Učiň svou oporou Jehovovy věčné paže!
„Věčný Bůh je tvé obydlí a vespod jsou věčné paže.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 33:27, American Standard Version.
1, 2. Proč může Jehovův lid důvěřovat v Boží podporu?
JEHOVA se stará o svůj lid. Vždyť během každé tísně Izraelitů „to bylo tísnivé pro něho“! V lásce a soucitu „je pozvedl a nosil je“. (Izajáš 63:7–9) Jsme-li tedy věrní Bohu, můžeme důvěřovat v jeho podporu.
2 Prorok Mojžíš řekl: „Úkrytem je Bůh starodávného času, a vespod jsou paže trvající na neurčito.“ (5. Mojžíšova 33:27) Jiný překlad říká: „Věčný Bůh je tvé obydlí a vespod jsou věčné paže.“ (American Standard Version) Ale jak Boží paže podporují Boží služebníky?
Proč je tolik těžkostí?
3. Kdy se bude poslušné lidstvo plně těšit ze „slavné svobody Božích dětí“?
3 Služba Jehovovi nás nechrání před těžkostmi, které jsou běžné u nedokonalých lidí. Boží služebník Job řekl: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (Job 14:1) O ‚dnech našich let‘ řekl žalmista: „Trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují.“ (Žalm 90:10) Život takový bude, dokud nebude ‚tvorstvo osvobozeno ze zotročení porušenosti‘ a nebude mít „slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:19–22) To se stane během Kristova tisíciletého panování. Na základě Ježíšovy výkupní oběti pak lidští poddaní Království zažijí osvobození od hříchu a smrti. Do konce milénia pomůže Kristus se svými spolukráli a spolukněžími lidstvu, aby dosáhlo dokonalosti, a ti, kteří zůstanou věrně oddaní Bohu během závěrečné zkoušky z rukou Satana a jeho démonů, budou mít jména trvale vepsaná do „knihy života“. (Zjevení 20:12–15) Potom se budou plně těšit ze slavné svobody Božích dětí.
4. Co bychom měli dělat místo toho, abychom si stěžovali na svůj životní úděl?
4 Mezitím, místo abychom si stěžovali na svůj životní úděl, důvěřujme v Jehovu. (1. Samuelova 12:22; Juda 16) Buďme také vděční za svého velekněze Ježíše, skrze něhož se můžeme přibližovat k Bohu, „abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. (Hebrejcům 4:14–16) Nikdy bychom neměli být jako Adam. Ten vlastně Jehovu nespravedlivě obvinil, že mu dal špatnou manželku, když řekl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ (1. Mojžíšova 3:12) Bůh dává dobré věci a neuvádí nás do těžkostí. (Matouš 5:45; Jakub 1:17) Strasti často vyplynou z našeho vlastního nedostatku moudrosti nebo z chyb někoho jiného. Mohou na nás přijít také proto, že jsme hříšní a žijeme ve světě, který leží v Satanově moci. (Přísloví 19:3; 1. Jana 5:19) Přesto Jehovovy věčné paže vždy podporují jeho věrně oddané služebníky, kteří na něho s modlitbou spoléhají a osobně uplatňují rady jeho Slova. — Žalm 37:5; 119:105.
Podporováni během nemoci
5. Jaké povzbuzení mohou nalézt churaví v Žalmu 41:1–3?
5 Většině z nás někdy působí tíseň nemoc. Přesto David řekl: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým; v den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi; a rozhodně ho nemůžeš vydat duši jeho nepřátel. Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ — Žalm 41:1–3.
6, 7. Jak pomáhal Bůh Davidovi, když byl na lůžku nemoci, a jak to může povzbudit Jehovovy služebníky dnes?
6 Ohleduplný člověk pomáhá těm, kteří jsou v nouzi. „Den neštěstí“ může být jakákoli neblahá událost nebo dlouhé období těžkostí, které člověka zeslabuje. Takový jednotlivec důvěřuje v Boha, že jej bude v oslabení střežit, a jiní jej ‚prohlašují za šťastného na zemi‘ tím, že šíří zprávu, jak milosrdně s ním Jehova jedná. Bůh podpořil Davida „na pohovce v nemoci“, možná v tísnivé době, kdy se Davidův syn Absalom pokoušel zmocnit se izraelského trůnu. — 2. Samuelova 15:1–6.
