TÁBOR

Hebrejské slovo pro „tábor“ (ma·chanehʹ) pochází z kořenného slovesa cha·nahʹ, jež znamená „tábořit; utábořit se; postavit tábor“. (Sd 15:9; 2Mo 14:2; 1Mo 33:18) Tyto výrazy se používají v souvislosti s přechodným stanovištěm kočovníků (1Mo 32:21; 33:18) a s dočasným stanováním Izraelitů při putování pustinou, kde stavěli přenosné stany (4Mo 2:17), nebo se vztahují na ohrazený ochranný prostor pro vojsko (2Kr 25:1). Řecké slovo pro „tábor“ je pa·rem·bo·leʹ. (Viz heslo VOJSKO.)

Tábor Izraele. Izraelité nevycházeli z Egypta jako chaotický dav, ale šli v dobře zorganizovaném „bitevním šiku“, jak se sluší na „Jehovova vojska“. (2Mo 13:18; 12:41; 6:26) Je možné, že se takový bitevní šik podobal vojsku, jež se skládalo z pěti částí; mělo přední linii neboli předvoj, hlavní oddíl, zadní voj a dvě křídla. V té době měli Izraelité ještě patriarchální zřízení, což se projevilo při rozhodování o tom, kde při pochodu budou mít své místo kmeny a rodiny. Bylo zvykem považovat čeleď, služebnictvo a jiné osoby spojené s rodinou za členy domácnosti, a proto „ohromná smíšená společnost“, která vyšla z Egypta, byla patrně začleněna do různých kmenů, rodů a rodin. (2Mo 12:38; 4Mo 11:4; 5Mo 29:11)

Ve spojitosti se zřízením svatostánku byl podle Božích pokynů někdy začátkem druhého roku zorganizován tábor. Středem tábora — jak polohou, tak i důležitostí — byl stan Jehovovy přítomnosti, tedy svatostánek a nádvoří kolem něj. Vchod byl obrácen k V, kde tábořili Mojžíš, Áron a kněží. (4Mo 3:38) Ostatní Levité (jichž bylo 22 000 mužského rodu, od jednoměsíčního výše) tábořili na třech zbývajících stranách: Kehatovci na J, Geršonovci na Z a Merariovci na S. (4Mo 3:23, 29, 35, 39) U těchto dvou posledních skupin byla také některá zavazadla, zvířata a nějaké vozy, které se používaly při přepravě svatostánku a jeho zařízení. Ti, kdo byli určeni ke službě v Jehovově svatyni, žili tedy blízko svatostánku a kolem něj a tak tvořili ochranný útvar; ten měl zabraňovat tomu, že by do svatostánku vnikli lidé, kteří nepatřili k Levitům, aby „nepovstalo žádné rozhořčení proti shromáždění“. (4Mo 1:53; 7:3–9)

Za stany Levitů tábořilo 12 kmenů, a to ve čtyřúhelníkovém útvaru orientovaném podle čtyř světových stran. Zdá se, že lid všeobecně byl od svatostánku poměrně vzdálen, podle některých komentátorů asi 900 m, protože když začali přecházet přes Jordán, měla být mezi lidem a truhlou smlouvy vzdálenost „asi dva tisíce loket“. (Joz 3:4) Dvanáct kmenů bylo rozděleno do čtyř velkých oddílů, z nichž každý byl pojmenován podle kmene, který byl uprostřed oddílu. A tak se trojkmenný oddíl na V od svatostánku jmenoval Juda; po jedné straně Judy byl Isachar a po druhé Zebulon. (4Mo 2:3–8) Když bylo v roce 1512 př. n. l. zavedeno toto uspořádání, v tomto trojkmenném oddílu Judy bylo 186 400 zdatných mužů od dvacetiletých výše. (4Mo 1:1–3; 2:9) Směrem na J ve směru hodinových ručiček byl trojkmenný oddíl Ruben; po stranách Rubena byly kmeny Simeon a Gad, celkem 151 450 bojovníků. (4Mo 2:10–16) Tyto dva oddíly na V a J společně s Levity byli potomci Jákoba a Ley a její služky Zilpy. (1Mo 35:23, 26) To, že Ruben a Kehatovci tábořili na J od svatyně, mimochodem také vysvětluje, jak se mohli rubenovští buřiči Datan a Abiram dostat do úzkého styku s Kehatovcem Korachem. (4Mo 16:1) Směrem na Z tábořil trojkmenný oddíl Efrajim; po stranách Efrajima byl Manasse a Benjamín; ti všichni byli potomci Ráchel a celkem měli ve vojsku 108 100 mužů. (4Mo 2:18–24) Konečně na S byl trojkmenný oddíl Dan, v němž byl rovněž Ašer a Naftali; celkem měl 157 600 bojovníků. (4Mo 2:25–31) Dan a Naftali byli potomci Rácheliny služky Bilhy, zatímco Ašer pocházel od Leiny služebné Zilpy. (1Mo 35:25, 26)

