SVÁTEK NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ

Tento svátek začínal 15. nisanu, den po Pasachu, a trval sedm dní, tedy až do 21. nisanu. (Viz heslo PASACH.) Jméno svátku je odvozeno od nekvašených chlebů (heb. mac·cóthʹ), jediného druhu chleba, který se během sedmi dnů svátku směl jíst. Nekvašený chléb se zadělává vodou, ale bez kvasnic. Musí se připravit rychle, aby nedošlo ke kvašení.

První den Svátku nekvašených chlebů se konalo slavnostní shromáždění a byl to také sabat. Druhý den, 16. nisanu, byl knězi přinesen snop z prvního ovoce sklizně ječmene, což je první plodina, která se v Palestině sklízí. Před tímto svátkem se nesmělo jíst žádné nové obilí ani chléb nebo pražené zrní z nové sklizně. Kněz toto první ovoce symbolicky obětoval Jehovovi — snopem obilí pohupoval sem a tam, zatímco byl obětován zdravý beran v prvním roce věku jako zápalná oběť, a také obilná oběť zvlhčená olejem a tekutá oběť. (3Mo 23:6–14) To, že by se část zrní nebo mouky z něho měla spálit na oltáři, jak to kněží dělali později, nebylo předepsáno. Oběť prvního ovoce předkládal nejen národ jako celek, ale byla učiněna opatření i k tomu, aby oběti díkůvzdání mohly být během tohoto svátku předloženy každou rodinou a každým jednotlivcem, kteří měli v Izraeli majetek. (2Mo 23:19; 5Mo 26:1, 2; viz heslo PRVNÍ OVOCE.)

Význam. Jedení nekvašených chlebů v tomto období bylo v souladu s příkazy, které Mojžíš dostal od Jehovy a které jsou zapsány ve 2. Mojžíšově 12:14–20; patří k nim i přísné nařízení z 19. verše: „Sedm dnů se nesmí nacházet ve vašich domech žádný kvásek.“ Nekvašené chleby jsou v 5. Mojžíšově 16:3 označeny jako „chléb trápení“; každý rok měly Židům připomínat jejich spěšný odchod z egyptské země (kdy neměli čas nechat těsto zkvasit [2Mo 12:34]). Izraelité si tak připomínali utrpení a zajetí, z nichž byli osvobozeni, a měli, jak to řekl samotný Jehova, ‚pamatovat na den, kdy vyšli z egyptské země, po všechny dny svého života‘. To, že si uvědomovali svobodu, kterou právě mají, a to, že Jehovu uznávali jako svého Osvoboditele, sloužilo jako vhodný základ pro první ze tří velkých každoročních izraelských svátků. (5Mo 16:16)

Předexilní slavení svátku. Písmo obsahuje tři zprávy o slavení Svátku nekvašených chlebů po tom, co Izraelité vešli do Zaslíbené země, a před tím, než se dostali do vyhnanství v Babylóně. Ale skutečnost, že se o jiných oslavách svátku nemluví, neznamená, že se nekonaly. Přesněji řečeno, první zmíněná zpráva obsahuje všeobecnou zmínku o všech svátcích a o tom, jaká opatření k jejich zachovávání udělal Šalomoun. (2Pa 8:12, 13)

V dalších dvou případech šlo o mimořádné okolnosti. V jednom to byl návrat k zachovávání Svátku nekvašených chlebů potom, co určitou dobu nebyl slaven. K tomuto opětnému zavedení svátku došlo v prvním roce vlády věrného krále Ezekjáše. Je zajímavé, že tehdy nebylo na přípravu každoročního svátku, který začínal 15. nisanu, dost času, protože až do 16. nisanu probíhaly očišťování a oprava chrámu. Využilo se tedy opatření, které umožňoval Zákon, totiž slavit svátek během druhého měsíce. (2Pa 29:17; 30:13, 21, 22; 4Mo 9:10, 11) Byla to tak radostná událost a takové náboženské oživení, že se ukázalo, že sedm dní je příliš krátká doba; slavnost tedy byla o dalších sedm dnů prodloužena. (2Pa 30:23) Král Ezekjáš a jeho knížata přispěli štědře 2 000 býky a 17 000 ovcemi, aby mohlo být nasyceno to velké množství lidí, kteří se svátku účastnili.

