Když vezmeme v úvahu věrnost, s jakou Abjatar snášel všechny těžkosti v Davidově družině v době, kdy byl David na útěku před Saulem, a v době Absalomovy vzpoury, a když vezmeme v úvahu, že se po čtyřicet let těšil z Davidovy důvěry, přízně a jeho přátelství, je překvapivé, že se Abjatar připojil k jinému Davidovu synovi, Adonijášovi, v pozdějším spiknutí proti trůnu. Toto spiknutí podporoval i Joab, velitel vojska, ale přesto se nezdařilo. Za krále byl určen Šalomoun a věrný kněz Cadok ho na Davidův pokyn pomazal. (1Kr 1:7, 32–40) Abjatarův syn Jonatan, který za Absalomovy vzpoury nosil jako běžec Davidovi zprávy, šel nyní oznámit Adonijášovi, že spiknutí nemělo úspěch. Král Šalomoun proti Abjatarovi nezakročil ihned, ale když se ukázalo, že spiknutí stále doutná, odsoudil Adonijáše a Joaba k smrti a kněze Abjatara vyhnal z Jeruzaléma. Řekl mu: „Jdi do Anatotu na svá pole! Zasluhuješ totiž smrt; ale neusmrtím tě tento den, protože jsi nosil truhlu Svrchovaného Pána Jehovy před mým otcem Davidem a protože jsi snášel trápení po všechen čas, kdy snášel trápení můj otec.“ (1Kr 2:26)

První kniha Královská 2:26 však říká, že Šalomoun poslal Abjatara na jeho pole v Anatotu. Anatot sice nebyl daleko od Gibeonu, ale Šalomounův příkaz naznačuje, že Abjatar byl zcela uvolněn z aktivní kněžské služby.