Jak člověk může být k obrazu Božímu?
„BŮH pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu.“ Tak zní inspirovaná zpráva; co to však znamená? Jak tedy byli první muž a první žena stvořeni k obrazu Božímu? — 1. Mojžíšova 1:27.
Byli snad po tělesné stránce jako Bůh? Ne, to není možné. Člověk je lidský tvor, je tělesný, je určen k životu na zemi. Bůh je duch a žije v nepředstavitelné nebeské slávě, k níž se žádný člověk nemůže ani přiblížit. (2. Mojžíšova 33:18 až 20; 1. Korinťanům 15:50) V jakém smyslu byl tedy člověk vytvořen k obrazu Božímu? V tom, že člověk dostal schopnost projevovat Boží vynikající vlastnosti — lásku, smysl pro právo, dále moudrost a moc — a také jiné vlastnosti.
Jehovovy vlastnosti
Vlastnosti Jehovy Boha jsou patrné na všem jeho stvoření, ale mimořádně význačně se projevily v Božím jednání s první lidskou dvojicí, Adamem a Evou. (Římanům 1:20) Jeho láska byla patrná v tom, že stvořil zemi přesně tak, aby na ní mohl žít člověk. Jehova stvořil pro muže dokonalou manželku, která měla být mužovou společnicí a matkou jeho dětí. Oba lidi postavil do nádherné zahrady a dal jim v hojnosti všechno, co potřebovali k tomu, aby dále žili a byli šťastní. Nejpodivuhodnější ze všeho bylo, že jim Jehova Bůh dal příležitost, aby žili navždy. — 1. Mojžíšova 2:7–9, 15–24.
Boží moudrost byla patrná v tom, jak Jehova první lidskou dvojici vyzkoušel. Jestliže měli zůstat členy Jehovovy univerzální rodiny a žít navždy jako rodiče lidského rodu, bylo nutné, aby byli příkladem věrnosti a pravého uctívání. Jehova jim tedy dal příležitost, aby stav svého srdce projevili ve vhodné zkoušce — neměli totiž jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Bylo opravdu moudré, že Jehova dovolil lidem, aby dokázali svou poslušnost a lásku k němu dříve, než jim on dal ty nádherné výsady, které pro ně připravil.
Boží smysl pro právo bylo možné pozorovat na tom, jak Bůh trval na vysokých měřítkách, jimž měli odpovídat jeho tvorové, a na tom, že z těchto měřítek neustoupil. Jeho smysl pro právo byl patrný z toho, že Bůh dal Adamovi a Evě všechny příležitosti, aby mohli dělat to, co je správné. A když v tom směru selhali, Boží smysl pro právo se projevil tím, že je Bůh odsoudil k trestu, který byl určen za vzpouru.
Jehovova moc byla patrná z toho, že Jehova dovedl do konce rozsudek, který vynesl. Satan, velký buřič, naznačil, že Jehova je lhář, a Satan také nabídl Evě velké věci, jestliže Eva Boha neposlechne. (1. Mojžíšova 3:1–7) Satan však nebyl schopen její očekávání splnit. Nemohl zajistit, aby Jehova Bůh nevyhnal Adama a Evu ze zahrady Eden, a nebyl schopen zabránit tomu, že se splní slova, která řekl Adamovi: „Jsi . . . prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Jehova však nevykonal rozsudek smrti okamžitě, a tím dále projevil svou lásku. Dovolil, aby Adam a Eva měli během doby děti, a tak mělo být Boží původní předsevzetí s lidstvem nakonec uskutečněno. — 1. Mojžíšova 1:28.
Smysl pro právo, láska, moc a moudrost Jehovy Boha se nakonec projevily v podobě jeho slibu, že opatří semeno, které zničí Satanova díla a odčiní smutné následky oné první vzpoury proti božské svrchovanosti. (1. Mojžíšova 3:15) Náš Stvořitel je opravdu obdivuhodný!
