CEDR
[heb. ʼeʹrez].
Cedry, zejména cedry z Libanonu, byly v biblických dobách proslulé a mají zvlášť významné místo ve zprávě o stavbě Šalomounova chrámu.
Cedr libanonský (Cedrus libani) je majestátní strom mohutných rozměrů a má hluboké silné kořeny. Rozsáhlé porosty těchto stromů kdysi pokrývaly hory Libanonu. Cedry však byly bezohledně káceny, a protože se nevěnovala péče obnově porostů tím, že by se stromy vhodně chránily a znovu vysazovaly, z rozlehlých lesů dnes zbylo jen několik malých hájů. K této situaci bezpochyby přispěly i ničivé války. (Iz 14:5–8) Stromy, které zůstaly, však stále působí impozantním dojmem. (Srovnej Pís 5:15.)
Cedry někdy dorůstají výšky 37 m a kmen může mít obvod až 12 m. Dlouhé rozložité větve vyrůstají vodorovně z kmene a díky nim může být celkový obvod stromu 60 až 90 m. Stromy mají v mládí tvar, který poněkud připomíná pyramidu, ale jak stárnou, postupně se jejich vrcholek zplošťuje. Větve rostou ve zřetelných vodorovných vrstvách (nejsou tedy propletené), jehlice vyrůstají ve hvězdicovitých svazečcích a jsou asi 1,3 cm dlouhé, šišky jsou žlutohnědé a vylučují vonnou pryskyřici. Kůra je červenohnědá a poměrně drsná. Kmen se s postupujícím stářím stává sukovitým.
Dřevo cedru má teplý červený odstín a nejsou v něm suky. Pro svou krásu, vůni, trvanlivost a odolnost vůči poškození hmyzem bylo vysoce ceněno pro stavební účely. (Pís 1:17; 4:11) Féničtí stavitelé lodí používali cedry k výrobě stěžňů. (Ez 27:5) Tyrský král Chiram poskytl muže a dodal stavební materiál na stavbu ‚cedrového domu‘ pro Davida v Jeruzalémě. (2Sa 5:11; 7:2; 2Pa 2:3) Šalomoun později použil cedrové dřevo v chrámu; byly z něj vyrobeny trámy (1Kr 6:9), obložení oltáře pro kadidlo (1Kr 6:20) a obklady celého vnitřku chrámu, takže „nebylo vidět žádný kámen“. (1Kr 6:15–18) ‚Dům libanonského lesa‘, který byl postaven později, dostal své jméno pravděpodobně proto, že v něm bylo 45 sloupů z cedrového dřeva. (1Kr 7:2, 3) Cedrové dřevo bylo použito také v Trůnní síni a na chrámovém nádvoří. (1Kr 7:7–12)
Taková velká spotřeba cedrového dřeva vyžadovala práci tisíců dělníků, kteří stromy pokáceli, přepravili do Tyru nebo do Sidonu na pobřeží Středozemního moře, z kmenů sestavili vory a splavili je podél pobřeží k J, pravděpodobně do Joppe. Odtud se po zemi dopravovaly do Jeruzaléma. Tyto práce byly zajištěny smlouvou mezi Šalomounem a Chiramem. (1Kr 5:6–18; 2Pa 2:3–10) Přísun stavebního dřeva pokračoval i později, takže bylo možné říci, že Šalomoun během své vlády „cedrové dřevo pro velké množství učinil podobné sykomorám“. (1Kr 10:27; srovnej Iz 9:9, 10.)
Po návratu z vyhnanství se pro rekonstrukci chrámu opět získávaly cedrové klády z Libanonu. (Ezr 3:7)
Obrazné použití. Majestátní cedr je v Písmu použit jako znázornění vznešenosti, vyvýšenosti a síly, ať už skutečné, nebo domnělé. (Ez 31:2–14; Am 2:9; Ze 11:1, 2) Když tedy izraelský král Jehoaš chtěl, aby jeho odpověď judskému králi Amacjášovi byla zničující urážkou, přirovnal své království k mohutnému libanonskému cedru a království Amacjáše k ‚trnitému pleveli‘. (2Kr 14:9; srovnej Sd 9:15, 20.) Cedr má význačnou roli v Ezekielově hádance (Ez 17), ve které judský král a knížata jsou přirovnáni k vrcholku libanonského cedru, jenž je odnesen do Babylóna. (Ez 17:1–4, 12, 13) Mesiáš je pak prorocky znázorněn jako větvička ze samého vrcholku tohoto cedru, kterou Jehova potom pěstuje na vznosné hoře. (Ez 17:22–24; srovnej Iz 11:1; Jer 23:5; 33:15; Ža 2:6; Zj 14:1; Da 4:17.)
Cedrové dřevo, které Izraelité používali v pustině, očividně nepocházelo z libanonských cedrů. Předpokládá se, že se jednalo o dřevo z jalovce Juniperus oxycedrus a Juniperus phoenicia. Oba druhy jsou v oblasti sinajské pouště dobře známy. Při určitých očišťovacích obřadech se vyžadovalo použití cedrového dřeva a je možné, že pro svou proslulou odolnost vůči hnilobě zde mělo cedrové dřevo symbolizovat osvobození od porušenosti nebo od nemoci. (3Mo 14:2–7, 49–53; 4Mo 19:6)
Je zřejmé, že cedr sloužil jako symbol něčeho kladného, ale i záporného. Mezi nevěrnými a hmotařskými králi Judy se stal symbolem jejich postavení a znázorňoval jejich sebevyvyšování a falešný pocit bezpečí. (Jer 22:13–15, 23; Iz 2:11–13) Současně však je k růstu pevně zakořeněného cedru přirovnán růst a rozvoj spravedlivého člověka. (Ža 92:12; srovnej Iz 61:3 s Ža 104:16.) A tak Jehova na jedné straně projevuje svou moc tím, že láme mohutné libanonské cedry a ‚nutí je poskakovat po horách jako telata‘ (Ža 29:4–6), ale na druhé straně předpovídá dobu, kdy způsobí, aby cedry rostly i v pustinách (Iz 41:19, 20), a vyzdvihuje mezi stromy cedr jako jedno z mnoha stvořitelských děl, která budou chválit jeho vyvýšené jméno. (Ža 148:9, 13)