‚Učinili právě tak‘

„To znamená lásku k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. JANA 5:3)

1. Co můžeme říci o tom, jak velká je Boží láska?

„BŮH JE LÁSKA.“ Všichni lidé, kteří Boha poznávají a kteří poslouchají jeho přikázání, si jeho hluboké lásky nesmírně váží. „Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ Když v Ježíšovu drahocennou výkupní oběť projevujeme víru, ‚zůstáváme v Boží lásce‘. (1. Jana 4:8–10, 16) Už nyní tak můžeme zažívat hojnost duchovního požehnání a v systému věcí, který má přijít, budeme moci žít věčně. (Jan 17:3; 1. Jana 2:15, 17)

2. Jaký prospěch měli Boží služebníci z toho, že poslouchali Boží přikázání?

² Biblická zpráva obsahuje množství příkladů lidí, kteří zachovávali Boží přikázání a kterým Bůh proto bohatě žehnal. K nim patří i předkřesťanští svědkové. O některých z nich apoštol Pavel napsal: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.“ (Hebrejcům 11:13) Oddaní křesťanští Boží služebníci měli později prospěch z ‚nezasloužené laskavosti a pravdy, které nastaly prostřednictvím Ježíše Krista‘. (Jan 1:17) V průběhu asi šesti tisíc let lidských dějin odměňoval Jehova věrné svědky, kteří poslouchali jeho přikázání, jež opravdu „nejsou obtížná“. (1. Jana 5:2, 3)

Za dnů Noema

3. Ve kterých ohledech jednal Noe „právě tak“?

³ Biblická zpráva říká: „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ Noe poslouchal Boha bezvýhradně. Byl ‚kazatelem spravedlnosti‘ a násilnému světu dával před potopou výstrahu před blížícím se Božím soudem. (Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5) Při stavbě archy se důsledně držel projektu, který mu dal Bůh. Potom vzal do archy určená zvířata a zásoby potravin. „Noe pak učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22)

4., 5. a) Jaký škodlivý vliv působí na lidstvo až dodnes? b) Proč bychom měli jednat „právě tak“, když posloucháme Boží pokyny?

⁴ Noe a jeho rodina museli zápasit se škodlivým vlivem neposlušných andělů. Tito Boží synové se zhmotnili a žili se ženami, s nimiž měli nadlidské hybridní potomky, kteří tyranizovali lidstvo. „Země se stala zkaženou v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ Jehova způsobil potopu, aby tuto ničemnou generaci vyhladil. (1. Mojžíšova 6:4, 11–17; 7:1) Od té doby už nebylo démonským andělům dovoleno, aby se zhmotňovali a brali na sebe lidskou podobu. Nicméně ‚celý svět stále leží v moci toho ničemného‘, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19; Zjevení 12:9) Ke vzpurné generaci Noemových dnů Ježíš prorocky přirovnal lidskou generaci, která ho od roku 1914, kdy začalo být patrné znamení jeho „přítomnosti“, zavrhuje. (Matouš 24:3, 34, 37–39; Lukáš 17:26, 27)

⁵ Dnes, stejně jako za dnů Noema, se Satan snaží přivést lidstvo i naši planetu do záhuby. (Zjevení 11:15–18) Proto je velmi nutné, abychom poslouchali inspirovaný příkaz: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti Ďáblovým lstivým skutkům.“ (Efezanům 6:11, Reference Bible, poznámka pod čarou) K tomu získáváme sílu, když studujeme Boží slovo a když rady z něj uplatňujeme v životě. Kromě toho máme Jehovovu organizaci, která se o nás stará, jejího pomazaného „věrného a rozvážného otroka“ a její láskyplné starší, kteří nás trpělivě vedou po cestě, po níž bychom měli jít. Musíme ještě dokončit celosvětové kazatelské dílo. (Matouš 24:14, 45–47) Kéž i my vždy jednáme „právě tak“, to znamená stejně jako Noe, který tak důsledně poslouchal pokyny od Boha.

Mojžíš — Nejmírnější z lidí

6., 7. a) Co hodnotného si Mojžíš zvolil? b) V čem je nám Mojžíš vzorem odvahy?

