Jobova ryzost — Proč je tak pozoruhodná?

„Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ — JOB 27:5.

1. Kdo byl Job a jak víme, že byl skutečnou osobou?

JOB byl vynikajícím mužem v dějinách. Nejenže měl velký hmotný majetek, ale vážili si ho jako soucitného soudce a předáka. Bible říká, ze „se stal největším ze všech Orientálců“. (Job 1:3; 29:12–25) Spolu s Noemem a Danielem je označen jako velmi spravedlivý muž. (Ezek. 14:14, 20) Bible také představuje Joba jako příklad k následování pro křesťany a tím ukazuje, že byl skutečnou historickou osobou. — Jak. 5:11.

2. Jak můžeme určit, kdy Job podstoupil zkoušky od satana?

² Job žil v zemi Uc, nynější Arábii. Přestože nebyl Izraelita, uctíval Jehovu. Na to právě Jehova upozornil satana. Boží prohlášení, že „na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý“, zjevuje, že v oné době nežil žádný jiný vynikající Boží služebník. (Job 1:8) Jobovy zkoušky způsobené satanem musely tedy nastat v době, kdy jeho vzdálení bratranci Izraelité byli v egyptském otroctví — v letech po smrti význačného zachovatele ryzosti Josefa, čili po roce 1657 př. n. l. a dříve než Mojžíš nastoupil svou dráhu ryzosti.

3. Kdo napsal knihu Job a proč k tomu mohl získat potřebné informace?

³ Knihu zřejmě napsal Mojžíš. O Jobových zkouškách se mohl dozvědět, když byl roku 1553 př. n. l. nucen opustit Egypt a usídlil se v Midianu, nedaleko země Uc. (2. Mojž. 2:15–25; Sk. 7:23–30) Job v té době dožíval přidaných 140 let života, jimiž mu Jehova požehnal. (Job 42:16) Později, když se ke konci svého putování pustinou Izraelité přiblížili k zemi Uc, mohl se Mojžíš doslechnout o posledních letech Jobova života a o jeho smrti.

Jobovo omezené poznání

4. a) Odkud zřejmě pocházelo Jobovo poznání o Jehovovi a proč byl nepochybně ve styku s Abrahamovými a Izákovými potomky? b) Jak se stal Job mužem vynikající ryzosti?

⁴ Když byl Job zkoušen, jeho poznání Boha a jeho předsevzetí bylo omezené, protože ještě nebyla zaznamenána žádná část Bible. Job však jistě něco věděl o tom, jak Jehova jednal s Abrahamem, Izákem, Jákobem a Josefem. Job byl zřejmě potomkem Abrahamova bratra Nachora přes Nachorova prvorozeného Uce. Navíc, Ucovým bratrem byl Betuel, otec Izákovy manželky Rebeky a pradědeček Josefa. (1. Mojž. 22:20–23) Job si nepochybně cenil veškerého poznání, které měl o Jehovových stycích s Abrahamem a jeho potomky, a úzkostlivě se snažil líbit se Jehovovi. Tak se stal Job mužem vynikající ryzosti, mužem bezúhonným a zcela oddaným Jehovovi.

5. Co zejména činí Jobovu ryzost tak vynikající?

⁵ Nedlouho po Josefově smrti v Egyptě se Jobova ryzost stala v neviditelných nebesích předmětem sporu mezi Jehovou Bohem a satanem. Avšak Job nic nevěděl o této rozepři, která se soustředila okolo jeho ryzosti. A právě to, že nevěděl, proč trpí, činí Jobovu ryzost tak pozoruhodnou. Avšak Jehova nechal Mojžíše zaznamenat podrobnosti sporu o Jobovu ryzost k užitku všech pozdějších Božích služebníků.

Sporná otázka Jobovy ryzosti

6. a) Jak zjevilo shromáždění v nebi, že mezi Bohem a satanem existuje sporná otázka? b) Kdy tato sporná otázka vznikla a co zahrnovala?

⁶ Kniha Job odkrývá závoj neviditelnosti a zprostředkuje nám pohled na shromáždění andělů, kteří se sešli před Jehovou Bohem. Tam Jehova připomíná satanovi, jenž je také přítomen, že „na zemi není nikdo jako [Job], muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného“. (Job 1:8) Zjevně existuje sporná otázka, která se dotýká i Jobovy ryzosti. Není však nová. Tato sporná otázka byla nepřímo vyřčena, když satan odvrátil Adama a Evu od Boha a ve skutečnosti řekl: ‚Jen mi dej možnost, a já dokážu odvrátit kohokoli od služby tobě.‘ — 1. Mojž. 3:1–6.

