Zbožné rodiny z minulosti — Vzor pro dnešek

RODINA. Organizace spojených národů se na ni snažila zaměřit pozornost celého světa. Jak? Tím, že prohlásila rok 1994 za „Mezinárodní rok rodiny“. Světoví vůdci, sociologové a rodinní poradci si sice pohotově stěžovali na různé věci — jako třeba na rostoucí počet nemanželských dětí a prudce stoupající rozvodovost —, ale příliš se neměli k tomu, aby předložili uskutečnitelná, realistická řešení.

Je možné, že řešení rodinných problémů lze nalézt v Bibli? Myšlenka, že by pomocí pro dnešní rodiny mohla být Bible, může některým lidem připadat naivní. Vždyť Bible byla napsána před staletími v prostředí a kultuře Středního východu. Ve většině částí světa se život od biblických dob od základu změnil. Avšak napsání Bible inspiroval Jehova Bůh, kterému vděčí za své jméno každá rodina. (Efezanům 3:14, 15; 2. Timoteovi 3:16) Co Bible říká o rodinných problémech?

Jehova přesně ví, co je třeba, aby byl rodinný život radostný a spokojený. Jeho Slovo, Bible, má proto mnoho co říci o rodinném životě, a někdy to říká v podobě napomenutí. V Bibli se také mluví o příkladech rodin, které uplatňovaly bohulibé zásady. Výsledkem bylo to, že si členové rodin byli skutečně blízcí a že byli spokojení. Pojďme se podívat na rodinný život v biblických dobách a na to, z čeho se můžeme poučit.

Vedení prostřednictvím hlavy — Problém?

Vezměme například otázku vedení rodiny. V patriarchálních dobách byli nepopiratelnými „rodinnými hlavami“ muži jako Abraham, Izák a Jákob. (Skutky 7:8, 9; Hebrejcům 7:4) Kniha The New Manners and Customs of Bible Times (Nové zvyky a obyčeje v biblických dobách) od Ralpha Gowera říká: „Rodina byla . . . ‚malé království‘, kterému vládl otec. Vládl nad manželkou, dětmi, vnoučaty a služebnictvem — nad každým členem rodiny.“ Je pravda, že patriarchové často mívali autoritu i nad rodinami svých synů. (Srovnej 1. Mojžíšovu 42:37.)

Ale nebylo tak vlastně mužům povoleno, aby své manželky a děti utiskovali? Vůbec ne. Je sice pravda, že Bůh řekl první ženě, Evě: „Budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Avšak tato slova popisují podmínky, ve kterých budou vdané ženy všeobecně; nepopisují, jak to bude mezi Božími pravými ctiteli. Bohabojní manželé měli mít na paměti Jehovův původní záměr. Jehova udělal ženu, aby byla mužovou ‚pomocnicí jako jeho doplněk‘, a ne otrokyní. (1. Mojžíšova 2:20) Zbožní muži z dávných dob uznávali, že jsou podřízeni a odpovědni Bohu, a proto svou autoritu nezneužívali. Nikdy se ke svým manželkám a dětem nechovali jako k pouhým otrokům — naopak, projevovali jim ryzí lásku a náklonnost.

V 1. Mojžíšově 50:23 je stručná zmínka o náklonnosti k dětem, která byla tehdy obvyklá. O pravnucích Josefa je tam řečeno: „Narodili se na Josefových kolenou.“ Může to prostě znamenat, že Josef tyto děti uznával jako své potomky, ale může to také naznačovat, že si s dětmi rád hrál, když je choval na klíně. I dnešní otcové dělají dobře, když svým dětem projevují takovou náklonnost.

Bohabojní patriarchové — hlavy rodin — pečovali také o duchovní potřeby své rodiny. Když Noe po celosvětové potopě vystoupil z archy, „vystavěl Jehovovi oltář . . . a obětoval na oltáři zápalné oběti“. (1. Mojžíšova 8:20; srovnej Joba 1:5.) Věrný patriarcha Abraham dal dobrý příklad tím, že každého člena rodiny osobně poučoval. „Přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud.“ (1. Mojžíšova 18:19) Láskyplné vedení prostřednictvím hlavy tak v rodinách přispívalo k citové a duchovní pohodě.