7 David projevoval ohled poníženým, a proto, když byl bezmocný na lůžku nemoci, cítil, že jej Bůh bude podporovat. (Žalm 18:24–26) Ačkoli byl nebezpečně nemocný, měl důvěru, že Bůh ‚změní jeho lůžko‘ ne tím, že zázračně odstraní nemoc, ale tím, že ho posílí útěšnými myšlenkami. Bude to, jako by Jehova změnil jeho lůžko z lože nemoci v lůžko zotavování. Podobně když jako Boží služebníci trpíme nemocí, Jehovovy věčné paže nás podepřou.
Útěcha pro sklíčené
8. Jak projevil jeden nemocný křesťan, že spoléhá na Boha?
8 Nemoc může způsobit sklíčenost mysli. Jeden vážně nemocný křesťan, který někdy nemá sílu číst, vypráví: „To ve mně často vyvolává pocity sklíčenosti, pocity bezcennosti, a dokonce i slzy.“ Protože ví, že ho Satan chce zdrtit ztrátou odvahy, bojuje s tím a uvědomuje si, že s Jehovovou pomocí nemůže selhat. (Jakub 4:7) Tento muž je povzbuzením pro jiné, kteří vědí, že důvěřuje v Boha. (Žalm 29:11) I když je v nemocnici, telefonuje nemocným a jiným, aby je duchovně budoval. Sám se buduje posloucháním kazet s nahrávkami Melodií království a článků z tohoto časopisu a z průvodního časopisu Probuďte se! a společenstvím se spolukřesťany. Tento bratr říká: „Pravidelně mluvím k Jehovovi v modlitbě, prosím ho, aby mi dal sílu, vedení, útěchu a pomoc, abych vydržel.“ Jestliže jsi křesťan, který zakouší vážné zdravotní problémy, vždy důvěřuj v Jehovu a opírej se o jeho věčné paže.
9. Jaké příklady ukazují, že zbožné lidi někdy trápí sklíčenost?
9 Sklíčenost je starý problém. Job ve zkoušce mluvil jako člověk, který se cítí opuštěn Bohem. (Job 29:2–5) Starost o zpustlý stav Jeruzaléma a jeho hradeb vyvolala u Nehemjáše zasmušilost a apoštol Petr byl tak sklíčen tím, že zapřel Krista, že hořce plakal. (Nehemjáš 2:1–8; Lukáš 22:62) Epafrodites byl sklíčen, protože křesťané ve Filipech slyšeli, že onemocněl. (Filipanům 2:25, 26) Sklíčenost sužovala některé křesťany v Tesalonice, protože Pavel vybízel tamní bratry, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Jak tedy Bůh pomáhá takovým osobám?
10. Co může pomoci, když se snažíme vyrovnat se se sklíčeností?
10 Ohledně odborné léčby těžké deprese je třeba učinit osobní rozhodnutí.a (Galaťanům 6:5) Snad pomůže přiměřený odpočinek a vyrovnaná činnost. Sklíčenému může pomoci, když se nebude dívat na několik problémů jako na jedno veliké neštěstí, ale když se je bude snažit řešit jeden po druhém. Velmi prospěšná může být útěšná pomoc sborových starších, zejména pokud tento citový problém působí duchovní starosti. (Jakub 5:13–15) Především je životně důležité spoléhat na Jehovu, ‚uvrhnout na něj všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. Vytrvalá a procítěná modlitba může člověku přinést ‚Boží pokoj, který bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘. — 1. Petra 5:6–11; Filipanům 4:6, 7.
Jehova nám pomáhá nést zármutek
11–13. Co může pomoci ke zmírnění bolesti nad smrtí někoho milovaného?
11 Jinou rozrušující zkušeností je smrt někoho milovaného. Abraham naříkal nad smrtí své manželky Sáry. (1. Mojžíšova 23:2) Když Davidovi zemřel jeho syn Absalom, byl David zdrcen zármutkem. (2. Samuelova 18:33) Vždyť i dokonalý člověk Ježíš „proléval slzy“ nad smrtí svého přítele Lazara! (Jan 11:35) Když tedy smrt vezme někoho milovaného, vyvolá to smutek. Co však může pomoci ke zmírnění takové bolesti?
12 Bůh pomáhá svému lidu snášet i největší zármutek z takové ztráty. Jeho Slovo říká, že nastane vzkříšení. Proto ‚netruchlíme jako ostatní, kteří nemají žádnou naději‘. (1. Tesaloničanům 4:13; Skutky 24:15) Jehovův duch nám pomáhá získat pokoj a víru a rozjímat o podivuhodné budoucnosti zaslíbené v Božím slově, abychom se zcela neutápěli ve smutných myšlenkách o zemřelé milované osobě. Útěcha přichází také ze čtení Písem a z modliteb k „Bohu veškeré útěchy“. — 2. Korinťanům 1:3, 4; Žalm 68:4–6.
