VINA KRVE

Hebrejské slovo pro „krev“ (dam; mn. č. da·mimʹ) se občas vztahuje na vinu způsobenou prolitím nevinné krve, a překládá se tedy jako „vina krve“. (2Mo 22:2, Rbi8, ppč; 1Kr 2:37, Rbi8, ppč)

„Ruce prolévající nevinnou krev“ byly pro Jehovu jednou z nejodpornějších věcí už od doby, kdy Abelova spravedlivá krev křičela ze země. (Př 6:16, 17; 1Mo 4:10; Ža 5:6) Již dlouhou dobu si lidé uvědomují, že krev je posvátná; když Noe a jeho rodina vyšli z archy, byli informováni o hrozných následcích, které postihnou lidi, kteří mají vinu krve. (1Mo 9:6; 37:21, 22; 42:22)

V pravý čas byly vydány zákony, které vysvětlovaly, za jaké zločiny je stanoven trest smrti, a tak se každý mohl vyhnout jednání, které by přineslo vinu krve na jeho vlastní hlavu. Dalším souborem zákonů byla dána preventivní bezpečnostní opatření, která měla lidi chránit před prolitím nevinné krve. Kolem okraje ploché střechy domu se mělo postavit zábradlí, aby odtud někdo nespadl. (5Mo 22:8) Člověk měl udělat bezpečnostní opatření, aby jeho býk někoho nepotrkal. (2Mo 21:29) Jestliže byl zloděj zabit v noci, když byl přistižen při vloupání, nebyla za něj vina krve, ale jestliže byl zabit za denního světla, bylo to něco jiného. (2Mo 22:2, 3) Pro případ, že by nějaký člověk náhodně zabil někoho jiného, byla zřízena útočištná města, aby ho chránila před mstitelem krve. (4Mo 35:25; 5Mo 19:9, 10; Joz 20:2, 3; viz heslo MSTITEL KRVE.) Kdyby Ezekiel nevykonával svou povinnost strážného pro Izrael, byla by na Ezekielovi krev obyvatel. (Ez 3:18, 20; 33:6, 8) Díky této skutečnosti můžeme porozumět tomu, co měl apoštol Pavel na mysli, když řekl, že nenese vinu krve. (Sk 18:6; 20:26)

Bible uvádí jak příklady těch lidí, kteří vinu krve neměli, tak i těch, kteří ji měli, a ti vhodně slouží jako varovné příklady. Například Saul kdysi unikl před vinou krve tím, že upustil od zavraždění Davida; a přece později přivedl vinu krve na celou svou domácnost, když pošetile vyvraždil některé Gibeoňany. (1Sa 19:5, 6; 2Sa 21:1) A byli i další lidé, kteří na sebe různými způsoby uvedli vinu krve. (Sd 9:24; 2Sa 1:16; 4:6–12) Na druhé straně, David před takovou vinou unikl, když dbal na varování, které mu Jehova dal prostřednictvím Abigail. (1Sa 25:24–26, 31, 33) Kvůli ohromné vině krve bylo v roce 607 př. n. l. zničeno město Jeruzalém. (Ez 22:2–4; 23:37, 45) Falešní náboženští vůdci za Ježíšových dnů nemohli svou vinu krve popřít o nic víc než vůdci v Jeremjášově době, protože v obou případech byly jejich suknice rudé od krve Jehovových věrných služebníků. (Jer 2:34; Mt 23:35, 36; 27:24, 25; Lk 11:50, 51) Velká „nevěstka“, Velký Babylón, má takovou vinu krve, že je o ní řečeno, že je opilá krví Jehovova lidu. (Zj 17:5, 6; 18:24)

Skutečně, jak řekl David, lidé s takovou vinou krve si nezaslouží žít ani polovinu svého života. (Ža 55:23) Podobně jako David by se měl každý modlit o to, aby ho Jehova osvobodil od viny krve a také od těch, kdo ji mají. (Ža 51:14; 59:2; 139:19) Jak bylo předpověděno v proroctví ve Zjevení, brzy přijde doba, kdy bude k Jehovovi vystupovat mocný chvalozpěv, protože budou zničeny všechny složky Velkého Babylóna, a krev všech těchto nevinných lidí bude navždy pomstěna. (Zj 19:1, 2)

Křesťanská řecká písma poukazují na tři různé způsoby, jak by si křesťan mohl před Bohem přivodit vinu krve: (1) prolitím krve, vraždou — to zahrnuje i ty, kdo aktivně nebo mlčky podporují činnost organizace, která má vinu krve (například Velkého Babylóna [Zj 17:6; 18:2, 4] nebo jiné organizace, které prolily mnoho nevinné krve [Zj 16:5, 6; srovnej Iz 26:20, 21]); (2) jakýmkoli jedením a pitím krve (Sk 15:20) a (3) tím, že by nekázal dobrou zprávu o Království, a tak zadržoval informace, které dobrá zpráva obsahuje a které mohou lidem zachránit život. (Sk 18:6; 20:26, 27; srovnej Ez 33:6–8.)