Dnešní křesťanští muži tento vzor následují. Jako hlavy vedou rodinu ve věcech uctívání — tím, že jí pomáhají, aby se přizpůsobovala Božím požadavkům, a tím, že sami v tom dávají dobrý příklad. (Matouš 28:19, 20; Hebrejcům 10:24, 25) Křesťanští manželé a otcové, podobně jako patriarchové, si také vyhrazují čas na to, aby mohli členy své rodiny osobně poučovat.

Rozhodně zakročit

Když patriarcha Jákob konečně splatil svému tchánovi obrovský dluh, zeptal se: „Kdy mám tedy udělat něco také pro svůj vlastní dům?“ (1. Mojžíšova 30:30) Jákob, podobně jako všichni otcové, si dělal starosti kvůli hmotným potřebám své rodiny, jež se snažil uspokojit. První Mojžíšova 30:43 říká: „A ten muž se stále víc rozmáhal a připadla mu velká stáda bravu a služky a sluhové a velbloudi a osli.“

Avšak o několik let později, potom, co se přestěhoval do země Kanaán, se stalo, že si jeho dcera Dina zvykla scházet se s pohanskými Kananejci, a Jákob o tom zjevně nevěděl.a (1. Mojžíšova 34:1) Selhal také při tom, když se dověděl, že v jeho domácnosti jsou pohanské náboženské předměty. Když však byla Dina tragicky znásilněna jedním Kananejcem, udělal rázná opatření. „Odstraňte cizozemské bohy, kteří jsou ve vašem středu, a očistěte se,“ nařídil. (1. Mojžíšova 35:2–4)

Křesťanští otcové musí být ostražití, pokud jde o duchovní smýšlení členů jejich rodiny. Jestliže něco ohrožuje duchovní blaho rodiny — doma to mohou být například nemravná literatura či závadná hudba —, pak musí křesťanští otcové rozhodně zakročit.

Je zajímavé, že ženy jako Sára, Rebeka nebo Ráchel, měly v rodině také značný vliv. Ačkoli byly podřízeny svému manželovi, nic nebránilo jejich iniciativě, jestliže bylo vhodné nebo nutné ji projevit. Například o tom, jak Mojžíš a jeho rodina cestovali do Egypta, můžeme ve 2. Mojžíšově 4:24–26 číst: „Jehova [„Jehovův anděl“, Septuaginta] se s ním setkal a hledal způsob, jak ho [Mojžíšova syna] usmrtit.“ Nad Mojžíšovým synem měl být patrně vykonán rozsudek, protože ho Mojžíš neobřezal. Cipora jednala pohotově a hned svého syna obřezala. V důsledku toho od něj anděl odešel. Dnešní křesťanské manželky se také mohou ujmout iniciativy, jestliže je to vzhledem k situaci vhodné.

Otcovské poučování pod mojžíšským Zákonem

Když se v roce 1513 př. n. l. Izrael stal národem, patriarchální éra skončila. (2. Mojžíšova 24:3–8) Otcové dále sloužili jako hlavy rodin. Avšak zákon o rodině byl podřízen národnímu zákonu, jejž dal Bůh Mojžíšovi a na jehož dodržování dohlíželi jmenovaní soudci. (2. Mojžíšova 18:13–26) Obětní stránky uctívání převzalo Levitské kněžstvo, ale otec měl i nadále důležitou úlohu. Mojžíš vybízel: „Prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7)

V Zákoně byly stanoveny příležitosti k pravidelnému i příležitostnému poučování, například Pasach. Když se blížil 14. nisan, tedy datum svátku Pasach, začaly se židovské rodiny připravovat na svou obvyklou cestu do Jeruzaléma. (5. Mojžíšova 16:16; srovnej Lukáše 2:41.) Které dítě by nebylo takovými přípravami nadšeno? Samotná cesta byla potěšením. Období dešťů už skončilo a jarní slunce vyhánělo ze vzduchu zimní chlad. Sněhy na hoře Hermon tály, a Jordán se vyléval z břehů.

