Podílejme se na útěše od Jehovy

„Naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ (2. KORINŤANŮM 1:7)

1., 2. Co zažilo mnoho lidí, kteří se dnes stali křesťany?

MNOHO současných čtenářů Strážné věže vyrůstalo bez poznání Boží pravdy. Snad to platí i o tobě. Pokud ano, vzpomeň si, jak ses cítil, když se tvé oči porozumění začaly otevírat. Nepociťoval jsi snad úlevu, když ses poprvé dozvěděl, že mrtví lidé netrpí a že nic nevnímají? A nebylo pro tebe úlevou, když ses dozvěděl o tom, jakou mají mrtví naději — že totiž v Božím novém světě budou miliardy lidí vzkříšeny zpět k životu? (Kazatel 9:5, 10; Jan 5:28, 29)

² A co slib o tom, že Bůh učiní přítrž veškeré ničemnosti a že zemi přemění v ráj? Nebylo to pro tebe útěchou, když ses o tom dozvěděl, a nezačal ses na tu dobu velmi těšit? Jak ses cítil, když ses poprvé dozvěděl o tom, že nemusíš nikdy zemřít, ale že můžeš přežít do nadcházejícího pozemského ráje? Určitě jsi byl nadšen. Začal jsi přijímat Boží poselství útěchy, které nyní svědkové Jehovovi káží po celém světě. (Žalm 37:9–11, 29; Jan 11:26; Zjevení 21:3–5)

3. Proč ti, kdo se s ostatními lidmi dělí o Boží poselství útěchy, často zakoušejí soužení?

³ Avšak když ses pokusil dělit se o biblické poselství s ostatními lidmi, zjistil jsi, že „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2) Možná se ti někteří bývalí přátelé začali vysmívat za to, že věříš biblickým slibům. Možná jsi byl dokonce pronásledován za to, že jsi nepřestal studovat Bibli ve spojení se svědky Jehovovými. Možná že se odpor stupňoval, když ses začal měnit a uvádět svůj život do souladu s biblickými zásadami. Začal jsi na vlastní kůži zažívat soužení, které Satan a jeho svět působí všem, kdo přijmou Boží útěchu.

4. Jakými různými způsoby by mohli noví zájemci reagovat na soužení?

⁴ Žel, právě tak, jak to předpověděl Ježíš, někteří kvůli tomuto soužení klopýtají a přestávají se s křesťanským sborem stýkat. (Matouš 13:5, 6, 20, 21) Jiní i přes soužení vytrvávají, protože svou mysl upínají k utěšujícím slibům, o kterých se při studiu dozvídají. Časem pak zasvětí svůj život Jehovovi a dají se pokřtít jako učedníci jeho Syna, Ježíše Krista. (Matouš 28:19, 20; Marek 8:34) Soužení samozřejmě neustane, jakmile je křesťan pokřtěn. Například pro člověka, který se v minulosti dopouštěl nemravnosti, může být náročné stále se chovat cudně. Jiní musí čelit neustálému odporu nevěřících příbuzných. Avšak každý, kdo žije věrně jako člověk, který se zasvětil Bohu, si může být navzdory jakémukoli soužení jednou věcí jistý — osobně zažije Boží útěchu a pomoc.

„Bůh veškeré útěchy“

5. Co zažil Pavel zároveň s mnoha zkouškami?

⁵ Mezi lidi, kteří si útěchy od Boha hluboce vážili, patřil apoštol Pavel. Po velmi náročném pobytu v Asii a Makedonii zažil velikou úlevu, když se dozvěděl, že si korintský sbor vzal jeho káravý dopis k srdci. To Pavla podnítilo, aby jim napsal druhý dopis, který obsahuje takovéto vyjádření chvály: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ (2. Korinťanům 1:3, 4)

