Co říkají Písma o „Kristově božství“?

JEŽÍŠ KRISTUS v náboženském ohledu hluboce zapůsobil na lidstvo. Milióny lidí totiž tvrdí, že jsou jeho následovníky. Ne všichni se však shodují v tom, kdo vlastně Ježíš je.

Někteří z lidí, kteří tvrdí, že přijímají Ježíšovo učení, jej považují za Božího Syna, a ne za samotného Stvořitele. Jiní věří v „Kristovo božství“ a domnívají se, že Kristus je skutečně Bůh. Jsou toho názoru, že Ježíš existoval vždy a že v době, kdy byl zde na zemi, byl více než člověkem. Mají v této věci pravdu? Co říkají Písma?

Ježíšova předlidská existence

Ježíš potvrdil, že existoval dříve, než se stal člověkem. Řekl: „Žádný člověk. . . nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Ježíš také prohlásil: „Jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ — Jan 6:51.

Před svým příchodem na zem byl Ježíš živý, jak je jasně patrné z jeho slov: „Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“ (Jan 8:58) Abraham žil od roku 2018 do roku 1843 př. n. l., zatímco Ježíšův lidský život trval od roku 2 př. n. l. do roku 33 n. l. Krátce před svou smrtí se Ježíš modlil: „Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ — Jan 17:5.

Ježíšovi následovníci podali podobné svědectví. Apoštol Jan napsal: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem. Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc. . . Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.“ (Jan 1:1, 3, 14) Ano, to ‚Slovo se stalo tělem‘, člověkem Ježíšem Kristem.

Apoštol Pavel poukazoval na Ježíšovu předlidskou existenci, když napsal: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem.“ (Filipanům 2:5–7) Pavel označil Ježíše jako ‚prvorozeného všeho stvoření, protože jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci‘. — Kolosanům 1:13–16.

Na zemi nebyl božský

Z Písem jasně vyplývá, že Ježíš byl od narození až do smrti zcela člověkem. Jan neřekl, že Slovo bylo pouze oděno tělem. ‚Stalo se tělem‘; nebylo částečně tělem a částečně Bohem. Kdyby byl Ježíš současně člověkem i Bohem, nebylo by možné říci, že „byl učiněn maličko nižším než andělé“. — Hebrejcům 2:9; Žalm 8:4, 5.

Kdyby byl Ježíš na zemi současně Bohem i člověkem, proč by se tak často modlil k Jehovovi? Pavel napsal: „Ve dnech svého těla Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ — Hebrejcům 5:7.

Na zemi Ježíš nebyl částečně duchem, což potvrzuje Petrův výrok, že Kristus byl „usmrcen v těle, ale oživen v duchu“. (1. Petra 3:18) Ježíš byl plně člověkem, a jedině proto mohl plně prožít to, co prožívají nedokonalí lidé, a mohl se tak stát soucitným veleknězem. Pavel napsal: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu.“ — Hebrejcům 4:15.

Jako „Boží Beránek, který snímá hřích světa“, Ježíš „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (Jan 1:29; 1. Timoteovi 2:6) Tak Ježíš vykoupil přesně to, co předtím Adam ztratil — dokonalý, věčný lidský život. Boží právo vyžadovalo ‚duši za duši‘, a proto musel být Ježíš tím, čím byl původně Adam — dokonalým člověkem, a ne bohočlověkem. — 5. Mojžíšova 19:21; 1. Korinťanům 15:22.

Nehledejme v biblických textech význam, který v nich není

Zastánci tvrzení, že Ježíš byl bohočlověkem, se snaží různými biblickými texty dokazovat, že je součástí trojice křesťanstva a že je podstatou, mocí, slávou a trváním roven Bohu. Zkoumáme-li však tyto texty pozorně, shledáváme, že ti, kteří se zastávají „Kristova božství“, přisuzují těmto textům význam, který ve skutečnosti nemají.

Někteří tvrdí, že biblické texty, v nichž Bůh používá zájmena „my“, činí Ježíše (Slovo) v jeho předlidské existenci rovným Jehovovi. Použití tohoto zájmena však neznamená, že Bůh mluvil k někomu, kdo mu byl roven. Nanejvýš to naznačuje, že jeden z nebeských tvorů zaujímá ve vztahu k Bohu přednostní postavení. Ježíš byl skutečně ve své předlidské existenci Božím důvěrným společníkem, mistrem v díle a mluvčím. — 1. Mojžíšova 1:26; 11:7; Přísloví 8:30, 31; Jan 1:3.

Okolnosti spojené s Ježíšovým křtem nenaznačují, že Bůh, Kristus a svatý duch jsou si rovni. Jako člověk podstoupil Ježíš křest, jímž symbolizoval, že se dává k dispozici svému nebeskému Otci. Při té příležitosti se „otevřela. . . nebesa“ a sestoupil Boží duch, který se snesl na Ježíše jako holubice. „Z nebes“ byl také slyšet Jehovův hlas, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ — Matouš 3:13–17.

