„Jehovův výnos“ neselže

„Dovolte, abych se odvolal na Jehovův výnos; řekl mi: ‚Ty jsi můj syn . . . Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví.‘“ (ŽALM 2:7, 8)

 1. Jaký je rozdíl mezi Božím záměrem a záměrem národů?

JEHOVA BŮH má s lidstvem a se zemí určitý záměr. Národy také mají svůj záměr. Tyto dva záměry se však velmi liší. Nemůžeme čekat nic jiného. Bůh totiž říká: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ Boží záměr se jistě splní, protože Bůh dále říká: „Právě jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb, takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:9–11)

2, 3. Co objasňuje druhý žalm a jaké otázky vznikají?

² To, že se Jehovův záměr ohledně Božího mesiášského Krále splní, je objasněno ve druhém žalmu. Jeho skladatel, starověký izraelský král David, byl inspirován Bohem, aby předpověděl jistou význačnou dobu, kdy bude mezi národy vřava. Jejich panovníci se postaví proti Jehovovi Bohu a proti jeho Pomazanému. Žalmista však také zpívá: „Dovolte, abych se odvolal na Jehovův výnos; řekl mi: ‚Ty jsi můj syn . . . Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví a konce země jako vlastnictví.‘“ (Žalm 2:7, 8)

³ Co „Jehovův výnos“ ohlašuje národům? Jak ovlivní lidstvo všeobecně? A co bude tento vývoj událostí znamenat pro všechny bohabojné čtenáře druhého žalmu?

Vřava mezi národy

 4. Jak byste shrnuli hlavní myšlenky Žalmu 2:1, 2?

⁴ Jednání národů a jejich vládců líčí žalmista ve své skladbě takto: „Proč je vřava mezi národy a národnostní skupiny stále mumlaly něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci se shlukli jako jeden proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.“ (Žalm 2:1, 2)a

5, 6. Co „prázdného“ ‚stále mumlají‘ národnostní skupiny?

⁵ Co „prázdného“ ‚stále mumlají‘ současné národnostní skupiny? Místo aby přijaly Božího Pomazaného — Mesiáše neboli Krista —, národy ‚stále mumlají‘ neboli uvažují o tom, jak by se samy mohly udržet u moci. Tato slova druhého žalmu se v určitém smyslu splnila také v prvním století našeho letopočtu, když se židovští a římští představitelé spojili a zabili Božího ustanoveného Krále, Ježíše Krista. Avšak k hlavnímu splnění dochází od roku 1914, kdy byl Ježíš nastolen jako nebeský Král. Od té doby ani jeden politický subjekt na zemi tohoto panujícího Krále neuznal.

⁶ Co měl žalmista na mysli, když se ptal, ‚proč národnostní skupiny stále mumlají něco prázdného‘? Prázdný je jejich záměr, je totiž marný a odsouzený k nezdaru. Národy nemohou této planetě zajistit mír a pokojné vztahy. Přesto jdou ve svém jednání tak daleko, že se staví proti Božímu panství. Jednotně zaujali nepřátelské postavení a shlukli se proti Nejvyššímu a proti jeho Pomazanému. To je opravdu pošetilé.

Jehovův vítězný Král

 7. Jak Ježíšovi první následovníci uplatnili v modlitbě Žalm 2:1, 2?

⁷ Ježíšovi následovníci uplatnili slova Žalmu 2:1, 2 na Ježíše. Když byli pronásledováni pro svou víru, modlili se: „Svrchovaný Pane [Jehovo], ty jsi Ten, kdo učinil nebe a zemi, moře a všechno v nich a kdo řekl prostřednictvím svatého ducha ústy našeho praotce Davida, svého sluhy: ‚Proč se národy rozbouřily a lidé rozjímají o prázdných věcech? Králové země se postavili a panovníci se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.‘ Právě tak Herodes [Antipas] i Pontský Pilát se ve skutečnosti shromáždili s lidmi z národů a s lidmi z Izraele v tomto městě proti tvému svatému sluhovi Ježíšovi, kterého jsi pomazal.“ (Skutky 4:24–27; Lukáš 23:1–12)b Ano, v prvním století došlo ke spiknutí proti pomazanému Božímu služebníkovi Ježíšovi. O staletí později však měl mít druhý žalm ještě další splnění.