⁶ Uvažujme o jiném muži víry — o Mojžíšovi. Mohl žít nevázaným životem a užívat bohatství Egypta. On si ale raději zvolil, „aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasný požitek z hříchu“. Jakožto Jehovou pověřený služebník „se upřeně díval vstříc vyplacení odměny [a] zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:23–28)

⁷ Ve 4. Mojžíšově 12:3 se píše: „Muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ Naproti tomu egyptský faraón jednal jako nejpyšnější ze všech lidí. Jak reagovali Mojžíš a Áron na Jehovův příkaz, aby faraónovi oznámili rozsudek, který nad ním Jehova vynesl? V Bibli čteme: „Mojžíš a Áron učinili, co jim Jehova přikázal. Učinili to právě tak.“ (2. Mojžíšova 7:4–7) I my dnes oznamujeme Boží rozsudky. Mojžíš a Áron jsou pro nás tedy vynikajícími příklady odvahy.

8. V čem měli Izraelité jednat „právě tak“ a jak můžeme radost, kterou potom zažili, přirovnat k radosti, kterou lidé zažijí v blízké budoucnosti?

⁸ A co Izraelité? Stáli věrně na straně Mojžíše? Když Jehova postihl Egypt devátou z deseti ran, dal Izraeli podrobné pokyny k tomu, jak mají slavit Pasach. „Pak se lid hluboce poklonil a vrhl se k zemi. Potom izraelští synové šli a učinili, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi a Áronovi. Učinili to právě tak.“ (2. Mojžíšova 12:27, 28) O půlnoci toho památného dne 14. nisana 1513 př. n. l. začal Boží anděl pobíjet všechny egyptské prvorozené, ale domy Izraelitů vynechal. Proč byli izraelští prvorození ušetřeni? Ochránila je krev beránka Pasach, kterou byly pokropeny zárubně jejich dveří. Jednali právě tak, jak Jehova přikázal Mojžíšovi a Áronovi. Ano, „učinili to právě tak“. (2. Mojžíšova 12:50, 51) U Rudého moře Jehova udělal další zázrak — svůj poslušný lid zachránil, ale faraóna a jeho mohutné vojsko zničil. Izraelité tehdy prožívali nesmírnou radost. Podobné to bude v dnešní době. Mnoho lidí, kteří poslouchají Jehovovy příkazy, se bude radovat, až budou očitými svědky Jehovova ospravedlnění v Armagedonu. (2. Mojžíšova 15:1, 2; Zjevení 15:3, 4)

9. Které novodobé výsady jsou předobrazeny tím, že v souvislosti se svatostánkem jednali Izraelité „právě tak“?

⁹ Když Jehova Izraelitům přikázal, aby vybrali příspěvek a aby v pustině postavili svatostánek, lid štědře dával mnoho darů. Mojžíš a jeho ochotní spolupracovníci se potom i v těch nejmenších detailech drželi architektonického plánu, který dostali od Jehovy. „Tak byla dokončena všechna práce pro svatostánek stanu setkání tím, že izraelští synové činili všechno podle toho, co Jehova přikázal Mojžíšovi. Učinili to právě tak.“ Podobně i při slavnostním uvedení kněžstva do úřadu „Mojžíš . . . učinil všechno podle toho, co mu Jehova přikázal. Učinil to právě tak.“ (2. Mojžíšova 39:32; 40:16) V dnešní době máme příležitost celým srdcem podporovat kazatelské dílo a všechna opatření pro rozmach Království. To, že to můžeme jednotně dělat „právě tak“, je pro nás velká výsada.

Jozue — Odvážný a velmi silný

10., 11. a) Čím byl Jozue vyzbrojen k tomu, aby byl úspěšný? b) Jak můžeme my získávat sílu, abychom se dokázali vyrovnat s dnešními zkouškami?

¹⁰ V době, kdy Mojžíš pověřil Jozua, aby vedl Izrael do země zaslíbení, bylo Jehovovým inspirovaným psaným Slovem pravděpodobně pouze pět Mojžíšových knih, jeden nebo dva žalmy a kniha Job. Mojžíš dal Jozuovi pokyny, aby po vstupu do Zaslíbené země shromáždil lid a ‚přečetl tento zákon před celým Izraelem, aby slyšeli‘. (5. Mojžíšova 31:10–12) Kromě toho sám Jehova Jozuovi přikázal: „Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno, neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře.“ (Jozue 1:8)

