Odvážně choď po Jehovových cestách
„Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ — ŽALM 128:1.
1, 2. Jakou pomocí je zpráva Bible o slovech a skutcích raných svědků Jehovy?
JEHOVOVO posvátné Slovo je plné zpráv o zkouškách i radostech, které prožívali Boží věrně oddaní služebníci. Zkušenosti, kterými prošli Noe, Abraham, Sára, Jozue, Debora, Barak, David a další, na stránkách Božího slova přímo ožívají. Všichni tito lidé skutečně žili a něco zvláštního je spojovalo. Měli víru v Boha a odvážně chodili po Božích cestách.
2 Slova a skutky raných Jehovových svědků pro nás mohou být povzbuzením, když se snažíme chodit po Božích cestách. A kromě toho, pokud projevujeme Bohu hlubokou úctu a máme zdravou bázeň, abychom se mu neznelíbili, budeme skutečně šťastní. Je to tak, i když nás v životě potkávají zkoušky, neboť inspirovaný žalmista zpíval: „Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ — Žalm 128:1.
Co je odvaha
3. Co je odvaha?
3 Máme-li chodit po Jehovových cestách, musíme mít odvahu. Písma vlastně členům Božího lidu přikazují, aby tuto vlastnost projevovali. Například žalmista David zpíval: „Buďte odvážní, a kéž je vaše srdce silné, vy všichni, kteří čekáte na Jehovu.“ (Žalm 31:24) Odvaha je „duševní nebo mravní síla podstoupit nebezpečí, strach či obtíž, a přitom zůstat stálý a obstát“. (Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary) Odvážný člověk je silný, neohrožený, statečný. Jehova dává svým služebníkům odvahu, což je patrné z následujících slov, která řekl apoštol Pavel svému spolupracovníkovi Timoteovi: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli.“ — 2. Timoteovi 1:7.
4. Co je jedním ze způsobů, jak získat odvahu?
4 Jedním způsobem, jak je možné získat odvahu, kterou dává Bůh, je uvažovat na modlitbách o Jehovovu Slovu, o Bibli. Mnohé zprávy objevující se v Bibli nám mohou pomoci, abychom byli odvážnější. Podívejme se tedy nejprve na to, čemu se můžeme naučit z Hebrejských písem ze záznamu o některých služebnících, kteří odvážně chodili po Jehovových cestách.
Odvaha oznamovat Boží poselství
5. Jak mohou mít Jehovovi dnešní služebníci prospěch z Enochovy odvahy?
5 Mají-li dnešní Jehovovi služebníci mluvit Boží poselství odvážně, může jim být pomocí Enochova odvaha. Ještě před narozením Enocha „se začalo vzývat Jehovovo jméno“. Někteří učenci říkají, že lidé „začali“ Jehovovo jméno vzývat „neuctivě“. (1. Mojžíšova 4:25, 26; 5:3, 6) Je možné, že božské jméno používali na lidi, či dokonce na modly. Při Enochově narození v roce 3 404 př. n. l. tedy falešné náboženství vzkvétalo. Zdá se, že Enoch byl vlastně jediný, kdo ‚chodil s Bohem‘ a usiloval o spravedlivý způsob života v souladu s Jehovovou zjevenou pravdou. — 1. Mojžíšova 5:18, 24.
6. a) Jaké silné poselství oznamoval Enoch? b) V co můžeme důvěřovat?
6 Enoch odvážně oznamoval Boží poselství, pravděpodobně kázáním. (Hebrejcům 11:5; srovnej 2. Petra 2:5.) „Pohleďte,“ ohlašoval tento osamělý svědek, „Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Enoch měl odvahu používat jméno Jehova, když oznamoval toto poselství odsuzující bezbožníky. A jako dal Bůh Enochovi odvahu oznamovat toto silné poselství, stejně Jehova posilnil své dnešní svědky, aby jeho slovo neohroženě ohlašovali ve službě, ve škole a kdekoli jinde. — Srovnej Skutky 4:29–31.
Odvaha ve zkoušce
7. V čem je příkladem odvahy Noe?
7 Když jsme ve zkoušce, může nám k odvaze při vykonávání spravedlivých skutků pomoci příklad Noema. S odvahou a vírou jednal Noe na základě božského varování o celosvětové potopě, a „postavil archu k záchraně své domácnosti“. Poslušným a spravedlivým jednáním Noe odsoudil nevěřící svět za jeho ničemné skutky a prokázal, že takový svět si zaslouží zničení. (Hebrejcům 11:7; 1. Mojžíšova 6:13–22; 7:16) Rozjímání o Noemově způsobu života pomáhá Božím novodobým služebníkům, aby se odvážně věnovali takovým spravedlivým skutkům, jako je křesťanská služba.