 8. Jak se Žalm 2:3 vztahuje na dnešní národy?

⁸ Když měl starověký Izrael lidského krále, jako byl například David, pohanské národy a vládci se shromažďovali proti Bohu a jeho panujícímu pomazanému. Ale jak je tomu v naší době? Dnešní národy nechtějí vyhovět požadavkům Jehovy a jeho Mesiáše. Jsou tedy popsány tak, jako kdyby říkaly: „Roztrhněme jejich pouta a zavrhněme od sebe jejich šňůry!“ (Žalm 2:3) Všem omezením, která by na ně vložil Bůh a jeho Pomazaný, budou vládci a národy vzdorovat. Ale jakékoli snahy roztrhnout taková pouta a zavrhnout takové šňůry budou marné.

Jehovovi jsou k smíchu

9, 10. Proč se Jehova národům posmívá?

⁹ Jakékoli snahy vůdců národů, kteří chtějí prosadit vlastní svrchovanost, Jehovu nijak neznepokojují. Druhý žalm pokračuje: „Právě Ten, který sedí v nebesích, se bude smát; samotnému Jehovovi budou k posměchu.“ (Žalm 2:4) Bůh uskutečňuje svůj záměr, jako by tito vládci nebyli ničím. Směje se jejich nestydatosti — jsou mu k posměchu. Jen ať se chvástají tím, co chtějí udělat! V Jehovových očích jsou směšní, oni i jejich marný odpor.

¹⁰ O nepřátelích — o lidech i národech — se David zmiňuje také na jiném místě ve svých žalmech. Zpívá: „Ty, Jehovo, Bože vojsk, jsi Bohem Izraele. Vzbuď se přece, abys obrátil pozornost ke všem národům. Neprojevuj přízeň žádným zrádcům, kteří ubližují. Za večera se vracejí; štěkají jako pes a obcházejí město. Pohleď, svými ústy překypují; na jejich rtech jsou meče, neboť kdo naslouchá? Ale ty sám, Jehovo, se jim budeš smát; budeš se posmívat všem národům.“ (Žalm 59:5–8) Národy se pošetile staví na odpor proti Jehovovi, ale jemu je jejich chvástání a zmatené počínání k smíchu.

11. Co se stane, až se národy pokusí překazit Boží záměr?

¹¹ Slova druhého žalmu v nás posilují víru, že Bůh může vyřešit jakoukoli obtížnou situaci. Můžeme být pevně přesvědčeni, že vždy prosadí svou vůli a že své věrné služebníky nikdy neopustí. (Žalm 94:14) Co se tedy stane, až se národy pokusí překazit Jehovův záměr? Podle tohoto žalmu Bůh „k nim bude mluvit ve svém hněvu“ — jakoby hrozivým zahřměním hromu. Navíc je „ve své žhavé nelibosti“ — jakoby silným úderem blesku — „rozruší“. (Žalm 2:5)

Boží král je nastolen

12. O kterém panovníkovi a o kterém trůnu pojednává Žalm 2:6?

¹² To, co Jehova říká dále prostřednictvím žalmisty, je pro národy nepochybně důvodem ke znepokojení. Bůh prohlašuje: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, své svaté hoře.“ (Žalm 2:6) Hora Sion byla pahorek v Jeruzalémě, kde byl David nastolen za krále nad celým Izraelem. Mesiášský Král však nebude sedět na trůnu ani v Jeruzalémě, ani nikde jinde na zemi. Vyvoleným mesiášským Králem je totiž Ježíš Kristus, a Jehova ho již nastolil na nebeské hoře Sionu. (Zjevení 14:1)

13. Jakou smlouvu uzavřel Jehova se svým Synem?

¹³ Tento mesiášský Král nyní promlouvá. Říká: „Dovolte, abych se odvolal na Jehovův výnos [Jehova uzavřel se svým Synem smlouvu o Království]; řekl mi [Jehova Bůh]: ‚Ty jsi můj syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem.‘“ (Žalm 2:7) Na smlouvu o Království se Kristus odvolal, když svým apoštolům řekl: „Jste . . . těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:28, 29)