7. Jak musel satan vysvětlit Jobovu ryzost a jakou výzvu přednesl Bohu?

⁷ Nyní musí satan před tímto shromážděním nějak vysvětlit Jobovu ryzost. „Bojí se Job Boha zbytečně?“ ptá se. „Nepostavil jsi ty sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co kolem má? . . . Ale napřáhni prosím pro změnu ruku,“ vyzývá satan, „a dotkni se všeho, co má, a uvidíš, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ — Job 1:9–11.

8. a) Jak reagoval Bůh na satanovu výzvu? b) Jaké strašné rány uštědřil satan Jobovi?

⁸ Jehova přijímá satanovu výzvu. Plně důvěřuje Jobově ryzosti a odpovídá satanovi: „Pohleď, všechno, co má, je ve tvé ruce. Jen proti němu samotnému nenapřahuj ruku!“ (Job 1:12) Satan rychle stíhá Joba ranami. Sabejští nájezdníci odvlékají 1 000 Jobových volů a 500 oslic a pobíjejí všechny jejich ošetřovatele až na jednoho. Potom posílá satan oheň z nebe, aby strávil 7 000 Jobových ovcí i s jejich ošetřovateli, a ušetří jen jednoho. Pak satan způsobí, že tři tlupy Kaldejců odvlekou 3000 Jobových velbloudů a zabijí všechny jejich ošetřovatele s výjimkou jednoho. Nakonec pošle satan silný vítr, který udeří do domu, kde hoduje deset Jobových dětí, a ony všechny zahynou. Ti, kteří pohromy přežili, pak rychle za sebou přinášejí Jobovy strašlivé zprávy. — Job 1:13–19.

9. Zejména proč byla Jobova neštěstí těžko snesitelná? Jak na ně přesto reagoval?

⁹ Jaké neštěstí! I kdyby Job chápal, co je způsobilo, nesl by je těžko. Ale on nechápe. Neví, že se kolem něho soustředil spor v nebi a že Jehova ho používá, aby dokázal, že existují osoby, které budou lpět na své ryzosti navzdory všemu nespravedlivému utrpení, které jim satan může způsobit. Přesto, stižen zármutkem, a dokonce v domnění, že Bůh je nějak odpovědný za jeho ztráty, Job volá: „Jehova dal a Jehova vzal. Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ — Job 1:20–22.

10. a) Jaký další ústupek ohledně Joba žádal satan a proč mu byl Jehova ochoten vyhovět? b) Co způsobil zubožený stav, do něhož byl Job přiveden?

¹⁰ Jaké pokoření je to pro satana, když mu Jehova na dalším shromáždění andělů připomene ohledně Joba: „Ještě pořád se drží své ryzosti.“ Ale satan se nevzdává. Nyní se holedbá, že Job prokleje Boha do obličeje, dostane-li on, satan, příležitost zasáhnout Jobovo tělo. Jehova důvěřuje Jobově ryzosti natolik, že dává satanovi svolení, a pouze ho varuje, aby Joba nepřipravil o život. Satan tedy ‚stihne Joba zhoubným vředem od chodidla nohy až po temeno hlavy‘. (Job 2:1–8) Job se dostává do stavu tak odpuzujícího zubožení, že před ním příbuzní a přátelé utíkají a bývalí známí se mu posmívají. — Job 12:4; 17:6; 19:13–19; 30:1, 10–12.

11. Jakou další ránu musel Job nést a proč byla jeho ryzost tak pozoruhodná tváří v tvář všem jeho těžkostem?

¹¹ Pak ještě jedna rána: Víra Jobovy manželky slábne. Říká mu: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ Ale on odpovídá: „Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ Jak říká zpráva, ‚v tom všem Job nehřeší svými ústy‘. (Job 2:9, 10) A když si připomeneš, že důvod jeho utrpení je mu utajen, je jeho ryzost opravdu pozoruhodná!

Jiný způsob útoku

12. a) Kdo byli muži, kteří přišli Joba utěšovat? b) Jak použil satan tyto muže, aby Joba ještě dále zkoušel?