Co tedy měl Ježíš na mysli, když řekl svým následovníkům, aby křtili učedníky „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“? (Matouš 28:19, 20) Ježíš tím nemínil ani neřekl, že on, jeho Otec a svatý duch jsou si rovni. Ti, kteří jsou křtěni, spíše uznávají Jehovu jako Dárce života a Všemohoucího Boha, jemuž oddávají svůj život. Přijímají Ježíše jako Mesiáše a jako toho, jehož prostřednictvím Bůh opatřil výkupné za věřící lidstvo. A uvědomují si, že svatý duch je Boží činná síla, které se musí podřizovat. Ti, kteří se ucházejí o křest, však nemají považovat Jehovu, Ježíše a svatého ducha za jedno božstvo, za něž je považují zastánci trojice.

A nejsou snad Ježíšovy zázraky důkazem, že byl bohočlověkem? Nejsou, protože i Mojžíš, Elijáš, Eliša, apoštolové Petr a Pavel a jiní činili zázraky, a žádný z nich nebyl bohočlověkem. (2. Mojžíšova 14:15–31; 1. Královská 18:18–40; 2. Královská 4:17 až 37; Skutky 9:36–42; 19:11, 12) Stejně jako oni byl Ježíš člověkem, který činil zázraky mocí od Boha. — Lukáš 11:14–19.

Izajáš prorocky použil na Ježíše, Mesiáše, označení „Silný bůh“. (Izajáš 9:6) V Izajášovi 10:21 mluvil týž prorok o Jehovovi jako o ‚Silném Bohu‘. Někteří se snaží využít tohoto podobného způsobu vyjádření jako důkazu, že Ježíš je Bůh. Musíme však dávat pozor, abychom nehledali v těchto verších význam, který nemají. Hebrejský výraz překládaný slovy „Silný Bůh“ se na rozdíl od označení „Všemohoucí Bůh“ neomezuje pouze na Jehovu. (1. Mojžíšova 17:1) Je nesporně určitý rozdíl mezi tím, že někdo je silný, a tím, že je všemohoucí a nikdo mu není nadřazen.

Podle Izajáše 43:10 Jehova řekl: „Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný.“ Tato slova však nedokazují, že Ježíš je Bůh. Říkají, že Jehova neměl žádného předchůdce, že před ním neexistoval žádný bůh, a že je sám věčný. Také po Jehovovi nebude žádný bůh, protože On bude existovat stále a jako nejvyšší Svrchovaný panovník nebude mít žádné nástupce. Jehova však vytvořil jiné osoby, které sám nazval bohy. Ukazují to Písma, když o některých lidech říkají: „Sám jsem řekl: ‚Jste bohové a všichni jste synové Nejvyššího. Jistě zemřete právě jako lidé; a jako kterýkoli z knížat padnete!‘ “ (Žalm 82:6, 7) Podobně bylo i Slovo bohem, kterého stvořil Jehova, ale to z Ježíše nikdy neučinilo někoho, kdo se stal rovným Všemohoucímu Bohu.

Ježíšovo skutečné postavení

Ti, kteří tvrdí, že Bůh na sebe vzal lidskou existenci jako bohočlověk, by si měli povšimnout, že Bible ani v nejmenším nenaznačuje, že by se Ježíš považoval za někoho takového. Soustavně naopak ukazuje, že Ježíš byl vždy nižší než jeho Otec. Když byl Ježíš na zemi, nikdy netvrdil, že je něco víc než Boží Syn. Kristus dokonce řekl: „Otec je větší než já.“ — Jan 14:28.

Pavel odlišoval Jehovu od Ježíše, když řekl: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a my skrze něho.“ (1. Korinťanům 8:6) Pavel také řekl: „Patříte Kristu; Kristus zase patří Bohu.“ (1. Korinťanům 3:23) Ano, jako křesťané patří svému Pánovi, Ježíši Kristu, tak patří on své hlavě, Jehovovi Bohu.

Podobnou myšlenku vyjádřil Pavel slovy: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korinťanům 11:3) Tento vztah mezi Bohem a Kristem bude trvat i dále, protože až skončí Ježíšovo tisícileté panování, „předá království svému Bohu a Otci“ a „potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším“. — 1. Korinťanům 15:24, 28; Zjevení 20:6.