6. Co se učíme z Pavlových slov ve 2. Korinťanům 1:3, 4?

⁶ Tato inspirovaná slova jsou velmi poučná. Rozeberme si je. Když ve svých dopisech vyjadřuje chválu nebo díkůvzdání Bohu nebo když pronáší prosbu, obvykle se Pavel s hlubokým oceněním zmiňuje také o Ježíšovi, Hlavě křesťanského sboru. (Římanům 1:8; 7:25; Efezanům 1:3; Hebrejcům 13:20, 21) Pavel tedy toto vyjádření chvály adresuje ‚Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista‘. Potom, poprvé ve svých spisech, používá řecké podstatné jméno, které se překládá jako ‚projevy něžného milosrdenství‘. Toto podstatné jméno je odvozeno od slova, kterým se vyjadřuje žal nad utrpením jiného člověka. Tak tedy Pavel popisuje Boží něžné city ke kterémukoli z Božích věrných služebníků, jenž je v nějakém soužení — něžné city Boha podněcují k tomu, aby milosrdně jednal ve prospěch takového člověka. Tak je vidět, že Pavel vzhlíží k Jehovovi jako ke zdroji této žádoucí vlastnosti, a proto jej nazývá ‚Otcem projevů něžného milosrdenství‘.

7. Proč je možné říci, že Jehova je ‚Bohem veškeré útěchy‘?

⁷ Díky Božímu ‚něžnému milosrdenství‘ mohou lidé trpící soužením získat úlevu. Proto Pavel pokračuje tím, že popisuje Jehovu jako ‚Boha veškeré útěchy‘. Když nás tedy spoluvěřící ze své laskavosti utěšují, můžeme se spolehnout, že zdrojem té útěchy je Jehova. Neexistuje skutečná a trvalá útěcha, která by nepocházela od Boha. A kromě toho Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, a tak mu umožnil, aby druhé lidi utěšoval. Boží svatý duch podněcuje Jehovovy služebníky, aby těm, kdo potřebují útěchu, projevovali něžné milosrdenství.

Jsme školeni k tomu, abychom druhé utěšovali

8. Jaký příznivý dopad na nás může mít naše vytrvalost navzdory soužení, ačkoli původcem našich zkoušek není Bůh?

⁸ Jehova Bůh sice na své věrné služebníky připouští různé zkoušky, ale nikdy není jejich původcem. (Jakub 1:13) Avšak prožíváme-li zkoušky, Bůh nám dává útěchu, a z toho se můžeme naučit, jak být vnímavější k potřebám druhých. Co je cílem? „Abychom byli schopni utěšovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem.“ (2. Korinťanům 1:4) Jehova nás tak učí, jak se o útěchu účinně dělit se spoluvěřícími a s těmi lidmi, s nimiž se setkáváme ve službě. Tak můžeme napodobovat Krista a ‚utěšovat všechny truchlící‘. (Izajáš 61:2; Matouš 5:4)

9. a) Co nám pomůže snášet soužení? b) Jak získají ostatní lidé útěchu z toho, když vytrváme i přes soužení?

⁹ Pavel ta mnohá soužení, jež ho postihovala, snášel díky hojné útěše, kterou dostal od Boha prostřednictvím Krista. (2. Korinťanům 1:5) I my můžeme zažít hojnou útěchu, když budeme rozjímat o Božích drahocenných slibech, modlit se o podporu Božího svatého ducha a vidět, že Bůh naše modlitby vyslýchá. To nás posílí, abychom se zastávali Jehovovy svrchovanosti a prokazovali, že Ďábel je lhář. (Job 2:4; Přísloví 27:11) Když věrně vytrváváme navzdory soužení, ať je jakéhokoli druhu, měli bychom za to, podobně jako Pavel, přisoudit veškerou zásluhu Jehovovi, jehož útěcha křesťanům umožňuje zůstávat věrnými ve zkouškách. Vytrvalost věrných křesťanů je útěchou pro celé společenství bratrů, protože ti jsou pak rozhodnuti ‚vytrvat v týchž utrpeních‘. (2. Korinťanům 1:6)

10., 11. a) Co například působilo soužení sboru ve starověkém Korintu? b) Jak Pavel utěšil korintský sbor a jakou vyjádřil naději?