¹² Ale satan neskončil. Povolává tři muže, údajně moudré, kteří Joba buď osobně znali, nebo slyšeli o jeho pověsti, že je „největším ze všech Orientálců“. Zřejmě jsou o dost starší než Job. (Job 1:3; 15:10; 32:6) Dva z nich jsou vzdálení příbuzní. Temanita Elifaz je Abrahamovým potomkem skrze Esauova vnuka Temana a Šuchita Bildad je potomkem Abrahamova syna Šuacha. (Job 2:11; 1. Mojž. 36:15; 25:2) Cofarův původ je nejistý. Ti tři přicházejí naoko Joba utěšit, ale ve skutečnosti je satan používá ve snaze podlomit Jobovu ryzost. Stejně, jako političtí vyšetřovatelé vydávající se za přátele podrývají loajalitu vězňů a obracejí je proti jejich vlastní vládě, doufal satan, že jeho „utěšitelé“ obrátí Joba proti jeho Bohu. — Job 16:2, 3.

13. a) Co učinili Jobovi návštěvníci po svém příchodu? b) Kdy začala rozmluva a jak se vyvinula?

¹³ Když přijdou, stráví tři návštěvníci sedm dní a sedm nocí mlčenlivým pozorováním Jobovy mučivé bolesti a krajního ponížení. (Job 2:12, 13) Nakonec se Elifaz, zřejmě nejstarší, ujímá slova a udává tón i obecný námět hovoru, z něhož se vyvine debata ve třech kolech. Elifazova řeč, stejně jako řeči jeho společníků, jež následují, se skládají převážně z obžalob. Po řeči každého z žalobců odpovídá Job a vyvrací jejich argumenty. Cofar se třetího kola debaty neúčastní, zřejmě soudí, že už nemá co dodat. Cofar tedy pronáší jen dvě řeči, kdežto Elifaz a Bildad po třech.

14. Jaké argumenty používali ti tři proti Jobovi a jak použil satan podobnou taktiku vůči Ježíšovi?

¹⁴ Elifazovy řeči jsou delší a jeho jazyk je poněkud mírnější. Bildadova řeč je kousavější a Cofarova ještě víc. Jejich argumenty jsou zchytrale vypracovány tak, aby splnily satanův záměr zlomit Jobovu ryzost. Často pronášejí pravdivá fakta, ale souvislosti a uplatnění jsou nesprávné. Stejnou taktiku použil satan proti Ježíšovi. Citoval text Písma, který říká, že Boží anděl by ochránil Božího služebníka před úhonou, a vyzval Ježíše, aby prokázal, že je Božím synem, tím, že se vrhne dolů s chrámu. (Mat. 4:5–7; Žalm 91:11, 12) Job čelil takovému satanskému rozumování po delší dobu.

15. Co bylo podle Elifaza zdrojem Jobových těžkostí?

¹⁵ Elifaz ve své úvodní řeči dokazuje, že Jobovy těžkosti jsou Boží odplatou za jeho hříchy. „Který nevinný kdy zahynul?“ táže se. „Podle toho, co jsem viděl, ti, kteří vymýšlejí to, co ubližuje, a ti, kteří zasévají těžkosti, sklidí to sami.“ (Job 4:7, 8) Pak Elifaz pokračuje tím, že Bůh nedůvěřuje svým služebníkům. „Svým sluhům on vůbec nevěří,“ říká Elifaz, „a své [anděly] obviňuje z nedostatečnosti. Oč více pak ty, kteří bydlí v hliněných domech.“ — Job 4:18, 19.

16. Jak pokračoval v Elifazově útoku Bildad a jaké nesprávné znázornění použil?

¹⁶ Ve slovním útoku pokračuje Bildad. „Jestliže jsi ryzí a přímý,“ říká, „tak by se [Bůh] pro tebe nyní probudil a jistě by obnovil tvé spravedlivé místo pobývání.“ Bildad poznamenává, že papyrus a rákos bez vody usychají a hynou, a činí pravdivý závěr, že totéž se stane všem, „kteří zapomínají na Boha“. Ale jak se mýlí, když toto znázornění uplatňuje na Joba a dodává: „Pomine naděje odpadlíka.“ — Job 8:6, 11–13.

17. Jaké důrazné poznámky připojil Cofar?

¹⁷ Cofarovy poznámky jsou ještě důraznější. ‚Kdyby jen Bůh promluvil a pověděl ti, co si myslí,‘ říká vlastně. ‚Bůh ví, co jsi udělal. Trestá tě mnohem méně, než zasloužíš. Zbav se svých hříchů a opusť všechnu svou špatnost, a pak budeš mít bezpečí a mnoho přátel.‘ — Job 11:4–6, 14–20.

