RUKA

Konečná část paže. Slovo „ruka“, jak se používá v Písmu, má občas význam zápěstí, jako například v 1. Mojžíšově 24:22, 30, 47 a v Ezekielovi 16:11, kde je o náramcích řečeno, že se nosily na „rukou“, a v knize Soudci 15:14, kde je zmínka o poutech na „rukou“ Samsona. Ruka využívá sílu paže a řídí ji, a tak v mnoha případech, kde se slovo „ruka“ používá v obrazné řeči, může být spojeno s myšlenkou „použití síly nebo moci“. (2Mo 7:4; 13:3; 5Mo 2:15; Lk 1:66) Lidská ruka je velmi obratná a všestranná a navíc je to část těla, pomocí níž se vykonává práce, a proto se tento pojem v mnoha biblických textech symbolicky používá k označení široké škály činností.

Obvyklým hebrejským výrazem pro slovo „ruka“ je jadh; občas se jako „ruka“ překládá slovo kaf, které však doslova znamená „dlaň“. (Job 22:30, Rbi8, ppč) Obvyklým řeckým výrazem pro slovo „ruka“ je cheir.

Gesta rukou a jejich význam. Rukama se pomocí gest vyjadřovaly různé věci. Ruce se pozvedaly k modlitbě, přičemž při prosbách byly dlaně obvykle obráceny směrem k nebi (2Pa 6:12; Ne 8:6); ruce se pozvedaly k přísaze (1Mo 14:22); dotýkaly se úst jako způsob pozdravu (Job 31:27); rukama se tleskalo při radosti (2Kr 11:12) nebo v hněvu či při výsměchu (4Mo 24:10; Job 27:23; Na 3:19); při hrozbě se mávalo (Iz 10:32); ruce se kladly na hlavu nebo na boky jako vyjádření zármutku či úzkosti (2Sa 13:19; Jer 30:5, 6); umývaly se ve vodě, když se někdo pokoušel dát najevo nevinnost či obřadní čistotu nebo když se chtěl zbavit osobní odpovědnosti. (Mt 15:1, 2; 27:24; naproti tomu viz Ža 26:5, 6; 51:1, 2; viz heslo GESTA A POSTOJE.)

Obrazné použití. Slovo ruka se někdy používalo k označení osoby samotné. Například když David žádal Nabala o potravu, řekl: „Jen, prosím, dej svým sluhům a svému synu Davidovi, cokoli by tvá ruka našla.“ (1Sa 25:8) Slovo „ruka“ také poukazuje na něčí celkový sklon nebo na jeho činnost (1Mo 16:12) anebo označuje něčí odpovědnost za vlastní jednání. (1Mo 9:5; Ez 3:18, 20)

Když byli kněží uváděni do svého úřadu, naplnil jim Mojžíš ruce oběťmi jako součást obřadu, který je měl symbolicky vyzbrojit — ‚naplnit jejich ruce‘ autoritou a mocí pro kněžskou službu. (3Mo 8:25–27; viz heslo NAPLNIT RUKU MOCÍ.)

Jehova ujistil Jákoba, že jeho syn Josef mu „položí ruku na oči“, což znamená, že měl Jákobovi po jeho smrti zavřít oči. (1Mo 46:4) Tuto výsadu měl obvykle prvorozený syn. Tato slova tedy Jákoba nejen ujistila o tom, že jeho milovaný syn Josef zůstane v blízkosti letitého patriarchy po zbytek jeho života, ale zjevně tím bylo také předpověděno, že na Josefa přejde právo prvorozeného, které Ruben ztratil.

O Bohu je symbolicky řečeno, že používá svou „ruku“, to znamená svou moc, aby dovršil své dílo. Některými z těchto případů jsou: stvoření (Ža 8:6; 102:25); zničení nepřátel (Iz 25:10, 11); osvobození vlastního lidu (2Mo 7:4, 5); projevení moci a přízně ve prospěch těch, kdo jej hledají (Ezr 8:22); opatřování potravy (Ža 104:28; 145:16) a nabídka pomoci (Iz 11:11). Elihu prohlásil, že silní odcházejí „bez zásahu ruky“, a kámen v Nebukadnecarově prorockém snu byl vysekán z hory „nikoli rukama“. V obou případech tím bylo míněno, že událost, ke které došlo, nebyla způsobena lidskýma rukama, ale Jehovovou mocí. (Job 34:1, 20; Da 2:34, 44, 45)

