Rodiče a děti, dávejte Boha na první místo ve svém životě!

„Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání.“ (KAZATEL 12:13)

1. Jakou bázeň v sobě musí pěstovat rodiče a děti, a co jim to přinese?

V PROROCTVÍ o Ježíši Kristu bylo řečeno: „Bude si libovat v bázni před Jehovou.“ (Izajáš 11:3) Ježíšova bázeň byla v podstatě hluboká, posvátná úcta k Bohu, obava, aby se Bohu neznelíbil, protože ho miloval. Rodiče a děti si musí vypěstovat před Bohem podobnou bázeň, která jim stejně jako Ježíšovi přinese radost. Je nutné, aby dávali Boha na první místo ve svém životě tím, že poslouchají Boží přikázání. To je podle jednoho biblického pisatele „celý závazek člověka“. (Kazatel 12:13)

2. Který příkaz ze Zákona byl nejdůležitější, a komu byl v první řadě určen?

² Nejdůležitější přikázání ze Zákona, totiž že bychom měli „milovat Jehovu . . . celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou“, bylo určeno především rodičům. To ukazují další slova Zákona: „Budeš je [tato slova o lásce k Jehovovi] vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:4–7; Marek 12:28–30) Rodičům tedy bylo přikázáno, aby dávali Boha na první místo v životě tím, že oni sami ho budou milovat a povedou k tomu i své děti.

Povinnost křesťanů

3. Jak Ježíš ukázal, že věnovat pozornost dětem je důležité?

³ Ježíš ukázal, že je nutné věnovat pozornost i malým dětem. Ke konci jeho pozemské služby k němu jednou začali lidé vodit své malé děti. Učedníci byli zřejmě přesvědčeni, že Ježíš má příliš mnoho práce a nikdo by ho neměl vyrušovat, a snažili se v tom lidem zabránit. Ježíš však své učedníky pokáral: „Ať ke mně malé děti přicházejí a nepokoušejte se je zastavit.“ Dokonce „bral děti do náruče“ a tímto dojemným způsobem ukazoval, že věnovat pozornost dětem je důležité. (Lukáš 18:15–17; Marek 10:13–16)

4. Komu byl dán příkaz „čiňte učedníky z lidí všech národů“, a co to od těchto lidí vyžadovalo?

⁴ Ježíš také objasnil, že jeho učedníci mají povinnost vyučovat nejen své vlastní děti, ale i druhé lidi. Po své smrti a vzkříšení se Ježíš „objevil více než pěti stům bratrů najednou“ a někteří z nich měli děti. (1. Korinťanům 15:6) To se zřejmě stalo na jedné hoře v Galileji, kde se také sešlo jedenáct Ježíšových apoštolů. Tam je Ježíš všechny vyzval: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:16–20) Žádný křesťan nemá právo tento příkaz nevšímavě přehlížet. Mají-li ho otcové a matky plnit, vyžaduje to od nich, aby nejen pečovali o své děti, ale aby se také účastnili veřejné kazatelské a vyučovací činnosti.

5. a) Z čeho je vidět, že mnozí apoštolové — pokud ne všichni — byli ženatí a možná měli děti? b) Jaké rady museli brát vážně muži, kteří vedli rodinu?

⁵ Je závažné, že i apoštolové museli vyrovnaně plnit své povinnosti v rodině, kázat a také pást Boží stádo. (Jan 21:1–3, 15–17; Skutky 1:8) Většinou totiž byli ženatí, pokud ne všichni. Proto apoštol Pavel řekl: „Nemáme snad autoritu s sebou vodit sestru jako manželku, stejně jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři a Kéfas?“ (1. Korinťanům 9:5; Matouš 8:14) Někteří apoštolové možná měli také děti. Historikové z rané doby, například Eusebius, píší, že Petr děti měl. Všichni první křesťané se museli řídit biblickou radou: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8)

Prvořadá povinnost

6. a) Jaký náročný úkol plní křesťanští starší, kteří mají rodinu? b) Co je prvořadou povinností staršího?

⁶ V podobné situaci, v jaké byli kdysi apoštolové, jsou dnes křesťanští starší, kteří mají děti. Musí své povinnosti plnit vyrovnaně, to znamená uspokojovat duchovní i tělesné potřeby své rodiny, také veřejně kázat a pastýřsky pečovat o Boží stádo. Jaké činnosti by měli dávat přednost? Strážná věž č. 23 z roku 1964 uvedla: „[Otcovy] povinnosti k rodině jsou přirozeně na prvním místě, a nemohl by být pravým služebníkem, kdyby tyto povinnosti neplnil.“

7. Jak dávají Boha na první místo v životě křesťanští otcové?

⁷ Otcové tedy musí dávat Boha na první místo právě tím, že se řídí příkazem, aby ‚dál vychovávali své děti v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. (Efezanům 6:4) Není možné, aby otec předal tyto povinnosti někomu jinému, i když snad má také za úkol dohlížet na činnost křesťanského sboru. Jak se tedy otcům daří plnit své úkoly v rodině — uspokojovat členy své rodiny v tělesném, duchovním i citovém ohledu — a zároveň předsedat ve sboru a dohlížet na něj?

