji také faraónova knížata a pochválila ji faraónovi, takže ta žena byla vzata do faraónova domu.“ (1. Mojžíšova 12:14, 15)
Jehova opatřuje vysvobození
6, 7. V jaké tíživé situaci se ocitli Abram a Sarai a jak Jehova Sarai vysvobodil?
6 Pro Abrama a Sarai to jistě byla velmi tíživá situace. Zdálo se, že Sarai bude znásilněna. Navíc faraón zahrnoval Abrama dary, protože nevěděl, že Sarai je vdaná. Abram tedy „dostal ovce a skot a osly a sluhy a služky a oslice a velbloudy“.b (1. Mojžíšova 12:16) Těmito dary musel jistě velmi opovrhovat. Ať však situace vypadala jakkoli zle, Jehova Abrama neopustil.
7 „Pak Jehova postihl faraóna a jeho domácnost velkými ranami kvůli Abramově manželce Sarai.“ (1. Mojžíšova 12:17) Způsobem, který Bible blíže nepopisuje, se k faraónovi dostala informace o tom, co je pravou příčinou těchto ‚ran‘. Egyptský panovník reagoval okamžitě: „Nato faraón zavolal Abrama a řekl: ‚Co jsi mi to udělal? Proč jsi mi neřekl, že je to tvá manželka? Proč jsi řekl: „Je má sestra“, takže jsem se chystal vzít si ji za manželku? Tady máš svou manželku. Vezmi si ji a jdi!‘ A faraón o něm vydal příkazy mužům, a ti doprovodili jej a jeho manželku a všechno, co měl.“ (1. Mojžíšova 12:18–20; Žalm 105:14, 15)
8. Jakou ochranu slibuje Jehova křesťanům v dnešní době?
8 Dnes nám Jehova nezaručuje, že nás ochrání před smrtí, zločinností, hladem nebo přírodními katastrofami. Slibuje však, že nám vždy poskytne ochranu před tím, co by mohlo ohrozit naše duchovní smýšlení. (Žalm 91:1–4) Dělá to zejména tak, že nás prostřednictvím svého Slova a prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ v pravý čas varuje. (Matouš 24:45) A co nebezpečí, že zemřeme při pronásledování? Bůh možná dovolí, aby někteří jednotlivci zemřeli, ale nikdy nepřipustí, aby byl vyhlazen jeho lid jako celek. (Žalm 116:15) A i když si smrt vyžádá život některých věrných služebníků, můžeme mít důvěru, že budou vzkříšeni. (Jan 5:28, 29)
Oběti přinesené pro zachování pokoje
9. Z čeho je patrné, že se Abram v Kanaánu neusadil?
9 Zřejmě potom, co hlad v Kanaánu pominul, „Abram táhl z Egypta do Negebu [polopouštní oblasti jižně od judských hor], on a jeho manželka a všechno, co měl, a s ním Lot. A Abram byl bohatě zaopatřen stády a stříbrem a zlatem.“ (1. Mojžíšova 13:1, 2) Místní obyvatelé ho tedy mohli považovat za mocného a vlivného muže, za silného náčelníka. (1. Mojžíšova 23:6) Abram však netoužil po tom, aby se usadil a zapojil se do kananejské politiky. Naopak, „vydal se od tábořiště k tábořišti z Negebu a k Betelu, na místo, kde měl svůj stan poprvé mezi Betelem a Aiem“. Ať přišel kamkoli, jako vždy dával na první místo Jehovovo uctívání. (1. Mojžíšova 13:3, 4)
10. Jaký problém vznikl mezi Abramovými a Lotovými pasáky, a proč bylo důležité, aby se vyřešil rychle?
10 „A Lot, který chodil spolu s Abramem, také vlastnil ovce a skot a stany. Tak jim země nedovolovala, aby v ní bydleli všichni společně, protože jejich zboží přibylo a nemohli již bydlet všichni společně. A mezi pasáky Abramových hospodářských zvířat a pasáky Lotových hospodářských zvířat vznikla hádka; a tehdy bydlel v té zemi Kananejec a Perizejec.“ (1. Mojžíšova 13:5–7) Země neposkytovala dostatek vody a pastvin, aby se v ní mohla uživit Abramova i Lotova stáda. Mezi pasáky tedy vzniklo napětí a nepříjemné pocity. Takové hašteření se pro ctitele pravého Boha nehodilo. Kdyby totiž malicherné hádky pokračovaly, mohlo by to vést k trvalému rozkolu. Jak se s touto situací Abram vypořádal? Lota adoptoval po smrti jeho otce a možná ho vychovával jako vlastního syna. Neměl snad Abram, protože byl starší, nárok vzít si to nejlepší?
11, 12. Jakou velkorysou nabídku udělal Abram Lotovi, a proč Lotova volba nebyla moudrá?
