„Den co den“ žijme v souladu s tím, že jsme zasvěceni Bohu
„Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedá den co den svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (LUKÁŠ 9:23)
1. Co je jedním ze způsobů, jak si můžeme vyzkoušet, zda jsme jako křesťané úspěšní?
„BYLI jsme opravdu lidmi, kteří žili v souladu s tím, čemu se zasvětili?“ Tuto otázku vznesl 35. prezident Spojených států, John F. Kennedy. Odpověď měla být měřítkem úspěšnosti pracovníků státních služeb. Avšak tato otázka by mohla mít ještě hlubší význam. Mohla by posloužit jako zkouška naší úspěšnosti v křesťanské službě.
2. Jak jeden slovník definuje slovo „zasvěcení“?
2 Co však znamená slovo zasvětit? Podle slovníku Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary je možné toto slovo definovat jako „aktem nebo obřadem zasvětit, věnovat (co, koho) nějaké božské bytosti nebo posvátnému účelu; oddat, vyčlenit (co, koho) pro konkrétní účel; obětavě se (něčemu, někomu) oddat“. Když John F. Kennedy použil slovo „zasvětili“, chtěl tím patrně říci ‚obětavě se něčemu oddali‘. Pro křesťana má však zasvěcení daleko hlubší význam.
3. Co je křesťanské zasvěcení?
3 Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Když je člověk „vyčleněn“ pro to, aby jej Bůh používal, neznamená to pouze, že bude o nedělích či při návštěvě nějakého náboženského místa vykonávat určité úkony, aby uctil Boha. Svému zasvěcení by měl podřídit celý svůj způsob života. Být křesťanem znamená zapřít se, zříci se sebe sama. Znamená to sloužit tomu Bohu, kterému sloužil Ježíš Kristus — Jehovovi. Křesťan také zvedá svůj „mučednický kůl“ — vytrvává v soužení, které ho může potkat kvůli tomu, že je následovníkem Krista.
Dokonalý vzor
4. Jaký byl význam Ježíšova křtu?
4 Když byl Ježíš na zemi, názorně ukázal, co to znamená být zasvěcen Jehovovi. Jeho pocity jsou vyjádřeny slovy: „Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo.“ Potom dodal: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně napsáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“ (Hebrejcům 10:5–7) Ježíš jakožto příslušník zasvěceného národa byl zasvěcen Jehovovi již při svém narození. Přesto se při zahájení své pozemské služby dal pokřtít, čímž symbolizoval, že se dává k dispozici, aby plnil Jehovovu vůli. A plnit Jehovovu vůli pro Ježíše znamenalo mimo jiné obětovat svůj život jako výkupné. Ježíš tím poskytl křesťanům vzor, protože jim ukázal, že mají udělat cokoli, co je Jehovovou vůlí.
5. Jak Ježíš projevil svůj příkladný postoj k hmotným věcem?
5 Po svém křtu Ježíš nastoupil životní dráhu, která posléze vedla až k jeho obětní smrti. Nezaměřoval se ani na vydělávání peněz, ani na pohodlí. Těžištěm jeho života byla služba. Své učedníky vybízel, aby ‚neustále hledali nejprve království a jeho spravedlnost‘, a sám se těmito slovy plně řídil. (Matouš 6:33) Jednou dokonce řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Matouš 8:20) Ježíš mohl své učení přizpůsobit tak, aby na učednících vynutil peníze. Byl tesařem, mohl si občas udělat volno a vyrobit nějaký pěkný kus nábytku, který by prodal, aby si přilepšil několika kousky stříbra. Avšak Ježíš své schopnosti nevyužíval k zajištění hmotného blahobytu. Jestliže jsme zasvěcenými služebníky Boha, napodobujeme Ježíše v tom, že máme správný náhled na hmotné věci? (Matouš 6:24–34)