8. a) S čím se Noe vypořádával jako odvážný ‚kazatel spravedlnosti‘? b) Co pro nás Jehova udělá, pokud budeme odvážnými kazateli spravedlnosti?
8 Jestliže usilujeme o spravedlivý způsob života, ale nevíme, jak se vypořádat s určitou zkouškou, modleme se o moudrost, abychom to mohli zvládnout. (Jakub 1:5–8) Skutečnost, že Noe zůstal ve zkoušce věrně oddaný Bohu, ukazuje, že zkoušce je možné čelit s odvahou a věrností. Noe snášel tlak ničemného světa i zhmotnělých andělů a jejich hybridního potomstva. Ano, Noe byl odvážný ‚kazatel spravedlnosti‘ ve ‚starodávném světě‘ směřujícím ke zničení. (2. Petra 2:4, 5; 1. Mojžíšova 6:1–9) Noe jakožto hlasatel oznamující Boží varování neohroženě mluvil k lidem žijícím před potopou, ale oni si „nepovšimli . . . , dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. (Matouš 24:36–39) Ale pamatujme, že navzdory pronásledování a navzdory tomu, že většina lidí dnes naše biblické poselství zavrhuje, nás Jehova bude podpírat, jako podpíral Noema, pokud budeme jako kazatelé spravedlnosti projevovat podobnou víru a odvahu.
Odvaha poslouchat Boha
9, 10. V jakých ohledech projevovali odvážnou poslušnost Abraham, Sára a Izák?
9 Znamenitým příkladem odvážné poslušnosti Boha je ‚Jehovův přítel‘, Abraham. (Jakub 2:23) Abraham potřeboval víru a odvahu, aby poslechl Jehovu a opustil Ur Kaldejců, město plné hmotných výhod. Uvěřil Božímu slibu, že „všechny rodiny zemské půdy“ si budou žehnat jeho prostřednictvím a že jeho semeni bude dána země. (1. Mojžíšova 12:1–9; 15:18–21) Vírou Abraham „přebýval jako cizí usedlík v zemi slibu“ a vyhlížel „město, které má skutečné základy“ — Boží nebeské Království, pod jehož vládou bude vzkříšen k životu na zemi. — Hebrejcům 11:8–16.
10 Abrahamova manželka Sára měla víru a odvahu, jež byly potřebné k tomu, aby opustila Ur, aby doprovázela svého manžela do cizí země a aby snášela mnoho těžkostí, které je tam později potkaly. A za svou odvážnou poslušnost Boha byla opravdu odměněna! Sára byla sice neplodná asi až do devadesáti let a již „překročila věkovou hranici“, a přesto obdržela sílu ‚k otěhotnění semenem, neboť Boha, který dal slib, považovala za věrného‘. Po určitém čase porodila syna Izáka. (Hebrejcům 11:11, 12; 1. Mojžíšova 17:15–17; 18:11; 21:1–7) Po letech Abraham odvážně uposlechl Boha a „vlastně obětoval Izáka“. Anděl zastavil patriarchu, a ten svého odvážného a poslušného syna „obrazným způsobem“ přijal ze smrti. Abraham a Izák tak byli prorockým předobrazem toho, že Jehova Bůh poskytne svého Syna, Ježíše Krista, jako výkupné, aby ti, kdo v něho projevují víru, mohli mít věčný život. (Hebrejcům 11:17–19; 1. Mojžíšova 22:1–19; Jan 3:16) Odvážná poslušnost, kterou projevovali Abraham, Sára a Izák, by nás jistě měla podněcovat k tomu, abychom poslouchali Jehovu a vždy činili jeho vůli.
Odvaha stát na straně Božího lidu
11, 12. a) Jak projevoval Mojžíš odvahu ve spojitosti s Jehovovým lidem? b) Jakou otázku bychom si mohli položit, když vidíme Mojžíšovu odvahu?
11 Mojžíš se odvážně postavil na stranu utlačovaného Božího lidu. V 16. století př. n. l. projevili odvahu samotní Mojžíšovi rodiče. Nebáli se králova příkazu, že novorození hebrejští chlapci mají být zabiti, Mojžíše ukryli a pak jej vložili do jakési archy mezi rákosí u břehu řeky Nilu. Mojžíše nalezla faraónova dcera a vychovala ho jako svého vlastního syna, i když zpočátku dostával duchovní vedení v domě svých rodičů. Mojžíš patřil k faraónově domácnosti, byl „poučován ve vší egyptské moudrosti“ a stal se mocným „ve svých slovech a skutcích“ — měl velké duševní i tělesné schopnosti. — Skutky 7:20–22; 2. Mojžíšova 2:1–10; 6:20.