¹¹ Jozue četl Jehovovu ‚knihu‘ každý den, a to ho vyzbrojilo k tomu, aby se později vypořádal se zkouškami, které ho potkaly. Stejně tak i novodobí Jehovovi svědkové získávají z každodenního čtení Božího slova, Bible, sílu, aby mohli překonat zkoušky, které v těchto kritických ‚posledních dnech‘ přicházejí. (2. Timoteovi 3:1) Žijeme ve světě, který je plný násilí. Vezměme si tedy i my k srdci radu, kterou dal Bůh Jozuovi: „Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:9) Izraelské kmeny byly bohatě odměněny, když po dobytí Kanaánu osídlovaly svá dědičná území. „Izraelští synové učinili, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi.“ (Jozue 14:5) Podobná odměna dnes čeká všechny, kdo čtou Boží slovo, uplatňují ho ve svém životě a poslušně jednají „právě tak“.

Králové — Ti věrní a ti neposlušní

12. a) Jaký příkaz dostali králové v Izraeli? b) Jaké následky to mělo, když králové tento příkaz neposlouchali?

¹² A co králové, kteří v Izraeli panovali? Jehova měl na krále tento požadavek: „Když dosedne na trůn svého království, stane se, že si napíše do knihy opis tohoto zákona z toho, který je svěřen kněžím, Levitům. A bude jej mít stále u sebe a bude si v něm číst po všechny dny svého života, aby se naučil bát se Jehovy, svého Boha, aby dodržoval všechna slova tohoto zákona a tyto předpisy tím, že je bude činit.“ (5. Mojžíšova 17:18, 19) Poslouchali izraelští králové tento příkaz? Většinou v tom bídně selhali, a proto je postihla zlořečení, která jsou předpověděna v 5. Mojžíšově 28:15–68. Jehova nakonec rozptýlil Izrael „z jednoho konce země na druhý konec země“.

13. Jaký užitek můžeme podobně jako David mít z toho, že projevujeme lásku k Jehovovu Slovu?

¹³ David — první člověk, který byl věrným králem v Izraeli — byl však Jehovovi mimořádně oddán. Prokázal se jako ‚lvíče v Judě‘ a předobrazil Krista Ježíše, vítězícího ‚lva z kmene Judy, kořene Davidova‘. (1. Mojžíšova 49:8, 9; Zjevení 5:5) Z čeho pramenila Davidova síla? David si hluboce vážil Jehovova psaného Slova a žil v souladu s ním. V Devatenáctém žalmu, ‚Davidově melodii‘, čteme: „Jehovův zákon je dokonalý.“ Potom se David zmiňuje o Jehovových připomínkách, o jeho nařízeních, přikázáních a soudcovských rozhodnutích, a pokračuje: „Jsou žádoucnější než zlato, ano než mnoho přečištěného zlata; a sladší než med a med tekoucí z pláství. Také tvůj vlastní sluha je jimi varován; v jejich dodržování je velká odměna.“ (Žalm 19:7–11) Jestliže před 3000 lety bylo každodenní čtení Jehovova Slova a rozjímání o něm prospěšné, oč více to musí platit dnes! (Žalm 1:1–3; 13:6; 119:72, 97, 111)

14. V jakém ohledu Šalomounův život ukazuje, že je zapotřebí víc než jen poznání?

¹⁴ Nestačí však pouze získat poznání. Je nezbytné, aby podle toho, co poznají, Boží služebníci jednali, aby poznání uplatňovali v souladu s Boží vůlí — aby to dělali „právě tak“. To si můžeme znázornit na příkladu Davidova syna Šalomouna, kterého Jehova vyvolil, „aby seděl na trůnu Jehovova kralování nad Izraelem“. Šalomoun byl pověřen stavbou chrámu a k tomu měl použít architektonický plán, který pod „inspirací“ dostal David. (1. Paralipomenon 28:5, 11–13) Jak mohl vykonat tak obrovský úkol? Šalomoun se modlil k Jehovovi a ten na jeho modlitbu odpověděl tím, že mu dal moudrost a poznání. S pomocí těchto darů, a také díky tomu, že se držel plánů, které poskytl Bůh, byl Šalomoun schopen postavit tak velkolepý dům, který naplnila Jehovova sláva. (2. Paralipomenon 7:2, 3) Šalomoun však později selhal. V jakém ohledu? O králi v Izraeli Jehovův zákon říkal: „Také by si neměl množit počet manželek, aby jeho srdce neodbočilo.“ (5. Mojžíšova 17:17) Šalomoun však „získal sedm set manželek, kněžen, a tři sta souložnic, a jeho manželky postupně . . . naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy“. V pozdějších letech svého života Šalomoun odbočil od toho, aby jednal „právě tak“. (1. Královská 11:3, 4; Nehemjáš 13:26)