6. Jak můžeme napodobit Ježíše jako obětavého a zasvěceného služebníka Jehovy?
6 Ježíš ve svém životě nedával na první místo své osobní zájmy, ale službu Bohu. Tři a půl roku, které strávil veřejnou službou, byly pro něho roky sebeobětování. Jednou, po dni plném namáhavé práce, si ani nedopřál chvíli oddechu na jídlo a ochotně vyučoval lidi, kteří „byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36; Marek 6:31–34) Jindy, „unavený cestou“, z vlastní iniciativy začal mluvit se Samaritánkou, která přišla k Jákobovu prameni u Sycharu. (Jan 4:6, 7, 13–15) Pro Ježíše bylo blaho jiných lidí vždy přednější než jeho vlastní zájmy. (Jan 11:5–15) Můžeme jej napodobit tím, že své zájmy budeme velkoryse obětovat službě Bohu a druhým lidem. (Jan 6:38) Pokud budeme myslet na to, jak můžeme Boha skutečně potěšit — a ne na to, abychom vykonali jen požadované minimum —, pak budeme žít v souladu s tím, že jsme zasvěceni Bohu.
7. Jak můžeme napodobovat Ježíše prokazováním cti Jehovovi?
7 Ježíš rozhodně nepomáhal lidem proto, aby upoutal pozornost na sebe. Byl zasvěcen Bohu, aby plnil jeho vůli. Proto vždy dbal na to, aby veškerá sláva za jeho skutky připadla jeho Otci, Jehovovi. Jednou jistý předák oslovil Ježíše „Dobrý Učiteli“ a slovo „dobrý“ přitom použil jako titul. Ježíš ho opravil: „Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Lukáš 18:18, 19; Jan 5:19, 30) Jednáme jako Ježíš a upozorňujeme ostatní lidi na to, že pocty nepatří nám, ale Jehovovi?
8. a) Jak se Ježíš jakožto zasvěcený člověk oddělil od světa? b) Jak bychom jej měli napodobit?
8 Po celý svůj zasvěcený život Ježíš dával najevo, že se „vyčlenil“ pro službu Bohu. Udržoval se čistým, aby se mohl obětovat jako ‚bezvadný a neposkvrněný beránek‘, který mohl posloužit jako výkupné. (1. Petra 1:19; Hebrejcům 7:26) Ježíš dodržoval všechny příkazy mojžíšského Zákona, čímž tento zákon naplnil. (Matouš 5:17; 2. Korinťanům 1:20) Žil v naprostém souladu s tím, co vyučoval o mravnosti. (Matouš 5:27, 28) Nikdo ho nemohl právem obvinit, že jedná ze špatných pohnutek. Ježíš dokonce ‚nenáviděl bezzákonnost‘. (Hebrejcům 1:9) Jsme Božími otroky, proto napodobujme Ježíše, žijme čistým životem a dbejme na to, aby i naše pohnutky byly v Jehovových očích čisté.
Varovné příklady
9. O jakém varovném příkladu se Pavel zmínil a proč bychom o tom měli uvažovat?
9 Varovným protikladem toho, jak jednal Ježíš, je jednání Izraelitů. Izraelité totiž prohlásili, že budou dělat vše, co jim Jehova nařídil, ale jeho vůli přesto neplnili. (Daniel 9:11) Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany, aby se z toho, co potkalo Izraelity, poučili. Zamysleme se nyní nad některými událostmi, o nichž se Pavel zmínil ve svém prvním dopise Korinťanům, a všimněme si, jakým osidlům se musí zasvěcení služebníci Boha vyhýbat v dnešní době. (1. Korinťanům 10:1–6, 11)
10. a) V jakém smyslu Izraelité ‚toužili po škodlivých věcech‘? b) Proč Izraelité nesli ve druhém případě, kdy reptali kvůli potravě, větší odpovědnost a co se z tohoto varovného příkladu můžeme naučit?