18. Jak pokračovali ti tři v útoku na Joba ve druhém kole debaty?

¹⁸ Ve druhém kole debaty Elifaz pokračuje v útoku na Jobovu ryzost. ‚Vždyť Bůh nedůvěřuje ani svým andělům, oč méně někomu, jako jsi ty! Ničema má vždycky těžkosti.‘ (Job 15:14–16, 20) Bildad, rozhněvaný tím, že Job vytrvale vzdoruje jejich argumentům, vlastně říká: ‚Tvé světlo bude uhašeno. Vymře veškerá památka na to, že jsi byl. To se děje těm, kteří zapomínají na Boha.‘ (Job 18:5, 12, 13, 17–21) Cofar se s narážkou na Jobův někdejší blahobyt táže: ‚Nevíš snad, že radostné volání ničemných je krátké a radování odpadlíka je na okamžik? Nebe odkrývá provinění ničemných.‘ — Job 20:4, 5, 26–29.

19. a) Jakou hodnotu má podle Elifaza lidská ryzost pro Boha? b) Jak dokončil Bildad slovní útok na Joba?

¹⁹ Elifaz otvírá třetí kolo otázkou: ‚Může mít jakýkoli člověk hodnotu pro Boha? I kdybys byl bezúhonný, měl by z toho Bůh prospěch? Vrať se k Bohu,‘ říká, ‚a urovnej své záležitosti. Pak budeš obnoven.‘ (Job 22:2, 3, 21–23) Bildad dokončuje slovní útok. ‚Kdo na zemi se může chlubit, že je čistý?‘ ptá se. ‚Bůh je tak slavný, že i měsíc a hvězdy jsou pro něho méně než nic. Oč méně je člověk, který je před jeho zrakem pouhý červ!‘ — Job 25:2–6.

Jobova obrana a náprava

20. a) Jak odpověděl Job na tvrzení, že utrpení je Božím trestem za hříchy? b) K čemu byl Job odhodlán a jak víme, že Bohu skutečně záleželo na jeho ryzosti?

²⁰ Přes své strašné utrpení nepodléhá Job nikdy ani na okamžik klamným argumentům svých mučitelů. Jestliže je utrpení trestem od Boha za hříchy, ptá se: „Proč jen ničemní zůstávají na živu, zestárli a stali se též nadřazenými jměním?“ (Job 21:7–13) A na rozdíl od toho, co říkají Jobovi žalobci, váží si Jehova opravdu těch, kteří zachovávají ryzost a tím dávají odpověď na satanovo popichování, že dokáže kohokoli odvrátit od služby Bohu. (Přísl. 27:11; Žalm 41:12, 41:13, „KB“) Job důvěřuje ve svou ryzost a volá: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Ne, neudělal nic, čím by si zasloužil to, co ho postihlo.

21. Co řekl Elihu Jobovým falešným utěšitelům a jaké potřebné napomenutí dal Jobovi?

²¹ Každé slovo této dlouhé debaty pozorně vnímá mladík Elihu. Nyní promlouvá a říká Jobovým falešným utěšitelům, že ničím, co řekli, neprokázali, že Job je hříšník. (Job 32:11, 12) Potom se Elihu obrací k Jobovi a říká: „Zvuk tvých slov jsem slyšel stále: ‚Jsem čistý, bez přestupku; čistý jsem a nemám provinění. Pohleďte, nachází si příležitosti k odporu vůči mně, pokládá mě za svého nepřítele.‘. . . v tom jsi nebyl v právu.“ (Job 33:8–13; 6:29; 13:24, 27; 19:6–8) Ano, Job projevil příliš velkou starost o ospravedlnění vlastní ryzosti. Přesto přitom nikdy neodsoudil Boha ani neztratil důvěru, že Bůh učiní, co je správné.

22. a) Jak odpověděl Job, když vyslechl Jehovu? b) Co žádal Bůh od Jobových falešných žalobců a jaký byl konečný výsledek pro Joba?

²² Když Elihu dokončuje svou řeč, přichází bouře a sám Jehova promlouvá z vichřice: „Kdože to zatemňuje radu slovy bez poznání? Přepaž si bedra . . . Dovol, abych se tě tázal, a ty mě informuj.“ Po vyslechnutí Jehovy uznává Job, že mluvil zbrkle, bez plného poznání, a činí pokání „v prachu a popeli“. Pak Jehova veřejné odsuzuje Elifaza a jeho dva společníky a poučuje Joba, aby se za ně přimluvil. Poté se Job uzdravuje a je mu požehnáno sedmi syny a třemi krásnými dcerami a dvojnásobkem hospodářských zvířat, než měl předtím. Job žije ještě 140 let a umírá „starý a spokojený se dny“. — Job 38:1–4; 42:1–17.