15. Jak Josijáš jednal „právě tak“?

¹⁵ Králů, kteří byli poslušní, bylo v Judě jen málo. Posledním z nich byl Josijáš. V roce 648 př. n. l. začal zemi zbavovat modlářství a obnovovat Jehovův chrám. Tam velekněz našel „knihu Jehovova zákona předanou Mojžíšovou rukou“. Jak s touto knihou Josijáš naložil? „Král nyní vyšel k Jehovovu domu se všemi judskými muži a obyvateli Jeruzaléma a kněžími a Levity a vším lidem, velkými stejně jako malými; a začal jim do uší číst všechna slova knihy smlouvy, která se našla v Jehovově domě. A král stál na svém místě a pak uzavřel smlouvu před Jehovou, že bude následovat Jehovu a dodržovat jeho přikázání a jeho svědectví a jeho předpisy celým svým srdcem a celou svou duší, aby plnil slova smlouvy, jež byla napsána v této knize.“ (2. Paralipomenon 34:14, 30, 31) Josijáš „to učinil právě tak“. Díky jeho věrnému jednání Jehova odložil vykonání rozsudku nad nevěrnou Judou až do doby, kdy vládli Josijášovi nezdární synové.

Žít podle Božího slova

16., 17. a) V jakých ohledech musíme následovat Ježíšovy šlépěje? b) Kteří další věrní Boží služebníci jsou nám příkladem?

¹⁶ Pokud jde o rozjímání o Božím slovu a o jeho uplatňování, je ze všech lidí, kteří kdy žili na zemi, největším příkladem Pán Ježíš Kristus. Boží slovo bylo pro něho jako pokrm. (Jan 4:34) Svým posluchačům řekl: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19, 30; 7:28; 8:28, 42) Ježíš „to učinil právě tak“. Prohlásil: „Nesestoupil [jsem] z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ (Jan 6:38) My jsme svůj život zasvětili Jehovovi jako jeho svědkové, a proto jsme vybízeni, abychom jednali „právě tak“ — tím, že budeme následovat Ježíšovy šlépěje. (Lukáš 9:23; 14:27; 1. Petra 2:21)

¹⁷ Ježíš měl vždy na mysli především plnění Boží vůle. Byl důkladně obeznámen s Božím slovem, a tak byl vyzbrojen, aby mohl dávat odpovědi založené na Písmu. (Matouš 4:1–11; 12:24–31) I my se můžeme stát ‚zcela způsobilými, úplně vyzbrojenými pro každé dobré dílo‘, budeme-li Božímu slovu neustále věnovat pozornost. (2. Timoteovi 3:16, 17) Napodobujme tedy příklad věrných Jehovových služebníků, kteří žili ve starověku či v pozdějších dobách, a především příklad našeho Mistra, Ježíše Krista, který řekl: „Aby svět poznal, že miluji Otce, jednám právě tak, jak mi Otec přikázal.“ (Jan 14:31) Dávejme i my najevo svou lásku k Bohu tím, že budeme stále jednat „právě tak“. (Lukáš 12:29–31)

18. Co by nás mělo podněcovat, abychom se stali „činiteli slova“, a o čem bude pojednávat příští článek?

¹⁸ Když uvažujeme o poslušném jednání Božích služebníků v biblických dobách, jistě nás to povzbuzuje k tomu, abychom v tomto závěrečném období Satanova ničemného systému také věrně sloužili Bohu. (Římanům 15:4–6) Mělo by nás to podněcovat k tomu, abychom ‚se stali činiteli slova‘ v té největší míře. O tom bude pojednávat následující článek. (Jakub 1:22)

Vzpomínáš si?

◻ Co by pro nás měla znamenat „láska k Bohu“?

◻ Co se můžeme naučit z příkladu Noema, Mojžíše a Jozua?

◻ Do jaké míry poslouchali Boží „slovo“ králové v Izraeli?

◻ Jak je nám Ježíš Vzorem v tom, když jednáme „právě tak“?

[Obrázky na straně 15]

Noe, Mojžíš a Jozue ‚učinili právě tak‘