Cestou mohli otcové své děti vyučovat nejen zeměpisu jejich země, ale také je poučovat o mnoha historických událostech spjatých s místy, která snad míjeli. Mohly to být hory Ebal a Gerizim, kde byla čtena prokletí a požehnání Zákona. Také mohli míjet Betel, kde měl Jákob vidění nebeského žebříku. Musely to být vzrušující rozhovory! Jak cesta ubíhala, k rodinám se přidávali další cestující z jiných částí země a všichni se radovali z budujícího společenství.

Pak rodina vešla do Jeruzaléma, do „dokonalosti krásy“. (Žalm 50:2) Učenec Alfred Edersheim říká: „Mnoho těchto poutníků se muselo utábořit za městskými hradbami. Ti, kdo nocovali ve městě, byli ubytováni zdarma.“ Ano, mladí Hebrejci dostávali bezprostřední poučení o bratrské lásce a pohostinnosti. Dnes slouží k podobnému účelu každoroční sjezdy svědků Jehovových.

Nakonec nastal 14. nisan. Obětní zvíře bylo zabito a několik hodin se opékalo. Okolo půlnoci rodina jedla beránka, nekvašený chléb a hořké byliny. Podle zvyku se syn zeptal: „Co pro vás ta služba znamená?“ Otcové pak mohli své syny pravidelně poučovat: „Je to oběť pasach Jehovovi, který přešel domy izraelských synů v Egyptě, když Egypťany postihl ranou, ale naše domy osvobodil.“ (2. Mojžíšova 12:26, 27; 13:8)

Izraelský král Šalomoun řekl: ‚Je čas se smát a čas poskakovat.‘ (Kazatel 3:4) Izraelským dětem vyhrazovali jejich rodiče čas na zábavu. Ježíš Kristus bezpochyby pozoroval děti, které si hrály na tržištích. (Zecharjáš 8:5; Matouš 11:16) A nebylo neobvyklé, že zámožnější rodiče pořádali veselá rodinná setkání, při kterých se zpívalo, tancovalo a hodovalo. (Lukáš 15:25) Dnešní křesťanští rodiče se také snaží zajišťovat pro své děti zdravý odpočinek a vhodné společenství.

Matky a děti v židovské společnosti

Jakou úlohu měly pod mojžíšským Zákonem matky? Přísloví 1:8 přikazovala: „Naslouchej, můj synu, kázni od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ V mezích vymezených autoritou svého manžela uplatňovala židovská manželka v rodinném životě Boží požadavky. Její děti jí měly projevovat úctu, i když zestárla. (Přísloví 23:22)

Matka měla také velký podíl na výchově dětí. Věnovala dítěti téměř nerozdělenou péči, dokud nebylo dost staré, aby mohlo být odstaveno, a bezpochyby proto vznikalo mezi ní a dítětem těsné pouto. (Izajáš 49:15) Otcové učili syny obchodovat a matky předávaly dcerám zkušenosti z vedení domácnosti. Matky měly silný vliv také na své syny. Například král Lemuel měl užitek ze „závažného poselství, které mu dala jeho matka k nápravě“. (Přísloví 31:1)

Schopná židovská manželka také měla značnou volnost v tom, jakým způsobem ‚bděla nad chodem své domácnosti‘. Podle Přísloví 31:10–31 mohla nakupovat zásoby pro domácnost, investovat do nemovitostí, a dokonce vést malý obchod. Pro vnímavého manžela byla její hodnota „daleko větší než hodnota korálů“!

Vzor pro dnešek

Rodina v biblických dobách pomáhala všem svým členům k citovému a duchovnímu růstu. Otcové měli milujícím způsobem uplatňovat svou autoritu k užitku své rodiny. Měli se ujímat vedení v uctívání. Otcové i matky projevovali zájem o své děti — učili je a vychovávali, uctívali s nimi Jehovu a starali se o jejich odpočinek a zábavu. Zbožné matky se prokazovaly jako drahocenné pomocnice, když v zájmu své rodiny projevovaly iniciativu, přičemž respektovaly svého manžela jako hlavu. Poslušné děti dělaly radost rodičům i Jehovovi Bohu. Zbožné rodiny z minulosti jsou opravdu znamenitým příkladem pro dnešek.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Tvá rodina může být stejně šťastná, jako byly rodiny, jež uctívaly Jehovu v biblických dobách