10 Nejdříve nás Pavel varuje, abychom ‚netoužili po škodlivých věcech‘. (1. Korinťanům 10:6) To nám možná připomene, jak si Izraelité stěžovali, že mají k jídlu stále jen samou mannu. Jehova jim tedy poslal křepelky. Bylo to přibližně rok poté, co se něco podobného událo v pustině Sin, krátce předtím, než Izraelité prohlásili, že se zasvěcují Jehovovi. (2. Mojžíšova 16:1–3, 12, 13) Tentokrát se však poněkud lišily okolnosti. Když Jehova poprvé poskytl Izraelitům křepelky, nevolal lid k odpovědnosti za jeho reptání. Nyní to však bylo jiné. „Ještě měli maso mezi zuby, než se dalo rozžvýkat, když proti lidu vzplanul Jehovův hněv a Jehova začal lid postihovat převelkým pobitím.“ (4. Mojžíšova 11:4–6, 31–34) Co se změnilo? Izraelský národ byl nyní zasvěcený Bohu. Byl proto volán k odpovědnosti. Izraelité si nevážili toho, co jim Jehova poskytoval. Vedlo to k tomu, že proti Jehovovi reptali, ačkoli slíbili, že budou dělat vše, co jim řekl. Když někdo dnes reptá proti „Jehovovu stolu“, vzniká podobná situace. Někteří lidé si neváží toho, co jim Jehova opatřuje prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pamatujme však, že se od nás, jako od lidí zasvěcených Bohu, vyžaduje, abychom byli Jehovovi vděčni za to, co pro nás dělá, a abychom přijímali duchovní pokrm, který nám poskytuje.
11. Jak Izraelité znečistili své uctívání Jehovy modlářstvím? b) Jak můžeme být i my ovlivněni určitým druhem modlářství?
11 Dále Pavel varoval: „Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich.“ (1. Korinťanům 10:7) Zde měl apoštol zjevně na mysli uctívání telete, k němuž došlo ihned poté, co Izraelité uzavřeli s Jehovou smlouvu u hory Sinaj. Možná řekneme: ‚Já jsem zasvěcený služebník Jehovy a nikdy se na žádném modlářství podílet nebudu.‘ Povšimněme si však, že Izraelité ze svého stanoviska Jehovu uctívat nepřestali, a přece zavedli uctívání telete — což bylo Jehovovi odporné. V čem vlastně spočívalo toto uctívání telete? Lid přinesl teleti oběť, a pak se „posadil, aby jedl a pil. Nato vstali, aby se pobavili.“ (2. Mojžíšova 32:4–6) Dnes někteří lidé tvrdí, že uctívají Jehovu, ale přitom středem zájmu v jejich životě zřejmě není uctívání Jehovy, ale potěšení z věcí tohoto světa. Službu Jehovovi se snaží vtlačit do zbývajícího času. To samozřejmě není tak extrémní případ, jakým bylo uctívání zlatého telete, ale v zásadě se to příliš neliší. Když si ze svých tužeb člověk udělá boha, ani zdaleka nežije v souladu s tím, že se zasvětil Jehovovi. (Filipanům 3:19)
12. Co se můžeme naučit o zapření sebe sama ze zkušenosti, kterou Izraelité měli s Baalem z Peoru?
12 V následujícím varovném příkladu, o němž se Pavel zmínil, šlo také o určitý druh zábavy: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Korinťanům 10:8) Izraelité, zlákáni nemravným potěšením, které jim nabízely moabské dcery, začali v Šitimu uctívat Baala z Peoru. (4. Mojžíšova 25:1–3, 9) Máme-li zapřít sami sebe, abychom plnili Jehovovu vůli, znamená to, že přijmeme jeho normy, kterými určuje, co je a co není mravně čisté. (Matouš 5:27–30) V této době úpadku mravních kritérií je nám připomínáno, že je nutné, abychom si v každém ohledu zachovávali mravní čistotu, abychom se podřizovali Jehovově autoritě a nechávali si od něho určovat, co je dobré a co špatné. (1. Korinťanům 6:9–11)