23. Jak by měla Jobova ryzost působit na nás?

²³ Job byl vpravdě pozoruhodným mužem ryzosti! Nemohl vědět, že se stal terčem satanovy ničemné výzvy. To ještě více zdůrazňuje jeho ryzost, i v domněnce, že všechno jeho utrpení pochází od Boha, nezapřel Boha ani ho neproklel. Jaké poučení je to pro nás, kteří známe zdroj zkoušek své ryzosti! Jistě by nás měl Jobův příklad pohnout, abychom postupovali kupředu v Jehovově díle bez ohledu na to, co na nás může uvalit Boží protivník.

Jobova ryzost — Kdo ji může napodobit?

„Zváží mě na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ — JOB 31:6.

1. Proč je dobré uvažovat o Jobově příkladu a jaké jsou položeny otázky?

JOB důvěřoval ve svou ryzost, a tak si přál, aby jej Bůh zkoumal. Jeho příklad může být pro nás dnes velkým povzbuzením, zejména když se satan ďábel zoufale snaží zlomit ryzost všech, kteří slouží Bohu. (1. Petra 5:8) Učedník Jakub to rozpoznal a řekl: „Vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky“, jmenovitě Joba. (Jak. 5:10, 11) Ale kdo může napodobit Jobovu ryzost? Můžeme to být my? V čem nám dal Job příklad, jak zachovávat ryzost?

2. a) Co znamená jméno Job? b) Čeho bylo dosaženo tím, že Job zachoval ryzost?

² Jméno Job znamená „předmět nepřátelství“, a tím se Job rozhodně stal. Ale když Jehova vyhověl satanově žádosti a odstranil od Joba ochranný plot, nic, co mohl satan udělat, nedokázalo zlomit Jobovu ryzost vůči Bohu. (Job 1:1–2:10) Job tím poskytl odpověď na satanovo popichování, že může kohokoli odvrátit od služby Bohu. (Přísl. 27:11) Tím, že zachoval ryzost, prohlásil vlastně Job celému vesmíru: ‚Satane, jsi opovrženíhodný lhář, protože Jehova je můj Bůh a já mu zachovám ryzost, ať se děje, co se děje!‘ — Job 27:5.

Ti, kteří jsou jako Job

3. Kdo byl chráněn v nebi? Jaké otázky byly ohledně něho položeny?

³ Všimněme si, že sporná otázka mezi Jehovou a satanem byla univerzální, týkala se i duchovní říše. Tam, v nebi, obklopeno Jehovovou ochrannou péčí, bylo zaslíbené „semeno“, jehož prostřednictvím Bůh hodlal uskutečnit svá velkolepá předsevzetí. (1. Mojž. 3:15) Ale až bude zbaveno ‚ochranného plotu‘, bude skutečně napodobovat Jobovu ryzost? Podaří se mu dokázat, že dokonalý člověk, jako byl Adam, může zachovat dokonalou ryzost vůči Bohu? (1. Kor. 15:45) Satan činil přípravy na to, že toto „semeno“ podrobí nejtvrdší zkoušce, jakmile se objeví na zemi.

4. a) Kdo se stal hlavním předmětem satanova nepřátelství? Jak víme, že mu Bůh odňal svou ochrannou péči? b) Co opatřil Ježíš pro Jehovu?

⁴ „Semenem“ vyslaným z nebe se prokázal být Ježíš Kristus. Tak se stal středem satanovy pozornosti, ano hlavním předmětem satanova nepřátelství. O tom, že Jehova odstranil svůj plot ochranné péče, svědčil Kristův výkřik na mučednickém kůlu: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Mat. 27:46; Žalm 22:1, 22:2, „KB“) Přestože Ježíš pronikavě cítil, že mu Bůh odňal svou ochranu, nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného, stejně jako Job. (Job 1:22) Napodobil Joba, zachoval dokonalou ryzost Bohu a tím prokázal, že ‚na zemi nebyl nikdo jako on‘. (Job 1:8) Tak má Jehova v samotném Ježíšovi úplnou a věčnou odpověď na satanovo falešné obvinění, že Bůh nemůže postavit na zem člověka, který mu zůstane věrný v nejtěžší zkoušce.

5. a) Co stále dělá satan? b) Co dělal satan, když byl odstraněn z nebe?

⁵ A přece se satan dožaduje ještě další odpovědi a stále obviňuje Ježíšovy duchovní bratry, kteří spolu s Ježíšem tvoří „semeno“ Boží organizace podobné ženě. Když Bible popisuje zřízení království v nebi, říká o satanovi: „Byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem!“ Satan však nejen obviňuje, ale vede také nepřátelský útok! Bible vysvětluje, že po vypuzení z nebe „drak [satan] se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. — Zjev. 12:7–12, 17.