¹⁰ Korinťané trpěli kvůli stejným věcem, jaké postihují všechny pravé křesťany. Navíc potřebovali dostat radu, že mají odejmout pospolitost nekajícnému smilníkovi. (1. Korinťanům 5:1, 2, 11, 13) Pro korintský sbor bylo ostudné, že takový krok nebyl podniknut a že nebyly ukončeny rozepře a rozdělení. Nakonec však členové tohoto sboru uplatnili Pavlovy rady a projevili opravdové pokání. Pavel je proto vřele pochválil a uvedl, že jejich znamenitá reakce na jeho dopis ho utěšila. (2. Korinťanům 7:8, 10, 11, 13) A ten, komu byla odňata pospolitost, patrně také činil pokání. Proto jim Pavel radil, aby mu ‚odpustili a utěšili ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem‘. (2. Korinťanům 2:7)

¹¹ Pavlův druhý dopis musel být jistě pro korintský sbor útěchou. A to bylo jedním z Pavlových záměrů. Uvedl: „Naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ (2. Korinťanům 1:7) V závěru svého dopisu Pavel Korinťany vybízel: „Dále . . . buďte . . . utěšováni . . . a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11)

12. Jakou potřebu mají všichni křesťané?

¹² Z toho můžeme získat velmi důležité poučení! Všichni členové křesťanského sboru se musí ‚podílet na útěše‘, kterou Bůh poskytuje prostřednictvím svého Slova, svého svatého ducha a své pozemské organizace. I ti, komu byla odňata pospolitost, mohou potřebovat útěchu, pokud činili pokání a svůj nesprávný způsob jednání napravili. „Věrný a rozvážný otrok“ proto zavedl milosrdné opatření, které jim má pomoci. Jednou ročně mohou dva starší navštívit některé osoby, jimž byla odňata pospolitost. Tito lidé možná už neprojevují vzpurný postoj nebo se už nepodílejí na těžkém hříchu a nyní snad potřebují pomoc, aby mohli podniknout potřebné kroky ke znovupřijetí. (Matouš 24:45; Ezekiel 34:16)

Pavlovo soužení v Asii

13., 14. a) Jak Pavel popsal kruté soužení, které zažil v Asii? b) Jakou událost mohl mít na mysli?

¹³ Utrpení, které dosud prožíval korintský sbor, nelze přirovnat k těm mnoha soužením, jež musel snést Pavel. Proto jim mohl připomenout: „Nepřejeme si . . . , bratři, abyste byli v nevědomosti o soužení, které nás postihlo v oblasti Asie, že jsme byli pod krajním tlakem nad svou sílu, takže jsme si vůbec nebyli jisti dokonce svým životem. Vskutku jsme ve svém nitru cítili, že jsme přijali rozsudek smrti. Bylo to proto, abychom neměli důvěru v sebe, ale v Boha, který budí mrtvé. Z tak veliké věci jako smrt nás opravdu vyprostil a vyprostí; a doufáme v něj, že nás bude také dále vyprošťovat.“ (2. Korinťanům 1:8–10)

¹⁴ Někteří znalci Bible věří, že Pavel zde měl na mysli srocení davu v Efezu, které mohlo stát život nejen Pavla, ale i jeho dva makedonské společníky na cestách, Gaia a Aristarcha. Tito dva křesťané byli násilím odvedeni do divadla naplněného lůzou, která asi po dvě hodiny křičela: „Velká je Artemis [bohyně] Efezanů!“ Nakonec se jednomu městskému úředníkovi podařilo dav utišit. Pavel musel být velmi znepokojen tím, že se Gaius a Aristarchos ocitli v situaci nebezpečné životu. Dokonce chtěl do divadla vstoupit a promluvit k tomu zfanatizovanému davu. Ale bylo mu zabráněno, aby takto riskoval život. (Skutky 19:26–41)