14. Proč lze říci, že Ježíš má nepopiratelné právo na královský úřad?

¹⁴ Jak bylo předpověděno v Žalmu 2:7, Jehova uznal Ježíše za svého Syna při jeho křtu a také tím, že ho vzkřísil k duchovnímu životu. (Marek 1:9–11; Římanům 1:4; Hebrejcům 1:5; 5:5) Ano, Králem nebeského Království je Boží jediný zplozený Syn. (Jan 3:16) Jakožto následník trůnu krále Davida má Ježíš na královský úřad nepopiratelné právo. (2. Samuelova 7:4–17; Matouš 1:6, 16) Podle tohoto žalmu Bůh svému Synovi říká: „Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví a konce země jako vlastnictví.“ (Žalm 2:8)

15. Proč Ježíš požaduje národy jako své dědictví?

¹⁵ Král — Boží vlastní Syn — má po Jehovovi druhé nejvyšší postavení. Ježíš je oddaný Jehovovi, je vyzkoušený a prokázal se jako spolehlivý. Kromě toho má jako Boží Prvorozený nárok na dědictví. Vždyť Ježíš Kristus „je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným všeho stvoření“. (Kolosanům 1:15) Stačí, když požádá, a Bůh mu ‚dá národy jako jeho dědictví a konce země jako vlastnictví‘. Ježíš tuto žádost vznáší jako ten, kdo ‚má rád věci, které jsou u lidských synů‘, a jako ten, kdo velmi touží naplnit vůli svého nebeského Otce, pokud jde o zemi a lidstvo. (Přísloví 8:30, 31)

Jehovův výnos proti národům

16, 17. Co podle Žalmu 2:9 čeká národy?

¹⁶ Vzhledem k tomu, že druhý žalm se splňuje nyní — během neviditelné přítomnosti Ježíše Krista —, co čeká národy? Král bude brzy jednat podle Božího prohlášení: „Rozbiješ je [národy] železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je rozrazíš na kusy.“ (Žalm 2:9)

¹⁷ Ve starověku bylo královské žezlo symbolem královské autority. Některá byla železná, jako to, o němž se mluví ve druhém žalmu. Je tím názorně ukázáno, s jakou lehkostí mesiášský Král zničí národy. Mocný úder železným žezlem by hrnčířovu hliněnou nádobu roztříštil a úplně by ji zničil.

18, 19. Co by museli králové země udělat, pokud by měli získat Boží schválení?

¹⁸ Je nezbytně nutné, aby byli vládci národů svědky takového zdrcujícího zničení? Nutné to není. Žalmista na ně totiž naléhá těmito slovy: „Tak, králové, projevujte pochopení; nechte se napravit, soudci země.“ (Žalm 2:10) Králové jsou vyzýváni, aby dbali na to, co slyší, a aby projevovali pochopení. Měli by si uvědomit, že jejich plány jsou marné — na rozdíl od toho, co ve prospěch lidstva vykoná Boží Království.

¹⁹ Pokud by králové země měli získat Boží schválení, museli by změnit své jednání. Jsou vybízeni, aby začali ‚sloužit Jehovovi s bázní a měli radost s rozechvěním‘. (Žalm 2:11) Co by se stalo, kdyby to udělali? Neprožívali by vnitřní „vřavu“, tedy jejich mysl by nebyla rozbouřená, ale mohli by se radovat z vyhlídky, kterou by jim předložil mesiášský Král. Vládci země by se museli zbavit pýchy a povýšenosti, kterou projevují při svém panování. Navíc by se museli změnit bezodkladně a projevovat pochopení, pokud jde o jedinečnou nadřazenost Jehovovy svrchovanosti a nepřemožitelnou moc Boha a jeho mesiášského Krále.

„Líbejte Syna“

20, 21. Co znamená ‚líbat syna‘?