6. a) Kdo je dnes v čele kazatelského díla a kdo se k nim připojil? b) Co se jim všem pokouší satan dělat?

⁶ „Zbývající z [ženina] semene“ jsou Jehovovi pomazaní svědkové, kteří ještě dnes zůstali na zemi. Jsou v čele „díla vydávání svědectví pro Ježíše“, veřejně oznamují po celém světě, že on je nyní dosazen na trůn jako král a brzy skoncuje s tímto nespravedlivým systémem. (Mat. 24:14; Dan. 2:44) Ale zdaleka nejsou sami! Nyní se k nim připojil obrovský zástup více než tří miliónů lidí a vytvořila se sjednocená světaširá organizace zachovávající ryzost. Ti všichni, kteří zachovávají ryzost, se také stali předmětem satanova nepřátelského pronásledování a jejich nebeský Otec Jehova má zalíbení v jejich ryzosti. — 2. Tim. 3:12; Přísl. 27:11.

7. Proč můžeme s důvěrou čelit satanovým útokům?

⁷ Je to jistě velice vážné uvědomit si, že stejně, jako na Joba se satanova zlobná pozornost soustřeďuje i na nás, kteří se snažíme zachovat ryzost Bohu. Ale nemusíme být rozrušeni. Proč? Protože „Jehova je plný něžné náklonnosti a milosrdný“ a „ani tě neopustí ani tě úplně nezanechá“. (Jak. 5:11; 5. Mojž. 31:6) Ano, Jehova nás podpoří. „Pro ty, kteří chodí v ryzosti, je štítem,“ říká Bible. (Přísl. 2:7) To ovšem neznamená, že Jehova nás nenechá vyzkoušet. Udělá to, jako to udělal s Jobem. „Ale Bůh je věrný,“ poznamenal apoštol Pavel, „a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ — 1. Kor. 10:13.

Když jsme ve zkoušce

8. Jak můžeme dnes těžit z Jobova příkladu?

⁸ Jobův příklad nám může prospět, zejména když čelíme tvrdým zkouškám. Job trpěl tolik, že si přál zemřít a být ukryt v šeolu, společném hrobě lidstva. (Job 14:13) I dnes se někteří lidé cítili podobně a později prohlásili, že se ztotožňovali s Jobem v jeho velikém utrpení. Možná, že ses i ty někdy cítil podobně. Četba o Jobově utrpení může vskutku působit, jako by nám dával povzbuzení přítel, který prošel ještě tvrdší zkouškou než my. Když víme, že někdo jiný vytrval a chápe nás, jistě nám to pomáhá vydržet.

9. Jaký prospěch máme z toho, že jiní zachovávají ryzost?

⁹ Jehova zná naše potřeby, a proto dal zaznamenat knihu o Jobovi, aby nám pomohl zachovat ryzost, jako ji zachoval Job. (Řím. 15:4; Jak. 5:10, 11) Bůh ví, že tak, jako jedna část těla závisí na druhé, stejně se navzájem potřebují jeho věrní služebníci. (1. Kor. 12:20, 26) Vzpomeň si na nedávné sjezdy „Lidu, který zachovává ryzost“, jichž se zúčastnily milióny čtenářů tohoto časopisu. Kdo tam byl, bude si pamatovat, jak příjemné bylo trávit čas ve společnosti tolika lidí, jejichž základním cílem v životě je zachovat ryzost Bohu. Jakým povzbuzením k zachovávání ryzosti bylo pro přítomné vědomí, že tisíce osob shromážděných kolem nich také zachovává v zaměstnání, ve škole nebo ve své obci ryzost v obtížných zkouškách! — 1. Petra 5:9.

10. a) Jak by mohl člověk ztratit správný pohled na věci? b) Jaké otázky si začal klást Job?

¹⁰ Přesto si možná vždy neudržíme správný pohled na věci, jako se to nepodařilo Jobovi. Ten, kdo velmi trpí a je sklíčen na mysli, si může myslet nebo říkat: ‚Proč mi to Bůh dělá? Proč dopouští, aby se tohle stalo?‘ Může dokonce dospět až k otázce: ‚K čemu mi je, abych sloužil Bohu?‘ Job si neuvědomoval, odkud pramení jeho utrpení, a proto se ptal, zda je nyní prospěšné být spravedlivý, když se zdá, že dobří trpí stejně, ne-li víc než špatní. (Job 9:22) Elihu Jobovi vyčetl, že řekl: „Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?“ (Job 35:3, „EP“) Ale my si nemůžeme dovolit tolik se pohroužit do svých těžkostí, že bychom ztratili správný pohled na věci a ptali se, jakou hodnotu má služba Bohu.