Úsilí napodobovat Boha
Lidé sice již nejsou dokonalí, ale přece mohou Boží vlastnosti projevovat. Pavel proto povzbuzoval křesťany své doby: „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Efezanům 5:1) V průběhu dějin však většina lidí dávala nápadně najevo neúctu k Božím vlastnostem. V Noemově době lidé byli již tak zkažení, že se Jehova rozhodl zničit celé lidstvo kromě Noema a jeho rodiny. Noe byl „spravedlivý muž [muž, který měl smysl pro právo] . Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný“ a svou lásku k Bohu dal najevo tím, že vykonal Boží příkazy.a „Noe pak učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:9, 22) Lásku k bližnímu a hluboký smysl pro právo projevil Noe tím, že byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Projevil moudrost a správně využil svou tělesnou sílu, když podle Božích pokynů postavil ohromnou archu, uložil do ní zásobu potravy, shromáždil zvířata a na Jehovův příkaz do archy vešel. Lásku ke spravedlnosti dal také najevo tím, že nepřipustil, aby ho ničemní lidé z jeho okolí zkazili.
Bible popisuje mnoho dalších lidí, kteří podobným způsobem dávali najevo bohulibé vlastnosti. Nejvýznačnějším z nich byl Ježíš Kristus, který dokonale odpovídal Božímu obrazu, a mohl proto říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Mezi vlastnostmi, které Ježíš projevoval, vynikala jeho láska. Láska k Otci a láska k lidstvu jej přiměla k tomu, aby opustil svůj nebeský domov a žil jako člověk na zemi. Přiměla ho k tomu, aby oslavil svého Otce svým spravedlivým chováním a aby lidstvu kázal dobrou zprávu o záchraně. (Matouš 4:23; Jan 13:31) Potom láska přiměla Ježíše k tomu, aby svůj dokonalý život obětoval pro záchranu lidstva a — což je ještě důležitější — aby bylo posvěceno Boží jméno. (Jan 13:1) Jestliže se snažíme napodobovat Boha, můžeme se snad přitom řídit nějakým lepším příkladem, než jaký nám poskytuje Ježíš Kristus? — 1. Petra 2:21.
Jak se již dnes můžeme více podobat Bohu?
Jak můžeme dnes projevovat Boží vlastnosti, a tak napodobovat Boha? Nejprve tedy uvažujme o lásce. Ježíš řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ Jak projevíme lásku k Bohu? Apoštol Jan odpovídá: „To znamená lásku k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou obtížná.“ — Matouš 22:37; 1. Jana 5:3.
Máme-li ovšem Jehovova přikázání poslouchat, musíme je znát. Musíme proto číst a studovat Boží slovo, Bibli, a biblickou literaturu a uvažovat o nich. Měli bychom být s to říci totéž, co řekl žalmista: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Jak se naše porozumění Božímu slovu prohlubuje, stále více nás prostupuje Boží způsob myšlení. Zamilujeme si spravedlnost a začneme nenávidět bezzákonnost. (Žalm 45:7) V této věci udělal Adam chybu. Znal Jehovův zákon, ale nemiloval jej natolik, aby se tohoto zákona pevně držel. Když čteme Boží slovo, měli bychom si stále klást otázky: ‚Jak to mohu uplatnit na sebe? Co mohu dělat, aby mé chování více odpovídalo Božím vlastnostem?‘
Ježíš také řekl: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39) Každý zdravě smýšlející člověk se má rád a přeje si pro sebe to nejlepší. Na tom není nic špatného. Je však tato láska srovnatelná s láskou, kterou projevujeme svému bližnímu? Řídíme se biblickým příkazem: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit“? — Přísloví 3:27; Galaťanům 6:10.
A co moudrost? Snaha projevovat tuto vlastnost nás vede ke studiu Bible, protože Bible je pokladnicí božské moudrosti. Žalm 119:98–100 uvádí: „Tvé přikázání mě činí moudřejším, než jsou moji nepřátelé, protože je moje na neurčitý čas. Nabyl jsem větší pochopení než všichni moji učitelé, protože se zabývám tvými připomínkami. Chovám se s větším porozuměním než starší muži, protože jsem zachovával tvá vlastní nařízení.“ V Příslovích 3:18 je moudrost popsána jako ‚strom života‘. Získáváme-li moudrost a uplatňujeme-li ji, obdržíme Boží schválení a odměnu v podobě věčného života. — Kazatel 7:12.