Tento izraelský tábor byl velmi rozsáhlý. Podle těchto údajů v něm bylo celkem 603 550 bojovníků a kromě nich ženy a děti, lidé staří a invalidní, 22 000 Levitů a „ohromná smíšená společnost“ cizích lidí — celkem snad nejméně 3 000 000 osob. (2Mo 12:38, 44; 4Mo 3:21–34, 39) Nelze přesně určit, jak velkou plochu tento tábor zaujímal, odhady se od sebe velmi liší. O táboru, který byl postaven naproti Jerichu na Moabských pláních, je zaznamenáno, že se rozkládal „od Bet-ješimotu po Abel-šittim“. (4Mo 33:49)

Obvykle se uvádí, že půdorys tábora byl obdélníkový nebo čtvercový, což je tvar, který je považován za nejúčelnější a nejbezpečnější. Ze zmínek o tom, že se z tábora vycházelo nebo do něj vcházelo, lze usuzovat, že tábor měl pevné hranice. (3Mo 13:46; 16:26, 28; 17:3) Tábor měl také ‚brány‘ neboli vstupy. (2Mo 32:26, 27) Josephus se ve svém popise zmiňuje o tom, že uvnitř tábora vedly cesty. (Židovské starožitnosti, III, 289 [xii, 5]) Jestliže měli Izraelité postavit tábor na novém místě rychle, s co nejmenší námahou a v co nejkratším čase, potřebovali mít technickou zručnost a dobrou organizaci práce.

K tomu, aby bylo možné se v táboře orientovat, sloužila ‚znamení pro dům jejich otce‘. (4Mo 2:2) Hebrejský výraz deʹghel, který se překládá „trojkmenný oddíl“, také znamená ‚korouhev‘ (například v Pís 2:4); je tedy možné, že existovaly kmenové ukazatele a také rodinné znaky. Počet ani popis takových znaků však Bible neuvádí.

Jehovův tábor byl řízen velice účinným způsobem. V rámci teokratického zřízení byli jmenováni velitelé nad skupinami po 10, 50, 100 a 1 000 osobách. Tito velitelé byli ‚schopní muži bojící se Boha, důvěryhodní muži, kteří nenáviděli nepoctivý zisk‘. (2Mo 18:21; 5Mo 1:15) Pod jejich vedením bylo postaráno o dobrý dohled a o péči a byl zajištěn i nestranný soudní systém; jejich prostřednictvím byla také možná rychlá komunikace s celým národem. Určené signály trubkou svolávaly buď pouze náčelníky kmenů, nebo celé shromáždění zastoupené všemi jmenovanými představiteli sboru. (4Mo 1:16; 10:2–4, 7, 8)

Pro všechny oblasti táborového života platily zákony obsažené v podrobném zákoníku. Pro ochranu zdraví a zachovávání čistoty v táboře platila různá zdravotní opatření. Malomocní, osoby postižené nějakou infekční nemocí nebo výtokem a ti, kdo se znečistili tím, že se dotkli mrtvého těla, byli z tábora vyloučeni, dokud nebyli prohlášeni za čisté. (4Mo 5:2, 3) Mrtví byli pohřbíváni mimo tábor. (3Mo 10:4, 5) Popel ze zápalných obětí a také mrtvá těla určitých obětních zvířat byly likvidovány mimo tábor. (3Mo 4:11, 12; 6:11; 8:17) Zločinci byli popravováni mimo tábor (3Mo 24:14; 4Mo 15:35, 36), a po dobu očišťování zůstávali mimo tábor i váleční zajatci a ti, kdo se vrátili z boje. (4Mo 31:19)