13. Jak nám Pinechasův příklad pomáhá, abychom porozuměli tomu, co znamená být zasvěcen Jehovovi?
13 V Šitimu se nechalo chytit do pasti smilstva mnoho lidí. Nicméně někteří Izraelité žili v souladu s tím, že se zasvětili Jehovovi. Patřil k nim Pinechas, výjimečně horlivý člověk. Když zahlédl, jak si jeden izraelský náčelník přivádí do stanu Midianku, uchopil píku a oba je probodl. Jehova řekl Mojžíšovi: „Pinechas . . . obrátil zpět mou zlobu od izraelských synů tím, že nestrpěl vůbec žádné soupeření se mnou v jejich středu, takže jsem ve svém trvání na výlučné oddanosti izraelské syny nezahubil.“ (4. Mojžíšova 25:11) Člověk, který nestrpí žádné soupeření s Jehovou, žije v souladu s tím, že se zasvětil Bohu. Nesmíme připustit, aby cokoli vytlačilo z našeho srdce tu skutečnost, že jsme zasvěceni Jehovovi. Naše horlivost pro Jehovu nás také podněcuje, abychom udržovali svůj sbor čistý tím, že nestrpíme hrubé porušování mravnosti, ale oznámíme takový případ starším.
14. a) Jak Izraelité zkoušeli Jehovu? b) Jak nám úplná oddanost Jehovovi pomáhá, abychom ‚neochabovali‘?
14 Pavel se zmínil ještě o dalším varovném příkladu: „Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady.“ (1. Korinťanům 10:9) Nyní měl Pavel na mysli případ, kdy si Izraelité Mojžíšovi stěžovali na Boha, když ‚se kvůli cestě začali unavovat‘. (4. Mojžíšova 21:4) Stane se vám někdy, že se takové chyby dopustíte také? Když jste se zasvětili Jehovovi, domnívali jste se, že Armagedon vypukne co nevidět? Trvá Jehovova trpělivost déle, než jste očekávali? Pamatujme však, že jsme se Jehovovi nezasvětili jenom na omezenou dobu, jen do Armagedonu. Jsme zasvěceni na věčnost. „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9)
15. a) Proti komu Izraelité reptali? b) Jak nás naše zasvěcení se Jehovovi podněcuje k respektování teokratické autority?
15 Pavel nakonec Korinťany varoval, aby nereptali proti služebníkům, které Jehova jmenoval. (1. Korinťanům 10:10) Izraelité velice reptali proti Mojžíšovi a Áronovi, když deset z dvanácti zvědů, kteří byli vysláni na průzkum kanaánské země, přineslo špatné zprávy. Dokonce nahlas uvažovali o tom, že Mojžíše nahradí jiným vůdcem a vrátí se do Egypta. (4. Mojžíšova 14:1–4) Přijímáme dnes vedení, které je nám poskytnuto působením Jehovova svatého ducha? Když vidíme ten bohatý duchovní stůl, který před námi prostírá věrný a rozvážný otrok, je zjevné, koho dnes Ježíš používá k rozdělování ‚pokrmu v pravý čas‘. (Matouš 24:45) Máme-li být z celé duše zasvěceni Jehovovi, vyžaduje to, abychom byli uctiví k jeho jmenovaným služebníkům. Kéž se nikdy nepodobáme některým novodobým reptalům, kteří se přiklonili k jinému vůdci a nechali se jím zavést zpět do světa.
Dělám, co je v mých silách?