11. Jaké znamenité napomenutí dal Elihu Jobovi?

¹¹ Elihu poskytl Jobovi potřebné napomenutí a postavil věci do správného světla tím, že poukázal, jak vysoko nad Jobem stojí Jehova. (Job 35:4, 5) Ukázal, že bychom nikdy, děj se co děj, neměli dojít k závěru, ze Bůh o nás nedbá, a neměli bychom dovozovat, že mu můžeme udělat něco na zlost pro to, co pokládáme z jeho strany za křivdu. „Jestliže opravdu zhřešíš, zeptal se Elihu Joba, co proti němu svedeš? A jestliže opravdu přibude tvých vzbouření, co mu uděláš?“ (Job 35:6) Ano, jestliže Bohu na zlost chceš opustit jeho cesty nebo jeho službu, ublížíš jedině sobě, ne jemu.

12. Jak se dotýká Boha naše zachovávání ryzosti?

¹² Na druhé straně ukázal Elihu, že Jehova nemá osobní prospěch z toho, jednáme-li správně. Bůh má samozřejmě radost, když zachováváme ryzost, ale zároveň není nijak závislý na našem uctívání, jak vyplývá z toho, nač se Elihu ptal Joba: „Jestliže jsi skutečně v právu, co mu dáváš, nebo co přijímá z tvé ruky?“ (Job 35:7) Bůh nám dal život, a díky tomu dýcháme a pohybujeme se a existujeme. Patří mu všechno! (Sk. 17:25; 1. Par. 29:14) Naše ničemnost nebo spravedlnost nemůže Boha osobně postihnout. — Job 35:8.

Když jsme napomínáni

13. a) Jak reagoval Job na napomenutí? b) Jaký problém máme všichni, i vynikající křesťané jako Petr?

¹³ Jak reagoval Job na napomenutí, nejprve od Elihua a potom od samotného Jehovy? Přijal je, činil pokání „v prachu a popeli“. (Job 42:6) Ano, Job se pokořil, uznal svůj omyl. A neobdivujeme snad takovou pokoru? Ale co my? Přestože snad statečně zachováváme ryzost jako Job, všichni jsme náchylní k chybám a všelijakým ztrátám rovnováhy. (Jak. 3:2; Gal. 2:11–14) Co uděláme, když jsme upozorněni na svou chybu nebo nedokonalost, třeba i někým mladším, jako byl Elihu? — Job 32:4.

14. a) K čemu je člověk běžně náchylný, když je napomínán? b) Co může přispět k omylům nebo nesprávným úsudkům a proč je často tak důležité uznat chyby?

¹⁴ Není vždy snadné přijmout napomenutí. (Žid. 12:11; Přísl. 3:11, 12) Máme sklon ospravedlňovat se. Snad jsme jako Job vědomě neřekli ani neudělali nic nesprávného. Naše pohnutka mohla být dobrá. Ale možná, že jsme promluvili bez plného poznání a s nedostatkem porozumění nebo citlivosti. Možná, že naše poznámka zrcadlila rasovou nebo národnostní nadřazenost nebo biblicky nepodloženou tvrdost v nějaké záležitosti. Snad jsme upozorněni, že to, co jsme řekli, zrcadlí spíš naše osobní smýšlení a ublížilo to jiným do té míry, že je ohroženo jejich duchovní smýšlení. Když jsme napomenuti, uznáme jako Job, že jsme ‚hovořili a nerozuměli‘ a ‚odvoláváme‘? — Job 42:3, 6.

Důvěřovat v boha, ne v bohatství

15. Jak víme, že Job nespoléhal na své bohatství?

¹⁵ Bildad se otázal, v co Job důvěřuje, a naznačil, že Job zapomněl na Boha a vložil důvěru v cosi jiného. (Job 8:13, 14) Ale přestože Job míval velké hmotné požehnání, nevkládal důvěru ve věci. Jeho ryzostí nijak neotřáslo, když ztratil všechen svůj majetek. (Job 1:21) Ve své závěrečné obhajobě řekl Job: „Jestliže jsem se spolehl na zlato, nebo jsem řekl zlatu: ‚Ty jsi má důvěra!‘, jestliže jsem se radovával, protože mého majetku bylo mnoho a protože má ruka našla hodně věcí . . . i to by bylo provinění hodné pozornosti soudců, vždyť bych byl zapřel pravého Boha nahoře.“ — Job 31:24–28.