A co smysl pro právo? Pro ty, kdo se chtějí líbit Bohu, je v tomto ničemném světě smysl pro právo nezbytně nutnou vlastností. Ježíš miloval spravedlnost (právo) a nenáviděl bezzákonnost. (Hebrejcům 1:9) Dnešní křesťané jednají stejně. Smysl pro právo je podněcuje k tomu, aby si vážili správných vlastností. Vyhýbají se nespravedlivým způsobům jednání tohoto světa a nejdůležitější věcí v životě se pro ně stává vykonávání Boží vůle. — 1. Jana 2:15 až 17.
Pokud jde o moc neboli sílu, všichni máme určitou míru síly. Máme přirozeně určitou míru tělesné a duševní síly, a při svém křesťanském růstu rozvíjíme sílu v duchovním smyslu. Jehova svým svatým duchem zvětšuje naši sílu do té míry, že můžeme plnit Jehovovu vůli, ačkoli jsme zdánlivě slabí. Apoštol Pavel řekl: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi předává sílu.“ (Filipanům 4:13) Tuto sílu můžeme obdržet i my, jestliže se modlíme o Jehovova ducha.
Kázání dobré zprávy
Čtyři hlavní Boží vlastnosti zřetelně projevujeme také tím, že posloucháme příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20) Lidem, kteří na takové vzdělávací dílo příznivě reagují, to přináší život. Je to opravdu znamenitý projev lásky k lidem, které zpočátku většinou vůbec neznáme.
Takové vyučování je současně projevem moudrosti. Přináší ovoce, které se nekazí. O které jiné práci je možné říci: „Takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají“? (1. Timoteovi 4:16) V díle, při němž jsou činěni učedníci, nikdo o nic nepřichází. Jak ti, kdo naslouchají, tak ti, kdo vyučují, získávají věčné požehnání.
Pokud jde o smysl pro právo, křesťané učí ty, kdo s nimi studují Bibli, spravedlivým zásadám, jež odpovídají právu. Pomáháme takovým lidem sloužit Jehovovi, ‚Bohu práva‘. (Malachiáš 2:17) Ti, kdo dnes oddávají svůj život Jehovovi, aby mu sloužili, a pak na této cestě věrně vytrvávají, jsou prohlášeni za spravedlivé, jsou ospravedlněni, což povede k tomu, že přežijí Armagedon. — Římanům 3:24; Jakub 2:24–26.
Jak velkým projevem moci je celosvětové kázání dobré zprávy a vyučování, jež s tím souvisí! (Matouš 24:14) Potřebujeme vytrvalost, máme-li neustále kázat v obvodech, kde většina lidí nechce nic slyšet. Jehova nám však svým duchem poskytuje potřebnou sílu, abychom vytrvali až do konce. — Izajáš 40:30, 31; Matouš 24:13; Lukáš 11:13.
Je pravda, že jako Adamovi nedokonalí potomci nemůžeme projevovat tyto znamenité vlastnosti dokonale. Pamatujme však na to, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu a pokud se snažíme stále více se podobat Bohu, pak do jisté míry naplňujeme účel své existence. (Kazatel 12:13) Jestliže se ze všech sil snažíme dělat to nejlepší, čeho jsme schopni, a jestliže prosíme o odpuštění, když se nám to nedaří, pak můžeme doufat, že přežijeme do Božího spravedlivého nového světa, kde budeme moci nakonec dosáhnout dokonalosti. Pak budeme na rajské zemi obydlené dokonalými lidmi, a všichni lidé budou v plné míře projevovat vlastnosti Jehovy Boha. To bude opravdu velká radost! Konečně lidé budou v nejplnějším smyslu k obrazu Božímu.
[Poznámka pod čarou]
a Výrazy „spravedlivý“ a „mající smysl pro právo“ si jsou velmi blízké. Řecká písma pro ně mají jedno slovo, dikaios.
[Obrázek na straně 25]
Ježíš nám ukázal, jak pěstovat Jehovovy božské vlastnosti
[Obrázek na straně 26]
Nakonec lidé budou v nejplnějším smyslu k obrazu Božímu