Přesun tohoto rozsáhlého tábora z jednoho místa na druhé (ve 4. Mojžíšově 33. kapitole je uvedeno 40 míst, kde Izraelité tábořili) byl také podivuhodným důkazem organizace. Pokud nad svatostánkem spočíval oblak, tábor zůstával na místě. Když se oblak zvedl, pohnul se i tábor. „Na Jehovovo nařízení zůstávali utábořeni a na Jehovovo nařízení vždy odtáhli.“ (4Mo 9:15–23) Tyto Jehovovy příkazy byly sdělovány celému táboru troubením na dvě tepané stříbrné trubky. (4Mo 10:2, 5, 6) Zvláštní kolísavé zatroubení znamenalo, že se tábor ruší. Poprvé se to stalo „ve druhém roce [1512 př. n. l.], ve druhém měsíci, dvacátý den“. Truhla Jehovovy smlouvy byla nesena v čele, za ní šel první trojkmenný oddíl, v jehož čele šel Juda a za ním Isachar a potom Zebulon. Za nimi šli Geršonovci a Merariovci a nesli určité části svatostánku. Potom šel trojkmenný oddíl vedený Rubenem a za ním Simeon a Gad. Po nich šli Kehatovci se svatyní a pak třetí trojkmenný oddíl Efrajima a za ním šel Manasse a Benjamín. Nakonec to byl zadní voj, kterým byl oddíl, v jehož čele šel Dan a za ním Ašer a Naftali. Postavení předního a zadního voje tedy zaujímaly dva nejpočetnější a nejsilnější oddíly. (4Mo 10:11–28)

„Odpochodovali tedy od Jehovovy hory na tři dny cesty . . . A Jehovův oblak byl . . . nad nimi.“ (4Mo 10:33, 34) Není uvedeno, jak dlouhá byla tato kolona pochodující pod vedením oblaku ani jak rychle se pohybovala či jakou vzdálenost urazila za den. Měli s sebou malé děti a stáda, takže pravděpodobně cestovali pomalu. Při tomto třídenním pochodu, při němž se tábořilo jen přechodně kvůli přenocování, nebyl pravděpodobně zřizován tábor, který by měl ustanovený půdorys a ve kterém by byl postaven svatostánek; šlo jen o zajištění jídla a spaní.

Vojenské tábory. Ve spojitosti s vedením války mívá výraz „tábor“ různý význam. Může například označovat hlavní stan nebo operační základnu, z níž vycházely přepadové skupiny; takové tábory byly například v Gilgalu a v Šilu. (Joz 4:19; 5:10; 9:6; 10:6, 15, 43; 18:9; Sd 21:12) Výraz „tábor“ někdy znamená vojsko jako takové, ne tedy jen místo, kde by si vojáci na noc postavili stany. (Joz 10:5; 11:4, 5) ‚Tábořit proti‘ nějakému městu znamenalo proti tomuto městu válčit, a výraz ‚postavit tábor‘ také znamenal připravovat se k válce. (Sd 9:50; 1Sa 11:1; 28:4; 2Kr 25:1)

Volba místa pro vojenský tábor závisela na několika činitelích. Vyvýšené, nesnadno přístupné místo poskytovalo přirozenou ochranu a nemuselo být tak silně střeženo jako místa v otevřeném, nechráněném prostoru. (1Sa 26:3) Z tábora musel být přístup k vodě. (2Kr 3:9) Jozue porazil federaci králů, kteří tábořili u meromských vod. (Joz 11:5) Gideonovo vojsko tábořilo u studny Charod (Sd 7:1) a jedna třetina Davidova vojska tábořila v říčním údolí Besor, dokud se jejich druhové nevrátili z vítězného boje. (1Sa 30:9, 10)

Ochranné ohrazení, jaké bylo například kolem Saulova tábora, mohlo být vytvořeno ze zavazadel či vozů a mohla je tvořit i zvířata. (1Sa 26:5, 7) Vojsko, které bylo vybaveno dvoukolými vozy, mohlo těmito vozy obklopit svůj tábor. Kolem tábořišť, která měla sloužit delší dobu, bývaly kopány ochranné příkopy a budovány valy z hlíny. V tábořišti se obvykle nebojovalo, kromě případů, kdy šlo o nečekané přepadení. (Joz 11:7) Obvykle se proto nebudovalo rozsáhlé polní opevnění ani pevné zděné ohrady.

Světské dějiny nám poskytují určitou představu o tom, jak v biblických dobách vypadaly vojenské tábory pohanských národů. Například egyptský tábor Ramesse II. byl ohrazen štíty. Asyrský opevněný tábor byl obvykle kruhový a opevněný zdmi a věžemi. V táborech Peršanů byly všechny stany obráceny k V a perská ležení byla chráněna příkopy a náspy. Řecké vojenské tábory byly také kruhové a velitelský stan byl umístěn uprostřed tábora. Když si budovalo tábor římské vojsko, byl kolem celého nového tábořiště kopán velký příkop.