13 Můžeme čerpat útěchu z naděje na vzkříšení stejně jako zbožný Job, který zvolal: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu, kdybys mě držel v skrytu, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv, kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne! Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? Všechny dny své nucené práce budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:13–15) Když drahý přítel odjíždí na cestu, obvykle nepociťujeme velký smutek, protože očekáváme, že jej opět uvidíme. Hluboký zármutek nad ztrátou milované osoby se může poněkud zmenšit, jestliže podobně pohlížíme na smrt věrného křesťana. Jestliže měl pozemskou naději, bude probuzen ze spánku smrti tady na zemi během Kristova tisíciletého panování. (Jan 5:28, 29; Zjevení 20:11–13) A jestliže doufáme, že budeme navždy žít na zemi, můžeme tu být, abychom svého milovaného vzkříšeného opět přivítali.
14. Jak se dvě křesťanské vdovy vyrovnaly se smrtí svých manželů?
14 Jedna sestra, které zemřel manžel, věděla, že musí žít dál ve službě Bohu. Kromě toho, že měla stále ‚mnoho práce v Pánově díle‘, zhotovovala prošívanou pokrývku z osmi set čtverečků. (1. Korinťanům 15:58) „Byl to dobrý nápad,“ říká, „protože jsem při práci celou dobu mohla poslouchat Melodie království a biblické nahrávky a to mi zaměstnávalo mysl.“ S láskou vzpomíná na návštěvu zkušeného staršího a jeho manželky. Starší jí z Bible ukázal, že Bůh skutečně pečuje o vdovy. (Jakub 1:27) Jiná křesťanka zase nepodlehla sebelítosti, když jí zemřel manžel. Oceňovala podporu přátel a začala se víc zajímat o druhé. „Častěji jsem se modlila a vypěstovala jsem si užší vztah k Jehovovi,“ říká. A mít podporu Božích věčných paží je veliké požehnání!
Pomoc, když chybujeme
15. Co je podstatou Davidových slov v Žalmu 19:7–13?
15 Ačkoli milujeme Jehovův zákon, občas chybujeme. To v nás bezpochyby vyvolává tíseň stejně jako v Davidovi, pro něhož byly Boží zákony, připomínky, nařízení a soudcovská rozhodnutí žádoucnější než zlato. Řekl: „Tvůj vlastní sluha je jimi varován; v jejich dodržování je velká odměna. Chyby — kdo je může rozeznat? Prohlaš mě za nevinného skrytými hříchy. Také od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neovládnou. V tom případě budu úplný a zůstanu nevinen mnohým přestupkem.“ (Žalm 19:7–13) Rozeberme tato slova.
16. Proč bychom se měli vyhýbat opovážlivosti?
16 Opovážlivé skutky jsou mnohem vážnějším hříchem než chyby. Saul byl zavržen jako král, protože opovážlivě předložil oběť a protože ušetřil amalekitského krále Agaga a nejlepší kořist, přestože Bůh přikázal, aby byli Amalekité oddáni ke zničení. (1. Samuelova 13:8–14; 15:8–19) Král Uzijáš byl stižen malomocenstvím, protože si opovážlivě přisvojil kněžské povinnosti. (2. Paralipomenon 26:16–21) Když byla truhla smlouvy dopravována do Jeruzaléma a dobytek táhnoucí vůz málem způsobil převržení, Bůh usmrtil Uzu za to, že neuctivě sáhl na truhlu, aby ji narovnal. (2. Samuelova 6:6, 7) Nevíme-li tedy, co dělat, nebo zda máme pravomoc něco udělat, měli bychom projevit skromnost a poradit se s těmi, kteří mají rozlišovací schopnost. (Přísloví 11:2; 13:10) A jestliže jsme někdy byli opovážliví, samozřejmě bychom se měli modlit za odpuštění a prosit Boha, aby nám pomohl napříště se střežit před opovážlivostí.