²⁰ Druhý žalm nyní vládcům národů předkládá milosrdné pozvání. Místo aby se shlukovali v odporu proti Bohu, mají jednat podle doporučení: „Líbejte syna, aby se On [Jehova Bůh] nepopudil, a abyste nezanikli z cesty, neboť jeho hněv snadno vzplane.“ (Žalm 2:12a) Výnos, který vydá Svrchovaný Pán Jehova, by měl být uposlechnut. Když Bůh nastolil svého Syna na trůn, vládci země měli přestat ‚mumlat něco prázdného‘. Měli Krále ihned uznat a bezvýhradně ho poslouchat.

²¹ Proč mají národy ‚líbat syna‘? V době, kdy tento žalm vznikl, byl polibek považován za projev přátelství. Polibkem byli vítáni hosté do domu, kde jim byla prokazována pohostinnost. Polibek také mohl být vyjádřením věrnosti. (1. Samuelova 10:1) V tomto verši druhého žalmu Bůh národům nařizuje, aby líbali neboli vítali jeho Syna jako pomazaného Krále.

22. Na jaké varování by měli dbát vládci národů?

²² Ti, kdo odmítají uznat autoritu Božího vyvoleného Krále, urážejí Jehovu. Popírají neomezenou svrchovanost Jehovy Boha a jeho autoritu a schopnost vybrat krále, který je pro lidstvo tím nejlepším panovníkem. Vládci národů se budou snažit uskutečnit své vlastní plány, avšak náhle na sobě pocítí Boží zlobu. „Jeho hněv snadno vzplane“, totiž propukne rychle a se silou, které nelze vzdorovat. Vládci národů by měli být za toto varování vděční a měli by v souladu s ním jednat. Když to udělají, zachrání si život.

23. Co stále ještě mohou jednotliví lidé udělat?

²³ Tento dramatický žalm v závěru říká: „Šťastní jsou všichni ti, kdo ho [Jehovu] činí svým útočištěm.“ (Žalm 2:12b) Jednotlivci ještě mají čas nalézt bezpečí. To platí i o jednotlivých vládcích, kteří až dosud podporovali plány národů. Mohou uprchnout k Jehovovi, který jim poskytne útočiště pod vládou Království. Musí však jednat dříve, než mesiášské Království rozdrtí vzdorující národy.

24. Co máme dělat pro to, abychom již nyní, ve světě plném těžkostí, mohli vést uspokojivější život?

²⁴ Jestliže pilně studujeme Písmo a uplatňujeme v životě jeho rady, můžeme již nyní, ve světě plném těžkostí, vést uspokojivější život. Ti, kdo uplatňují biblické rady, se těší z lepších rodinných vztahů a jsou oproštěni od mnoha starostí a obav, které jsou v tomto světě tak časté. Když se řídíme biblickým vedením, můžeme si být jisti, že děláme radost Stvořiteli. Kromě Svrchovaného Panovníka nám nikdo jiný nemůže dát záruku „života nynějšího a toho, který má přijít“, až Bůh očistí zemi od lidí, jež odmítají vládu Království a tak odporují tomu, co je správné. (1. Timoteovi 4:8)

25. Vzhledem k tomu, že „Jehovův výnos“ neselže, jaké události můžeme v naší době očekávat?

²⁵ „Jehovův výnos“ neselže. Bůh jako náš Stvořitel ví, co je pro lidstvo nejlepší, a svůj záměr uskuteční. Dá poslušným lidem požehnání v podobě míru, spokojenosti a trvalého bezpečí pod vládou Království svého drahého Syna. Prorok Daniel o naší době napsal: „Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. . . . Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Nyní je tedy nejvyšší čas ‚líbat Syna‘ a sloužit Svrchovanému Pánu Jehovovi!

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Co „prázdného“ ‚stále mumlají‘ národnostní skupiny?

• Proč se Jehova národům posmívá?

• Co je Božím výnosem proti národům?

• Co znamená ‚líbat syna‘?

[Obrázek na straně 16]

David zpíval o vítězném mesiášském Králi

[Obrázek na straně 17]

Vládci a izraelský lid se spikli proti Ježíši Kristu

[Obrázek na straně 18]

Kristus byl nastolen jako Král na nebeské hoře Sion