Poskytujme potřebnou podporu

8. Jak může staršího podporovat jeho manželka?

⁸ Starší, kteří mají povinnosti k rodině, mohou mít samozřejmě užitek z určité podpory. Ve výše citované Strážné věži bylo uvedeno, že pro manžela může být podporou jeho křesťanská manželka. Bylo tam řečeno: „Může mu velmi ulehčit přípravu na jeho různé úkoly a pečovat o to, aby oba získali co nejvíce vzácného času, když si dobře rozdělí svůj čas, dává včas jídlo na stůl a je přesně hotova, když je čas jít na shromáždění . . . Křesťanská žena může pod vedením svého muže učinit mnoho pro výchovu svých dětí, aby šly cestou, na které se budou líbit Jehovovi.“ (Přísloví 22:6) Ano, manželka byla stvořena k tomu, aby byla „pomocnicí“, a je moudré, když manžel její pomoc přijímá. (1. Mojžíšova 2:18) Díky její podpoře může kvalitněji pečovat o svou rodinu a lépe plnit povinnosti ve sboru.

9. Kdo byl v tesalonickém sboru povzbuzován, aby pomáhal ostatním členům sboru?

⁹ Ovšem nejen manželky křesťanských starších mohou svou činností podporovat dozorce, kteří musí ‚pást Boží stádo‘ a také pečovat o vlastní domácnost. (1. Petra 5:2) Kdo ještě to může dělat? Apoštol Pavel vybízel bratry v Tesalonice, aby si vážili těch, kdo jim „předsedají“. A potom se dále obracel k těm samým bratrům — zejména k bratrům, kteří nepředsedají — a napsal: „Vybízíme [vás, bratři]: Napomínejte nepořádné, mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ (1. Tesaloničanům 5:12–14)

10. Jaký znamenitý vliv na všechny členy sboru má láskyplná pomoc?

¹⁰ Je výborné, když bratři ve sboru mají mezi sebou lásku, která je podněcuje, aby utěšovali sklíčené, podpírali slabé, napomínali nepořádné a byli ke všem shovívaví. Bratři v Tesalonice, kteří navzdory útrapám velkého soužení krátce předtím přijali pravdu, tyto rady apoštola Pavla uplatňovali. (Skutky 17:1–9; 1. Tesaloničanům 1:6; 2:14; 5:11) Představte si, jak se díky jejich láskyplné spolupráci celý sbor posílil a sjednotil! Podobně když se v dnešní době bratři navzájem utěšují, podpírají a napomínají, usnadňují tím pastýřskou činnost starším, kteří často musí pečovat o rodinu.

11. a) Proč je logické dospět k závěru, že v oslovení „bratři“ byly zahrnuty také ženy? b) Jak může duchovně vyspělá žena v dnešní době pomáhat mladším ženám?

¹¹ Byly mezi „bratry“, k nimž se obracel apoštol Pavel, také ženy? Ano, byly, protože mnohé ženy se staly věřícími. (Skutky 17:1, 4; 1. Petra 2:17; 5:9) Jakou pomoc mohly takové ženy poskytovat? Ve sborech byly mladší ženy, jejichž problémem bylo ovládání „pohlavních podnětů“, nebo ty, z nichž se staly „sklíčené duše“. (1. Timoteovi 5:11–13) Některé ženy dnes mají podobné problémy. Většinou možná potřebují jen to, aby je někdo vyslechl nebo aby se mohly někomu svěřit se svými starostmi. Takovou pomoc často nejlépe poskytne duchovně vyspělá křesťanská žena. Může si se sklíčenou ženou například pohovořit o osobních problémech, což by nemohl udělat křesťanský muž, protože to není vhodné. Pavel chtěl zdůraznit, jak je tato pomoc cenná, a napsal: „Ať [letité ženy] jsou učitelkami toho, co je dobré; aby přiváděly mladé ženy k rozumu tak, aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité, dobré a podřizovaly se svým vlastním manželům, aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně.“ (Titovi 2:3–5)

12. Kdo poskytuje vedení, které všichni členové sboru musí respektovat?

¹² Pokorné sestry, které ochotně podporují nejen své manžely, ale také sborové starší, jsou velkým přínosem pro sbor. (1. Timoteovi 2:11, 12; Hebrejcům 13:17) Starším, kteří mají rodinné povinnosti, velmi usnadňuje práci, když všichni ve sboru spolupracují a jeden druhému láskyplně pomáhají a když se všichni podřizují vedení obětavých pastýřů. (1. Petra 5:1, 2)

Rodiče, co dáváte v životě na první místo?

