NÁDRŽ

Nádrže, jež byly používány ve starověku, nejsou v Písmu podrobně popsány, ovšem byly to obvykle nádoby hliněné nebo byly vyrobeny ze dřeva či kovu. Některé nádrže byly používány v domácnosti, například nádrže, které byly mezi věcmi, jež byly přineseny Davidovi a lidem, kteří s ním byli na útěku před Absalomem. (2Sa 17:27–29) Nádoba tohoto druhu je označována hebrejským slovem saf. Tímto slovem je také označována nádrž, do které Izraelité v Egyptě dali krev oběti Pasach (2Mo 12:22), a chrámové nádrže, které Nebukadnecar odnesl do Babylóna. (Jer 52:19) Toto slovo také může být přeloženo slovem „miska“, a proto je o Jehovovi řečeno, že prorocky prohlásil: „Hle, činím z Jeruzaléma misku [saf], která působí, že se motají všechny národy kolem dokola.“ (Ze 12:1, 2)

Použití ve svatyni. Nádrže byly také používány k posvátným účelům ve spojitosti s uctíváním Jehovy ve svatostánku a v pozdějších chrámech. Podle pokynu, který dal Jehova Mojžíšovi, byla mezi předměty, jež patřily ke svatostánku, velká nádrž, která měla být naplněna vodou. Byla vyrobena z mědi, spočívala na měděném podstavci a byla umístěna mezi stan setkání a oltář; ve vodě, která v ní byla, si měli velekněz a ostatní kněží mýt ruce a nohy před tím, než vstoupili do stanu setkání, nebo před tím, než začali sloužit u oltáře. (2Mo 30:17–21; 31:9; 40:30, 31) Tato nádrž, v některých překladech označená jako umyvadlo (KB, ČB, ČB-Hč), byla vyrobena „za použití zrcadel sloužících žen, které konaly organizovanou službu u vchodu do stanu setkání“. (2Mo 38:8)

Podle masoretského textu nejsou pro přepravu nádrže svatostánku uvedeny žádné výslovné pokyny. V řecké Septuagintě (která odpovídá starobylému samaritánskému Pentateuchu) však jsou ve 4. Mojžíšově 4:14 připojena slova: „A vezmou purpurovou látku a přikryjí nádrž a její podstavec a vloží je do modré pokrývky z kůže a položí [je] na tyče.“

Hebrejské slovo ki·jórʹ (nebo ki·jorʹ), které znamená „nádrž“ nebo „umyvadlo“, se používá k označení nádrže ve svatostánku. (2Mo 35:16, Rbi8, ppč) Je použito také k označení deseti nádrží, které dal Šalomoun vyrobit pro použití v chrámu, aby se v nich oplachovaly věci, jež souvisely se zápalnou obětí. (2Pa 4:6, 14)

Do každé z deseti měděných nádrží (umyvadel, KB, ČB), které vyrobil Chiram pro použití v chrámu, se vešlo „čtyřicet měr bat“ neboli asi 880 l vody. Jestliže tyto nádrže měly tvar polokoule, znamenalo by to, že měly průměr asi 1,8 m. Jestliže však byly vyduté a směrem nahoru se poněkud zužovaly, byly jejich rozměry jiné. Bible ovšem neuvádí žádné podrobnosti o jejich tvaru, ale říká, že „každá nádrž byla čtyřloketní“. Každá nádrž byla umístěna na jednom čtyřkolém vozíku, který byl vyroben odborným způsobem a měl ozdoby a rytiny. Pět vozíků bylo umístěno na pravou stranu a pět na levou stranu domu. (1Kr 7:27–39)

Další objemnou nádrží bylo velké ozdobené lité moře, které stálo na dvanácti tvarovaných býcích a bylo ‚umístěno na pravou stranu, východně, směrem k jihu‘ domu. V něm se uchovávala voda, kterou používali kněží. Bylo kruhovité, od okraje k okraji měřilo 10 loket (4,5 m) a bylo 5 loket (2,2 m) vysoké. (2Pa 4:2–6, 10)

K označení ‚nádrže‘ neboli ‚umyvadla‘, které Ježíš použil k tomu, aby umyl učedníkům nohy, je použito řecké slovo ni·pterʹ. (Jan 13:5; srovnej Int.)

Misky. Stejně jako jiné nádoby, o nichž se Písmo zmiňuje, také misky se vyráběly z hlíny nebo ze dřeva či z kovu. Hebrejský výraz miz·raqʹ označuje kovovou nádobu, jež se patrně používala ve spojitosti s oběťmi při uctívání. (2Mo 27:3; 4Mo 4:14; 7:13; 1Kr 7:50; 2Pa 4:8) K větším miskám, které se používaly při jídle, patřila cal·laʹchath (‚hodovní miska‘; Př 26:15) a seʹfel (‚velká hodovní miska‘; Sd 5:25). Výraz gul·lahʹ označuje ‚misku‘ (Ze 4:2), ale při popisu hlavic sloupů, které v Šalomounově době stály před chrámem, se překládá také slovy „miskovité“ a „okrouhlé“. (1Kr 7:41) Dva řecké výrazy, jimiž se označují misky, jsou tryʹbli·on a fi·aʹle. Tryʹbli·on označuje poměrně hlubokou misku, ze které se jedlo (Mt 26:23), zatímco fi·aʹle se vztahuje na „misku“, která se často používala k přinášení tekutých obětí. (Zj 16:2–17)