11 Ale „Abram ... řekl Lotovi: ‚Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři. Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak půjdu vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak půjdu vlevo.‘“ Nedaleko Betelu je stanoviště, které bývá označováno jako „jedno z míst, odkud je v Palestině mimořádně široký výhled“. Možná právě odsud „Lot pozvedl oči a uviděl celou tu Jordánskou oblast, že to všechno byl dobře zavlažovaný kraj, než Jehova zničil Sodomu a Gomoru, jako Jehovova zahrada, jako egyptská země až k Coaru“. (1. Mojžíšova 13:8–10)
12 Bible sice Lota popisuje jako „spravedlivého“ muže, ale z nějakého důvodu v této věci Abramovi neustoupil a zdá se, že tohoto staršího muže ani neprosil o radu. (2. Petra 2:7) „Lot si ... vyvolil celou tu Jordánskou oblast a Lot přestěhoval svůj tábor k východu. Tak se oddělili jeden od druhého. Abram bydlel v zemi Kanaán, ale Lot bydlel mezi městy té Oblasti. Nakonec si postavil stan blízko Sodomy.“ (1. Mojžíšova 13:11, 12) Sodoma byla vzkvétající město a nabízela mnoho hmotných výhod. (Ezekiel 16:49, 50) Z tohoto hlediska se tedy Lotova volba mohla zdát moudrá, ale z hlediska duchovního šťastná nebyla. Proč? Protože „sodomští muži byli špatní a byli velkými hříšníky proti Jehovovi,“ píše se v 1. Mojžíšově 13:13. To, že se Lot rozhodl přestěhovat právě tam, mělo jeho rodině nakonec způsobit mnoho zármutku.
13. V jakém ohledu je Abramův příklad užitečný pro ty křesťany, kteří by se mohli dostat do sporu kvůli finančním záležitostem?
13 Abram však projevoval víru v Jehovův slib, že jeho semeno nakonec získá do vlastnictví celou zemi, a proto se nepřel o malou část z ní. Jednal velkoryse, v souladu se zásadou, která byla později vyjádřena v 1. Korinťanům 10:24: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ To je dobrá připomínka pro ty, kdo by se s někým ze spoluvěřících mohli dostat do sporu kvůli finančním záležitostem. Někteří se nedrželi rady u Matouše 18:15–17, ale vedli se svými bratry soudní pře. (1. Korinťanům 6:1, 7) Abramův příklad ukazuje, že je lepší utrpět finanční ztrátu, než uvést pohanu na Jehovovo jméno nebo narušit pokoj v křesťanském sboru. (Jakub 3:18)
14. Jak měl být Abram odměněn za svou velkorysost?
14 Abram měl být za svou velkorysost odměněn. Bůh prohlásil: „Učiním tvé semeno jako částečky prachu země, takže kdyby člověk mohl být schopen sečíst částečky prachu země, pak by mohlo být spočítáno tvé semeno.“ Zjevení této skutečnosti jistě bylo pro bezdětného Abrama velmi povzbuzující. Bůh dále přikázal: „Vstaň, projdi zemí po její délce a po její šířce, protože tobě ji dám.“ (1. Mojžíšova 13:16, 17) Ne, Bůh Abramovi nedovolil usadit se v pohodlí nějakého města. Měl zůstat oddělen od Kananejců. I dnes musí být křesťané odděleni od světa. Nemyslí si o sobě, že jsou lepší než ostatní lidé, ale nepěstují úzké společenství s nikým, kdo by je mohl zlákat k nebiblickému chování. (1. Petra 4:3, 4)
15. (a) Jaký význam možná mělo Abramovo putování zemí? (b) Jaký příklad dal Abram křesťanským rodinám v dnešní době?
15 Člověk, který v biblických dobách chtěl získat do vlastnictví určitou zemi, měl právo nejprve si ji prohlédnout. Abramovo putování mohlo tedy sloužit jako stálá připomínka toho, že jednoho dne bude země patřit jeho potomkům. Poslušně tedy „žil Abram dál ve stanech. Později přišel a bydlel mezi velkými stromy Mamre, které jsou v Hebronu; a přistoupil k tomu, aby tam vystavěl Jehovovi oltář.“ (1. Mojžíšova 13:18) Abram znovu prokázal, že uctívání Jehovy má pro něho velký význam. Je pro vaši rodinu také tak důležité rodinné studium, rodinná modlitba a účast na shromážděních?
Útoky nepřátel
16. (a) Proč mají úvodní slova 1. Mojžíšovy 14:1 zlověstný podtón? (b) Jaký byl důvod vpádu čtyř východních králů?