13. V čem mnozí otcové zanedbávají svou rodinu?

¹³ Před lety jeden slavný komik vyjádřil své postřehy: „Vidím úspěšné muže, kteří řídí obchodní společnosti, kde jsou stovky zaměstnanců; v každé situaci vědí, jak mají jednat, vědí, jak v obchodním světě zavádět kázeň a jak odměňovat. Ale v té nejdůležitější oblasti své působnosti, ve své rodině, selhávají.“ Proč? Není to snad proto, že na první místo v životě dávají svůj podnik a jiné zájmy a že zanedbávají Boží rady? Boží Slovo říká: „Tato slova, která . . . přikazuji . ., budeš . . . vštěpovat svému synovi.“ A to měli rodiče dělat denně. Rodiče musí dětem velkoryse věnovat svůj čas a hlavně jim musí projevovat lásku a hluboký zájem. (5. Mojžíšova 6:6–9)

14. a) Jak by měli otcové pečovat o své děti? b) Co patří ke správné výchově dětí?

¹⁴ Bible nám připomíná, že děti jsou dědictví od Jehovy. (Žalm 127:3) Pečuješ o své děti tak jako o Boží vlastnictví, o dar, který ti Bůh svěřil? Na tvé dítě bude pravděpodobně dobře působit, když ho vezmeš do náruče a projevíš mu tak láskyplnou péči a pozornost. (Marek 10:16) Ale máš-li ‚dítě vychovat podle cesty, která je pro něho‘, nestačí ho jenom objímat a líbat. Dítě potřebuje také láskyplné ukázňování, aby bylo vyzbrojeno moudrostí a mohlo se vyhnout životním nástrahám. Rodiče projevují dítěti opravdovou lásku tím, že ‚ho vyhledávají s ukázňováním‘. (Přísloví 13:1, 24; 22:6)

15. Co ukazuje, že ukázňování od rodičů je nezbytné?

¹⁵ Nezbytnost rodičovského ukázňování můžeme vidět z toho, jak jedna školní poradkyně popisovala děti, které přicházely do její kanceláře: „Jsou zubožené, sklíčené a nejisté. Když mluví o své skutečné situaci, pláčou. Mnohé — bylo jich mnohem víc, než by si kdo pomyslel — se pokoušely o sebevraždu; a to ne proto, že jsou tak šťastné, až své štěstí ani nemohou unést, ale proto, že se cítí velice nešťastné, že se o ně nikdo nestará a že jsou zavalené stresem, protože v tak mladém věku mají ‚něco na starosti‘, a to je už příliš mnoho, aby to mohly zvládnout.“ A k tomu dodala: „Mladému člověku nahání hrůzu pocit, že má nějaké věci řídit.“ I když se snad děti bouří proti ukázňování, ve skutečnosti si váží pokynů a omezení od rodičů. Jsou šťastné, že o ně rodiče mají dostatek zájmu a že jim stanovují hranice. Jeden dospívající, jehož rodiče tak jednali, řekl: „Byla to pro mě velká úleva.“

16. a) Co se stalo s některými dětmi, které vyrostly v křesťanských rodinách? b) Proč vzpurné jednání některého dítěte nemusí znamenat, že ho rodiče nevychovali dobře?

¹⁶ Někteří mladiství mají rodiče, kteří je milují a kteří jim poskytují vynikající výchovu, a přesto tito mladí lidé jednají podobně jako marnotratný syn z Ježíšova podobenství — odmítají rodičovské vedení a dostávají se na scestí. (Lukáš 15:11–16) To však ještě nemusí znamenat, že rodiče řádně neplní svou odpovědnost za výchovu dítěte, jak jim to přikazuje kniha Přísloví 22:6. V prohlášení o tom, aby rodiče ‚vychovali dítě podle cesty, která je pro něho, a že z této cesty neodbočí‘, bylo vyjádřeno všeobecné pravidlo. Je smutné, že některé děti ‚pohrdají poslušností vůči rodičům‘ stejně jako marnotratný syn. (Přísloví 30:17)

17. Z čeho rodiče vzpurných dětí možná získávají útěchu?

¹⁷ Otec jistého vzpurného syna naříkal: „Neustále jsem se snažil přiblížit se k jeho srdci. Nevím, co mám dělat, protože jsem vyzkoušel velmi mnoho věcí. Nic z toho se neosvědčilo.“ Doufejme, že takové vzpurné děti si časem vzpomenou, jak láskyplně byly vychovávány, a jako marnotratný syn se vrátí. Skutečností však zůstává, že děti, které se bouří a jednají nemorálně, působí svým rodičům velkou bolest. Rodiče možná získávají útěchu z poznání, že i největší učitel, který kdy na zemi žil, viděl, jak ho jeho dlouholetý žák Jidáš Iškariotský zradil. A samotného Jehovu nepochybně zarmoutilo, když mnozí jeho duchovní synové odmítli jeho rady a projevili vzpurnost, i když On neudělal žádnou chybu. (Lukáš 22:47, 48; Zjevení 12:9)

Mladí lidé, komu se chcete líbit?