15. Jaká vyhrocená situace je možná popisována v 1. Korinťanům 15:32?

¹⁵ Pavel však možná popisoval daleko vyhrocenější situaci než zmíněný incident. V prvním dopise Korinťanům položil otázku: „Jestliže jsem jako lidé bojoval s divokými zvířaty v Efezu, k čemu je mi to dobré?“ (1. Korinťanům 15:32) To by mohlo znamenat, že Pavlův život nebyl ohrožen jen surovými lidmi, ale doslovnými divokými zvířaty na efezském stadiónu. Zločinci byli někdy trestáni tím, že byli donuceni zápasit s divokými zvířaty, zatímco krvežíznivé davy přihlížely. Pokud měl Pavel na mysli to, že stál před doslovnými šelmami, pak musel být na poslední chvíli zázračně ušetřen kruté smrti, stejně jako byl před doslovnými lvy zachráněn Daniel. (Daniel 6:22)

Novodobé příklady

16. a) Proč se mnoho svědků Jehovových umí vžít do soužení, které prožil Pavel? b) Čím si můžeme být jisti u těch, kdo za svou víru zemřeli? c) Co dobrého přinese to, když křesťané jen o vlásek uniknou smrti?

¹⁶ Mnoho novodobých křesťanů se do Pavlova soužení umí vžít. (2. Korinťanům 11:23–27) I dnes se křesťané ocitají „pod krajním tlakem nad svou sílu“ a mnozí z nich se dostali do situace, kdy si ‚vůbec nebyli jisti svým životem‘. (2. Korinťanům 1:8) Někteří zemřeli rukou masových vrahů a krutých pronásledovatelů. Můžeme si být jisti, že jim Boží utěšující moc pomohla vytrvat a že zemřeli se srdcem a myslí upřenými na splnění své naděje, ať již nebeské, nebo pozemské. (1. Korinťanům 10:13; Filipanům 4:13; Zjevení 2:10) V jiných případech okolnosti řídil Jehova, a naši bratři byli před smrtí zachráněni. Ti, kdo takovou záchranu zažili, nepochybně získali větší důvěru „v Boha, který budí mrtvé“. (2. Korinťanům 1:9) Poté mohli mluvit s ještě pevnějším přesvědčením, když se s ostatními lidmi dělili o Boží poselství útěchy. (Matouš 24:14)

17–19. Z jakých zážitků je vidět, že se naši bratři ve Rwandě podíleli na Boží útěše?

¹⁷ V nedávné době zažili naši drazí bratři ve Rwandě něco podobného, co zažil Pavel a jeho společníci. Mnozí z nich přišli o život, ale Satanovi se nepodařilo zničit jejich víru. Naši bratři v té zemi naopak v mnoha ohledech osobně zažili Boží útěchu. Během genocidy Tutsiů a Hutů žijících ve Rwandě se vyskytli Hutuové, kteří s nasazením života chránili Tutsie, a Tutsiové, kteří chránili Huty. Někteří byli zabiti extremisty za to, že chránili své spoluvěřící. Například jeden hutský svědek jménem Gahizi byl zabit, když schovával tutsijskou sestru Chantal. Jejího manžela, Jeana, schovávala zase na jiném místě hutská sestra Charlotte. Jean a ještě jeden bratr z kmene Tutsi se po čtyřicet dnů schovávali ve velkém komíně a pouze v noci vycházeli na chvíli ven. Po celou tu dobu jim Charlotte poskytovala jídlo a ochranu, ačkoli bydlela blízko hutského vojenského tábora. Na této stránce je obrázek Jean a Chantal poté, co se znovu shledali. Jsou vděčni za to, že pro ně jejich hutští spoluvěřící „nasadili své vlastní hrdlo“, podobně jako Prisca a Aquila pro apoštola Pavla. (Římanům 16:3, 4)