12 I přes hmotné výhody královského domu se Mojžíš odvážně rozhodl stát na straně Jehovových ctitelů, kteří byli tehdy zotročeni Egypťany. Když bránil jednoho Izraelitu, zabil jistého Egypťana a pak uprchl do Midianu. (2. Mojžíšova 2:11–15) Asi o čtyřicet let později ho Bůh použil, aby Izraelity vyvedl z poddanství. Mojžíš tedy ‚opustil Egypt, ale nebál se hněvu krále‘, který mu vyhrožoval smrtí za to, že zastupoval Jehovu v zájmu Izraele. Mojžíš chodil, jako by viděl „Toho, kdo je neviditelný“, Jehovu Boha. (Hebrejcům 11:23–29; 2. Mojžíšova 10:28) Máš takovou víru a odvahu, že k Jehovovi a k jeho lidu budeš lnout i navzdory těžkostem a pronásledování?
Odvaha ‚následovat Jehovu cele‘
13. Jaký příklad odvahy poskytují Jozue a Kaleb?
13 Doklad o tom, že můžeme chodit po Božích cestách, poskytl odvážný Jozue a Kaleb. „Následovali Jehovu cele.“ (4. Mojžíšova 32:12) Jozue a Kaleb byli mezi dvanácti muži vyslanými na výzvědy do Zaslíbené země. Deset zvědů se ze strachu před místními obyvateli pokoušelo odradit Izrael od vstupu do Kanaánu. Jozue a Kaleb však odvážně řekli: „Jestliže v nás Jehova nalezl potěšení, potom nás do téhle země jistě uvede a dá nám ji, zemi, kde teče mléko a med. Jen se nebouřete proti Jehovovi; a vy — nebojte se lidu té země, neboť jsou pro nás chlebem. Jejich záštita se od nich odvrátila, a Jehova je s námi. Nebojte se jich.“ (4. Mojžíšova 14:8, 9) Kvůli nedostatku víry a odvahy se tato generace Izraelitů nikdy do země slibu nedostala. Ale Jozue a Kaleb do ní spolu s novou generací skutečně vešli.
14, 15. a) Co zažil Jozue a Izrealité, když Jozue uplatňoval slova zapsaná v Jozuovi 1:7, 8? b) Jaké poučení o odvaze získáváme od Jozua a Kaleba?
14 Bůh řekl Jozuovi: „Buď odvážný a velmi silný, abys dbal na to, abys jednal podle celého zákona, který ti přikázal můj sluha Mojžíš. Neodbočuj od něho napravo ani nalevo, abys jednal moudře všude, kam půjdeš. Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno, neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře.“ — Jozue 1:7, 8.
15 Jozue tato slova uplatňoval, a tak do rukou Izraelitů padlo Jericho i další města. U Gibeonu Bůh dokonce způsobil, že slunce zůstalo nehybné, takže svítilo, dokud Izrael nezvítězil. (Jozue 10:6–14) Když byl Izrael v ohrožení od spojených nepřátelských vojenských sil, ‚tak početných co do množství jako zrnka písku, který je na mořském břehu‘, Jozue jednal odvážně, a Bůh opět dovedl Izrael k vítězství. (Jozue 11:1–9) I když jsme nedokonalí lidé, jako byli Jozue a Kaleb, přesto můžeme Jehovu cele následovat a Bůh nám může dát sílu, abychom odvážně chodili po jeho cestách.
Odvaha důvěřovat v Boha
16. V jakých ohledech projevovali odvahu Debora, Barak a Jael?
16 Když člověk odvážně důvěřuje v Boha, přináší to odměnu, jak je to vidět z událostí ze dnů, kdy soudci vykonávali právo v Izraeli. (Rut 1:1) Odvážnou důvěru v Boha měli například soudce Barak a prorokyně Debora. Kananejský král Jabin utlačoval Izrael už dvacet let, když Jehova prostřednictvím Debory podnítil Baraka, aby na hoře Tabor shromáždil 10 000 mužů. Velitel Jabinovy armády, Sisera, se vřítil do údolí bystřiny Kišonu a byl si jistý, že jeho armádě a jeho 900 válečným vozům se železnými kosami na kolech se na takové rovině nebudou izraelští muži moci vyrovnat. Když Izraelité vpochodovali do údolní pláně, Bůh jednal v jejich prospěch a jakousi náhlou záplavou změnil bojiště na bahnisko, které Siserovým vozům znemožnilo pohyb. Barakovi muži zvítězili, takže „celý Siserův tábor padl ostřím meče“. Sisera uprchl do stanu Jael, ale když spal, Jael projevila odvahu a zabila ho — stanovým kolíkem mu prorazila spánky. V souladu s tím, co Debora prorocky řekla Barakovi, připadlo „zkrášlení“ při tomto vítězství ženě. Debora, Barak a Jael odvážně důvěřovali v Boha, a proto Izrael ‚nebyl dále vyrušován čtyřicet let‘. — Soudci 4:1–22; 5:31.