18. Jak mohou mladí lidé ukázat, že dávají Boha na první místo v životě?

¹⁸ Mladí lidé, Jehova vás všechny vyzývá: „Poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem.“ (Efezanům 6:1) Mladí lidé dávají Boha na první místo v životě tím, že poslouchají rodiče. Mladí, nebuďte pošetilí! „Každý pošetilý znevažuje kázeň od svého otce,“ říká Boží slovo. A neměli byste ani domýšlivě předpokládat, že můžete žít bez kázně. Skutečností zůstává, že „[je] pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny“. (Přísloví 15:5; 30:12, Ekumenický překlad) Řiďte se tedy božskými pokyny — „naslouchejte“ přikázáním a ukázňování svých rodičů, „chovejte [je] jako poklad“, ‚nezapomínejte na ně‘, ‚věnujte jim pozornost‘, ‚zachovávejte je‘ a ‚neopouštějte je‘. (Přísloví 1:8; 2:1; 3:1; 4:1; 6:20)

19. a) Z jakých pádných důvodů mají děti poslouchat Jehovu? b) Jak mohou mladí lidé dát najevo, že jsou Bohu vděční?

¹⁹ Máte pádné důvody k tomu, abyste poslouchali Jehovu. Miluje vás a dal zákony, které vás mají chránit a pomáhat vám ke šťastnému životu. K nim patří i zákon, aby děti poslouchaly své rodiče. (Izajáš 48:17) Jehova také obětoval svého Syna, který za nás zemřel, abychom byli osvobozeni od hříchu a smrti a abychom získali věčný život. (Jan 3:16) Jste vděční? Bůh se dívá z nebe a zkoumá vaše srdce, aby zjistil, zda ho opravdu milujete a zda si vážíte všeho, co vám poskytuje. (Žalm 14:2) Satan se dívá také a popichuje Boha tvrzením, že ho nebudete poslouchat. Jestliže Boha neposloucháte, děláte radost Satanovi a ‚působíte bolest‘ Jehovovi. (Žalm 78:40, 41) Jehova se na vás obrací s prosbou: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce [tím, že mě posloucháš], abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Ano, otázka zní: Komu se chcete líbit, Satanovi, nebo Jehovovi?

20. Jak jedna dívka neustále odvážně slouží Jehovovi, i když mívá strach?

²⁰ Není snadné plnit Boží požadavky, když na vás Satan a jeho svět vyvíjejí nátlak. Může to nahánět strach. Jedna dívka říkala: „Když jste vystrašeni, je to podobné, jako když je vám zima. Můžete s tím něco dělat.“ Vysvětlila to: „Když je vám zima, obléknete si svetr. Jestliže je vám zima dál, obléknete si další. A dokud cítíte chlad, stále si na sebe něco berete, až vám přestane být zima. A tak když jste vystrašeni, modlete se k Jehovovi, jako si oblékáte svetr, když vám je zima. Jestliže jsem po jedné modlitbě stále vystrašená, modlím se ještě jednou a znovu a znovu, dokud nepřestanu mít strach. Modlitba opravdu působí, pomohla mi v jakémkoli problému.“

21. Jak nás bude Jehova podporovat, jestliže se skutečně budeme snažit dávat ho na první místo ve svém životě?

²¹ Pokud se skutečně budeme snažit dávat Boha na první místo ve svém životě, Jehova nás bude podporovat. Kdykoli to bude potřeba, bude nás posilovat pomocí andělů, jako posiloval svého Syna. (Matouš 18:10; Lukáš 22:43) Všichni, rodiče i děti, buďte odvážní. Mějte podobnou bázeň jako Kristus a ta vám přinese radost. (Izajáš 11:3) Ano, „boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13)

Můžeš odpovědět?

◻ Jaké povinnosti museli vyrovnaně plnit první Ježíšovi následovníci?

◻ Jakou povinnost musí plnit křesťanští rodiče?

◻ Jakou pomoc může křesťanským starším poskytovat rodina?

◻ Jakou cennou službu mohou ve sboru vykonávat sestry?

◻ Jakými radami a pokyny se nezbytně musí řídit děti?

[Obrázek na straně 15]

Duchovně vyspělá křesťanská žena může často poskytnout potřebnou pomoc mladší ženě

[Obrázek na straně 17]

Jakou útěchu mohou rodiče vzpurných dětí získat z Bible?