16. a) Jak bychom se měli zkoumat? b) Jaké sliby dává Bůh těm, kteří v něho důvěřují?

¹⁶ A co my? V co vkládáme svou důvěru — v Jehovu, nebo v hmotný majetek? Kdybychom byli zváženi na přesných vahách, jako si přál Job, poznal by Bůh naši ryzost v této věci? Je skutečně naším hlavním životním zájmem, abychom tím, že zachováme ryzost, opatřili Jehovovi odpověď na satanovo popichování? Nebo nás zajímá zejména to, jak uspokojit své touhy po požitcích a po majetku? Jak znamenité je, můžeme-li být jako Job a můžeme-li rozradostnit Jehovovo srdce tím, že důvěřujeme v Boha a nepřipisujeme nepatřičnou důležitost ani sobě, ani hmotným věcem, které se dají získat! Jestliže důvěřujeme v Jehovu a klademe jeho zájmy na první místo, slibuje, že nás nikdy neopustí ani nezanechá. — Mat. 6:31–33; Žid. 13:5, 6.

Sexuální mravnost

17. Jaké nařčení vyslovili Jobovi „utěšitelé“, ale co řekl o svém mravním chování Job?

¹⁷ Joba jeho falešní utěšitelé přímo neobvinili ze sexuálního prohřešku, ale nejednou naznačili, že se provinil nějakou tajnou chybou, za kterou ho Bůh trestá. Jako zámožný člověk, ano jako „největší ze všech Orientálců“, měl Job jistě příležitosti k mimomanželskému sexu. (Job 1:3; 24:15) Jiní Boží služebníci před ním i po něm podlehli sexuálnímu pokušení. (1. Mojž. 38:15–23; 2. Sam. 11:1–5) Job se však bránil jakýmkoli nařčením z takového provinění a prohlásil: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima. Jak bych tedy mohl projevit pozornost panně? Jestliže bylo mé srdce zlákáno k nějaké ženě a číhal jsem přímo u vstupní cesty svého druha, . . . to by bylo volné chování a to by bylo provinění hodné pozornosti soudců.“ — Job 31:1, 9, 11.

18. Proč je tak těžké zachovávat sexuální mravnost, ale proč budeme šťastní, když ji zachováme?

¹⁸ Snad ničím jiným se satanovi tolik nedařilo podrývat ryzost Božích služebníků jako tím, že je naváděl k smilstvu. (4. Mojž., 25. kap.) Dokážeš napodobovat Jobovu ryzost a odolávat všem svodům k sexuálnímu prohřešku? Je to vskutku problém, a to zejména v tomto světě šílícím po sexu, kde tak převládá nemravnost. Ale pomysli, jak znamenité bude, když budeš při účtování schopen s důvěrou říci jako Job: „Bůh pozná mou ryzost!“ — Job 31:6.

Co nám může pomoci?

19. Co je nezbytnou pomocí k zachování ryzosti?

¹⁹ Není snadné napodobovat Jobovu ryzost, protože satan se dnes stejně usilovně snaží zlomit naši ryzost, jako se snažil zlomit ryzost Jobovu. Proto je nezbytné obléknout si úplnou výzbroj od Boha. (Ef. 6:10–18) K tomu patří i to, že se stále zaměřujeme na Boha jako Job a stále si uvědomujeme, že se mu máme líbit ve všem, co děláme my nebo naše rodina. (Job 1:5) Proto je životně důležité studium Bible, pravidelné společenství se spoluvěřícími a veřejné oznamování naší víry. — 2. Tim. 2:15; Žid. 10:25; Řím. 10:10.

20. a) Jaká naděje nás může podpořit ve zkouškách? b) Jakou odměnu za zachování ryzosti, o níž se zmiňuje žalmista, můžeme obdržet?

²⁰ Co nás však zejména může podpořit ve zkoušce, je to, co podporovalo Joba: jeho pevná důvěra, že tento život není vším. „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ ptal se Job. „Zavoláš, a já ti odpovím.“ (Job 14:13–15) Máme-li touž naprostou důvěru, že Jehova vzkřísí své věrné služebníky, může nám to také pomoci čelit jakékoli zkoušce, kterou na nás může uvalit satan. (Žid. 6:10) Už kdysi napsal biblický žalmista: „Mne jsi podepřel pro mou ryzost a postavíš mě před svým obličejem na neurčitý čas.“ (Žalm 41:12, 41:13, „KB“) Kéž právě to je šťastnou budoucností každého z nás — že nás Jehova podepře a zachová nás navždy, protože jsme jeho služebníky, kteří zachovávají ryzost!