Být ‚v něčí ruce‘, být ‚někomu dán do ruky‘ či být ‚pod něčí rukou‘ znamená být v něčí moci nebo být pod jeho nadvládou (1Mo 9:2; 41:35; Job 2:6; 1Pe 5:6; srovnej 1Mo 37:21); nebo to může také znamenat, že člověk je někomu „k dispozici“ anebo že je ‚v něčí péči‘ (1Mo 16:6, srovnej EP; 1Mo 42:37, srovnej KB; Lk 23:46; Jan 10:28, 29). Slovní spojení „s pozvednutou rukou“ znamená být silný, vítězit (2Mo 14:8); ‚posílit ruce‘ znamená vlít sílu, dodat, vyzbrojit (Ezr 1:6); ‚zeslabovat ruce‘ znamená zlomit morálku (Jer 38:4); ‚vložit si svůj vlastní život do rukou nebo dlaní‘ znamená riskovat život (1Sa 19:5; Job 13:14). ‚Podáním ruky‘ se někdo zavazoval ke slibu (Ezr 10:19) nebo se tím zaručil za jiného člověka (Př 6:1–3; 17:18; 22:26); ‚přiložit ruku k‘ označuje podnikání (5Mo 15:10; srovnej EP); ‚vztáhnout ruku na zboží někoho jiného‘ označuje krádež nebo nepatřičné zacházení s těmito věcmi (2Mo 22:7, 8, 10, 11); ‚čisté ruce‘ označují nevinnost (2Sa 22:21; srovnej Ža 24:3, 4); ‚ruce, které se naplnily krví‘ označují vraždu (Iz 1:15; 59:3, 7); ‚dát si ruku na ústa‘ znázorňuje mlčení (Sd 18:19); ‚nechat ruce sklesnout‘ ztrátu odvahy (2Pa 15:7; viz také Iz 35:3; Heb 12:12, 13) a ‚otevřít ruku‘ znamená být štědrý (5Mo 15:11).

„Ještě trochu poležení se složenýma rukama“ přináší lenochovi chudobu. (Př 6:9–11) Lenoch je popsán jako příliš unavený, než aby vytáhl svou ruku z hodovní misky a zvedl ji zpět k ústům. (Př 26:15) Nedbalý člověk, který „pracuje nedbalou rukou, bude mít málo prostředků“, zatímco pilná ruka přinese bohatství. (Př 10:4)

Jiná hebrejská idiomatická slovní spojení, v nichž se vyskytuje výraz ruka, jsou: ‚polož svou ruku k‘, jež znamená s někým spolupracovat nebo být na něčí straně (2Mo 23:1; 1Sa 22:17); ‚rukou někoho‘ znamená pod něčím vedením (2Mo 38:21) nebo prostřednictvím někoho (2Mo 4:13; 3Mo 8:36; 10:11); ‚jeho ruka nedosáhla‘ nebo ‚jeho ruka toho nedocílila‘ znamená, že někdo nemá dost (finančních) prostředků (3Mo 14:21); ‚co může jeho ruka dát‘ znamená, co si může dovolit (4Mo 6:21); ‚ruce meče‘ znázorňují moc meče (Job 5:20); ‚ruka jazyka‘ je moc jazyka (Př 18:21); ‚život tvé ruky‘ znamená oživení tvé síly (Iz 57:10) a ‚zavřít ruku‘ před svým bratrem znamená být lakomý, pokud jde o poskytnutí pomoci (5Mo 15:7, KB, EP).

Jehova Izraelitům řekl, že by si jeho slova měli přivázat „jako znamení na ruku“ (5Mo 6:6–8; 11:18) a že si Sion vyryl na dlaně (Iz 49:14–16), čímž označil neustálé připomínání a věnování pozornosti. V podobném smyslu řekl Jehova eunuchům, kteří se chopili jeho smlouvy, že jim dá ve svém domě „pomník“ (neboli místo; doslova „ruku“). (Iz 56:4, 5) Bible hovoří o Božích ctitelích, kteří si na své ruce symbolicky napsali slova „patřící Jehovovi“, a tak se označili jako jeho otroci. (Iz 44:5) Podobně „označení“ na pravici od „divokého zvířete“ symbolizuje to, že člověk věnuje pozornost ‚divokému zvířeti‘ a jeho ‚obrazu‘, je jim oddán a aktivně je podporuje; člověk totiž používá své ruce k práci ve prospěch toho, komu slouží. (Zj 13:16, 17; 14:9, 10; 20:4)

Vkládání rukou. Kromě pouhého dotýkání nebo zacházení byly na osobu nebo předmět vkládány ruce za různými účely. Obecně se však tímto skutkem vyjadřovalo jmenování osoby k určitému úkolu nebo se jím uznávalo, že nějaká věc je určena pro jistý způsob použití. Během obřadu uvedení kněžstva do úřadu vložil Áron a jeho synové své ruce na hlavu býkovi a dvěma beranům; zvířata byla obětována, čímž Áron a jeho synové uznávali, že tato zvířata jsou obětována za ně, kvůli jejich uvedení do úřadu kněží Jehovy Boha. (2Mo 29:10, 15, 19; 3Mo 8:14, 18, 22) Když Mojžíš na Boží příkaz ustanovil Jozua za svého nástupce, vložil na něj svou ruku. Jozue pak byl „plný ducha moudrosti“, a tak byl schopen Izrael správně vést. (5Mo 34:9) Ruce se na člověka vkládaly také na znamení toho, že má dostat požehnání. (1Mo 48:14; Mr 10:16) Ježíš Kristus se dotkl některých lidí neboli vložil na ně své ruce, když je uzdravoval. (Mt 8:3; Mr 6:5; Lk 13:13) Dar svatého ducha byl v některých případech poskytnut prostřednictvím vkládání rukou apoštolů. (Sk 8:14–20; 19:6)