17. Jaký příklad odvážné důvěry v Jehovu poskytl soudce Gideon?
17 V Jehovu Boha odvážně důvěřoval soudce Gideon, když Midianité a jiné národy napadli Izrael. Útočníci byli sice početně v převaze — bylo jich 135 000 —, ale 32 000 izraelských válečníků by přesto stále mohlo mít sklon přisuzovat zásluhu za vítězství, které jim dal Bůh, své vlastní neohroženosti. Na Jehovův pokyn proto Gideon zmenšil své oddíly na tři skupiny po stu mužích. (Soudci 7:1–7, 16; 8:10) Těchto 300 mužů v noci obklíčilo midianský tábor. Každý měl roh a pochodeň vloženou do džbánu na vodu. Na znamení zatroubili na rohy, rozrazili džbány, zvedli do výše planoucí pochodně a volali: „Meč Jehovův a Gideonův!“ (Soudci 7:20) Vyděšení Midianité začali prchat a byli přemoženi. Takové události by nás měly přesvědčit, že Bůh i dnes odměňuje ty, kdo s odvahou důvěřují v Boha.
Odvaha ctít Jehovu a prosazovat čisté uctívání
18. Jaký odvážný čin vykonal David, když srazil Goliata?
18 Některé biblické příklady nám dodávají odvahu ctít Jehovu a prosazovat čisté uctívání. Mladý David, který neohroženě zachraňoval ovce svého otce, prokázal odvahu před filištínským obrem Goliatem. „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem,“ řekl David, „ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; . . . a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem ani kopím, protože bitva patří Jehovovi.“ (1. Samuelova 17:32–37, 45–47) David s božskou pomocí odvážně ctil Jehovu, srazil Goliata, a tak sehrál důležitou úlohu při odstraňování filištínské hrozby vzhledem k čistému uctívání.
19. K jakému úkolu potřeboval Šalomoun odvahu a jak je možné Šalomounův způsob jednání uplatnit dnes?
19 Když se Šalomoun, syn krále Davida, chystal stavět Boží chrám, jeho letitý otec ho nabádal: „Buď odvážný a silný a jednej. Neboj se ani se neděs, neboť Jehova Bůh, můj Bůh, je s tebou. Neopustí tě ani tě nezanechá, dokud nebude dokončeno celé dílo služby Jehovova domu.“ (1. Paralipomenon 28:20) Šalomoun jednal odvážně a chrám úspěšně dokončil. Když dnes při nějakém teokratickém stavebním programu vyvstane náročný úkol, pamatujme na Davidova slova: „Buď odvážný a silný a jednej.“ To je opravdu znamenitý způsob, jak ctít Jehovu a jak prosazovat čisté uctívání!
20. V jakém ohledu projevil odvahu král Asa?
20 Král Asa toužil ctít Boha a prosazovat čisté uctívání, a proto zbavil Judu model a mužských chrámových prostitutů. Také odstranil svou odpadlickou babičku z vysokého postavení a spálil její „hroznou modlu“. (1. Královská 15:11–13) Ano, Asa se „vzchopil . . . a způsobil, že z celé Judovy a Benjaminovy země a z měst, jež dobyl z hornatého kraje Efraima, zmizely ohavnosti, a obnovil Jehovův oltář, který byl před Jehovovou předsíní“. (2. Paralipomenon 15:8) Jsi i ty tak odvážný, že zavrhuješ odpadlictví a prosazuješ čisté uctívání? Používáš své hmotné prostředky k podpoře zájmů Království? A snažíš se ctít Jehovu tím, že se jako jeden z jeho svědků pravidelně podílíš na oznamování dobré zprávy?
21. a) Jak nám mohou pomoci zprávy o předkřesťanských služebnících, kteří zachovávali ryzost? b) Co se bude rozebírat v následujícím článku?
21 Jsme opravdu vděční, že Bůh v Písmu uchoval zprávy o odvážných předkřesťanských služebnících, kteří zachovávali ryzost! Jejich znamenité příklady nám určitě mohou pomoci, abychom Jehovovi prokazovali posvátnou službu s odvahou, zbožnou bázní a posvátnou úctou. (Hebrejcům 12:28) Ale i v Křesťanských řeckých písmech jsou příklady zbožné odvahy projevené v životě Jehovových služebníků. Jak nám některé z těchto zpráv mohou pomoci, abychom odvážně chodili po Jehovových cestách?
Jak bys odpověděl?
◻ Co je odvaha?
◻ Jak projevili odvahu Enoch a Noe?
◻ V jakých ohledech jednali odvážně Abraham, Sára a Izák?
◻ Jaké příklady v odvážnosti nám dali Mojžíš, Jozue a Kaleb?
◻ Jak dali jiní služebníci najevo, že měli odvahu důvěřovat v Boha?
[Obrázek na straně 15]
Gideon a jeho malá skupina odvážně důvěřovali v Jehovu