Pohled na jiné texty

O Ježíšově narození napsal Matouš: „To všechno se skutečně stalo, aby se splnilo, co řekl Jehova prostřednictvím svého proroka [v Izajášovi 7:14], když řekl: ‚Pohleďte, panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Imanuel‘, což přeloženo znamená ‚S námi je Bůh‘.“ (Matouš 1:22, 23) Ježíš nedostal osobní jméno Imanuel, ale ve své úloze jako člověk splnil jeho význam. Když byl Ježíš přítomen na zemi jako mesiášské semeno a dědic Davidova trůnu, bylo to pro Jehovovy ctitele důkazem, že je Bůh s nimi, že je na jejich straně a podpírá je v tom, co podnikají. — 1. Mojžíšova 28:15; 2. Mojžíšova 3:11, 12; Jozue 1:5, 9; Žalm 46:5–7; Jeremjáš 1:19.

Apoštol Tomáš oslovil vzkříšeného Ježíše zvoláním: „Můj Pane a můj Bože!“ (Jan 20:28) Tato slova a ještě další zprávy byly ‚zapsány proto, [abychom] věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn‘. A Tomáš netvrdil opak toho, co předtím vzkázal Ježíš svým učedníkům: „Vystupuji ke svému. . . Bohu a vašemu Bohu“. (Jan 20:17, 30, 31) Tomáš si tedy nemyslel, že Ježíš je Všemohoucí Bůh. Tomáš možná oslovil Ježíše slovy „můj Bože“ v tom smyslu, že Kristus byl „bůh“, ale ne ‚jediný pravý Bůh‘. (Jan 1:1; 17:1–3) Nebo Tomáš možná slovy „můj Bože“ uznal Ježíše jako Božího mluvčího a zástupce, stejně jako jiní oslovovali andělské posly, jako by představovali samotného Jehovu. — Srovnej 1. Mojžíšovu 18:1–5, 22–33; 31:11–13; 32:24–30; Soudce 2:1–5; 6:11–15; 13:20–22.

Podle Bible tedy měl Ježíš předlidskou existenci jako Slovo. Když byl na zemi, nebyl žádným božským bohočlověkem. Byl plně člověkem, ovšem dokonalým, jakým byl původně Adam. Po svém vzkříšení je Ježíš vyvýšeným nesmrtelným duchem a je stále podřízen Bohu. Je tedy jasné, že Písma nepodporují myšlenku o „Kristově božství“.

[Rámeček na straně 23]

Uctívají andělé Ježíše?

NĚKTERÉ překlady Hebrejcům 1:6 říkají: „Ať jej [Ježíše] uctívají všichni Boží andělé.“ (Překlad krále Jakuba; Jeruzalémská bible) Zdá se, že apoštol Pavel citoval Septuagintu, která v Žalmu 97:7 říká: „Uctívejte Ho [Boha] vy všichni jeho andělé.“ — C. Thomson

Řecké slovo proskyneo přeložené v Hebrejcům 1:6 slovem „uctívat“ je použito v Septuagintě v Žalmu 97:7 pro hebrejské slovo šacha, jež znamená „sklánět se“. To může být přijatelný projev úcty vůči lidem. (1. Mojžíšova 23:7; 1. Samuelova 24:8; 2. Královská 2:15) Také se ale může vztahovat na uctívání pravého Boha nebo na uctívání nesprávně prokazované falešným bohům. — 2. Mojžíšova 23:24; 24:1; 34:14; 5. Mojžíšova 8:19.

Proskyneo poskytované Ježíšovi obvykle odpovídá poctě vzdávané králům a jiným osobám. (Srovnej Matouše 2:2, 8; 8:2; 9:18; 15:25; 20:20 s 1. Samuelovou 25:23, 24; 2. Samuelovou 14:4–7; 1. Královskou 1:16; 2. Královskou 4:36, 37.) Často je jasné, že pocta Ježíšovi je prokazována ne jako Bohu, ale jako „Božímu Synovi“ nebo jako mesiášskému „Synovi člověka“. — Matouš 14:32, 33; Lukáš 24:50–52; Jan 9:35, 38.

Hebrejcům 1:6 se vztahuje na Ježíšovo postavení podřízené Bohu. (Filipanům 2:9–11) Některé překlady zde překládají proskyneo jako „vzdát čest“ (The New English Bible), „vzdát poctu“ (Překlad nového světa) nebo „poklonit se“ (Ekumenický překlad). Jestliže se při překladu dává přednost slovu „uctívat“, jde o uctívání relativní, protože Ježíš řekl Satanovi: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat [tvar slova proskyneo] a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ — Matouš 4:8–10.

Ačkoli byl Žalm 97:7, který mluví o uctívání Boha, uplatněn v Hebrejcům 1:6 na Krista, Pavel předtím ukázal, že vzkříšený Ježíš je „odleskem [Boží] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebrejcům 1:1–3) Každé „uctívání“, jež andělé prokazují Božímu Synovi, je tedy relativní a jeho prostřednictvím je určeno Jehovovi.