16 „Tu se stalo za dnů Amrafela, krále Šinaru, Arjoka, krále Ellasaru, Kedorlaomera, krále Elamu,c a Tidala, krále Gojimu, že vedli válku.“ Úvodní slova („Tu se stalo za dnů...“) mají v původní hebrejštině zlověstný podtón a poukazují „na obtížné období, které končí požehnáním“. (1. Mojžíšova 14:1, 2, poznámka pod čarou) Obtíže začaly tehdy, když tito čtyři východní králové a jejich vojska podnikli pustošivý vpád do Kanaánu. Co bylo jejich cílem? Potlačit vzpouru pěti měst — Sodomy, Gomory, Admy, Cebojimu a Bely. Čtyři králové přemohli veškerý odpor a potom „pochodovali jako spojenci k nížině Siddim, totiž k Solnému moři“. Nedaleko žil Lot se svou rodinou. (1. Mojžíšova 14:3–7)
17. Proč to, že byl Lot zajat, bylo pro Abrama zkouškou víry?
17 Kananejští králové sice kladli vetřelcům tuhý odpor, ale utrpěli pokořující porážku. „Vítězové potom vzali všechno zboží Sodomy a Gomory a všechnu jejich potravu a ubírali se dál. Vzali také Lota, syna Abramova bratra, a jeho zboží a šli dál. Bydlel tehdy v Sodomě.“ Zpráva o těchto zdrcujících událostech se brzy dostala k Abramovi. „Potom muž, který unikl, přišel a pověděl to Hebrejci Abramovi. Stanoval tehdy mezi velkými stromy Amorejce Mamreho, bratra Eškolova a bratra Anerova; a byli Abramovými spojenci. Tak Abram uslyšel, že byl jeho bratr zajat.“ (1. Mojžíšova 14:8–14) To byla velká zkouška víry. Bude v sobě Abram živit rozmrzelost k synovci kvůli tomu, že si vzal tu nejlepší zemi? Nezapomeňme také, že vetřelci přišli z Abramovy vlasti, ze Šinaru. Kdyby proti nim vytáhl, možná by se tak připravil o možnost vrátit se někdy domů. A co mohl Abram zmoci proti vojsku, které nedokázala porazit ani spojená vojska Kanaánu?
18, 19. (a) Proč mohl Abram zachránit Lota? (b) Komu byla připsána zásluha za toto vítězství?
18 Abram znovu vložil neochvějnou důvěru v Jehovu. „Povolal tudíž své vycvičené muže, tři sta osmnáct otroků narozených v jeho domácnosti, a dal se do pronásledování až k Danu. A v noci se uchýlil k tomu, aby proti nim rozdělil své bojové síly, sebe a své otroky, a tak je porazil a pronásledoval je k Chobě, která je severně od Damašku. A přistoupil k tomu, aby získal zpět všechno zboží, a získal zpět také svého bratra Lota a jeho zboží, a také ženy a lid.“ (1. Mojžíšova 14:14–16) Se silnou vírou v Jehovu dovedl Abram své vojsko, které bylo ve značné početní nevýhodě, k vítězství a vysvobodil Lota a jeho rodinu. Abram se nyní setkal s Melchisedekem, králem a knězem Salemu. „Melchisedek, král Salemu, přinesl chléb a víno, a byl knězem Nejvyššího Boha. Požehnal mu pak a řekl: ‚Požehnaný buď Abram od Nejvyššího Boha, Původce nebe a země; a požehnaný buď Nejvyšší Bůh, který ti vydal do ruky tvé utlačovatele!‘ Na to mu dal Abram desetinu ze všeho.“ (1. Mojžíšova 14:18–20)
19 Ano, vítězství patřilo Jehovovi. Díky své víře Abram opět zažil to, že ho Jehova vysvobodil. Dnes se Boží služebníci nepodílejí na doslovném válčení, ale bojují s mnoha zkouškami a problémy. Následující článek ukáže, jak nám Abramův příklad může pomoci, abychom se s nimi úspěšně vypořádali.
[Poznámky pod čarou]
a Publikace Hlubší pochopení Písma (vydaná svědky Jehovovými) uvádí, že „jeden starověký papyrus obsahuje zprávu o faraónovi, který přikázal ozbrojeným mužům, aby se zmocnili přitažlivé ženy a aby jejího manžela zabili“. Abramovy obavy tedy nebyly přehnané.
b Je možné, že mezi služebnictvem, které v této době Abram dostal, byla i Hagar, jež se později stala jeho konkubínou. (1. Mojžíšova 16:1)
c Kritikové kdysi tvrdili, že Elam nikdy neměl v Šinaru takový vliv a že zpráva o Kedorlaomerově útoku je vymyšlená. Pojednání o archeologických dokladech, které podporují biblickou zprávu, je obsaženo ve Strážné věži číslo 21 z roku 1989, strany 2–7.
Všimli jste si?
• Proč se hlad v zemi Kanaán prokázal jako zkouška Abramovy víry?
• V jakém ohledu dali Abram a Sarai dobrý příklad manželům a manželkám v dnešní době?
• Co se můžeme naučit z toho, jak Abram vyřešil spor mezi svými a Lotovými sluhy?
[Obrázek na straně 22]
Abram neprosazoval svá práva, ale Lotovy zájmy kladl před své vlastní
[Obrázek na straně 24]
Když Abram osvobozoval svého synovce Lota, projevil důvěru v Jehovu