¹⁸ Jiný svědek z kmene Hutu, Rwakabubu, byl chválen v listě Intaremara za to, že chránil své tutsijské spoluvěřící.a V listě bylo uvedeno: „Také je tu Rwakabubu, který patří ke svědkům Jehovovým. Rwakabubu neustále mezi svými bratry (tak si říkají spoluvěřící) schovával lidi. Celé dny trávil tím, že jim nosil jídlo a pitnou vodu, přestože je astmatik. Bůh ho však učinil mimořádně silným.“

¹⁹ A přemýšlejme i o jedněch zájemcích, o manželském páru z kmene Hutu, Nicodemovi a Athanasii. Před vypuknutím genocidy studovala tato manželská dvojice Bibli s tutsijským svědkem Alphonsem. S nasazením života schovali Alphonse u sebe doma. Později si uvědomili, že jejich dům není bezpečný, protože jejich hutští sousedé o jejich tutsijském příteli věděli. Nicodeme a Athanasie proto Alphonse schovali na dvoře v jámě. Byl to dobrý nápad, protože jejich sousedé k nim začali chodit skoro denně a Alphonse hledali. Alphonse ležel dvacet osm dní v jámě a rozjímal o biblických příbězích, například o tom, jak Raab schovala dva Izraelity na střeše svého domu v Jerichu. (Jozue 6:17) Dnes Alphonse nadále slouží ve Rwandě jako kazatel dobré zprávy a svým hutským zájemcům je vděčný za to, že pro něho riskovali život. A co Nicodeme a Athanasie? Ti jsou nyní pokřtěnými svědky Jehovovými a vedou se zájemci více než dvacet biblických studií.

20. Jakým způsobem Jehova utěšil naše bratry ve Rwandě, ale co mnozí z nich stále ještě potřebují?

²⁰ V době, kdy vypukla genocida, bylo ve Rwandě 2 500 hlasatelů dobré zprávy. Přestože jich několik set přišlo o život nebo byli donuceni uprchnout ze země, počet svědků Jehovových se zvýšil na více než 3 000. To je důkazem toho, že Bůh naše bratry skutečně utěšil. A co ti mnozí sirotci a vdovy mezi svědky Jehovovými? Ti stále prožívají soužení a potřebují neustálou útěchu. (Jakub 1:27) Jejich slzy budou úplně setřeny poté, co v Božím novém světě nastane vzkříšení. Avšak díky pomoci svých bratrů a díky tomu, že jsou ctiteli ‚Boha veškeré útěchy‘, jsou schopni se s útrapami života vyrovnávat.

21. a) Na jakých jiných místech potřebují naši bratři Boží útěchu a co je jedním ze způsobů, jak jim každý z nás může pomoci? (Viz rámeček „Útěcha během čtyř let války“.) b) Kdy bude naše potřeba útěchy plně uspokojena?

²¹ Na mnoha dalších místech, například v Eritreji, Singapuru a bývalé Jugoslávii, slouží naši bratři Jehovovi i nadále věrně navzdory soužení. Pomáhejme těmto bratrům tím, že se budeme pravidelně modlit za to, aby získali útěchu. (2. Korinťanům 1:11) A kéž věrně vytrváme až do doby, kdy nám Bůh prostřednictvím Ježíše Krista v plné míře „setře . . . každou slzu z očí“. Pak plně zakusíme útěchu, kterou bude Jehova poskytovat ve svém novém světě spravedlnosti. (Zjevení 7:17; 21:4; 2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

Věděl bys?

◻ Proč je Jehova nazýván „Bůh veškeré útěchy“?

◻ Jak bychom se měli dívat na soužení?

◻ S kým se můžeme dělit o útěchu?

◻ Jak bude naše potřeba útěchy plně uspokojena?

[Obrázek na straně 17]

Během genocidy ve Rwandě byli tutsijští svědkové Jean a Chantal skrýváni na různých místech hutskými svědky

[Obrázek na straně 17]

Svědkové Jehovovi ve Rwandě se se svými bližními nadále dělí o Boží poselství útěchy