17. Jak mohou člověka ovlivnit skryté hříchy? Jak je možné získat odpuštění a úlevu?
17 Tíseň mohou působit skryté hříchy. Podle Žalmu 32:1–5 se David pokoušel ukrýt svůj hřích, ale řekl: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. Ve dne v noci totiž na mně těžce spočívala tvá ruka. Má životní vláha se změnila jako v suchém letním žáru.“ Snaha potlačit provinilé svědomí Davida vyčerpávala a úzkost mu ubírala životní sílu, jako strom ztrácí životodárnou vláhu za sucha nebo v letním suchém žáru. Zjevně trpěl špatnými účinky na mysli i na těle a ztrácel radost, protože se nepřiznal. Prominutí a úlevu mohlo přinést jen vyznání Bohu. David řekl: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt. . . Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ K duchovnímu uzdravení může napomoci láskyplná pomoc křesťanských starších. — Přísloví 28:13; Jakub 5:13–20.
18. Co svědčí o tom, že hřích může mít dlouhodobé následky, ale co může být v takové situaci zdrojem útěchy?
18 Hřích může mít dlouhodobé následky. Měl je pro Davida, který se dopustil cizoložství s Batšebou, zařídil smrt jejího manžela a s těhotnou vdovou se oženil. (2. Samuelova 11:1–27) Ačkoli Bůh projevil milosrdenství kvůli smlouvě o Království, Davidovu pokání a kvůli tomu, že milosrdně jednal s druhými, David zažil ‚neštěstí ze svého vlastního domu‘. (2. Samuelova 12:1–12) Dítě z cizoložství zemřelo. Davidův syn Amnon znásilnil svou nevlastní sestru Tamar a byl zabit na pokyn jejího bratra Absaloma. (2. Samuelova 12:15–23; 13:1 až 33) Absalom Davida potupil tím, že měl styky s Davidovými souložnicemi. Pokusil se uchvátit trůn, ale potkala jej smrt. (2. Samuelova 15:1–18:33) Hřích dosud má své následky. Například ten, komu byla pro nesprávné jednání odňata pospolitost, snad činí pokání a je znovu přijat do sboru, ale může trvat léta, než překoná pokaženou pověst a citové trauma z hříchu. Jakou útěchou je mezitím Jehovovo odpuštění a podpora jeho věčných paží!
Vyproštěni z tlaků na nás
19. Jak může Boží duch pomoci, když jsme v těžké zkoušce?
19 Když jsme těžce zkoušeni, nedostává se nám možná moudrosti a síly, abychom učinili rozhodnutí a uskutečnili je. V takovém případě Boží duch „se připojuje. . . s pomocí naší slabosti; vždyť nevíme, o co bychom se měli modlit, jak to potřebujeme, ale duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými stony“. (Římanům 8:26) Jestliže Jehova způsobí změnu okolností, měli bychom být vděční. Ale jeho paže nás může zachránit i jinak. Jestliže se modlíme o moudrost, Jehova může svým duchem ukázat, co bychom měli dělat, a dát nám k tomu potřebnou sílu. (Jakub 1:5–8) S jeho pomocí můžeme vytrvat, když jsme „zarmucováni různými zkouškami“, a projít jimi s posilněnou a vyzkoušenou vírou. — 1. Petra 1:6 až 8.
20. Z čeho se budeme těšit, jestliže skutečně učiníme Jehovovy věčné paže svou oporou?
20 Ať nás nikdy neunaví obracet se k Bohu v modlitbě. „Mé oči jsou stále upřeny na Jehovu, vždyť je to on, kdo vyvádí mé nohy ze sítě,“ řekl David. „Obrať ke mně svůj obličej a projev mi přízeň, vždyť jsem osamocený a ztrápený. Tísně mého srdce se rozmnožily; ach, vyveď mě z tlaků na mne. Viz mé trápení a mé těžkosti a promiň všechny mé hříchy.“ (Žalm 25:15–18) Stejně jako David se budeme těšit z božského osvobození, přízně a odpuštění, jestliže skutečně učiníme Jehovovy věčné paže svou oporou.
[Poznámka pod čarou]
a Viz články o depresi (formě sklíčenosti) v anglickém vydání Probuďte se! z 22. října 1987, strany 2–16, a z 8. listopadu 1987, strany 12–16.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak pomáhá Jehova svým služebníkům, když jsou nemocní?
◻ Co může pomoci, když se snažíme překonat sklíčenost?
◻ Co může zmírnit zármutek nad smrtí milované osoby?
◻ Jak mohou získat úlevu ti, kteří skrývají svůj hřích?
◻ Jaká pomoc je k dispozici, když je Jehovův lid tvrdě zkoušen?
[Obrázek na straně 16 a 17]
Můžeme čerpat útěchu z naděje na vzkříšení jako zbožný Job