16. Jaké otázky by si mohli zasvěcení služebníci Boha položit?
16 Izraelité by se však takových hrubých hříchů nedopustili, kdyby pamatovali na to, že se Jehovovi zasvětili bezpodmínečně. Ježíš Kristus, na rozdíl od nevěrných Izraelitů, až do poslední chvíle svého života žil v souladu s tím, že se zasvětil Bohu. Jsme Kristovými následovníky, proto napodobujeme jeho příklad úplné oddanosti. Již nežijeme „pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli“. (1. Petra 4:2; srovnej 2. Korinťanům 5:15.) Jehovovou vůlí dnes je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Proto bychom měli ‚kázat dobrou zprávu o království‘, než přijde konec. (Matouš 24:14) Jaké je naše úsilí v této službě? Možná si položíme otázku: ‚Opravdu se snažím‘? (2. Timoteovi 2:15) Okolnosti jsou různé. Jehovu těší, když mu lidé slouží „podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá“. (2. Korinťanům 8:12; Lukáš 21:1–4) Nikdo by u druhého neměl posuzovat hloubku a upřímnost jeho oddanosti Bohu. Každý by měl posuzovat svou vlastní oddanost Jehovovi. (Galaťanům 6:4) Naše láska k Jehovovi by nás měla podněcovat, abychom se sami sebe ptali: ‚Čím mohu Jehovu potěšit?‘
17. Jaký je vztah mezi oddaností a oceněním? Znázorni to na příkladu.
17 S oceněním pro Jehovu se prohlubuje i naše oddanost jemu. Jeden chlapec v Japonsku se ve čtrnácti letech zasvětil Jehovovi a své zasvěcení symbolizoval křtem ve vodě. Potom však chtěl studovat na vysoké škole a stát se vědcem. Na celodobou službu nikdy nepomýšlel, ale jakožto zasvěcený Boží služebník nechtěl opustit ani Jehovu, ani jeho viditelnou organizaci. Aby dosáhl svého cíle, šel studovat na univerzitu. Tam však viděl, že absolventi vysokých škol jsou nuceni zasvětit celý svůj život firmě nebo studiím. Říkal si: ‚Co tu vlastně hledám? Mám opravdu žít jako oni a zasvětit se světské práci? Cožpak již nejsem zasvěcen Jehovovi?‘ Znovu se v něm probudilo ocenění pro duchovní věci a stal se pravidelným průkopníkem. Hlouběji porozuměl tomu, co to znamená být zasvěcen Jehovovi, a to ho podnítilo, aby se v srdci rozhodl, že půjde kamkoli, kde je větší potřeba služebníků. Zúčastnil se školy služebního vzdělávání a byl pověřen misionářskou službou v zahraničí.
18. a) Do jaké míry by měl být náš život ovlivněn tím, že jsme se zasvětili Jehovovi? b) Jakou odměnu nám může přinést naše zasvěcení se Jehovovi?
18 To, že jsme zasvěceni Bohu, prostupuje celým naším životem. Musíme zapřít sami sebe a „den co den“ následovat Ježíšův znamenitý vzor. (Lukáš 9:23) Když jsme však sami sebe zapřeli, nežádáme od Jehovy, aby nám dal „dovolenou“. Jehova stanovuje pro své služebníky zásady, a my jim podřizujeme svůj život. I v takových oblastech života, kde máme možnost osobní volby, je dobré, když usilujeme o to, abychom žili jako lidé zasvěcení Jehovovi. Ve své každodenní službě Jehovovi děláme, co je v našich silách, abychom se mu líbili. Tak budeme jako křesťané úspěšní a Jehova nám požehná svým schválením, protože On je tím, kdo si zaslouží naši naprostou oddanost.
Můžeš to vysvětlit?
◻ Co znamenalo pro Ježíše Krista, že se zasvětil Bohu?
◻ Proč bychom se měli vyhnout reptání proti Jehovovi?
◻ Jak můžeme zabránit tomu, že by do našeho života proniklo modlářství?
◻ Co musíme mít na paměti, abychom ‚se nevzdávali‘ plnění Boží vůle?
[Obrázek na straně 17]
Zasvěcení křesťané ‚se nevzdávají konání toho, co je znamenité‘