Jmenování ke službě. Také v křesťanském sboru byli zralí muži jmenováni do odpovědného postavení neboli úřadu tak, že na ně ti, kdo k tomu byli oprávněni, vkládali ruce. (Sk 6:6; 1Ti 4:14) Kvůli vlivu, který takoví jmenovaní muži měli mít, a kvůli příkladu, který měli poskytovat, nabádal apoštol Pavel Timotea: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně; ani nebuď podílníkem na hříších jiných.“ To znamenalo, že žádný muž neměl být jmenován do úřadu, aniž se pečlivě zvážilo, zda je k tomu způsobilý. Pokud by se to neudělalo, Timoteus by nesl spoluodpovědnost za těžkosti, jež by vznikly kvůli tomu, že takový muž neplní správně své povinnosti. (1Ti 5:22)

Pravice. Jako symbolu byla pravici přikládána velká důležitost. Josefovi se nelíbilo, když Jákob překřížil své ruce, aby svou pravici položil na Josefova mladšího syna Efrajima. Avšak Jákob to udělal záměrně, aby dal Efrajimovi větší požehnání. (1Mo 48:13–20) Být po pravici panovníka znamenalo mít nejvýznamnější postavení hned po panovníkovi samotném (Ža 110:1; Sk 7:55, 56; Ří 8:34; 1Pe 3:22) nebo tím bylo označeno postavení v panovníkově přízni. (Mt 25:33) O Ježíšovi je ve vidění v knize Zjevení řečeno, že má ve své pravici sedm hvězd sedmi sborů. To znamená, že rady starších všech těch sborů mají jeho přízeň a jsou pod jeho plným dohledem, mocí a vedením. (Zj 1:16, 20; 2:1)

To, že Bůh se chopí něčí pravice, znamená, že takového člověka posílí. (Ža 73:23) Pravou rukou obvykle válečník zacházel s mečem a neměl ji chráněnou štítem, který držel v levici. Proto přítel, který stál nebo bojoval po pravici, byl oporou a ochráncem. Tento příklad je metaforicky použit ve vztahu k Boží pomoci a ochraně, kterou poskytuje těm, kdo mu slouží. (Ža 16:8; 109:30, 31; 110:5; 121:5)

Pisatel knihy Kazatel říká: „Srdce moudrého je po jeho pravici, ale srdce hloupého je po jeho levici.“ Jinými slovy, moudrý člověk se přiklání k dobré, úspěšné životní cestě, ale hlupák ke špatné. (Ka 10:2)

Směry. Hebrejský výraz pro „pravici“ (heb. ja·minʹ) se také překládá jako „jih“ a výraz pro „levici“ (heb. semoʼlʹ) jako „sever“ (1Mo 14:15; Ža 89:12), protože směry se určovaly z hlediska osoby, která stála čelem na V. Jih tedy byl po její pravé ruce. (1Sa 23:19, 24)

Jiné použití. Slovo „ruka“ (heb. jadh) se používá také ve smyslu ‚strana‘ (Ka 4:1) nebo ‚po něčím boku‘ (Ne 3:4, 5, 7); ve smyslu „pobřeží“ (4Mo 24:24); „čepy“ dílcových rámů svatostánku (2Mo 26:17) a ve 2Mo 2:5 je použito pro slovo „podél“. Hebrejské slovo kaf (které se často překládá jako „dlaň“ a „ruka“) se používá pro „chodidlo“ nohy (1Mo 8:9), pro poháry („lžíce“, KB) svatostánku a chrámu (2Mo 25:29; 4Mo 7:84, 86; 2Kr 25:14) a pro ‚jamku‘ lidského kloubu nebo ‚jamku‘ praku. (1Mo 32:25, 32; 1Sa 25:29) Oba výrazy, jadh (ruka) i kaf (dlaň; ruka) se překládají ještě dalšími českými slovy.

Výraz „hrsti“ znamená hojnost (1Mo 41:47), ale slovo „hrst“ může podle kontextu znamenat ‚jen trochu‘ (1Kr 17:12) nebo ‚skromný díl‘ (Ka 4:6). (Viz hesla PALEC; PAŽE; UMÝVÁNÍ RUKOU.)