Oslavou svátku bylo zahájeno velké tažení proti falešnému náboženství; v mnoha městech toto tažení proběhlo dříve, než se účastníci svátku vrátili do svých domovů. (2Pa 30:24; 31:1) Oslava Svátku nekvašených chlebů přinesla Jehovovo požehnání a také vedla k osvobození od uctívání démonů; je rovněž znamenitým příkladem toho, jaký dobrý vliv na Izraelity mělo zachovávání svátků.

Poslední zaznamenanou zprávou o předexilním slavení Svátku nekvašených chlebů je zpráva o jeho oslavě za vlády krále Josijáše; Josijáš tehdy odvážně vynaložil úsilí na to, aby bylo v Judě obnoveno čisté uctívání Jehovy. (2Pa 35:1–19)

Jsou to sice jediné oslavy svátku, o kterých se Písmo konkrétně zmiňuje, ale je jisté, že před dobou králů i věrní izraelští soudci a kněží dbali na to, aby byl svátek zachováván. David a Šalomoun později udělali rozsáhlá opatření pro to, aby kněží řádně vykonávali své služby, a další judští králové jistě dohlíželi na to, aby byly svátky pravidelně slaveny. Svátek nekvašených chlebů byl poměrně pravidelně slaven i v poexilních dobách.

Poexilní slavení svátku. Po svém propuštění z Babylóna a po návratu do Zaslíbené země Židé přestavěli chrám v Jeruzalémě; přestavba byla dokončena za silného povzbuzování ze strany Jehovových proroků Agea a Zecharjáše. (Ezr 5:1, 2) Znovu postavený Jehovův dům byl v roce 515 př. n. l. s velkým radováním a se všemi příslušnými oběťmi souvisejícími se Svátkem nekvašených chlebů zasvěcen. Zpráva v Ezrovi 6:22 říká: „A přikročili k tomu, aby sedm dní s radováním drželi svátek nekvašených chlebů.“

Kniha Malachiáš ukazuje, že za čas, přes počáteční horlivost pro obnovu pravého uctívání, která panovala po návratu vyhnanců z Babylóna, začali být kněží lhostejní, pyšní a samospravedliví. Chrámové služby se staly výsměchem, i když se svátky formálně zachovávaly. (Mal 1:6–8, 12–14; 2:1–3; 3:8–10) Ježíš zjistil, že znalci Zákona a farizeové puntičkářsky dodržují nejmenší jednotlivosti Zákona a také tradice, které k němu přidali. Horlivě zachovávali svátky, mezi nimi i Svátek nekvašených chlebů, ale Ježíš je odsoudil, protože kvůli svému pokrytectví ztratili ze zřetele pravý význam těchto vynikajících opatření, která Jehova udělal pro jejich dobro. (Mt 15:1–9; 23:23, 24; Lk 19:45, 46)

Prorocký význam. Ježíš Kristus vysvětlil symbolický význam kvasu, když podle slov u Matouše 16:6, 11, 12 své učedníky varoval: „Mějte oči stále otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ Když jeho učedníci mezi sebou nesprávně uvažovali, co to znamená, Ježíš jasně řekl: „‚Jak to, že nerozeznáváte, že jsem s vámi nemluvil o chlebech? Mějte se však na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.‘ Potom pochopili, že řekl, aby se měli na pozoru . . . před učením farizeů a saduceů.“ Také Lukáš píše, že Ježíš při jiné příležitosti výslovně řekl: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví.“ (Lk 12:1)

Podobný význam připsal kvasu v souvislosti se Svátkem nekvašených chlebů apoštol Pavel, když popisoval, jak by křesťané měli jednat. V 1. Korinťanům 5:6–8 dává svým křesťanským bratrům tuto radu: „Nevíte, že trochu kvasu zkvasí celé těsto? Odkliďte starý kvas, abyste byli novým těstem, podle toho, jak jste zbaveni kvašení. Vždyť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován. Dodržujme tedy svátek ne se starým kvasem ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“

Dne 16. nisanu, druhý den Svátku nekvašených chlebů, pohupoval velekněz prvním ovocem sklizně ječmene, což byly první plodiny v daném roce neboli první z prvního ovoce země. (3Mo 23:10, 11) Je tedy významné, že právě v tento den, 16. nisanu roku 33 n. l., byl vzkříšen Ježíš Kristus. Apoštol Pavel porovnává Krista s ostatními vzkříšenými a říká: „Kristus však byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti. . . . Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ Kristus je také označen jako ‚prvorozený mezi mnoha bratry‘. (1Ko 15:20–23; Ří 8:29)